Brdské lesy ukrývají mnohá kouzla. Do míst, kam dnes vede síť turistických značek, byl až do roku 2016 vstup zakázán. Většina pohoří patřila vojenskému újezdu, který tu fungoval už od roku 1926, a civilisté se sem prakticky nedostali. Díky tomu některé kouty této chráněné krajinné oblasti dodnes zůstávají málo objevené.

Kdo se během průzkumu zdejší přírody zatoulá z lesních pěšin o něco dál, může zabloudit až do malé obce Ohrazenice, kde žije zhruba tři sta obyvatel. Na jejím severovýchodním okraji se skrývá místo dosud nepříliš probádané, malebný pozemek, jehož plot zdobí desítky stářím ošlehaných hrnců. Pod větvičkou černého bezu s dozrávajícími bobulemi, která jím prorůstá, se v lomu světla blyští keramická destička s nápisem „Fenikovi“ – jménem rodiny, která zde od roku 2021 tvoří útulný koutek k odpočinku pro cestovatele, cyklisty i místní.

Ti si mohou v pivovaru Fenik vychutnat půllitr oroseného piva, čepovanou bezinkovou limonádu nebo zakousnout domácí klobásu či vepřové koleno s čerstvým chlebem. „Téměř všechno, co lidem nabízíme, vzniká přímo tady – od piva, které sami vaříme, přes uzeniny až po zdobené perníčky, které si mohou vzít návštěvníci na cestu,“ říká spolumajitelka pivovaru Renáta Feniková. Podle ní do rodinného podniku nejčastěji zabloudí zvědaví turisté a cyklisté, vyhledávají ho však i pivní nadšenci, kteří chtějí objevovat nové a neotřelé hospody.

Pivovar Fenik nabízí několik druhů klasických ležáků, a to za cenu, po jejímž přečtení se leckomu nadzvedne obočí příjemným překvapením. Půllitr spodně kvašeného deseti i dvanáctistupňového piva si zde vychutnáte za krásných pětatřicet korun. O něco dražší je jen svrchně kvašená třináctistupňová IPA s příznačným názvem Pohoda, která stojí 45 korun.

Foto: CzechCrunch

+20

„Na naše ležáky naštěstí slýcháme chválu. Pije se tu všechno, co máme na čepu. Pravda ale je, že noví hosté většinou začínají u naší desítky, která nese jméno Céčko. Vzniklo podle přezdívky našeho zesnulého syna Míry,“ uvádí Feniková.

Podle ní se podnik zatím drží spíše pivní klasiky než experimentů. „O chod pivovaru se lvím podílem zasluhuje jeho bratr, náš syn Martin. Kromě toho, že je hlavním sládkem, to umí s elektronikou a dokáže obstarat všechny technické náležitosti,“ vysvětluje.

„Ničemu se však nebráníme a trendy mezi pivaři sledujeme. Třeba naše IPA vznikla jen proto, že se nás hosté opakovaně ptali, jestli ji nebudeme mít v nabídce. Tak jsme ji uvařili,“ dodává spolumajitelka.

Pivo si návštěvníci mohou odvézt domů v PET lahvích, a komu by to nestačilo, ten má možnost zakoupit třeba celý sud. „Nabízíme i zapůjčení pípy. Je o to opravdu velký zájem, asi jde o zvyk z covidu, kdy si lidé navykli dopřát si pivo doma,“ vysvětluje dál.

Projekt, který zvedl rodinu ze dna

Nápad vybudovat podnik, který dnes hraničí s rozlehlými lesy, vznikl jako způsob, jak se vyrovnat s nečekanou osobní tragédií. „Byl rok 2020, čtyři dny před Štědrým dnem. Dům mého syna zachvátil požár. Dokázal zachránit manželku i malého synka, ale sám už z plamenů nevystoupil,“ vzpomíná Feniková se slzami v očích na nejtěžší období svého života. Za svůj hrdinský čin, při němž obětoval vlastní život, obdržel Miroslav Fenik mladší v roce 2022 od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana medaili Za hrdinství.

Nešťastná událost zanechala rodinu Fenikových zlomenou. Aby se neutápěli v bolesti, rozhodl se otec zesnulého Miroslava spolu s druhým synem Martinem zakročit a najít způsob, jak pozůstalé v těžkých časech rozptýlit. Smysl viděli právě v založení pivovaru.

„Můj muž léta vařil pivo pro sebe doma, a i syn pivovarnictví propadl. Oba dobře věděli, že pokud se budeme jen utápět v zármutku, nedopadne to dobře. Chtěli jsme přijít na jiné myšlenky a mít pořád co dělat. Nechtěli jsme se zbláznit,“ vzpomíná majitelka. Projekt se podle ní nakonec pro rodinu stal nejen terapií, ale i hnacím motorem.

Dnes, po více než třech letech fungování, se pivovar Fenik postupně dostává do povědomí nejen místních, ale i širokého okolí. Nenápadná hospůdka s velkým kouzlem plánuje především budovat své jméno a pomalu, ale jistě si získává stále více příznivců mezi milovníky dobrého piva i lesních túr. „Mým jediným osobním cílem je, aby se tu lidé měli dobře. A když se oni mají dobře, mám se i já dobře,“ říká Feniková.

Malebná chaloupka s aurou řemeslníka

Kromě hlubokého osobního příběhu místu dodává duši i nebývale útulný interiér, kterému dominuje světlé dřevo a poctivá řemeslná práce. Masivní stoly, lavice i stropní trámy hlavní budovy pivovaru si rodina vyrobila sama z materiálu, který je pro ni už dvě desetiletí hlavním zdrojem obživy. „V nedalekých Jincích už léta manžel vede dřevovýrobu, která ostatně inspirovala i název našeho dvanáctistupňového piva Dřevorubec. K tomu navíc ve velkém pěstujeme borůvky, aktuálně máme kolem osmi set keřů,“ doplňuje podnikatelka. Ty hosté mohou čas od času ochutnat i v hospodě, například v koláčích či jiných sladkých zákuscích.

Stávající podobu hospody navrhla Feniková podle svých představ. „Chtěla jsem, aby z místa vyzařovalo teplo a domácká atmosféra,“ upřesňuje. O tu se starají výrazné červenobílé kostkované polštáře a ubrusy, police plné starých lahví a pivních korbelů i detaily, které majitelka shání často z druhé ruky. „Opotřebované věci tu dostávají nový život. Mezi mé oblíbené doplňky patří třeba soška svatého Václava, který je mimo jiné patronem pivovarníků,“ dodává.

Zvláštní kouzlo interiéru dotváří závěsné ubrousky, takzvané nástěnky, s vyšitými lidovými říkankami a vtipnými motty. Mezi nimi vyčnívá třeba nápis: „Kdo pivo pije, hospodě platí, vezmou ho do nebe andělé svatí.“ Mnozí hosté mohou v duchu doufat, že by na něm mohlo být i něco pravdy. „Protože jsem podobnou výzdobu nikde nenašla, rozhodla jsem se ji vytvořit sama. Dlouhé zimní večery jsem trávila vyšíváním,“ líčí Feniková.

Kromě příjemného posezení nabízí podnik také možnost uspořádání rodinných oslav a nedaleko se nachází i ubytování. K dispozici jsou tři chaty vzdálené asi čtyři sta metrů, jejichž pronájem je zájemcům k dispozici po celý rok. Hlavním lákadlem je bohatá nabídka výletů do okolí – hosté se mohou vydat například na kopec Plešivec, k peci Barbora, na hrad Karlštejn nebo k lomu Velká Amerika u Mořiny.