Sednout na kolo a vyrazit do práce nebo do přírody. I díky momentální situaci venku se cyklovýlety staly pro mnohé zcela novým koníčkem. Více cyklistů však znamená větší nápor na cykloservisy, pro které jsou ale výměny řetězů a kontroly brzdových destiček mnohdy jen vedlejším byznysem doplňující prodej kol. To je podle Pavla Čábelického, zakladatele unikátní sítě cykloservisů Kolofix, velký problém.

Tato dvojakost způsobuje dlouhé čekací doby a snižuje zákaznický servis, jehož nízkou kvalitu podle něj nebude zákazník neustále tolerovat. Proto přišel s řešením, jak zajistit kvalitní a rychlý servis kol ke spokojenosti všech stran. „V České republice jezdí na kole tři miliony lidí. Chceme jim nabídnout dobře dostupný a zároveň špičkový a rychlý servis. A je jedno, jestli mají stroj za 10 nebo 300 tisíc,“ říká Čábelický.

Kolo je pro Pavla Čábelického životní vášní. Když kola v rámci Kolofixu neopravuje, potkáte ho na některém z cyklistických závodů, jak běhá okolo jezdců svého týmu. A když už si náhodou najde trochu volného času navíc, usedne k vylepšování komponentů, jež využívají i ti největší profíci. Cyklistika pro něj zkrátka je a byla vším, a to i přesto, že se s ní nepojí jen radostné vzpomínky.

Nelehké začátky

„Když mi bylo osm let, tak mého otce, který jel na kole, srazil člověk na motorce. Otec tehdy zemřel, takže když jsem ve čtrnácti letech chtěl začít závodit, byl to doma obrovský problém,“ vzpomíná na nelehké začátky Pavel Čábelický. I přes minimální podporu rodiny a kola zamčená na několik západů se ale dokázal probojovat mezi tuzemskou závodnickou elitu.

V roce 2000 se v barvách české reprezentace dokonce podíval i na mistrovství světa. Vše vypadalo skvěle, kariéra byla dobře rozběhnutá, dařilo se v kategoriích od silnice po cross country a z Itálie přišla první nabídka na zahraniční profesionální angažmá. Stačil však jeden jediný moment a celá cyklistická kariéra vzala za své.

„Při jedné cestě na závody jsme měli autonehodu, ze které jsem se dlouho dával dohromady a vlastně se mi už nikdy nepodařilo vrátit. Měl jsem prasklé obratle, což mě limitovalo nejvíc, k tomu také těžký úraz hlavy. Navíc mi v malé nemocnici, kde mě hospitalizovali, na úraz páteře nepřišli, takže mě pustili po dvou týdnech domů a já s tím pak dost dlouhou dobu ležel doma,“ popisuje Čábelický smutné momenty.

I přes bolesti zad a další neduhy se sice ještě pokusil vrátit zpět do sedla, ovšem výsledky už nebyly ani zdaleka takové. Jeho tělo navíc během pokusů o návrat vystavilo definitivní stopku, která za vším udělala poslední tečku. „Ve 23 letech jsem dostal příušnice. To mě úplně dorazilo, donutilo mě to se zastavit a učinit rozhodnutí, že začnu dělat něco jiného,“ vysvětluje dnes devětatřicetiletý zakladatel Kolofixu.

Pavel Čábelický se proto rozhodl zkusit štěstí v oboru stavebnictví, které během závodů stihl vystudovat na vysoké škole v Ostravě. Nechal se zaměstnat jako skladník ve stavebninách a postupem času se vypracoval až na obchodního zástupce. Jeho podnikavý duch mu ale nedal spát. Osamostatnil se a začal stavět rodinné domky. „A to fakt nedopadlo dobře,“ vzpomíná.

Stál tak opět na úplném začátku a rozhodl se vrátit do prostředí, ve kterém se cítil nejlépe. Když nemohl závodit, začal kola alespoň opravovat. Coby mechanik jezdil s různými týmy během svého stavitelského dobrodružství a jeho schopností už tehdy občas využívala i reprezentace. Opravování kol se proto nakonec rozhodl věnovat naplno.

V prostorách branického pivovaru si před šesti a půl lety otevřel první pobočku opravny a během několika let se podnik z původních 60 metrů čtverečních rozrostl po celém patře. To navíc vůbec nepůsobí jako opravna kol – pokud bychom dílenské ponky vyměnili za židle se stolky a na hlavním pultu se objevila sklenice s nápisem Dýška, mohla by to být stylová kavárna.

S dobře fungujícím servisem na Braníku by příběh Pavla Čábelického nejspíše pokračoval jako vyprávění o spokojeném opraváři kol, který si daleko od lidí dělá to své a nic víc nepotřebuje. To by se však na scéně nesměl objevit Tomáš Lhoták, dnes druhý spolumajitel Kolofixu, který si u Čábelického původně jen nechával servisovat kolo.

„Tím, že to v té době bylo celé volnější, jsem Tomášovi opravoval kolo někdy třeba i večer, podle toho, jak mu to vyhovovalo. Čas jsme proto trávili debatami o tom, co servis kol znamená a jaké jsou v této oblasti nedostatky. Tomáš má velké zkušenosti s tím, jak byznys postavit na nohy, a přišel nápad, že bychom mohli zkusit expanzi,“ vysvětluje Čábelický.

Expanze od podlahy

Pod slovem expanze by si člověk mohl představit otevření nové pobočky blíže centru Prahy, případně nové zastoupení v Brně či Ostravě. V případě Kolofixu však mluvíme o bleskurychlé zteči na všechna větší města po celé zemi. Pod vedením Tomáše Lhotáka – a také díky jeho investici ve výši desítek milionů korun – Kolofix během sedmi měsíců otevřel hned jedenáct nových poboček.

Nabízí se otázka, zda jsou nové servisy zapotřebí v momentě, kdy každé město má hned několik lokálních cykloservisů a podobné služby nabízí i řetězce, jako je například Decathlon. Jak ale Čábelický vysvětluje, se službami klasických cykloservisů to není vždy jednoduché. „Cyklistika je celkově zvláštní segment, a kdokoliv, kdo do toho nahlédne zvenku, nechápe, že to celé ještě funguje,“ popisuje situaci na trhu.

„Míst, kde dovedou opravit kolo, je hodně. Ale v momentě, kdy propukne sezóna a budete si chtít jít něco opravit do servisu, tak se dostanete na čekací listinu a na řadu přijdete bez problému klidně i za měsíc či dva, což je nereálné. A ještě se stihnou udělat jen ty nejnutnější věci, ale větší servis, ten vám během sezóny nikdo neudělá. Na to je čas přes zimu, což je úplně špatně,“ říká šéf Kolofixu.

Pavel Čábelický tímto vlastně podává podrobnější vhled do fungování mikrokosmu cykloservisů, které ve většině případů fungují i jako prodejny kol a některé z nich dokonce i jako prodejny lyží a dalšího vybavení pro zimní sporty. A právě v tom je zakopaný pes celého problému jménem nekvalitní služby cykloservisů.

„Za mě jsou to dvě velmi špatně spojené nádoby, a proto to celé nefunguje. Servis totiž bude vždy podřízen prodeji a jakékoliv prodané kolo bude mít vždy přednost před kolem v servisu. Pokud jste mechanik v obchodě, absolutně netušíte, kolik práce za den budete mít. Neexistují rezervační systémy, nevíte, kolik se za den prodá kol, jež bude potřeba nachystat,“ vysvětluje Čábelický důvody, proč servisy přijímají jen určité procento zakázek z obav, zda by na ostatní měli vůbec čas.

Bezkonkurenční rezervační systém

I to je důvod, proč Kolofix nechce nikdy kola prodávat, ale pouze je opravovat, a to za podpory unikátního rezervačního systému, díky kterému mechanici i zákazník přesně ví, kdy mohou kolo do servisu odvézt, jak dlouho bude oprava trvat a také na kolik servisní zákrok přijde. Podobný rezervační systém je podle Čábelického naprostým unikátem, který nikde jinde na světě nefunguje.

Jak ale sám přiznává, jeho vývoj byl a stále je velmi náročný. Z původní představy o využití některého z krabicových řešení se nakonec vyklubala výzva, se kterou si dokázala poradit až tuzemská firma Cleverlance, která převzala práci na vývoji začátkem minulého roku, během něhož vše dotáhla do podoby webového rezervačního systému i mobilní aplikace.

„Převzali jsme aplikaci ve fázi, kdy se plánoval její masivní vývoj. V krátkém čase jsme potřebovali dostat do aplikace mnoho funkcionalit, protože právě na ně byl i kvůli covidovým opatření enormní tlak. To nejtěžší bylo vhodně určit funkcím prioritu a postupně je co nejdříve dostat do produkce,“ říká Milan Mitošinka, šéf divize Mobility v Cleverlance.

Kolofix společně s vývojáři z Cleverlance nakonec celý systém překopali a teď už si v něm jde na webu i v mobilní aplikaci snadno vybrat, jaký servisní úkon je zapotřebí vykonat. Zákazník pak okamžitě vidí, na jakou částku úkon přijde. Následně jen stačí zvolit nejbližší pobočku a kolo do ní zavézt, případně nechat odvézt. Třetí možností je objednávka některé ze speciálně upravených dodávek, díky nimž je možné servis provádět doma u zákazníka či kdekoliv jinde.

Spolu s objednanými zákroky navíc Kolofix vždy provádí také celkovou revizi kola. „Pro představu: pokud k nám někdo přijede s tím, že chce vyměnit řetěz, tak vám ho rádi opravíme a zaplatíte jen jeho opravu. Ale souběžně s tím vždy uděláme prohlídku kola zdarma. A třeba jsme vám pak schopni říct, že na tom kole něco nefunguje,“ vysvětluje Čábelický.

„Lidé totiž často vůbec neví, v jakém stavu jejich kolo je. Přitom se někdy jedná o dost fatální závady, přes které lidé na takových kolech stále jezdí,“ vysvětluje důvod, proč je důležité, aby mechanici neplnili jen konkrétní přání zákazníka, ale vždy přistupovali ke kolu jako celku. Vzpomíná přitom na závady, jako jsou prasklé rámy, porušené karbonové ráfky či prasklé sloupky vidlic.

Pokud se rozhodnete vyhledat některou z poboček Kolofixu, nemiřte do centra. Pobočky jsou situovány spíše na okrajích měst, kam se dá dobře zajet autem, zaparkovat a v klidu kolo do servisu předat. Poměrně unikátní je i jejich podoba. Někdy totiž nejde o klasický kamenný servis, ale o buňku připomínající větší lodní kontejner, která je navržena na míru a uzpůsobena pro práci dvou zaměstnanců.

Zcela noví zákazníci

Během covidového roku se museli servismani Kolofixu otáčet daleko více než předtím. Zájem o cyklistiku loni prudce vyletěl a trend růstu podle Pavla Čábelického jasně demonstroval výše zmíněné slabiny celého segmentu. Navíc se i díky pandemickému roku značně proměnila skladba cyklistické komunity, která k jízdě na kole přistupuje trochu odlišným způsobem, než bylo dříve obvyklé.

„Spousta podniků, které fungují jako lokální servisy a prodejny, mají na sebe navázané lidi z okolí, pro které je cyklistika srdcová záležitost. A ti jsou jim schopni odpustit věci, které by v žádném případě netolerovali například u aut. Jenže cyklistika se rychle mění. Více než polovina dnes prodaných kol míří na úplně jiné zákazníky než ortodoxní cyklisty. A zde se naráží na nedostatečný servis dvakrát tolik,“ hodnotí zakladatel Kolofixu.

„Tito noví cyklisté jsou úplně jinak nastavení a kolo berou spíše jako dopravní prostředek. Tím pádem očekávají, že servis bude fungovat stejně jako třeba u auta a někdo se o ně vždy postará. Nejsou připraveni čekat dva měsíce,“ představuje Čábelický změny, které se v segmentu cyklistiky odehrávají a které by se do budoucna mohly pozitivně odrazit i na růstu počtu zákazníků Kolofixu. Těch je dnes několik desítek tisíc.

Téma růstu klientely je ostatně spojeno i s expanzí na zahraniční trhy, od které je Kolofix jen malý krůček. Prozatím společnost, jež loni dosáhla obratu kolem dvaceti milionů korun, přemýšlí o Slovensku, časem by se však mohly přidávat i další země regionu střední Evropy. K tomu by ovšem Pavel Čábelický potřeboval den trvající více než 24 hodin.

Mimo Kolofix má totiž i vlastní závodní tým GAPP System – Kolofix MTB Racing Team, což je koníček, kterému věnuje v podstatě všechen svůj zbylý volný čas. Naštěstí se za to na něj už doma nikdo nezlobí. Pod barvami tohoto týmu totiž jezdí i Pavlova manželka Jitka, která se může pochlubit trojnásobným zlatem z mistrovství republiky, 11. místem z mistrovství světa a také nominací na olympiádu, díky které by měl i Pavel Čábelický v létě zamířit směr Tokio.

Do země zapadajícího slunce by s sebou mohl vzít i několik inovativních komponentů, které sám vymyslel. Konkrétně se jedná o unikátní vodítko řetězu, které při závodech již využilo několik špičkových závodníků, Jaroslava Kulhavého nevyjímaje. A také o unikátní matičky na ventilky, díky kterým lze vše velmi snadno rychle povolit, opravit defekt, a jet dál.

Podobné zdokonalování je však již vyloženě okrajová zábava, na kterou už téměř nezbývá prostor. Pavel Čábelický dnes raději zdokonaluje svůj rezervační systém, do kterého neustále přidává nové funkce ve jménu snahy udělat z procesu servisu kola co možná nejpříjemnější zážitek, a to jak pro zákazníka, tak i mechaniky.