Pokud budete pátrat po tom, které evropské město má pro své obyvatele dostatek bytů k bydlení, s největší pravděpodobností narazíte na Vídeň. V Evropě je ale průkopníkem dlouhodobě udržitelného bydlení také švýcarský Curych. V zemi helvetského kříže totiž začali už před sto lety budovat silnou základnu družstevního bydlení. A právě v Curychu se jeho vedení dlouhodobě zaměřuje na takzvanou nespekulativní výstavbu, tedy takový typ nemovitostí, které vznikají skutečně jedině za jedním účelem – aby se v nich dostupně a dobře bydlelo.

V souvislosti se základy družstevního bydlení ve Švýcarsku se mluví zejména o architektovi Hannesu Meyerovi, který ve dvacátých letech navrhl pro švýcarský svaz družstevního bydlení bytový komplex Freidorf situovaný na okraji Basileje. Tehdy šlo o první družstevní bytovou výstavbu většího rozsahu, přesto si dal Meyer práci s vypracováním dotazníků pro budoucí rezidenty, do nichž mohli vyplnit, jaké představy by jejich nové bydlení mělo splňovat.

Švýcarský architekt se celou dobu řídil mottem, že potřeby lidí by měly vždy stát nad touhou po přepychu. A právě toto myšlenkové nastavení se přelilo i do curyšské bytové politiky a město se jím řídí i v současnosti.

K výstavbě družstevního bydlení docházelo po válce takřka ve všech větších evropských městech. Avšak právě v Curychu začalo tvořit významnou část městského bytového fondu. A to zejména na začátku 90. let, kdy se země potýkala s bytovou krizí. Družstevní bydlení zde tak v této době zažilo jakousi renesanci. A o dekádu později, mezi lety 2001 a 2003, bylo 23 procent nově postavených bytů družstevních.

„Curych je město, které patří v evropském kontextu k těm s největší praxí v dostupném – a právě i družstevním – bydlením. V 90. letech se rozhodlo výrazně podpořit tento typ výstavby zrevidováním podmínek pro nová družstva a také vytvořením právního rámce pro nespekulativní bytovou výstavbu,“ zmiňuje v této souvislosti architektka Yvette Vašourková, která vystoupila na konferenci o projektu Dostupného družstevního bydlení v Praze.

Developerské společnosti zaměřené na družstevní, tedy neziskovou výstavbu, tak začaly ve spolupráci s vedením Curychu realizovat projekty družstevního nájemního bydlení, které stály na principech dostupnosti a udržitelnosti, na zapojení znevýhodněných domácností a také na spoluúčasti jednotlivých nájemců.

A i přes to, že družstevní bydlení je v Curychu nastaveno tak, aby bylo dostupné pro všechny sociální skupiny, rozhodně nejde o sociální bydlení. „Ve Švýcarsku má každý nárok na dostupné bydlení. Právě v Curychu takto bydlí různé skupiny obyvatel. Nikdy není řeč o sociálních projektech, ale o ekonomicky vyváženém složení obyvatel těchto domů,“ doplňuje Vašourková.

Právě v tom, že družstevní bytového domy tu jsou pojaty jako projekty nájemního bydlení, je zásadní rozdíl oproti družstevnímu bydlení, které známe v Česku. Nájem ale nikdy nesmí přesáhnout městem stanovenou částku – měsíční nájemné v družstevních bytech je tak v průměru o 60 procent nižší než tržní nájemné. S bytem ani podílem na něm nájemce nemůže nijak manipulovat, nelze ho ani přenechat jiné osobě.

„Když nájemník byt vrátí družstvu, získá zpět podíl, který do něj vložil. Pak se byt dostává na čekací listinu dalších zájemců,“ vysvětluje postup Vašourková. A doplňuje, že velikost přiřazeného bytu určuje počet lidí, kteří ho budou obývat. Na jednu osobu připadá 33 metrů čtverečních. Nemůže se tak stát, že dva lidé budou bydlet v jednotce o rozloze 120 metrů. Naopak čtyřčlenná rodina má jistotu, že bude mít k životu dostatek prostoru.

Družstevní bydlení jako výkladní skříň architektů

A jak vypadá spolupráce soukromého sektoru a města? Curych pronajme družstvu pozemek na 50 až 70 let s možností prodloužení na 99 let. Ani po této době však družstvo nezíská pozemek do svého vlastnictví, ale město má možnost od něj bytový dům odkoupit. Radnice navíc nastavila pravidlo v rámci územního plánu, podle něhož musí každý soukromý development jednu třetinu svého pozemku prodat družstvu na výstavbu dostupných bytů.

Přibližně 80 procent hodnoty bytového družstva pak tvoří dluh, avšak soukromí i veřejní věřitelé považují tuto právnickou osobu za spolehlivého dlužníka a za lukrativní investiční příležitost. S financováním takových projektů tak družstevní developeři nemají problém a půjčky navíc garantuje stát.

Na pozemky zároveň město vyhlašuje architektonické soutěže, ve kterých uspěje takové družstvo, které nabídne nejlepší projekt – cílem je, aby vznikaly zajímavé, pokrokové bytové komplexy, nikoliv nudná výstavba bez městotvorného přesahu. Družstevní bytové domy zde vyrůstají ve spolupráci s předními architekty, kteří zaručí jednak kvalitní architektonické zpracování samotného objektu, jednak zajímavě řešený veřejný prostor k němu přiléhající.

Příkladem je třeba bytový komplex Mehr als Wohnen, tvořený 395 jednotkami, na kterém se podílelo hned několik architektonických studií – Futurafrosch, Duplex Architekten, Pool Architekten, projekt Zollhaus podle návrhu studia Enzmann Fischer, bytový dům Kalkbreite od Müller Sigrist Architekten nebo komplex Freilager, jehož součástí je rozsáhlá zahrada na místě bývalého skladu.

„Důležitými podmínkami pro úspěch ve výběrovém řízení jsou také inovativní a ekonomické přístupy. A čím je dům ekologičtější, tím lepší. V Curychu se také delší dobu experimentuje s potřebností či nepotřebností parkování. Většina nových staveb tak již nepočítá s garážemi,“ říká Vašourková.

Ve společném zázemí domu se v případě nových projektů nacházejí jen dvě až tři stání pro hendikepované, naopak vznikají ohromná parkoviště pro kola. Praxe v Curychu je totiž taková, že nájemníci auta prostě vůbec nevlastní. Ve starších domech s velkým počtem parkovacích stání je mnohdy obsazená jen hrstka.

Družstevní bydlení se v Curychu řídí především myšlenkou dostupnosti, ale snaží se také odrážet současné tendence kvalitního bydlení. Ve společných prostorách proto vznikají sdílená zázemí pro trávení volného času, například knihovny či společenské místnosti, součástí některých projektů jsou také školky, prádelny nebo „hotelové“ pokoje pro návštěvy.

„Někde vznikají byty experimentálního rázu, kde mohou žít třeba tři rodiny současně,“ dodává na závěr Vašourková. V Curychu se jednoduše progresivní formám bydlení nebrání. A i když se nám mohou některé nápady jevit jako utopie, inspiraci z nich čerpat můžeme. K řešení bytové krize totiž budou potřeba rozličné cesty, dostupné družstevní bydlení může být jednou z nich.

Projekt Dostupného družstevního bydlení, který Praha představila v červnu, se curyšskému modelu v mnohém podobá. Jak se podaří tuto výstavbu v našem hlavním městě uchopit, zatím není jisté, ale důležité je, že i v Česku je tento typ bydlení na cestě ke své vlastní renesanci.