Někdo hovoří o epidemii psychických poruch mezi dnešními dětmi, jiní jejich obtíže svádějí na fenomén známý jako sněhové vločky. Buď jak buď, nastupující generace není ani zdaleka v takové pohodě, jak si mnozí myslí. Ve školách je navíc málo psychologů, terapeutická péče není snadno dostupná. Příležitost v tom vycítila i mladá podnikatelka Markéta Trojková, která se chtěla po letech práce pro jiné postavit na vlastní nohy – a tak založila v Praze poradenské centrum Elpira. „Pomáhám a zároveň rozjíždím svůj byznys. Přijde mi to jako ideální spojení,“ říká.

Když dělal předloni Národní ústav pro duševní zdraví velký výzkum, jak se cítí české děti, výsledky mnohé zaskočily: třetina dospívajících přiznala nějakou formu psychických obtíží a úzkostí. Podobné zkušenosti sdílí učitelé a pedagogičtí pracovníci na sociálních sítích a v odborných fórech na Facebooku – že se u žáků mnohem častěji než dřív setkávají se sebepožkozováním, s myšlenkami na sebevraždy, s násilným chováním…

„Ještě bych k tomu přidala poruchy příjmu potravy a pak problémy spojené s pubertou, které jsou asi jako jediné něco, co nepřekvapí a co tady bylo vždy,“ říká Markéta Trojková, která od loňska provozuje privátní psychologické centrum pro děti Elpira na pražských Vinohradech. Sama psycholožka není, působí tam ale dvanáct terapeutů, má i logopedy. Na podzim se navíc rozšíří i do vysočanské kliniky, kde budou probíhat zejména diagnostická vyšetření, klinická psychologie, klinická logopedie a snad i dětská psychiatrie.

Přidání dalších prostor po necelém roce je důsledkem zájmu, který předčil její očekávání: „Snažíme se objednávat maximálně na dva měsíce dopředu a neustále si necháváme nějakou kapacitu volnou, abychom mohli pomoct i akutním případům. Ale obecně jsme v podstatě zaplnění a to bez jakékoliv reklamy.“

Čtyřiatřicetiletá podnikatelka tušila, že o dětské psychologické centrum by mohl být zájem, a proto se do něj vrhla, ačkoli neměla v oboru žádné zkušenosti. Potenciál pochopila, když se začala předloni, ještě jako expertka na PR se zkušenostmi i z finanční skupiny PPF, podílet na vydávání lifestylového magazínu o vzdělávání Educa a víc pronikala do zákoutí českého školství.

Foto: archiv Markéty Trojkové

Markéta Trojková z centra Elpira

„Slýchala jsem to skoro od kohokoli, kdo se školství nějak věnuje – že psychická kondice dětí a péče o ni je vážný problém. A mě samotnou to hodně zajímalo,“ vypráví s tím, že nejtěžší pro ni byla nakonec srážka s byrokracií – třeba když se pokoušela zjistit, zda by nešlo otevřít i privátní pedagogicko-psychologickou poradnu, které jsou jinak chronicky zaneprázdněné a přetížené.

„Dozvěděla jsem se, že žádné nejsou třeba a že nové akreditace se ani nevydávají,“ krčí rameny. Není přitom nijak neobvyklé, že rodiče, které do tzv. pépépéček pošle škola, aby získali pro svého potomka například posudek na odklad, na přidělení asistenta či potvrzení o dyslexii, čekají na termín i několik měsíců.

Nad tím, jak (ne)funguje česká úřední mašinerie, už si ale Trojková zakázala příliš dumat. I nad tím, proč ještě stále v mohutné míře spoléhá na papírové dokumenty, i když by je mohla nahradit automatizací – což je prý příklad třeba standardizovaných psychotestů, kterých má plné kanceláře a vyšly ji na stovky tisíc.

Místo rozčilování se radši soustředí na to, aby pro Elpiru získala certifikaci od mezinárodní asociace AIFREF. S tou jí pomáhá mimo jiné profesorka a jedna z největších odbornic na vývojovou psychologii Lenka Šulová. Ta působí zároveň jako odborná garantka centra.

„Nápadů a věcí, které by se daly dělat, mám v hlavě ohromné množství. Cítím velký zájem o párové terapie matek s dcerami. Ozývají se školy, že by chtěly workshopy a semináře a také služby školních psychologů. Je toho fakt hodně, co by se v této oblasti mohlo dělat a jak by šlo pomoct popularizaci péče o mentální zdraví dětí,“ říká Markéta Trojková, která usiluje i o akreditaci vzdělávacího zařízení, aby mohla intenzivněji spolupracovat i s veřejnými školami.

Že by se vrátila zpět k marketingu a PR, hodila momentálně za hlavu – dětská psychologie sice není obor, na němž by se dalo zázračně zbohatnout, její centrum Elpira už si dokáže ale na sebe vydělat a zájem rodičů s dětmi ji utvrzuje v tom, že společenská poptávka jen tak nevymizí: „Poprvé mám pocit, že dělám něco opravdu svého a něco, co má změnit někomu život. To je přece strašně moc.“