Rána v přístavu patří k těm nejkrásnějším, když čekáte na připlouvající loď a sledujete, jak před její přídí po hladině utíkají sytě žluté paprsky vycházejícího slunce. Pak složí plachty, dorazí k molu a je čas vyložit náklad, obohatit svůj domov o kvalitní zboží z jiného kontinentu. Náročnost práce na plachetnici snad ulehčí pocit, že má smysl a budoucnost i v roce 2019, když je to na úkor velkých nákladních lodí s motory na odpadní ropu.

Právě taková plachetnice dorazivší do přístavu však nemusí patřit hipsterskému krámu s nadšením pro lodě, ale britské kosmetické firmě Lush, jejíž loňské příjmy přesáhly půl miliardy liber. Od svého založení v polovině 90. let se profiluje jako ekologicky a eticky zodpovědná společnost, která žádný ze svých přírodních produktů netestuje na zvířatech, používá recyklovatelné obaly, naprosté minimum plastu a snaží se minimalizovat svůj dopad na životní prostředí a nepřispívat ke klimatickým změnám.

Lodí bez motorů dopravovala od svých dodavatelů zdroje – z Portugalska korek pro kompostovatelné obaly, z Francie sůl a z Belgie mech. Korek pochází z kůry stromů, která opět doroste, vytváří nový zdroj příjmů pro farmáře a má pozitivní dopad na život ptáků a dalších živočichů. Obaly z něj vyrobené uchovávají šamponové kostky a po použití nevyžaduje žádné zvláštní zpracování – v přírodě se rozloží jako jakýkoliv jiný organický materiál.

Pro snížení dopadu svého dodavatelského řetězce na životní prostředí se Lush rozhodl navázat spolupráci s firmou New Dawn Traders, která poskytuje přepravu prostřednictvím plachetnic. Doba dodání je podstatně delší než například při využití kamionů, ale když se vše naplánuje, jde to i jinak.

Žádný marketingový tah

V Lushi tak stačilo časově náročnější distribuci vzít v potaz při plánování výroby a vše bylo tam, kde mělo být, v čase, kdy to bylo potřeba. Navíc kromě co nejvyšší a nejefektivnější produkce je z dlouhodobého hlediska také její udržitelnost.

„Doprava zboží plachetnicemi dobře zapadá do naší etiky a ambicí snižovat poškozování naší planety, jelikož je z velké části uhlíkově neutrální,“ řekl manažer Lush Derek Hallé. Současný systém je stále založený na ideji neustálého růstu zahrnujícího zrychlování výroby a většího využívání prostředků. Naštěstí se nejedná o zcela nekompromisní princip a umožňuje alternativní modely, zaměřené na zisk, ale beroucí v potaz dlouhodobé náklady spojené s přílišným zatěžováním a poškozováním životního prostředí.

Lush chce plachetnicemi postupně přepravovat čím dál tím větší část svého zboží a materiálu, takže plachtění pod vlajkou firmy na začátku července bylo jen prvním případem z plánovaných mnoha.

Seniorní nákupčí firmy pro Bournemouth Echo vysvětluje: „Není to cvičení v PR nebo marketingu. Zkoušíme to, abychom zjistili, jak to můžeme rozšířit. Můžeme na tomhle typu lodi každý rok přepravovat víc?“ Uvědomuje si přitom, že zlepšení musí být výsledkem pokračujícího úsilí. „Jsme v tomto velmi realističtí a víme, že tak nebudeme moci začít přepravovat všechno přes noc – musíme ale na té cestě být a zjistit, co se dá dělat,“ dodává.

Nedávno jsme psali o výletní lodi s hybridním pohonem schopné část cesty absolvovat za použití pouze elektrického motoru. Podobné projekty jsou také významné, ale prozatím přinášejí pouze relativně malé snížení množství uhlíkových emisí. Lodní doprava je s 9% podílem na celkových emisích z dopravy relativně malým producentem skleníkových plynů, obzvlášť v poměru k 70 % pocházejícím z automobilové dopravy.

Stále však lodní doprava stanoví výrazný ekologický problém, jež se má při zachování současné trajektorie do budoucna pouze stupňovat. V roce 2014 transport podle Mezivládního panelu pro změny klimatu produkoval 23 % z globálních emisí oxidu uhličitého. I kdyby se toto číslo nemělo zvyšovat, je důležité co nejvíce omezovat především dopravu pomocí neekologických prostředků.

Doprava zboží za použití větru jako pohonu se může vrátit z minulosti a do budoucna velkým dílem snížit znečištění z lodí, nejdříve ale musí překonat vlastní specifické výzvy. Například jí už vůbec není uzpůsobena značná část přístavů, optimalizovaných pro přijímání moderních nákladních plavidel. Nastává tedy tak trochu problém vejce a slepice, jelikož je třeba vypravit dostatečné množství plachetnic, aby ekonomicky dávalo smysl upravit pro ně přístavy (a nebo naopak?). I kromě toho jsou náklady na ekologicky zodpovědnější přepravu prozatím vyšší a nabízí ji pouze několik námořních dopravních firem.

„Snižování nákladů je možné povzbuzováním dalších společností k využívání plachetnic,“ popisuje manažer Lush Derek Hallé. Jednou z překážek je ovšem momentálně také jejich relativně omezená kapacita. Klasický škuner totiž potřebuje velkou plochu pro ovládání lodi a z hlediska nákladového prostoru není schopen realisticky konkurovat obrovským nákladním lodím.

V tomto ohledu mají výhodu plně elektrické lodě a jedna taková má v Norsku brzy nahradit 40 tisíc cest kamionem ročně. Na druhou stranu takové lodě zase mají problém s velmi omezeným dojezdem na jedno nabití. Další ekologicky přívětivou alternativou je také vodíkový pohon, ten je ale zatím spíše budoucností.

Několik společností proto pracuje na nové podobě plachetnic. Francouzská Neoline se chystá stavět lodě využívající sílu větru schopné přepravit 500 aut a navázala už spolupráci s Renaultem. Transatlantické nákladní plachetnice mají být až 136 metrů dlouhé, s dvojnásobně většími motorovými loděmi však budou pořád muset soupeřit hlavně v přívětivosti k životnímu prostředí. Ředitel Neoline je přitom považuje za aktuálně jedinou možnost, jak výrazně snížit emise skleníkových plynů z lodní dopravy.

Návrat k plachetnicím přitom samozřejmě neznamená návrat k několik set let starým technologiím. Už velikost nových lodí umožňuje pouze zužitkování současných vědeckých poznatků a připojí se k nim také ty nejlepší meteorologické modely pro maximální optimalizaci lodních tras a časů.

Navíc jedna loď v sobě může kombinovat několik různých zdrojů energie pro pohon – Neoline do budoucna počítá se solárními panely i vodíkem. I když ty největší motorová plavidla prozatím zůstanou bez konkurence z hlediska kapacity, nové limity pro emise pro příští rok by z nich měly učinit nejednoznačnou volbu pro přepravu.

Romantická doba lodních dobrodružství díky jejich nepředvídatelnosti a těžké, duch vzpírající práce, nemusí být zdaleka pryč, ale jen mimo kontext transportu velkých objemů zboží. I sem se ale může vrátit idea pohánění pokroku přírodními silami, využívajíc zdrojů, co nám planeta sama poskytne, a ne násilné ždímání jejích zdrojů.