Tak dlouhou lajnu kokainu jste asi ještě nikde neviděli. A pokud ano, tak u ní rozhodně nestál policista, který by ji místo poctivého nahlášení a zadržení zvědavě ochutnával. Možná by lepší práci odvedla paní uklízečka, která s připraveným smetákem stála opodál. Nebo třeba několik krys, jež okupovaly oprýskané rohy zdí. Ano, Banksy zkrátka umí šokovat, jen škoda, že s výstavou plnou jeho ikonických streeartových děl neměl nic společného. Slova o falešnosti si ale nechejte pro sebe – expozice The World of Banksy je i přesto zajímavá podívaná.

Banksy. Pravděpodobně neexistuje známějšího jména na scéně pouličního umění, byť stále – ani po více než dvaceti letech jeho aktivní kariéry v ulicích – nikdo neví, kdo se za tímto pseudonymem skrývá. Banksy je fenomén, který skrze svá nápaditá graffiti a malby reaguje i na ta nejožehavější témata ve společnosti. Neštítí se ani kontroverzních přístupů k dílům jako takovým. Ať už jde o skartaci obrazu po odklepnutí v aukční síni nebo prohlašování, jak neuctívá autorská práva.

Na kontě má desítky ikonických děl, které uvedl v život nejen v centrech měst, ale také na silně střežených místech planety. Nedávno se dostal i na Ukrajinu, kde vyjádřil podporu tamnímu lidu. A rovnou by se chtělo říct, že zavítal i do Prahy, kde se v těchto dnech koná výstava „jeho děl“. V uvozovkách proto, že nejsou opravdová, jen překreslená. Ale vadí to vůbec? Vydal jsem se to zjistit na vlastní kůži.

Místo stejně zvláštní jako umělec sám

Tušil jsem, co mě čeká. Výstava The World of Banksy totiž v Praze už jednou byla – a nesklidila zrovna pozitivní reakce. Organizátoři akce tehdy možná nedostatečně komunikovali, že expozice nebude obsahovat reálná Banksyho díla, protože je prakticky nemožné je na jedno místo dostat. Chcete snad uloupnout kus zdi? Rojily se názory, že se na jeho kresbách autoři výstavy jen přiživují a jde pouze o čistou komerci.

Ani samotný Banksy tuto akci neautorizoval a jednoduše ji zařadil na svůj web do kolonky Fake. Pro uměleckou scénu tak jde o odsouzeníhodnou expozici, pro fanoušky, kteří se jednoduše chtějí naživo podívat na díla, která vídala jen na internetu, ale může jít o inspirativní podívanou. Já jsem pražskou zastávku této výstavy navštívil ze zvědavosti. A bavilo mě to.

Organizátoři ji uspořádali v poněkud potemnělém kostele svatého Michaela archanděla na pražském Starém Městě, asi minutu od Staroměstského náměstí. Už při vstupu na mě dýchl pocit jakési neobvyklosti, který šel ruku v ruce s podobně neobvyklými prostory, kde Banksy svá doopravdická díla maluje. Uvnitř se pak dojem ještě znásobil. Mohly za to i tlumeně hrající hudba a rozmístěná světla, která vytvářela správnou atmosféru.

Jedno z jeho nejslavnějších děl se pak nachází hned na začátku – na kusu zdi tam postává malá dívka, která do oblak pouští červený nafukovací balónek ve tvaru srdce. Právě takzvaná Dívka s červeným balónem, symbolizující neutuchající násilí a občanskou válku v Sýrii, byla tím dílem, jehož obrazovou repliku Banksy nechal skartovat před zraky celé londýnské aukční síně. Krok, jímž se umělec světově ještě více proslavil.

S pocitem, že nejde originál, jsem k ní přistoupil blíž a vlastně byl překvapen, jak věrohodně byla překreslena. Nejsem expert v oboru, ale troufnu si říct, že takový proces musel nějaký čas zabrat. Nešlo o žádný amatérský přístup. Nakolik to zapálený fanda Banksyho může posoudit, barva i detaily seděly s původním graffiti, které se nejspíš poprvé objevilo poblíž mostu Waterloo Bridge v Londýně před dvanácti lety.

Držte se krys

Namalované tlapy krys (mimochodem jedněch z tradičních symbolů Banksyho) mě pak naváděly, kam jít dále. Po vnitřních zdech kostela se přede mnou začaly objevovat další a další malby, u nichž byl vždy doplněn štítek s popisem díla. Organizátoři uvádí, že jich do prostoru umístili přes sto, což by odpovídalo.

Prošel jsem okolo britského punkáče s krabicí IEAK (narážka na švédskou nábytkářskou firmu IKEA), který vyjadřoval nedostatek kreativity, chvíli se zastavil u legendární uklízečky zametající problémy společnosti pod koberec (viz náhledová fotka článku), pomyslně si potřásl rukou s okolními krysami a došel až k policistovi, který si užíval s drogami.

Krysí šlápoty mě následně zavedly do sálu, kde se promítal dokument o Banksym, od něj jsem se poté přemístil do dalších potemnělých uliček, kde byly prezentovány obrazy. Těžko říct, které byly skutečně originální – jak organizátoři avizovali – a které ne, minimálně jsem ale poznal několik kousků, které jsem dosud nikdy neviděl.

V tom je ostatně výstava užitečná – s největší pravděpodobností tam narazíte na taková díla, která sice nejsou tak známá, ale svým sdělením jsou mnohdy ještě zásadnější než ta, jež se v souvislosti s Banksyho jménem omílají pořád dokola. Hezkým doplňkem byly i cedule s citáty k přemýšlení, které vyloženě vyzývají k vyfocení a sdílení.

Asi po třiceti minutách, což tak odpovídá zhruba polovině celé výstavy (když u děl nestojíte tak dlouho, než se pod vámi objeví důlek), jsem zavítal do Banksyho dílny a uviděl použité spreje, u kterých (opět) nelze ověřit autentičnost, vyzařovaly z nich ale dobré vibrace – takové, které vás nutí si jednu z těch použitých, od barvy upatlaných lahví snad i koupit.

Před samotným koncem prohlídky byl snad největší prostor z celé výstavy, kde se ve starých televizích přehrávaly záběry z jeho „pouličního řádění“, které byly doplňovány tematickými kresbami okolo.

Autorská práva jsou pro lůzry

Je výstava The World of Banksy, která v Praze trvá do 31. ledna, skutečně akcí, jíž se z různých důvodů vyhnout? Záleží na vašem postoji. Pokud dovnitř vstoupíte s otevřenou myslí a čistě pro inspiraci a zvědavost, je to podle mého hezká podívaná. Organizátoři si s ní evidentně dali práci, prezentace děl nepůsobí laciným dojmem – a máte ji za zhruba hodinku hotovou.

Jestli ale Banksyho díla doopravdy ctíte a nechcete podporovat ty, kteří jeho umělecké kousky překreslují, možná to nebude nic pro vás. Z principu a jakéhosi morálního nastavení. Ačkoliv Banksy razí heslo, že „autorská práva jsou pro lůzry“ a kvůli své anonymitě nemůže nic takového na svá pouliční díla obdržet, pořád se lze bavit o „vykrádání jeho úspěchu“.