Vztah matky s dcerami bývá v mnoha rodinách složitý. V případě hanácké firmy Alika, která zpracovává různé druhy oříšků a ročně utrží miliardy korun, to ale neplatí – její zakladatelka a většinová majitelka Jana Kremlová společnost postupně předala do rukou svých dcer Petry Vránové a Markéty Pavlínové a dnes už se jen spokojeně dívá, jak podnik prosperuje i bez ní. Zároveň ale zdůrazňuje, že firma nikdy nebude víc než rodina. „Kdyby měl byznys porouchat naše vztahy, nestál by za to,“ řekla Jana Kremlová v podcastu Money Maker, v němž vystoupila se svou dcerou Petrou a detailně popsaly, jak o rodinném podnikání přemýšlí.

Podcast si můžete pustit v přehrávači výše nebo na všech podcastových platformách. Tady přinášíme výtah toho nejzajímavějšího, co v novém díle Money Maker padlo.

Jak přenastavovali firmu

Jana Kremlová: Zcela náhodou k nám přijela obchodní zástupkyně firmy Brematopron z Ostravy a představila nám jejich práci. Řekla nám, že mají šest odborníků, kteří přijedou, firmu kompletně zmonitorují a nastaví v ní samostatná oddělení se specifickou zodpovědností. Řekla jsem tehdy: „Dobře, nastoupíte 1. ledna.“ Když jsem to oznámila Petře a manželovi, nesouhlasili a chtěli, aby začali až 1. září. Já na to říkala, že to nejde, protože právě před Vánocemi máme nejvíc práce. Oni na to: „Právě proto, ať vidí ten chaos v plné síle.“

Nakonec tedy nastoupili právě v období vánočního shonu, kdy jsme měli pocit, že nás smete vlna práce. Brematopron přišla s konceptem kompletní reorganizace firmy. Prakticky ji rozebrali na části a znovu složili podle nového uspořádání. Dosadili jsme šéfy jednotlivých oddělení, nastavili jasné zodpovědnosti a oni nám pak všechny zaměstnance proškolili. Byla to taková jednoletá vysoká škola za pochodu a myslím, že nám to hodně pomohlo.

Petra Vránová: Ze začátku to ale bylo dost nepříjemné. Fungovalo to tak, že jste přišli ráno do kanceláře, otevřeli jste si počítač a vedle vás si sedl člověk, který detailně sledoval všechno, co děláte. Bylo mi to nepříjemné, zvlášť před ostatními kolegy jsem se snažila nedat najevo, že mě to štve. Připadala jsem si skoro jako zpátky ve škole, kdy jsem musela vysvětlovat každý krok, proč něco dělám zrovna takhle a ne jinak. Ze začátku mi připadalo, že zacházejí až moc do detailů, ale zpětně chápu, proč to tak bylo.

Oni totiž budovali kompletně střední management firmy. Cílem bylo, abychom s Markétou nebyly na všechno samy a abychom měly kolem sebe lidi, kteří povedou jednotlivá oddělení a společně s námi firmu potáhnou dál.

Jak došlo k rozdělení rolí dcer ve společnosti

Jana Kremlová: Rozhodnutí jsem nakonec udělala já – ale pracovala jsem na něm hrozně dlouho. Když máte dvě dcery, obě fakt strašně chytré a každou úplně jiného zaměření… Petra je extrovert, Markéta introvert. A já vím, že moje místo je hlavně o tom, jezdit mezi lidi, na různé konference a firmu propagovat.

Říkala jsem si proto, že pro Petru to bude přirozenější. Markéta má zase jezdeckou stáj, denně se stará o koně a její dcera je výborná malá jezdkyně, takže jí bude bližší trávit čas v areálu. Bylo to ale těžké rozhodování, protože obě holky znají svou sílu. U nás to není jako v některých rodinách, kde je jeden výrazně silnější a druhý se schovává – u nás jsou v tomhle fakt stejné.

Jak byli blízko prodeji firmy

Jana Kremlová: Bylo to v době, kdy nás oslovila jedna zahraniční konkurenční firma, největší na českém trhu, že by nás chtěli koupit. S manželem jsme zůstali v šoku a tři měsíce jsme o tom nikomu neřekli. Každý večer jsme doma řešili: prodat, neprodat? Drželo nás hlavně to, že pod našima rukama vyrostlo spoustu skvělých kolegyň a kolegů. Bála jsem se, že by po prodeji mohli skončit bez práce – dnes vím, že by je někdo hned zaměstnal, ale tenkrát mi to přišlo hrozné.

Na druhé straně představa, že budeme mít peníze a holky finanční jistotu, byla lákavá. Když podnikáte v potravinách, není to zrovna obor, za který vás okolí extra chválí, takže i společenský kredit nám přišel nízký. Po třech měsících jsme byli asi z 51 procent pro prodej.

Říkali jsme si, že s tím kapitálem by si holky mohly rozjet svoje projekty: Péťa měla taneční školu, Markéta jezdeckou stáj… Jenže když jsme jim to oznámili, koukaly na nás a ptaly se: „A co budeme dělat my?“ Říkali jsme: „Budete mít spoustu peněz, můžete dělat, co chcete.“ A ony: „My jsme tady odmalička, nic jiného neznáme.“ A tak jsme se nakonec rozhodli, že firmu neprodáme.

Petra Vránová: Bylo to tak, vůbec jsem nad tím nepřemýšlela. Ale Markéta k nám nastupovala později, protože má vystudovanou veterinu, takže jsem vždycky brala, že jejím snem je spíš mít svou ordinaci a věnovat se tomu, co ji bavilo celé dospívání. Proto pro mě bylo velkým příjemným překvapením, že do toho šla taky.

Jak mají vyřešené vlastnictví společnosti

Jana Kremlová: Zatím je to tak, že celý areál je od začátku v rukou holek a většina akcií Aliky patří mně a manželovi, menší část už mají holky a postupně jim je budeme předávat.

O nadaci nebo svěřenském fondu jsme zatím moc neuvažovali. Poradci nám říkali, že když máme jen dvě děti, zbytečně bychom si komplikovali život.

Ale čím dál častěji slyším, že je dobré myslet i na třetí generaci. Oblíbený příměr je o bramborách: ten, kdo je zakopal, by měl vymyslet, jak se budou sklízet. Děti rostou rychle a je lepší nastavit pravidla dopředu, aby pak někdo neměl pocit, že na tom je líp a někdo hůř. Takže o tom teď přemýšlím.

Petra Vránová: Vnímám to stejně. Zatím neuvažujeme, že bychom v nejbližším horizontu něco měnili. Rodinnou firmu chceme vést dál tak, jak jsme ji převzali. A protože se už zapojuje i třetí generace, vidíme další směr – jednou bude zase komu předat štafetu.