Zjistila, jak snadné je žít skutečně šťastný život. Její rady si od léta oblíbily tisíce Čechů
Linda Valešová byla dlouhé roky v Římě a Veroně, kde se naučila, jak žít spokojeně v italském duchu. Po návratu do Prahy zkušenosti předává ostatním.
Jeden ověřený recept na dokonalý život neexistuje. Existují ale ingredience, díky kterým si ho můžete postupně budovat – a jednou z nich je Itálie. Právě životní styl milovníků kávy, nerozvařené pasty a elegantní módy učaroval Lindě Valešové natolik, že se ho po dlouhých letech strávených na Apeninském poloostrově rozhodla servírovat i Čechům a učit je přístupům, díky nimž se Italové stali učebnicovým prototypem spokojeného bytí. Dělá to přes Instagram, podle jejích slov je to ale teprve začátek její cesty, která získává na pozornosti.
Když Linda Valešová o své lásce k Itálii vypráví, má to velmi básnický nádech. Nešetří spojeními o okouzlení, pohlcení, lásce k chaosu. „Nemůžu si pomoct. Odmala mě italština přitahovala. A když jsem tam poprvé v rámci svých studií vyjela, změnilo mi to život,“ říká pro CzechCrunch. Nechtěla si ale italský životní přístup nechat jen pro sebe. Věděla, že když návyky, které si tam osvojila, dobře uchopí, možná i Čechy dokáže naučit žít s větší lehkostí.
V Itálii strávila pět let. Nejprve v Římě, kde se seznámila s typickým metropolitním chaosem, poté ve Veroně, která jí pro změnu ukázala klid. Různorodé aspekty italské kultury a mindsetu místních jí přiměly k tomu, aby si po návratu do Prahy založila profil na Instagramu, kde by své zkušenosti a rady předávala dál. Vsadila na jednoduché, leč úderní grafické příspěvky s jasným sdělením. A úspěch se dostavil poměrně rychle.
„Beru to jako koníček, jinak pracuji ve farmaceutické firmě. Profil mi nevydělává, pro mě je ale mnohem důležitější, jaká komunita se okolo něj za poslední měsíce postavila,“ říká třicetiletá autorka projektu Objev Itálii. Ten od letošního léta, kdy s ním začala, vyrostl prakticky z nuly na více než 13,5 tisíce sledujících a Valešová má pravidelně na svých příspěvcích stovky komentářů a přesdílení. Ostatně obsah k tomu nabádá.
Její příspěvky Čechům ukazují, jak Italové žijí a jak mohou jejich návyky zakomponovat do své rutiny. Ať už jde o moudrosti rodáků, zvláštní pravidla a tajemství, mýty o životě, italskou filozofii nebo všemožné autentické momentky. Valešová zároveň považuje za klíčové, aby veškeré informace, které se na jejím profilu objeví, vycházely z jejích zkušeností a jejího pozorování.
Jedním z nejpopulárnějších příspěvků se stal návod na to, jak takříkajíc zpomalit a užívat si běžné každodenní chvíle. V něm Valešová vsadila na výrazné písmo a v dalších snímcích jednoduše popsala mantru, které se Italové drží. „Proces tvorby není nijak důmyslný, prostě mám malý notes, kam si zapisuji nápady, které mě před den napadnou,“ vysvětluje.
„Podle toho si pak vybírám nebo přizpůsobuji šablony v grafických editorech, aby to odpovídalo tomu, co chci říct. Jednoduše, efektivně. Za hodinu mám hotovo. Všechny příspěvky mají navíc jednotnější styl, takže je v záplavě jiných postů na Instagramu snadno rozpoznatelný. A to se ukazuje jako správná cesta,“ dodává Valešová.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Je rozdíl, když někdo tvoří jen proto, aby tvořil, a když někdo vyrábí obsah, který vychází z jeho vlastních zkušeností. A soudě podle čísel se mi to potvrzuje. Nikdy bych ale nečekala, že to půjde tak rychle. Pořád to beru jako můj malý projekt, který rozvíjí to, jak jsem se naučila žít v Itálii a jak podle toho žiju teď v Čechách,“ doplňuje Valešová, která účet bere i jako marketingový nástroj pro vyučování italštiny.
Ruku v ruce s jejím internetovým projektem jdou totiž i lekce, které pořádá fyzicky pro zpravidla úzké skupiny zájemců a nabízí je na svém webu. K nim se snaží přistupovat spíš jako k malým výletům na jih než jako ke klasickým hodinám. Proto vynechává tradiční učení slovíček a rigidní biflování frází, naopak se studenty mluví a jazyk jim podává stylem, aby byl pro ně co nejpřirozenější. A lekcemi jí prošly už stovky studentů.
„Smějeme se, reagujeme, zkoušíme a učíme se nebát mluvit. A co na tom, když to není stoprocentně správně. Italština má být vášeň, ne běžný cizí jazyk,“ říká. Do budoucna se chce mimo jiné zaměřit i na offline setkání s fanoušky nebo tematické dny s ochutnávkami jídla. Ostatně její otec Jan Valeš je spoluzakladatelem populárního italského bistra a pekárny Arte Bianca, která sídlí na pražských Vinohradech.
Pořád ale má v plánu svůj profil nechat ve velmi osobní rovině a nevidí v něm zatím internetový byznys, který by ji plnohodnotně živil. Pak už je prý totiž jen krůček od toho, aby ztratil ze své autenticity. „Samozřejmě se spolupracím nebráním, ale musí pro mě dávat smysl. Proto zatím žádnou nemám a vše dělám tak, jak já chci. Věřím, že dříve nebo později si mě ta správná najde, ale rozhodně nechci slevit ze svého přesvědčení,“ doplňuje.
