Představte si pracovní den, který začíná v pět ráno a končí o půlnoci. Slovo „ne“ v něm neexistuje a denně se potkáváte s hollywoodskými hvězdami, jako je Daniel Craig nebo Jackie Chan. Pro Jiřího a Danicu Fleischerovi to bývala rutina, která je nakonec dovedla úplně jiným směrem – k architektonickému a interiérovému studiu Fledes. Ještě předtím však strávili dlouhá léta u filmu.

Jiří Fleischer se k němu dostal úplnou náhodou. Když studoval fotografii, známý z FAMU mu nabídl malou hereckou roli ve studentském projektu. „To evidentně nemělo budoucnost,“ směje se dnes energický interiérový designér ve své kanceláři vedle nuselského Divadla Na Jezerce.

Přesto se zdánlivě bezvýznamná zkušenost stala klíčovým bodem jeho života. Díky známostem ze štábu dostal nabídku na práci v reklamě, která jeho kariéru obrátila naruby. „Natočil jsem asi 250 reklam. To bylo šílené,“ vzpomíná. Později se vypracoval na pozici koordinátora vozidel, tedy člověka, který má ve filmu na starost vše pojízdné, od obyčejných trabantů až po luxusní auta Ferrari.

„Bond je ideální příklad filmu, kvůli kterému člověk musí sehnat třeba devět identických luxusních vozidel. Řešil jsem nejen auta, ale i třeba letadla či helikoptéry, prostě všechno, co se hýbe,“ vysvětluje muž, který se podílel například na natáčení první bondovky s Danielem Craigem Casino Royale, během kterého štáb zavítal do Karlových Varů, na hrad Loket i do Prahy.

Jeho manželka Danica měla naopak jasno už během studia střední školy. Po maturitě zamířila na univerzitu v Bratislavě, kde se učila produkci a management. A rychle se dostala i přímo na natáčení filmů. „Na plný úvazek jsem byla zaměstnaná v produkčním týmu už v devatenácti, a když mi bylo jednadvacet, pracovala jsem v zákulisí snímku Za nepřátelskou linií, kde jsem se potkala třeba s americkým hercem Genem Hackmanem. Práce bylo tolik, že jsem nakonec univerzitu opustila a pokračovala v praxi,“ vzpomíná.

Filmové prostředí má své kouzlo, ale bývá i kruté. „Pracovali jsme od pěti ráno do půlnoci, od pondělí do soboty. Neděle byla ‚lehčí‘, třeba jen od oběda do sedmi,“ vzpomíná Jiří. Obrovský je i tlak na výkon. „Filmový den je drahý. Odpověď ‚nejde to‘ neexistuje. Od každého se čeká, že když přijde problém, automaticky ho obratem vyřeší. Zastavit natáčení kvůli překážce je až ta poslední možnost,“ líčí Danica.

Práce pod neustálým tlakem však měla i svou lákavou stránku. Díky natáčení po celém světě se dostávali do přímého kontaktu s největšími hvězdami filmového průmyslu. „Jsou to úplně normální lidé. Když s nimi mluvíte jako se sobě rovnými, berou vás tak. A čím byl herec starší, tím býval pokornější. Mnohem milejší než čerstvé hvězdy,“ shodují se manželé.

A přidávají i jednu vzpomínku na dnes už 71letého Jackieho Chana, s nímž se potkali při natáčení snímku Rytíři ze Šanghaje. „To je jeden z nejpokornějších lidí, které jsem kdy potkala. Neustále rozdával dárky všem, kdo pro něj cokoli udělali, i když to byla jejich práce,“ vypráví Danica. Herec podle ní navíc svému týmu ve volných chvílích osobně vařil.

Setkání na place

Samotný pár se seznámil před více než dvaceti lety na natáčení filmu Česká spojka s Anthonym Hopkinsem. „Bylo to naše první setkání, ale tehdy jsme se vlastně jen míjeli,“ vzpomíná Danica. O pár let později se však znovu potkali při práci na jednom zahraničním seriálu. „A tam přeskočila jiskra a už nebyla cesta zpátky,“ směje se.

Když dvojice založila rodinu, ostře konkurenční filmová branže se najednou nejevila jako ideální cesta. „Nechtěla jsem, aby moje dítě vychovávala chůva. Rodičovství se s filmovou prací nedalo skloubit,“ vysvětluje Fleischerová rozhodnutí, ke kterému s manželem došli, když poprvé otěhotněla. Tehdy ještě pracovala na natáčení snímku Eragon v Maďarsku, ale bylo jasné, že jde o poslední projekt.

„Nabízeli mi, že zařídí hlídání, vybudují dětský koutek a umožní mi dál řídit produkci. Ale já to odmítla. Znám hodně případů, kdy lidé z filmové branže dali přednost práci před rodinou. Nedopadá to dobře, mnozí toho s odstupem litují,“ vzpomíná Danica.

Dokud měli jedno dítě, Jiří ještě u filmu pokračoval. O dva roky později se však pár dozvěděl, že čeká dvojčata, a tak se i on brzy rozhodl pro radikální změnu. „Znali jsme lidi, jejichž děti vychovával někdo cizí. To jsme nikdy nechtěli,“ říká.

Od filmů k budování domovů

Danica začala hledat novou životní i profesní cestu, zatímco Jiří se pustil do designu, který ho přitahoval už od dětství. Blízko k němu měl i díky své práci ve filmu. „Měl jsem možnost nahlédnout pod ruce zahraničním architektům, což se mi v praxi dodnes hodí,“ vysvětluje.

Technické základy si ale osvojil už doma – od svého otce, který pracoval jako stavař. „Od deseti let jsem mu pomáhal na chalupě. Naučil jsem se tam spoustu věcí a jsem za to tátovi dodnes vděčný,“ vzpomíná. Z filmové branže si pak odnesl hlavně disciplínu. „Zodpovědnost, přesnost, důraz na detail, žádné odkládání věcí, to máme v sobě,“ vyjmenovává. „A taky organizační schopnosti, projektový management. To jsou věci, které mnoha lidem chybí, ale my je máme v krvi,“ doplňuje ho Danica.

Fleischer, který si ve filmovém prostředí vybudoval silnou pozici i cenné kontakty, najednou neměl vůbec nic a dva roky pracoval na Slovensku jako freelancer. Později se s rodinou přestěhoval do Prahy, kde nastoupil do designové firmy. A v roce 2019 se rozhodl založit vlastní studio Fledes. „Zpočátku jsem měl strach. Ale asi po dvou letech nastal zlom, když jsme dělali zakázku pro UPS, kteří do nových kanceláří potřebovali akustiku i nábytek. Byla to velká zakázka – finančně i profesně,“ vzpomíná.

Jeho žena se k němu přidala v roce 2021. Do té doby působila ve společnostech zaměřených na široké spektrum oborů, od IT přes výrobu až po development. „Nechtěli jsme riskovat, máme velkou rodinu. Přidala jsem se až ve chvíli, kdy jsme věděli, že firma uživí oba,“ vysvětluje.

Dnes má studio Fledes za sebou více než 150 projektů a tvoří ho přes dvacet lidí. V roce 2023 vznikla i sesterská stavební společnost Fledes Stav, díky níž se tým začal věnovat také návrhům a realizacím celých domů. „Máme rádi světlé, vzdušné interiéry a propojené zóny. Vycházíme ze skandinávského stylu, ale blízké jsou nám i industriální prvky,“ popisuje Jiří Fleischer.

Tvorba studia se vyznačuje čistým, funkčním a nadčasovým stylem, který stojí na harmonii světla, prostoru a detailu. „Světla, to jsou pro mě sochy, které visí ze stropu. Miluju je. A je skvělé, že dnes už dokážeme lidi přesvědčit, aby do nich investovali. Světlo dokáže úplně proměnit interiér.“

Každá část místnosti má mít podle designéra své místo, účel i atmosféru, ale zároveň mají být všechny v harmonii. „Když si sednu do rohu s knihou, chci cítit klid. Kolem jídelního stolu zase potřebuji hřejivý pocit domova,“ popisuje. „Když se po letech podívám na naše interiéry, pořád mi dávají smysl. A klienti to vnímají stejně. Asi nás nejlépe vystihuje nadčasovost, funkčnost a právě harmonie,“ doplňuje ho Danica Fleischerová.

Díky vlastní stavební firmě i truhlárně mají manželé celý proces tvorby designových interiérů plně pod kontrolou. Zatímco běžně stavební firma nejprve dokončí práce a teprve poté nastupuje truhlář, což celý proces prodlužuje, ve Fledes se vše děje paralelně. Nábytek se měří a vyrábí už během stavby, takže po jejím dokončení může okamžitě začít montáž.

„Všichni se diví, že objednáváme dveře už podle výkresů. Ale lakované dveře se vyrábějí zhruba tři měsíce. Když je objednáte až po dokončení stavebních prací, čekáte na ně další čtvrtrok,“ vysvětluje Danica. „Ta synergie, že si všechno ohlídáme sami, je pro nás klíčová. Urychlujeme procesy a to je přesně dovednost, kterou jsme si přinesli z filmového prostředí,“ doplňuje Jiří.

Do budoucna mají manželé Fleischerovi jasnou vizi. „Chtěli bychom dál realizovat komplexní projekty, stejně jako poslední dva roky. To je to minimum, kterého bychom chtěli dosáhnout. A snem je vybudovat vlastní menší developerský projekt, nic obřího, ale něco, co bychom mohli navrhnout, zrealizovat a mít plně pod svou kontrolou,“ uzavírá Jiří.