Kateřina Kadlecová je žena, která se zastaví jen málokdy. Společně s manželem šéfuje českému rodinnému výrobci vířivek USSPA, rozjela nový brand funkčních mýdel Spaculture, vybudovala a provozuje restauraci v Dolní Dobrouči, působí v představenstvu Asociace českého průmyslového designu, je členkou správní rady iniciativy Druhá ekonomická transformace, zároveň vede firemní časopis Bublinky… „Možná to zní jako strašný záhul, ale pro mě je střídání aktivit spíš občerstvující,“ směje se.

I ona ale odpočívá – nepřekvapivě ve vířivce, které familiárně říká spáčko. Právě masážní bazény se staly středobodem podnikatelského příběhu její rodiny. Poprvé se s nimi setkala během studijního pobytu ve Spojených státech. Po návratu do Čech o nich nadšeně vyprávěla svému otci Petru Kolářovi. Ten se pak pustil do podnikání v oboru, který tehdy v zemi prakticky neexistoval.

Kolář a jeho malý tým začínali před téměř třiceti lety v pronajaté bývalé moštárně v Ústí nad Orlicí, kde nejprve vířivky montovali ze skořepin a dílů dovážených z USA a následně je prodávali. O několik let později firma přesídlila do staré textilky v Dolní Dobrouči a rozjela vlastní výrobu. Šéfovské žezlo převzala v roce 2011 Kolářova dcera Kateřina – a zdá se, že USSPA zůstane v rodinných rukou i v budoucnu.

„Bertík si kreslil spáčka už ve školce,“ vzpomíná Kadlecová. Osmačtyřicetiletá podnikatelka však zdůrazňuje, že se její syn musí sám rozhodnout, zda se nakonec do chodu USSPA zapojí. „Nebylo by dobré, kdyby nám po letech vyčítal, že vlastně neměl na výběr.“ V rozhovoru pro CzechCrunch Kadlecová popisuje svůj nabitý loňský rok, během kterého rozjela další dva velké projekty. A také vysvětluje, proč je pro ni Čína no-go zemí.

Máte doma vířivku?
Samozřejmě. A máme i swim spa (celoroční bazén s protiproudem – pozn. red.). V poslední době jsem obzvlášť ráda za každou chvíli, kdy můžu jen tak vypnout, relaxovat ve spáčku a nedělat nic jiného. Ráda sleduju i filmy, baví mě fotografování a také sport – teď se těším na to, až si pořádně zalyžuju. A každé léto si říkám, že konečně zase zajdu na tenis, který jsem hrávala závodně. To mi ale zatím moc nevychází. Vracím se k józe, ráda hraju golf… přesto pořád méně, než bych chtěla.

Velkým milovníkem golfu je váš otec, po kterém jste přebrala vedení rodinné firmy USSPA. Mluví vám ještě někdy do byznysu?
Pro mě je pořád hlasem, kterému se vyplatí naslouchat. Ráda s ním věci probírám, určitě ale nefunguje jako nějaký pravidelný dozor. Táta se dnes soustředí právě na golf. U nás v Dolní Dobrouči vybudoval nádherné hřiště, teď tam chce postavit i ubytování. A i on s námi občas probírá své podnikatelské záležitosti. To je kouzlo rodinného podnikání – člověk může otevřeně mluvit s lidmi, kteří jsou v obraze. Je to takové sdílení v bezpečném prostředí.

V USSPA pracuje i váš manžel a sestra…
Sestra se přesunula k tátovi a vede Golf Dobrouč, kde je opět podporuje i naše maminka. A s manželem je to super, máme to štěstí, že se doplňujeme jak lidsky, tak pracovně. Jsme dobrý tandem. Firmu vedeme společně, a přestože máme každý své hlavní oblasti zaměření, naše aktivity se podle potřeby prolínají. A obecně je náš firemní příběh rodinný. Letos oslavíme 30 let existence – a po celou dobu jde o mezigenerační souznění, vytrvalost a chuť hledat nové příležitosti. Jako rodina jsme zatím ustáli všechny těžkosti.

Když už jste nakousla mezigenerační souznění: jak se do chodu firmy zapojuje váš syn?
Naše děťátko se narodilo s odpovědností za firmu (smích). Už ve školce si Bertík kreslil spáčka, když měl vyobrazit, čím chce jednou být. S firmou a lidmi v ní žije, od třinácti k nám chodil na letní brigády. Od září studuje střední školu ve Spojených státech, v únoru mu bude 18 let.

Takže kráčí ve vašich šlépějích? Vy sama jste si právě ze středoškolského pobytu v USA přivezla nápad na firmu, když jste tam poprvé viděla masážní vířivky. 
Ano, tohle máme společné. A jsem hrozně ráda, že se pro to rozhodl. Šlo ovšem o jeho vlastní rozhodnutí – a stejně tak bych si přála, aby i případné budoucí zapojení v USSPA bylo jeho svobodnou volbou. Nebylo by dobře, kdyby nám po letech vyčítal, že vlastně neměl na výběr. Nést odpovědnost za firmu není jednoduché. Ale když z té práce máte radost, dá se zvládnout.

Amerika je obecně fajn, vždy tam lze najít nějakou inspiraci. Upřímně si myslím, že by si takovým „dobrodružstvím“ spojeným se studiem kdekoliv v cizině měli projít všichni. Člověk se naučí pokoře, když zjistí, jak je svět vlastně velký. A nemyslí si, že má nárok úplně na všechno. To je u nás v Česku bohužel velmi rozšířená domněnka.

Co nového může mladá generace přinést do byznysu s vířivkami?
Určitě půjde o všechno týkající se nových technologií – i když technologickou revoluci prožíváme ve firmě v podstatě nepřetržitě. Začínali jsme s faxem a živě si pamatuji i náš první počítač. V té době nás nenapadlo, že dnes pojedou na počítačích také naše spáčka a rozvaděče budou využívat umělou inteligenci, kterou jsme do nich zapojili už před deseti lety. Nicméně věřím, že nová generace sice přinese do firmy nové nápady, ale hlavně vlastní energii a nadšení.

Někteří lidé nazývají mladé lidi „línými sněhovými vločkami“. Jak na dnešní mládež nahlížíte vy?
Z takového nálepkování mám vždy velmi nepříjemný pocit, není to správné. Myslím si však, že v každé generaci se odráží prostředí, ve kterém vyrostla. Naše generace toho zažila opravdu hodně – studovali jsme v devadesátkách, tehdy tu nic nebylo, naši rodiče vše budovali z ničeho. Naši dědové a babičky zažili dokonce válku. Dnešní mladí vyrůstají v neskutečném blahobytu, což jim přeju. Občas jim ale chybí pokora a trpělivost.

Pokora ale nechybí jen mladým, ne? I mnozí starší lidé si myslí, že můžou všechno. A že mají na všechno nárok.
To je právě ono. Zapomíná se na základní princip, že když něco chceme, musíme pro to také něco udělat. A chvíli trvá, než se k něčemu propracujeme. Nic nepřichází hned. Dobrá není ani představa, že všichni mají mít stejně bez ohledu na to, kolik přinášejí – to je přetrvávající dědictví komunismu. Bohužel se odbourává mnohem déle, než jsme očekávali. Stejně tak představa, že se o nás musí postarat stát. Starat se musíme především každý sám o sebe, stát má pomoci těm, kteří sami nemohou. A platí to i v případě zajištění se na stáří.

Co si myslíte o tom, že je Česko stále vnímáno jako montovna?
Česko je stále do značné míry montovnou, prostě jsme se po revoluci vydali směrem subdodavatelské výroby. Tehdy to dávalo smysl a přineslo to potřebný rozvoj ekonomiky, což už ale nyní nestačí. Na druhou stranu tu v té době vzniklo i mnoho firem, které samy vyvíjejí, vyrábějí a prodávají produkty s přidanou hodnotou – jako USSPA. Investujeme do vývoje, vymýšlíme nové věci, vyrábíme přímo v Česku, používáme maximum místních dílů, exportujeme. Jako národ jsme my Češi nesmírně kreativní. Navíc průmysl není jen často omílaný automotive. Jde o podstatně širší pojem.

Vy jste rovněž členkou správní rady iniciativy Druhá ekonomická transformace, která sdružuje osobnosti podnikatelské sféry a má za cíl zvýšit konkurenceschopnost Česka. Co by teď mohlo nakopnout českou ekonomiku?
Pro zmíněný posun k výrobě s vyšší přidanou hodnotou je klíčová změna ve vzdělávání. Potřebujeme co nejvíce lidí, kteří mají potřebné dovednosti, kritické myšlení, odvahu inovovat, rozhled a drive. To je samozřejmě běh na delší trať, ale jde dělat i rychlejší změny včetně vytvoření vstřícného prostředí pro schopné zahraniční studenty. Za mě je to ale také podpora Čechů ve studiu v zahraničí a jejich následného návratu. Důležité je i smysluplné zapojení vědy a aplikovaného výzkumu, což se neobejde bez kapitálu.

Jak se loni dařilo USSPA?
Vypadá to, že se situace začíná otáčet k lepšímu. Během covidu jsme zažili obrovský boom, od léta 2022 ale celý obor zpomalil, a to hlavně v zahraničí. Předloňský rok byl těžký, loni se nám nicméně podařilo vyrůst v exportních prodejích o 40 procent. Naší výhodou je, že vyrábíme spíš na zakázku, ne na sklad. Přece jenom jde o prémiové produkty – zákazník si chce vybrat podle svých představ.

A jaké jsou vaše největší zahraniční trhy?
Dlouhodobě je silným trhem Švýcarsko, kde se teď rýsuje spolupráce s dalšími partnery. Historicky se nám daří ve Francii, Španělsku, na Slovensku a také třeba v Rakousku. A hodně zajímavě začíná vypadat Polsko. Před ruskou invazí na Krym v roce 2014 se nám dařilo i na Ukrajině, ta je teď ale bohužel okrajovým trhem. Celkově vyvážíme do dvaceti zemí.

Díváte se i směrem na Spojené státy?
Ty jsou samozřejmě velkým lákadlem. Ostatně právě tam jsou naše kořeny – původně jsme dováželi vířivky z USA, což se odrazilo i v našem názvu. Čas od času se rýsují příležitosti, ale zatím se soustředíme na Evropu.

A co Čína? Některé firmy tam přesunuly výrobu, aby ušetřily.
Pro nás je Čína no-go, především kvůli totalitnímu režimu a jejich přístupu ke světu. Nedává mi smysl zanevřít na naše hodnoty jen proto, abych mohla říkat, že mám velikánskou fabriku v Číně. Nechci tam ani působit, ani vyrábět. Prostě jim nehodlám předat naše know-how na stříbrném podnose. Tak daleko na východ se ani dívat nechceme.

Narážíte na čínské kopie vašich produktů?
Se snahami o kopírování se setkáváme od samého začátku vlastní výroby. Poslední pokus o výrazné kopie naší hlavní produktové řady se nám podařilo odrazit vítězným soudem s jejich dovozci.

Řekla jste, že průmysl je široký pojem. Můžou do něj spadat i startupy – jeden jste ostatně také založila, konkrétně Spaculture. 
Moderní terminologií bychom to mohli nazvat startupem. Pro mě jde spíš o firmu ve firmě, Spaculture jsme nevyčlenili samostatně, zůstává součástí USSPA. Je to nový brand založený na inovacích.

O jaké inovace jde?
Vytvořili jsme produkty, které vycházejí ze zkušeností našich zákazníků. Jsme v podstatě první, kdo řeší prevenci údržby vody ještě před vstupem člověka do vířivky či bazénu. Vyvinuli jsme speciální mýdlo, které očistí tělo od všeho, co by mohlo kontaminovat vodu – například krémů, make-upu nebo mastnoty. Snižují se tak nároky na údržbu vody i spotřeba chemie.

K tomu jsme vyvinuli i mýdlo po koupeli, které pokožku člověka po pobytu v chemicky udržované vodě hezky hydratuje a navíc ho zbaví chlorového odéru. Ve veřejných provozech, například ve wellness centrech, to je téměř nutnost. Prostě jsme objevili mezeru na trhu. Stále to jde, i v dnešní době. A navíc to je hmatatelné, což mi přijde sympatické. Zvlášť v době, kdy se inovace odehrávají převážně v IT světě.

Takže taková kosmetika jinde ve světě neexistuje?
Jiné mýdlo, které by bylo určeno k použití před vstupem do vířivky nebo bazénu, ve světě skutečně neexistuje. Co se týče mýdel po koupeli, podobné produkty jsme objevili dva, ale ty chlorový odér maskují, neodstraňují ho. Takže jsme první.

Jak se Spaculture daří?
Máme teď za sebou tři čtvrtě roku takového testovacího rozjezdu, kdy jsme zjišťovali, která z cest bude ta pravá. A ony fungují všechny. Rozhodně to není raketový start, na druhou stranu jsme se už začali v některých oblastech etablovat. Všechno vyvrcholilo v Lyonu, kde se v listopadu konala největší oborová výstava bazénů, saun a spa. Ohlasy na naše produkty tam byly výborné, protože dodavatelé bazénů a vířivek vnímají potřebu takových produktů.

Vím, že nepovažujete Spaculture za startup v pravém slova smyslu. Přemýšlíte nicméně o vstupu externího investora?
Původní úvaha byla postavit samostatnou firmu, zatím ale jedeme v rámci USSPA, což se vzájemně dobře doplňuje. Pokud ovšem Spaculture vyčleníme, mohli bychom k tomu přibrat i někoho externího. Uvidíme, jaký bude další vývoj.

Plánujete vytvořit ještě nějakou další kosmetiku?
Máme už vyvinuté i další produkty, nejenom z oblasti kosmetiky. Musíme ale postupovat krok za krokem a nenechat se unést vlnou nadšení. Půjde o produkty naplňující vizi značky – napomáhat povýšení kultury domácí relaxace a obohacení rituálů s ní spojených. Navíc se chystáme přenastavit i obchod u nás v USSPA.

V Dolní Dobrouči se věnujete ještě provozování restaurace v místním Lidovém domě. Jak to stíháte?
Je to masakr. Tenhle projekt mě letos dost zaměstnával, protože jsem ho táhla hlavně já. Manžel se hodně soustředil na export USSPA, já vedle firmy řešila rozjezd restaurace.

Lidový dům jste měli koupený už nějakou dobu, restauraci jste v něm otevřeli teprve nedávno. Proč jste vyčkávali?
Lidový dům jsme před dvěma lety koupili kvůli sálu, který vždy sloužil jako centrum setkávání. Teď z něho ale měla být tržnice s asijským zbožím. Nejprve jsme zrekonstruovali interiér restaurace a vytvořili v něm provizorně výdejnu obědů pro naše zaměstnance, zatímco jsme hledali někoho, kdo by si objekt pronajal a provozoval v něm restauraci. Nikoho s nějakou alespoň základní vizí jsme bohužel nesehnali, a tak jsme se rozhodli do toho jít sami, restaurace tady prostě chyběla.

Jeli jsme od úplné nuly. Od února jsme postupně přestavěli celou kuchyň, sklep se sklady a zázemím, vlastně všechno až po rozvody. Dokončili jsme rekonstrukci interiérů, vybavili kuchyň a restauraci od výčepů po nádobí. Souběžně s tím vznikala koncepce kuchyně, menu, stavěl se tým, prostě za pět měsíců jsme postavili celou firmu. Koncem června bylo hotovo, v červenci jsme otevřeli na osm akcí. Od srpna už jedeme naplno. A musím říct, že se občas za tenhle projekt i pochválím.

Tak to je dobře, občas se za něco pochválit.
Jasně, ale já obvykle funguju trochu jinak. Mám z toho velkou radost, nicméně pořád vidím spoustu práce, která nás ještě čeká. Třeba nyní dokončujeme opravy sálu, ten také začneme zpřístupňovat na různé akce. Ale těší mě, že máme převážně pětihvězdičkové recenze.

Chodí dál do restaurace i vaši zaměstnanci?
Ano, denně. Mají navíc obědy dotované v rámci firemních benefitů. Je myslím přínosné mít v poledne v práci kvalitní jídlo. Jako rodina jsme rádi, když můžeme nějak přispět ke zlepšení prostředí kolem nás. A vlastně si z toho občas děláme trochu srandu, že když tady něco není, tak si to musíme postavit sami. Teď je to restaurace, táta v Dobrouči postavil před lety tenisové kurty, pak golfové hřiště.

A co návratnost takového podniku?
Teď je ještě příliš brzo, abych to hodnotila. Když tam budou chodit lidi, bude všechno dobré. A už máme první štamgasty!

Baví vás nakonec vaše angažmá v gastronomii?
Vlastně ano, i když mým cílem je, abych se v tom nemusela tolik angažovat a restaurace byla samostatná. Možná to zní jako strašný záhul, ale pro mě je střídání aktivit spíš občerstvující. Vždy se uvolním, když se začnu věnovat něčemu úplně jinému. Můžu si to dovolit i proto, že máme v USSPA skvělý tým. A i když jsou Spaculture a Lidový dům v rozjížděcí fázi, kdy je všechno trochu složitější, na konci dne si vždycky říkám, že to stojí za to.