Od černobílých pixelů až k těhotnému muži. Emoji jsou tu 25 let, kořeny mají ale už v 17. století

Emoji kalendáře ? obsahuje na většině platforem datum 17. července. Dnes proto mají tyto grafické symboly svůj světový den.

Jiří SvobodaJiří Svoboda

-1

Foto: CzechCrunch

První verze „hovínka“, ikonické smějící se emoji a nedávno přidaný těhotný muž

0Zobrazit komentáře

Brouzdat internetem bez toho, aby člověk narazil během pár minut na emoji, je dnes téměř nemožné. Podle různých odhadů se těchto grafických znaků denně na světě pošlou nejméně jednotky miliard a mají tak obrovský vliv na podobu každodenní digitální komunikace. Přitom to není tak dávno, co se používaly jen v operačních systémech několika japonských operátorů. Dnes slaví emoji svůj světový den.

Nasnadě je otázka, proč zrovna dnes. Odpověď je celkem prostá – 17. červenec je den, který je zobrazen na emoji kalendáře ?. Alespoň tedy na většině platforem. Pokud si tento text zkopírujete například do WhatsAppu, na emoji výše najdete 24. únor, což je den jeho spuštění. Pokud na Facebooku, uvidíte 14. květen, tedy den narozenin Marka Zuckerberga.

Původní datum přitom vychází z iniciativy Applu, který oznámil 17. července 2002 spuštění služby Mac iCal a o pár let později právě toto datum vykreslil na tehdy vznikajících emoji. Ostatní platformy pak den většinou převzaly. Apple se ovšem výrazně přičinil nejen na emoji kalendáře, ale vůbec na tom, že se tyto grafické smajlíky rozšířily do západního světa.

Historicky jsou emoji dalším pokusem, jak obohatit textovou komunikaci, aby byla srozumitelnější a mohla jednoznačně zobrazovat i určité emoce. Například už anglický filozof John Wilkins, žijící v 17. století, navrhl interpunkční znaménko pro označení ironie, pro které zvolil symbol ¡, dnešní obrácený vykřičník. Dnes bychom použili možná ?.

Dva spojené otazníky, které v roce 1966 navrhl pro zobrazení lásky spisovatel Hervé Bazin

Blíže se přiblížil v roce 1966 francouzský spisovatel Hervé Bazin, když vymyslel interpunkční znaménka pro různé situace, včetně jednoho, které nazval „le point d’amour“ a složil ho ze dvou protilehlých otazníků se společnou tečkou. Bazinův vynález se sice neujal, ale je v podstatě historickou verzí emoji ❤️ nebo emotikonu <3.

Pro pořádek v termínech – emoji je znak, který je samostatně kódovaný a po technické stránce se tak neliší od individuálních písmen či znaků jako ڨ, @ či . Emotikony jsou oproti tomu složeny z více interpunkční znaků či znamének (kupříkladu :-) či ¯\_(ツ)_/¯) a jsou o něco starší než emoji. Ne však o tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Příběh prvního emotikonu je dobře zdokumentovaný. Obyčejného smajlíka :-) nejspíš použil poprvé profesor Scott Fahlman v počítačovém fóru na Carnegie Mellon University v roce 1982. První emoji pak vznikly v roce 1997 a nevymyslel je nikdo jiný než japonská firma SoftBank – dnešní významný investor nejen ve startupovém světě, tehdy ovšem i jeden z hlavních výrobců telefonů v zemi vycházejícího slunce.

SoftBank tehdy vydal telefon s devadesáti černobílými emoji. Byly mezi nimi domácí zvířata, čas, různé japonské symboly i několik obličejů. Už tehdy navíc vzniklo notoricky známé emoji ?. Další japonský operátor Docomo následoval konkurenci po dvou letech s vlastní rozšířenou sadou. Problém byl však v tom, že obrázky nebyly vzájemně kompatibilní – pokud uživatel telefonu od SoftBanku poslal emoji svému kamarádovi s mobilem Docomo, příjemce dostal jen prázdný čtvereček nebo nesmyslnou řadu znaků.

softbank-emoji-1997-emojipedia-min

Foto: EmojiTimeline.com

Historicky první ucelený set emoji od japonské Softbank z roku 1997

Emoji si pak ještě více než dekádu žily vlastním životem, uzavřeným v japonském telekomunikačním prostoru, zatímco většina světa se spokojila s obyčejnými textovými smajlíky. Inženýři v Evropě a Spojených státech si však postupně fenoménu začali všímat a do hry právě v ten moment vstoupil Apple.

Cupertinský gigant chtěl totiž vstoupit v roce 2008 s prvním iPhonem i na japonský trh, avšak věděl, že bez podpory oblíbených emoji by zde nepochodil. Systém iOS ve verzi 2.2. byl tedy nastavený tak, že při použití SIM karty od SoftBanku byla přístupná klávesnice s emoji. Tehdy už samozřejmě v barevném provedení.

Vtipné digitální obrázky záhy přilákaly pozornost i mimo Japonsko a tlak na jejich celosvětové zpřístupnění se zvětšil. Různí výrobci tak představovali vlastní sety emoji, ale naráželi na podobný problém jako japonští operátoři v 90. letech. Ze všech stran se tak začaly ozývat hlasy podporující standardizaci emoji.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

A jak si trh přál, tak se také stalo. O to, že například emoji ? vypadá dnes na všech platformách stejně, se zasloužilo konsorcium Unicode. Jedná se o spolek, který spravuje databázi všech digitálních znaků, vytváří k nim univerzální kódy a typicky tak zajišťuje, aby například písmeno Á vypadalo přibližně stejně na všech digitálních platformách i ve všech fontech. V roce 2010 do své databáze zařadil i emoji a umožnil tak jejich celosvětové rozšíření.

O pár měsíců později už Apple rozšířil emoji na svém operačním systému do celého světa. První chytré telefony se tak zasloužily o to, že emoji byly skutečně všude. Google oproti konkurenci trochu zaspal a oficiální podporu emoji na Android přidal až v roce 2013. Následovala však léta, kdy se z emoji stal obrovský kulturní fenomén.

Klíčovou roli hrály například v hudebním klipu písně Roar zpěvačky Katy Perry z rok 2013. Britský deník The Guardian přepsal o dva roky později do emoji celý projev tehdejšího prezidenta Baracka Obamy, Facebook je implementoval vedle typického palce nahoru jako další reakce. Nebo oxfordský slovník vyhlásil jako „slovo“ roku znak ?, známý jako obličej se slzami štěstí. Bylo to vůbec poprvé v historii, co tuto anketu nevyhrálo skutečné slovo.

Trend dospěl tak daleko, že už v roce 2015 obsahoval emoji každý druhý komentář na Instagramu. V roce 2017 Facebook zveřejnil, že jen na komunikační aplikaci Messenger lidé posílali pět miliard emoji denně. Jelikož od té doby se emoji rozšířily i výrazně mimo komunikační platformy, dnes bude jejich celkový použitý počet nejspíš v desítkách miliard denně.

Kolem roku 2015 skutečně převládal názor, že z emoji možná bude nový jednotný komunikační jazyk. Ostatně existovaly i pokusy přeložit do emoji celé knihy, což se však ukázalo jako neobratné a špatně srozumitelné. Malé grafické symboly se tak ujaly hlavně jako doplněk standardního digitálního textu.

Dnes výrazně rozšířený univerzální set tvoří 3 363 emoji pro různé situace a v různých genderových i rasových variantách. Japonský historický odkaz v něm ale zůstal výrazný – ne náhodou obsahuje celou řadu tamních jídel ???, budov ??? nebo znaků ? ? ?️.

Unicode se také ustanovil jako autorita, která schvaluje nové návrhy na emoji. Každoročně jich přidá několik stovek a někdy dokáže vyvolat i kontroverze. V posledních verzích například přidal muže ve svatebním závoji, genderově neutrálního Santu Clause nebo těhotného pána.

Největší pozornost se však ubírá na obličejové emoji, protože v zásadě umožňují vyjadřovat stále přesněji určité emoce a jsou nejpoužívanější. I proto se poměrně rychle ujaly letošní nové emoji salutování ?, „roztékání“ ? nebo obličej překrývající si oči ?. V září bude Unicode schvalovat nové emoji pro příští rok – je mezi nimi třeba třesoucí se obličej, nové barvy srdíček nebo podobizny havrana, husy či zázvoru.

Každou neděli vám naservírujeme nejdůležitější zprávy týdne.

Newsletter Weekly | Poslední vydání

9 801 kilo za 9 801 zmizelých zvonů z druhé světové války. Pražský Rohanský ostrov dostane nový zvon

Zvony z českých radnic a kostelů odvezli do Hamburku, kde se roztavily a vyrobily se z nich zbraně.

Eliška NováEliška Nová

Zvon #9801Story

Foto: Tomáš Brabec

Zvon #9801

0Zobrazit komentáře

Zbraně někdy zvoní, ale nezní to tak dobře. Za druhé světové války zmizelo z tehdejšího protektorátu přesně 9 801 zvonů. Přetaveny byly na zbraně a do kostelů a radnic už se nikdy nevrátily. Zmizelo jich odtud až 90 procent. Všechny tyto zvony má připomínat jeden velký náhradní s názvem #9801, na kterém v současnosti pracuje jedna z nejvýznamnějších zvonařských dílen Grassmayr. Nový zvon najde místo na Rohanském ostrově.

„Tisíce umlčených hlasů nahradí jeden hlas živý a silný. Za každý zničený zvon bude vložen jeden kilogram do nového zvonu o celkové hmotnosti 9 801 kilogramů. Bude stát na místě, odkud byly rekvírované zvony odvezeny,“ popisuje spolek Sanctus Castulus. Ten si předsevzal, že bude vracet chybějící zvony na jejich místo. Podařilo se to například u zvonu do pražského kostela svatého Haštala nebo kostela svatého Havla.

Zvony byly shromážděny na pražských Maninách a odtud odvezeny v létě roku 1942. Mířily do válečných továren v Hamburku. „Nový zvon by připomínal a symbolizoval umlčení tisíců zvonů a velkou společenskou a kulturní ztrátu, ke které kdysi došlo. Lidé tehdy často riskovali životy a snažili se zvony ukrýt, nebo nabízeli výkupné, aby své zvony zachránili. Jen ojediněle se to podařilo,“ líčí předseda spolku Ondřej Boháč, který je zároveň zvoníkem a ředitelem pražských městských plánovačů pod Institutem plánování a rozvoje.

Takové odlití nového zvonu není zrovna lehká ani levná záležitost – potřebná částka se odhaduje na dvanáct milionů korun. Na odlití zvonu proto byla uspořádaná veřejná sbírka, která je nyní vybrána ze 70 procent. Přispět je možné na stránkách 9801.cz.

Zvon #9801

Foto: Tomáš Brabec

Výroba zvonu je velmi dlouhá a nákladná záležitost

A zatímco peníze ještě pohromadě nejsou, výroba zvonu je v plném proudu. Nejdřív je potřeba vyrobit zvon falešný, který je jen z hlíny a vosku, zato v reálném měřítku. Pomocí techniky ztraceného vosku se pak vytváří forma. Ta se zakope do země a do ní se naleje rozžhavená zvonovina o teplotě 1 100 stupňů Celsia. Když vychladne, forma se vyjme ze země a rozbije.

K tomu všemu je potřeba skutečného zvonařského řemesla. Je nutné dávat pozor, aby forma během lití nepukla. Musí se tedy stáhnout ocelovými obručemi a utemovat 100 tunami zeminy. Zvonovina, která se taví několik hodin, musí přetéci, aby bylo jasné, že je vyplněná celá forma. Licí otvor se pak zasypává dřevěným uhlím – to napomáhá chladnutí. V Innsbrucku se o to postarají Johannes a Peter Grassmayrovi, kteří jsou již čtrnáctou generací zvonařů. Zvony tu vyrábějí už víc než 400 let.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Místu, odkud zvony odjely do Hamburku, se dlouho říkalo Hřbitov zvonů. Teď tu bude skutečně unikátní připomínka, která dá snad nechvalnému označení zapomenout. Je to totiž pátý největší zvon, který Grossmayrovi za dlouhá léta vyrobili. Má spodní průměr 258 centimetrů, výšku 187 centimetrů. Váží symbolických 9 801 kilo a jeho srdce dalších 300. Nárazový tón je f0. Plášť má být z jedné strany symbolicky poskládán ze střepů zvonů, které byly z Manin odvezeny.

Konkrétně bude umístěn v Rohanském parku v nově vznikajícím Rohan City, kde budou bytové, administrativní a obchodní domy. To vše v režii developera Sekyra Group, který se spolu se sesterskou společností Sekyra Foundation stal také jedním z přispěvovatelů na zvon #9801. „Zvon v kontextu obnoveného vltavského ostrova a vznikající pobřežní promenády bude středobodem genia loci tohoto prostoru. Půjde o symbol připomínající hrůzy války i vzácnost mírového života,“ uvádí předseda představenstva společnosti Luděk Sekyra.

Zvon #9801

Foto: Tomáš Brabec

Zvon chladne i několik týdnů

K dárcům patří i J&T Real Estate a velkým partnerem projektu je také Nadace PPF. „Iniciativu vnímáme jako aktivní způsob připomenutí významné, ale málo známé historické události a jako symbolický návrat zvonů do Česka,“ říká členka správní rady Nadace PPF Jana Tomas Sedláčková. Kromě velkých firem na nový zvon přispěly i další dva tisíce lidí.

„Zvon vydává jasný znělý zvuk. Zvuk zvonu krájí vzduch. Vyrušuje, alarmuje, varuje, ale také svolává, usmiřuje, přináší radost. To vše by měl super zvon #9801 na Rohanu dokázat. Měl by alarmovat před zapomínáním a svolávat k usmiřování,“ míní architekt Josef Pleskot, který je členem iniciativy Sanctus Castulus.

Zvony v tuzemsku neměly příliš velké štěstí. Rekvírovány byly už za první světové války. Po ní se lidem opět podařilo většinu z těch zničených nahradit. Jenže přišla druhá světová válka a zvony opět zmizely. Iniciativa už znovu nepřišla. Byly jiné starosti a také nový režim, tentokrát ten komunistický.

Přetavením „kusu virtuální dělostřelecké palby v krásnou věc“ chce nyní spolek tento dluh splatit. Stane se tak letos v srpnu, 80 let poté, co zvony po Vltavě odpluly pryč. Měl by se stát prvním z prvních a inspirovat k dlouhodobé sbírce na návrat dalších zmizelých zvonů. Ten s označením #9801 v tuto chvíli v Innsbrucku chladne. Teď už zbývá jediné – vyrobit srdce, které mu dá zvuk.

bratri-grossmayrovi

Foto: Tomáš Brabec

Čtrnáctá generace zvonařů. Johannes a Peter Grossmayrovi