Od slévání odlitků do aut k litinovému nádobí. Podnikatel z Brna úspěšně navazuje na českou tradici

K práci s rozžhaveným kovem to Jana Hrubeše vždy táhlo. A i když cesta ke značce Litináč nebyla přímočará, její popularita roste.

LitináčStory

Foto: Litináč

Jan Hrubeš začal v roce 2020 navrhovat prototypy vlastního litinového nádobí

Slévárenství je velmi pestrý obor, který umožňuje vyrobit funkční součástky složitých strojů, ale také křehce působící umělecká díla. Oblast prosakuje ale také do našich kuchyní, jelikož právě odléváním ve slévárně vzniká litinové nádobí. Jeho výroba má v Česku mnohaletou tradici, na kterou se však v uplynulých letech začalo prášit. Změnit se to nyní snaží Jan Hrubeš, který společně se svou manželkou Terezou založil firmu Litináč.

Cesta ke slévárenskému řemeslu začala v případě mladého podnikatele z Brna již před třinácti lety, když se rozhodl přihlásit na střední průmyslovou školu, kolébku budoucích strojařů. „Tehdy se mi zalíbily dva obory: počítačová grafika ve strojírenství a umělecká kovařina. Vždy mě to více táhlo k práci s rozžhaveným kovem, ale počítačová grafika zněla zase perspektivněji, takže jsem se nakonec rozhodl pro ni,“ vypráví Hrubeš.

Po půlroce studia však zjistil, že ho počítačová grafika příliš nebaví, jenže v té době byl druhý vytoužený obor již zcela zaplněný. Naskytla se tak příležitost začít studovat umělecké slévárenství. Hrubešovo kariérní směřování tak částečně ovlivnila shoda náhod. Měl navíc na co navazovat, jelikož slévárenství se věnoval také jeho děda – pracoval jako mistr v Královopolské slévárně Brno.

Slévárenské zkušenosti si v dalších letech Hrubeš piloval na Technické univerzitě v Ostravě, kde se oboru mohl věnovat v průmyslové, nikoliv umělecké formě. Po získání bakalářského titulu přišla nabídka na pracovní stáž z americké firmy Aludyne sídlící v Detroitu. A Hrubeš se zde paradoxně vrátil k počítačovému navrhování, od kterého utekl na střední.

Litináč

Foto: Litináč

Inspirací pro založení značky Litináč byl litinový hrnec v kulinářském pořadu

„V Americe jsem se učil kreslit 3D návrhy odlitků a jejich výrobních forem. Po roční stáži jsem začal pro stejnou firmu pracovat v její nové pobočce v Ostravě,“ vzpomíná Hrubeš. Do roku 2019 se ale věnoval konstrukci odlitků do automobilů. Jenže pak přišla změna v uvažování, čemu by se vlastně v rámci slévárenského řemesla mohl věnovat.

Jako milovník vaření totiž Hrubeš často sledoval kulinářské pořady. A v jednom z nich známý kuchař vařil v litinovém hrnci. Mladému slévačovi došlo, že by byl schopný takový produkt také navrhnout. Během průzkumu trhu navíc zjistil, že litinové nádobí v českých řetězcích pochází buď z Číny, nebo je velmi nákladné.

Hrubeš přitom věděl, že i Česko má výrobě kvalitního nádobí co nabídnout. A nemusí jít o produkty, které stojí tolik jako nádobí věhlasných značek: „Jelikož jsem se v oboru pohyboval již dlouho, věděl jsem, že dokážu vyrobit přímo v Česku kvalitní nádobí, které ale nebude za francouzské peníze.“

V roce 2020 začal navrhovat první prototypy a bylo mu jasné, že základním stavebním kamenem bude od počátku řemeslná výroba. Rozhodl se tak začít spolupracovat se slévárnou Beskyd z Frýdlantu nad Ostravicí. Město má totiž hluboké kořeny ve slévárenství a hutnictví – sahají až do 17. století. Původně zde sídlily arcibiskupské železárny, v 19. století se město zaměřilo na slévárenskou produkci umělecké litiny, později i smaltovaného nádobí.

Počáteční investice pro Litináč tak spočívala v nákupu výrobních modelových zařízení pro slévárnu a speciálních přípravků pro smaltovnu. „V našem portfoliu máme momentálně jednu pánev a tři velikosti hrnců s poklicemi. Vstupní investice se pohybovala okolo 450 tisíc korun a modelové zařízení samotné má pak životnost kolem 40 až 50 tisíc odlitků,“ vysvětluje Hrubeš.

Procesu výroby ale vždy předchází navrhování 3D modelu – nápad je potřeba přenést do návrhu v počítači, s nímž lze zkoušet různé výrobní simulace, případně je možné ho vytisknout na 3D tiskárně. „Díky tomuto procesu vychytáte až 90 procent problémů v rané fázi vývoje produktu a to se projeví samozřejmě na následné výrobě, kde pak vznikají mnohem kvalitnější výrobky,“ říká mladý podnikatel.

Litináč

Foto: Litináč

Po dvou letech od založení Litináče se sortiment díky popularitě mohl rozšířit

Na chodu firmy Litináč se od počátku podílí Hrubešova žena Tereza, která vystudovala softwarové inženýrství a živí se jako programátorka. Dle manželových slov se stará o IT záležitosti, na něž je on sám krátký: „Manželka vytvořila první verzi e-shopu. Díky úspěšným prvním měsícům a zpětné vazbě od zákazníků jsme se rozhodli do celého projektu více zainvestovat a využít platformu Shopify.“

Rok po představení první pánve pak firma přinesla další produkty. O české litinové nádobí je totiž skutečně zájem, i když, jak říká sám Hrubeš, je spíše pro fajnšmekry. Výhodou toho ale je, že dobře informovaní zákazníci nepotřebují tolik přesvědčování o jeho výhodách. Laici totiž mnohdy nevědí, že kvalitní litinové nádobí se smaltovaným povrchem lze použít i na indukci nebo se v něm dá péct.

„Lidem také často vysvětlujeme rozdíl mezi smaltovaným litinovým nádobím a nádobím ze surové litiny. Smaltované nepotřebuje žádné speciální zacházení. Naopak čistá litina bez častého zapékání olejem nebo mytím v myčce začne rezivět,“ upřesňuje Hrubeš. I Česká republika má tak díky malé rodinné firmě nakročeno k tomu, aby se dostala do povědomí profesionálních kuchařů celého světa. A třeba se jednou objeví také v kulinářském pořadu, kde bude inspirací pro další generaci nadějných slévačů.

Sára Goldbergerová

Grafomanka, která má pořád hlad a v těle jí místo krve koluje ramen a káva černá jako bezměsíčná noc. Vyzná se ale také v realitách, miluje Japonsko, Blade Runnera a Nabokova.

Grafomanka, která má pořád hlad a v těle jí místo krve koluje ramen a káva černá jako bezměsíčná noc. Vyzná se ale také v realitách, miluje Japonsko, Blade Runnera a Nabokova.