Že bude jednou místo v opeře zpívat ve vinohradu, by si ještě před pár lety Natálie Válková nejspíš netipla. „Pocházím z Karviné, tak by mě ani nenapadlo, že bych mohla skončit ve vinařství. Nakonec je to ale skvělé,“ říká. S manželem Vojtěchem Válkou jsou hybnou silou Vinařství Válka v jihomoravské Nosislavi, které založili jeho rodiče. Společně ho modernizují, vyhrávají ceny a nově zkouší plnit víno i do malých plechovek. „Za plech jsme dostali na sociálních sítích bídu, své zákazníky si ale našlo,“ míní Válka.

S trochou nadsázky se dá říci, že prvních dvacet let života Natálie Válkové určoval zpěv. „Odmalička jsem chodila do základní umělecké školy a zpívala ve sboru i sólově,“ popisuje pro CzechCrunch. Byla členkou prestižního karvinského sboru Permoník, se kterým vystupovala i ve světě. „Byli jsme v Austrálii, Jižní Koreji. Když mi bylo patnáct, jeli jsme do Ameriky, kde jsme se zúčastnili dokonce pěvecké soutěže v newyorské Carnegie Hall,“ vypráví.

Když se pak rozhodovala, na jakou vysokou školu jít, vybrala si studium operního zpěvu na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Víno do jejího života ale nepřinesl až Vojtěch Válka, naopak. Právě tak se s budoucím manželem potkali, na vinařské akci na brněnském Náměstí Svobody. „Oba jsme tam byli pracovně a měli stánek s vínem. Já jsem tam byl za naše vinařství, ona za jeden vinný bar z Brna, kde si přivydělávala při škole jako someliérka. Lidi moc nechodili, tak jsme se dali do řeči,“ vzpomíná Válka.

Začali spolu randit a zhruba po měsíci přišla vlna covidu, která vše včetně divadel a barů na půl roku zavřela. Vojtěch tak nabídl Natálii, která zrovna byla bez práce, jestli by mu nechtěla pomoct v rodinném vinařství s vinobraním. „Po měsíci, co jsme se s Vojtou tak trochu oťukávali, jsem se nastěhovala a už jsem tady zůstala,“ směje se Válková a dodává, že zpěv jí ale přece jen občas chybí. Nevylučuje, že by v budoucnu vyučovala na umělecké základce. Zatím si alespoň chodí zpívat do vinohradu.

Táta má na starosti bobule, já víno

Vinařství Válka není v Nosislavi, která leží půl hodiny cesty na jih od Brna, žádným nováčkem. Rodiče Vojtěcha Války ho založili hned po sametové revoluci v raných devadesátkách. Rodinnou firmu před časem částečně předali synovi. „Mám ještě dva starší bratry, ale ti se vinařství nevěnují, jen pomáhají, když je potřeba. A tak to zůstalo na mně,“ vysvětluje.

Válka se po studiích marketingu rozhodl, že firmu zmodernizuje. Posledních pět let mu s tím pomáhá teď už manželka Natálie. „Naše vinařství bylo hodně tradiční, funguje dlouho, má určité zázemí, a tak toho chceme využít. Můžeme si bokem zkoušet nové věci,“ říká Válka.

Foto: Archiv VV

Ale i před laděním marketingových „bokovek“ došlo ve vinařství k zásadním změnám, díky kterým se obměnila klientela. „Ta původní byla třicet let zvyklá jezdit k rodičům pro sudovku do PETky. To my už neděláme. Přijde nám, že to kazí samotný produkt, a tak k nám přijíždějí noví zákazníci, které baví náš styl,“ vysvětluje Válka a dodává, že rodiče dělali víno vždy přírodní, co se týká pěstování hroznů a péče o krajinu.

„Nám ale přišlo škoda, že to není dotažené až do lahve. V ní byla polosladká vína, sterilně filtrovaná vína, sem tam nějaká pomocná látka. To jsem nechtěl. Když už vypěstuji takhle vzácnou surovinu, tak chci, aby se to propsalo až do lahve,“ říká.

Foto: Archiv VV

Válkovi tak začali nabízet například i oranžová vína, což jsou bílá vína, která se vyrábí bez použití filtrace a síry. A navzdory obavám rodičů se prý obměna produktů i zákazníků ekonomicky vyplatila. „Začali jsme se také orientovat nejen na velké odběratele, kteří umí tlačit cenu dolů a kteří předtím tvořili většinu zákazníků mých rodičů. Víc se věnujeme těm koncovým, kteří si k nám pro víno jezdí sami,“ doplňuje třicetiletý vinař.

S novými přístupy v zavedených rodinných firmách ale mladá generace občas narazí. Jako například v případě pražského řezníka Františka Kšány mladšího, který se nakonec z rodinné firmy trhnul a založil si řeznictví vlastní. Jak změny nesou Válkovi starší? „Rodiče se podvolili. Kdyby vinařství před dvaceti lety přebírali moji bratrové, možná by to problém byl. Ale teď je tátovi pětašedesát a je rád, že bude někdo s vinařstvím vůbec pokračovat. Nechává mi volnou ruku. Máme to teď rozdělené – on se stará o pěstování vína ve vinohradu a já přebírám výrobu vína od hroznu dál,“ říká Vojtěch Válka.

Letošní „bokovkou“, kterou mladí manželé zkouší, je kvalitní víno do plechovky. Válkovi na něm spolupracují s Vinařstvím Plenér. S plechovkami chtějí oslovit hlavně mladší zákazníky. „Mladí lidé už konzumují víno méně, mají pocit, že je to velmi exkluzivní nápoj, kterému nerozumí. My jim ale chceme ukázat, že se dá pít například i z plechovky,“ říká Natálie Válková.

Její muž přiznává, že reakce jsou zatím různé. Zároveň ale říká, že ani nečekal, že by mu za něj zákazníci utrhali ruce. „Děláme to pro český trh, který je v tomhle extrémně konzervativní. Někteří zákazníci tu mají problém i se šroubovacím uzávěrem na lahvi, natož s plechovkou. Pro ně je plechovka vína, jako byste si vzali satanistické tričko do kostela,“ popisuje.

Natálie Válková dodává, že samozřejmě lze už tak sehnat v obchodech spoustu vína v plechu, ale podle ní bývá nekvalitní. „My jsme chtěli ukázat, že si můžete dát v plechovce i kvalitní víno z bio hroznů z Česka, například v parku a není k tomu potřeba sklenička na stopce,“ říká Vojtěch Válka. O novinku se ale podle něj zajímají i kavárny. „Pokud si u nich chce zákazník dát jen dvojku vína, prodají mu ho v plechovce a nemusí kvůli tomu otvírat celou lahev.“

Zkoušení nových věcí se jim zatím vyplácí a nejen kvůli obměně klientů. „Obratově rosteme v posledních letech každý rok o deset, patnáct procent. To je na segment, který za poslední tři roky klesl celkově o třicet procent, velmi slušné,“ říká Válka. A posbírali i pár cen. Naposledy předloni za Vinařství roku v kategorii malé vinařství a za Farmu roku. Plánů do budoucna mají ještě hodně. „O transformaci vinařství jsem napsal celou bakalářskou práci ve škole, takže manuál máme,“ směje se Válka.