„Po osmi letech jsem pověsila dorty na hřebík. Všichni se mě ptali, proč zavírám skvěle fungující a rostoucí byznys. A já se sama sebe ptala taky,“ začíná Anna Habernalová své krátké video na Instagramu, které oslovilo více než 1,6 milionu lidí. Je otázkou, zda příběh mladé plzeňské podnikatelky zaujal masy proto, že se v něm mnozí vidí, nebo pro její odvahu vykašlat se na prosperující obchod, aby ochránila vlastní duševní zdraví.

Cesta k podnikání pro Annu Habernalovou, která stojí za populárním instagramovým i facebookovým profilem Anniny dorty, začala úplnou náhodou. Byla studentkou mezinárodních vztahů, když ve volném čase pročítala svou facebookovou zeď a narazila na fotografii slaného dortu. Kombinace pomazánkového másla, salámu a taveného sýra, stylizovaná tak, aby připomínala pivní půllitr, nevypadala příliš vábně. Přesto se u snímku zastavila. „Říkala jsem si, že to musí jít udělat jinak, líp, zdravěji a hezky,“ vzpomíná.

Chtěla zjistit víc, a tak do vyhledávače zadala pojem „raw cake,“ tedy syrový dort. Místo dalších slaných variací jídla na ni vyskočily barevné, minimalistické dorty bez mouky, cukru a mléka, jejichž tvorba stojí často na oříškách, ovoci a přírodních sladidlech. „Tehdy to byl velký trend v Austrálii a na Novém Zélandu, u nás jsem před tím na nic podobného nenarazila. Viděla jsem ty nezvykle vypadající zákusky a říkala jsem si: ‚Tohle budu dělat.‘ Aniž bych to ochutnala nebo vyrobila. Prostě jsem chtěla,“ směje se.

View this post on Instagram

Do pečení se pustila s velkou dávkou odhodlání a možná i trochou slepé odvahy. Kamarády pozvala, aby ochutnali, co vyrobila, na oslavě jejích 24. narozenin. Dnes se tomu směje, dort totiž vypadal i chutnal podle jejích slov opravdu špatně. „Mnohé by to odradilo, já se ale odradit nenechala,“ podotýká.

Od prvního pokusu tak začala zkoušet a ladit snad každou kombinaci surovin, která ji napadla. Vytvořila tisíce dortů, ponořila se do výroby vlastní čokolády a časem otevřela i vlastní obchod, Anniny dorty, který si dokázal vybudovat věrnou klientelu. „Nikdy to nebylo jen o jídle. Tvorbu dortů jsem vždycky vnímala jako příležitost dát průchod svému uměleckému cítění a zároveň jako výzvu – zjistit, co všechno jde vytvořit z čistě rostlinných surovin,“ vysvětluje.

Když úspěch přestane stačit

Byznys šlapal, sociální sítě přiváděly jednu objednávku za druhou a vše směřovalo k nejsilnějšímu období roku, Vánocům. Jenže právě tehdy Annu zradilo zdraví. Musela podstoupit náročnou operaci, o jejíchž podrobnostech zatím nemluví. Šestitýdenní rekonvalescence se však pro ni stala nečekaným zlomem. „Poprvé jsem si uvědomila, jak moc jsem potřebovala pauzu. Najednou jsem nemusela řešit objednávky ani nákupy surovin. Po dlouhé době jsem měla opravdu volno,“ vzpomíná.

Jak se blížil návrat do provozovny, narůstalo v ní zvláštní napětí. „Pořád jsem to neřekla nahlas, možná jsem si to ani nepřipouštěla. Ale na Silvestra jsem poprvé vyslovila, že už asi nechci dělat dorty.“

Rozloučit se s podnikáním pro ni nebylo vůbec snadné. „Byla jsem Anička, co dělá dorty, byla to součást mé identity. Nedokázala jsem si představit, že budu někdy dělat něco jiného,“ popisuje období, které vnímá jako jedno z nejnáročnějších v životě.

Zhruba čtyři měsíce po oznámení konce podnikání se cítila, jako by uvízla v prázdnotě. „Bylo to jako vakuum. Vůbec jsem netušila, co bude dál. Až když jsem definitivně uzavřela provozovnu, pocítila jsem úlevu. Ten stres konečně zmizel,“ svěřuje se.

K novému začátku pomohly 200 let staré recepty

Po ukončení podnikání, jakoby v Habernalové znovu ožil kreativní duch. Rozhodla se pustit do natáčení série krátkých videí, ve kterých vaří podle receptů Magdaleny Dobromily Rettigové, české průkopnice domácí kuchyně s 200letou tradicí. Inspirací jí byl americký film Julie & Julia, založený na příběhu Julie Powellové, která během jednoho roku zvládla uvařit všech 524 receptů z kuchařky Mastering the Art of French Cooking od Julie Child. „Říkala jsem si, že by bylo super, kdyby se něco takového objevilo i u nás. A pak mi došlo, že máme Rettigovou – a že to můžu zkusit taky,“ vysvětluje Habernalová.

První video, ve kterém se pokusila vytvořit koblížky z odpalovaného těsta podle historického receptu, mělo velký ohlas. Ačkoli pokus skončil fiaskem, nevadilo jí to. Bylo to především vtipné, a lidé na to reagovali pozitivně. „Po osmi letech, kdy musela každá zakázka splňovat vysoké standardy, jsem konečně mohla odložit ty nároky. Je mi úplně jedno, když se něco nepovede,“ dodává.

Právě historické recepty pomohly tomu, že v uplynulých třech měsících její dosah na sociálních sítích masivně narostl. Dnes má už skoro 35 tisíc sledujících, které její pokusy o rekonstrukci receptů z 19. století baví.

S rostoucím dosahem však přišla i kritika. „Nejvíc mají lidé problém s tím, že něco neumím, udělám chybu a nahraji to pak na internet. To mi přijde fascinující,“ přemýšlí o negativních komentářích, kterým se stále učí čelit.

Mentoring i utajené recepty

Pozornost, kterou si získala na sítích, Habernalová využila naplno. Nezůstala jen u videí a své zkušenosti začala předávat dál formou mentoringu začínajícím cukrářům a cukrářkám. Pomáhá jim s cenotvorbou, sdílí praktické rady i nástroje jako cenovou tabulku pro výpočet nákladů a natočila kurzy se svými nejoblíbenějšími recepty, které osm let držela v tajnosti. „Chci, aby moji kolegové neudělali stejné chyby jako já. Aby se nespálili, znali svou hodnotu, uměli plánovat, měli hranice a tudíž nevyhořeli,“ říká.

Kromě toho, že se učí pracovat s nově nabytou popularitou, se také sžívá s životem v Praze, kam se nedávno přestěhovala. „Netuším, co mi život přinese, ale vím, že potřebuji tvořit. Co přesně to bude, to se teprve uvidí.“

Vlastní cukrárna jí ale nechybí. Stres z provozu, zásobování a odpovědnosti za prostor mimo domov už by znovu podstupovat nechtěla. Co jí ale chybí, je samotné zdobení dortů a kontakt se zákazníky. „To bylo moje největší potěšení. Vzpomínám na klienty, kterým jsem pekla osm let, od narozenin přes svatbu až po dort pro jejich děti.“

Na jednu zakázku nikdy nezapomene – dort pro nevidomého chlapečka. „Kamarádka jeho maminky mě požádala o haptický dort, který by mohl vnímat dotekem. Neváhala jsem. Dort měl různé textury. Želé, ostrou čokoládu, kokos, ale i čokoládové lego kostičky. Vše raw, tak, jak jsem to dělala vždycky,“ vzpomíná. Když později dostala video s chlapcovou reakcí, byla dojatá. „Byl nadšený. Přesně to jsou chvíle, na které cukrář nezapomíná,“ uzavírá.