Opustili Česko a se čtyřmi dětmi odjeli žít na cestách. Dnes vyrábí obytné vestavby a půjčují kempry u moře
Jan Rychtařík s rodinou před lety vyměnil hypotéku za svobodu na čtyřech kolech. Nakonec z toho vznikl byznys kolem obytných aut.
V nymburské dílně to voní dřevem a lakem. Jan Rychtařík se svými zaměstnanci právě montuje na míru vyrobené skříňky do staršího Fiata Ducato koupeného přes bazar. Ručně vyráběné interiéry ze dřeva tu mění obyčejné dodávky v plnohodnotné domovy na cestách – pro lidi, kteří v nich tráví velkou část roku a chtějí se při tom cítit „jako na chatě“.
K tomu Rychtařík s manželkou provozují vlastní flotilu osmi takzvaných kemprů ve španělské Andalusii, kde si lidé zkoušejí cestování bez hotelů nebo kempů, a to často poprvé v životě. „Jednou jsme taky vyrazili poprvé a už jsme u toho zůstali. Baví nás lidem ukazovat, že auto může být zároveň domovem,“ říká Rychtařík s úsměvem.
Úplně na začátku to přitom vypadalo jen na jednu delší rodinnou cestu. Jana Rychtaříka a jeho ženu Terezu napadlo, jaké by to asi bylo, vyrazit s dětmi na tříměsíční putování obytným autem. S dvouapůlletými dvojčaty, desetiletým a ještě patnáctiletým synem to byl docela velký plán.
„Byli jsme unavení z každodenního kolotoče práce, péče o rodinu a z rutiny, ve které jsme neměli čas na to, být skutečně spolu. Došlo nám, že potřebujeme změnu, a tou měla být dlouhá letní cesta obytným autem,“ vzpomíná Rychtařík na rok 2018. Jenže počáteční nápad se začal tak trochu rozrůstat. Manželé mimo jiné zjistili, že záměr pronajmout někomu na čtvrt roku dům, aby si v době jejich nepřítomnosti vydělal na hypotéku, není moc reálný.
„Zájemci se ozývali, ale chtěli ho alespoň na rok. A když jsme o tom pár dní přemýšleli, čím dál víc nás lákalo vzít to jako příležitost a cestu si prodloužit. Začalo ubývat argumentů, proč to nejde, a přibývaly samé dobré důvody, proč vyrazit na celých 12 měsíců,“ vysvětluje. „Samozřejmě jsme měli obavy z neznámého, ale zároveň jsme cítili, že možná děláme nejlepší životní rozhodnutí.“
Baví nás lidem ukazovat, že auto může být zároveň domovem.
Oba starší školou povinné syny zapsali na domácí vzdělávání a našli nový rytmus, jak zvládnout školní povinnosti i mimo domov. Během cesty se také zapojovali do dobrovolnického programu na ekofarmách, kde výměnou za práci dostávali jídlo a střechu nad hlavou. Postupně projeli Itálii i Pyrenejský poloostrov, vyzkoušeli si dojení 150 koz nebo stavění venkovní kuchyně z pivních lahví a hlíny. Při tom zjistili, že k životu nepotřebují deset triček, stačí prý tři.
„Ve Španělsku jsme se naučili milovat i tamní veřejné prádelny na pumpách. Sice vám tam prádlo navoní aviváží tak, že je to cítit na sto honů, ale vyperete, vysušíte a za půl hodiny jedete dál,“ popisuje Rychtařík drobné detaily kočovného života.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsNávrat z první velké cesty domů ale nebyl definitivní. Rodině bylo na cestách dobře a rovnou už plánovala druhou etapu – tentokrát směr Turecko a Gruzie. Původní obytňák jim ale začal být malý, a tak investovali do většího, 30 let starého, kterému dali jméno Vilda.
„Nadchnul mě tak, že jsem při koupi přehlédl spoustu nedokonalostí. Původně jsem ho chtěl jen trochu vylepšit, ale byl prohnilý a nakonec z něj zbyly jen boční stěny. Museli jsme udělat všechno nově, včetně plechové střechy,“ vzpomíná cestovatel.
Vilda sice kvůli covidu do Gruzie nedojel, ale stal se základním kamenem nového rodinného byznysu. Rychtaříkovi totiž celou rekonstrukci i svůj životní styl začali sdílet na webu a blogu Naruby.Life. „Lidé se ozývali sami. Viděli poctivou ruční práci a chtěli to taky. Tak vznikla značka NarubyVans,“ říká Rychtařík. Dnes v dílně u Nymburka se svými dvěma zaměstnanci staví zhruba deset aut ročně. Za novou dřevěnou vestavbu u něj zákazníci platí od 800 tisíc do 1,5 milionu korun.
„Řeším s nimi každý detail. Nejen použité technologie, ale i madlo, úchytky, šířku poliček nebo garnýž na záclonky. Aby vestavba byla praktická a sloužila přesně k tomu účelu, na jaký ji potřebují,“ vysvětluje.
Celý byznys přitom stojí z velké části na důvěře, kterou si Jan Rychtařík vybudoval skrze své autentické vystupování na internetu. Často staví auta pro lidi, které nikdy osobně nepotkal. „Měl jsem například zákaznici na Novém Zélandu nebo kluka z Vietnamu. Přes plné moci jsem jim koupil auto v bazaru a oni mi poslali zálohu půl milionu, aniž by mě kdy viděli. Všechno řešíme přes fotky na WhatsAppu,“ popisuje moderní podobu zakázkového řemesla.
Zatímco nymburská dílna produkuje unikátní „chatičky na kolech“ pro zkušené digitální nomády, ve španělské Malaze pomalu vyrostla druhá noha rodinného podnikání – půjčovna kemprů. V Andalusii mají Rychtaříkovi flotilu osmi moderních obytných vozů. Na rozdíl od dřevěných vestaveb jde o klasické, plně vybavené vozy s laminátovým vybavením pro maximální komfort. „90 procent našich klientů jsou nováčci. Lidé, kteří v obytňáku nikdy nespali. My jim k tomu dáváme kompletní servis – od rad s letenkami přes detailní itineráře až po 24/7 online podporu na cestách,“ dodává Rychtařík.
Cena za pronájem se pohybuje kolem tří až čtyř tisíc korun za den. Ve srovnání s kombinací hotelu a půjčeného auta tak podle Jana Rychtaříka v sezóně vychází obytňák finančně líp a k tomu nabízí svobodu. „Můžete se probudit na útesu, dát si kafe a hned skočit do moře. To vám žádný pětihvězdičkový hotel nenahradí,“ tvrdí. Je ale potřeba dbát zákonů, protože v řadě evropských zemí je spaní v autě a „kempování na divoko“ zakázané.
I když byznys roste a poptávka po vestavbách nebo půjčovně v hlavní sezóně je vyšší než momentální kapacita, Rychtaříkovi se do dalšího škálování neženou. „Chceme u podnikání také dál cestovat. Naším cílem není být největší továrna na sny. Chceme ale dál lidem ukazovat, že odvaha změnit životní rytmus se vyplatí. Že i se čtyřmi dětmi se dá žít na dvanácti metrech čtverečních a nezbláznit se z toho,“ uzavírá Jan Rychtařík.
Nepřehlédněte:
Rubriku Cestování podporují
