Nad loukami v Horní Krupé nedaleko Havlíčkova Brodu vychází ranní slunce a chystá se další horký letní den. Markéta Beranová se svým manželem Martinem právě dokončují první dnešní obchůzku stáda skotu na své farmě Beranův grunt. Je potřeba spočítat telata, jestli žádné neuteklo, zkontrolovat ohradu a doplnit kravám vodu do napájecích nádob.

„Co jde, děláme na farmě společně. Práce je tu tolik, že bychom se jinak skoro nepotkali,“ vysvětluje Markéta Beranová. Po očku sleduje jejich dvě děti, které pobíhají kolem, a dodává: „Podle možností zapojujeme do péče o farmu i dceru a syna. I když zatím chodí do školky a školy, jsou součástí většiny aktivit, které děláme. Syn miluje řídit s tátou traktor a sekat trávu, dcera se se mnou stará o naše zvířata,“ dodává.

Hospodařit na venkově začali manželé Beranovi v roce 2022 a od té doby společně farmu budují. „Kdybyste mi to řekli ještě před několika lety, asi bych se srdečně zasmála,“ říká bývalá marketingová manažerka firmy Porsche. Zatímco se starala o propagaci koncernových značek aut, její manžel pracoval v reklamní agentuře. Bydleli v bytě jedné vily se zahradou v pražských Vokovicích a zdánlivě jim nic nechybělo. Rozhodně ne pohodlí. „Jen z té chalupy na Vysočině se nám v neděli večer chtělo pořád míň a míň,“ vzpomíná Markéta.

Foto: Beranův grunt

Dnes má Beranův grunt kolem čtyřiceti krav a jednoho býka

Po narození druhého dítěte jim pražský byt začínal být malý, životní tempo se zpomalovalo a bylo čím dál jasnější, že rytmus města a klasická práce v kanceláři s těšením se na víkend do přírody je nedokážou dlouhodobě uspokojit. K tomu se přidal společný zájem o zdravou stravu pro ně i jejich děti a poznání, že sehnat kvalitní maso v biokvalitě není nijak snadné.

„Rozhodnutí opustit město a založit vlastní hospodářství v nás zrálo postupně tři roky, až to jednou všechno zaklaplo do sebe,“ vypráví Beranovi o momentu, kdy se odhodlali odstěhovat se na Vysočinu natrvalo. Stavení, které do té doby užívali k rekreaci, zdědil Martin Beran po svém dědovi.

„Moji předci žili v tomto kraji už od 17. století. Tradici hospodaření přerušila až kolektivizace zemědělství. Jezdil jsem za dědou na prázdniny na chalupu, když si tu po revoluci začal budovat vlastní malé hospodářství. To byla vlastně moje jediná zkušenost s tím, jak to vypadá něco pěstovat nebo chovat,“ vypráví Martin Beran.

O chovu krav se tedy se svou ženou Markétou začal postupně vše učit od nuly. Bavilo je jezdit za jinými farmáři, inspirovat se jejich zkušenostmi a postupně své stádo rozšiřovat. Od prvních sedmi mladých jalovic plemene Aberdeen angus se tak dostali až na současných přibližně čtyřicet kusů, mezi které patří i jeden plemenný býk.

„Váží asi tunu, ale říkáme mu Bambulín,“ usmívá se farmář. Své jméno tu mají ještě dvě krávy. Vedoucí stáda – nebojácná Drdla, a pak také Jitka. „V každém stádu by přece měla být jedna Jitka, podle filmu Léto s kovbojem. Potvrdilo nám to víc farmářů, tak jsme to vzali vážně,“ dodávají Beranovi.

Blízký vztah ale mají ke všem svým kravám, starají se o ně od narození, telata nechávají přirozeně kojit matkou osm měsíců a vyrůstat s ní. „Nás to tak baví a dává nám to smysl. A hlavně spokojená zvířata, která se celý den pasou na čerstvém vzduchu, která mají svou louku, kus lesa, čistou vodu a nejsou ve stresu. Pak i dávají to nejlepší maso,“ říká Beranová s tím, že kvalitu masa pozná jednak podle množství živin v laboratorním rozboru, ale také podle chuti a barvy. „To prostě ochutnáte a cítíte to, i když jste laik,“ říká.

Hovězí maso si u nich zákazníci objednávají přes e-shop a Beranovi jim ho pak jednou měsíčně rozvážejí domů. Začali Havlíčkovým Brodem, Humpolcem a okolními okresy, nyní už jezdí i do Prahy nebo Kladna, kde počet jejich zákazníků roste. O jejich masu si postupně říkají mezi sebou a například teď v srpnu už je zářijová nabídka předem vyprodaná. Zájemci musí čekat na vypsání říjnového rozvozu.

„Návratnost celé investice přichází postupně. To nejde počítat na měsíce ani jednotky let,“ vypráví Martin Beran. „Tím, že jsme začínali naprosto od nuly, museli jsme pořídit komplet vše, co potřebujete k farmaření. Od vidlí a holínek až po traktor nebo lis na balíky. A to nepočítám založení stáda,“ vyjmenovává a dodává, že postupně počítají s dalším rozšiřováním chovu. Na více než čtyřiceti hektarech luk je pro to prostoru dost.

Na otázku, jestli někdy svého rozhodnutí litovala, Markéta Beranová zamyšleně odpovídá: „Možná občas v prvních měsících. Nebylo snadné opustit přátele a zvyky, bála jsem se, že tu na polosamotě zůstaneme sami. To se ale nakonec nestalo,“ doplňuje s tím, že s nejlepšími přáteli zůstala v kontaktu a tady na Vysočině našla nové vztahy. Díky farmě nebo škole a školce dětí.

A co by si nejvíc přála? „Asi víc času jen pro rodinu a pro nás s manželem. Chybí mi taky víc cestování, na které jsem byla zvyklá. To je ale cena za to, že jsme si splnili sen. Nejdřív jsme milovali tohle místo, chtěli jsme tu být a vyrábět kvalitní biomaso. Teď milujeme i naše zvířata a život, který tu společně díky nim můžeme žít,“ říká na závěr.