Stargate: Atlantis dnes slaví dvacet let od premiéry. Jestli je vám kolem třicítky a rozklikli jste tenhle článek, tak jste Hvězdnou bránu hltali stejně jako všichni naši vrstevníci. A když přišla Atlantida, hltali jsme ji podobně. Pojďme se vrátit na základní a střední školy do doby, kdy Jason Momoa ještě nebyl slavný – a kdy byl mnohem slavnější jeden český doktor jménem Radek Zelenka.

Dnes bychom jí říkali spin-off. Ale tehdy jsme říkali jenom: „To je hustý, další Hvězdná brána! Myslíš, že bude stejně dobrá jako Stargate s O’Neillem a Teal’cem?“

A nakonec jsme si s kamarády docela často říkali, že Atlantida tak dobrá jako Hvězdná brána není! Že major Sheppard je jen slabý odvar z charismatického plukovníka O’Neilla. Že Ronon Dex, kterého hrál tehdy ještě nenasvalený a neslavný Jason Momoa, nesahá ani po kotníky Teal’covi a jeho „indeed“ neboli „vskutku“.  Že wraithové nejsou tak cool záporáci jako goa’uldi.

Jenže jsme byli mladí a nerozumní a seriál byl ve svých počátcích. Velice rychle nám došlo, že dílo i mezi českými diváky známější spíš pod původním názvem Stargate: Atlantis je prostě skvělá Stargate.

V původní Hvězdné bráně (tedy v původním seriálu, protože ještě před ním byl film s Kurtem Russellem) americké letectvo vysílalo z tajného komplexu pod Cheyenne Mountain vojenské a vědecké týmy prostřednictvím titulní brány – znalci by samozřejmě řekli šapa’áj – na různé planety naší galaxie. Operátoři nacvakali sedm starobylých symbolů, které určovaly pomyslnou adresu planety, hrdinové vkročili do zářícího portálu a potkávali se s mimozemským i lidským životem.

Jenže na přelomu sedmé a osmé řady Hvězdné brány se k zadávání adresy přidal osmý symbol… a vytvořená červí díra i seriál se vydaly do galaxie Pegasus. Do bájné Atlantidy! Stalo se tak přesně před dvaceti lety, 16. července roku 2004. Ovšem jen na amerických obrazovkách, na ty české se Atlantis dostala později… anebo způsobem, o který by se mohli zajímat muži zákona.

Hvězdná brána už ve své filmové podobě i v deseti řadách seriálu Stargate SG-1 vždycky kombinovala skutečnou mytologii a legendy s vědeckofantastickými koncepty. Však největšími protivníky lidstva byli zpočátku už zmínění goa’uldi, kteří působili coby egyptští (a později i jiní) bohové. Tak proč ne antická Atlantida, kdysi ztracená v mořských vlnách a řeckých bájích, ale nyní objevená a znovuosídlená výpravou ze Země?

Stargate: Atlantis vsadila na stejný recept jako SG-1. Opět se týden co týden objevovaly nové (ale tak trochu pokaždé stejné) planety a jen čas od času se posunul hlavní děj (tentokrát ne o válce s parazitickými goa’uldy, ale s život vysávajícími wraithy). Spoustu zdánlivých drobností ale začal nový seriál dělat jinak.

Expedice ztratila kontakt se Zemí a znovunavazovala ho jen postupně a pomalu. Kromě průzkumu nové galaxie dostávalo spoustu prostoru objevování tajemství kdysi potopeného titulního města. Neznámé planety přinášely úplně nové spojence i nepřátele. Ale pro českého fanouška byla zdaleka nejzábavnější ta skutečnost, že mise byla skutečně mezinárodní. Včetně jednoho Čecha.

Neměl sice hlavní roli, ale replik s každým dílem dostával víc a víc. A uprostřed vší té angličtiny na diváky začala promlouvat i čeština. Když dnes v Česku řeknete Stargate: Atlantis, fanoušky jako první nenapadne čtveřice hlavních hrdinů, ale doktor Radek Zelenka.

„I am trying, do pr…“

 „To je na hov… tohleto. Kdo to vymyslel, že budeme pod vodou tentokrát.“

„Ty vole, ‚say hi to the kids for me‘, já ti dám! Ty jseš takovej vůl!“ 

„Ježíši, já s těma hercema nemůžu dělat.“ 

Těch hlášek by šlo napsat tucty. Vědec ztvárněný pražským rodákem Davidem Nyklem se pro české fanoušky stal symbolem Atlantidy. Jeho špičkování s kolegou Rodneym McKayem (David Hewlett) patřilo k nejvtipnějším částem seriálu. Jeho komentáře někdy až překračovaly rámec scénáře a nabíraly kuriózní rozměry – viz jeho citace výše…

V době, kdy americkou kabelovku v Česku naladil jen málokdo, se u nás SGA stejně šířila. A sám Nykl o tom dobře věděl. Na jeho osobních stránkách kromě hereckého infa brzy přibyla fotka knedlíků, přes kterou jste se dostali na česky psanou sekci. Domácí diváci milovali už Stargate SG-1, ale jestli měli vůči spin-offu nějaké dílčí výtky, Zelenka je všechny rozmetal.

Mimochodem, že je doktor Zelenka populární i dnes, dvacet let od premiéry Stargate: Atlantis, se ukázalo letos v dubnu na Comic-Conu Prague 2024. Na akci už poněkolikáté zavítal David Nykl – a v druhém největším sále O2 universa nebylo k hnutí. Dav se rozléval až za dveře. Jen aby si poslechl historky, vtipy a vzpomínky, z nichž většinu každý návštěvník už slyšel několikrát… ale které i tak baví.

Třeba když mluvil o Jasonu Momoovi. „Je skvělej. Takový velký štěně. On je do všeho hrrr, například když jsme byli v Austrálii, tak na mě houknul: ‚Nykl! Let’s go! Guns N’ Roses!‘ A tak jsme prostě šli na koncert Guns N’ Roses. Je fakt úžasnej. Je to osobnost, něco v sobě má. Od Atlantis jsem ho viděl už jen párkrát, ale vždycky se ke mně choval strašně fajn. Pojď na pivo, pojď na Guinness,“ vzpomínal Nykl na Comic-Conu.

Zajímavých postav či herců bylo v Atlantis každopádně vícero. Joe Flanigan neboli major John Sheppard sice nikdy úplně nevystoupil ze stínu Richarda D. Andersona a jeho Jacka O’Neilla, ale podobně pobavit dovedl. Jason Momoa coby Ronon Dex se ukázal jako správně hláškující, byť scenáristicky nenáročný drsňák (vidíte, už tehdy to směřovalo k Aquamanovi!)

Rachel Luttrellová v roli Teyly Emmagan si k fanouškům hledala cestu delší dobu, ale poskytla opět o něco méně okoukaný pohled obyvatelky galaxie Pegasus. Paul McGillion neboli doktor Carson Beckett pak zase často doplňoval Zelenku a McKaye.

Ve vedlejších rolích se zase objevily tváře, které byly fanouškům Hvězdné brány – anebo sci-fi obecně – dobře známé. Párkrát se v Atlantidě mihli i O’Neill, Teal’c a doktor Jackson, v pozdějších řadách se na větší porci dílů přidala Amanda Tappingová alias major Carterová.

Anebo Robert Picardo, který se už párkrát objevil v SG-1 a ještě známější je jako doktor ze startrekovského Voyageru. Taktéž ze Star Treku, ale z Nové generace či Hlubokého vesmíru 9 jste mohli znát Colma Meaneyho. Na kultovní Firefly dala vzpomenout Jewel Staiteová. A v jednom díle byl dokonce Danny Trejo.

Tihle všichni a bezpočet dalších postav rozdávali radost po pět sérií, které daly dohromady přesně stovku epizod. Což je poloviční objem oproti Stargate SG-1, ale i tak to byla velká porce sci-fi zábavy. A důvod, proč se každý týden těšit na nový díl. První seriál přežila Atlantida o dva roky, a když pak začátkem roku 2009 vyšel její úplně poslední díl, znamenalo to velký stargateovský smutek.

Ještě štěstí, že se Hvězdná brána zakrátko (i když jen na chvilku) vrátila coby Stargate Universe neboli Hluboký vesmír. Zato o pozdějším počinu Hvězdná brána: Třetí říše, v originále Origins, raději nemluvme. Spíš si tajně přejme, že se potvrdí loňské spekulace o tom, že Amazon chystá novou Stargate.