Marvel chrlí jednu špatnou podívanou za druhou, není v tom ale tak úplně sám. Studio Disney, pod které komiksový svět Stana Leeho už nějakou dobu patří, se nedaří i jinde. Vedle šláplo s předělávkami taktéž koupených Star Wars a v posledních letech mu nejde ani to, na čem samo vyrostlo – tedy silné animované příběhy, které k plátnu či televizi přikovají jak děti, tak jejich rodiče a zařadí se do kánonu toho, o čem se vypráví před spaním. Jen to zkuste, říká vám něco Divnosvět nebo Mezi živly? Nejspíš nebude ani Přání.

Říká se, že i mistr tesař se někdy utne, Disney má ale teď období, kdy mu to spíš vyloženě nejde. O to větší škoda je, že právě letos slaví 100 let od svého založení. Pokud ještě pořád chodíte na marvelovky do kina, jistě vás neminul skeč nabízející průstřih známými filmy, novodobými seriály, rozhovory s Waltem Disneyem nebo záběry z opulentních DisneyWorldů, který má jednoduché sdělení – jsme tu s vámi už 100 let a tak dlouho vás přenášíme do světa snů, kde se plní vaše přání.

Právě proto se film, který Disney divákům naděluje jako dárek ke svým narozeninám, jmenuje Přání. A vypráví kupodivu příběh o tom… jak mocná mohou přání být. Uhh? Ano.

Jeho hlavní hrdinkou je dívka Asha, která žije na ostrově ve Středozemním moři, kde se rozkládá království Rosas. Jeho vládce, král Magnifico, ho založil (!) jako místo, kde mohou lidé bez obav žít a snít a svěřit mu – jelikož se naučil ovládat magii – svá největší přání. Pravidelně pak mezi svými poddanými vybírá, komu jeho sen – na který ale ve chvíli, kdy mu ho odevzdají, zapomenou – splní.

Asha netouží po ničem jiném než se stát jeho učednicí. Vysněná schůzka, kde k tomu má dojít, ale úplně nevyjde. A zklamaná, ale ryzí dívka náhodou udělá něco, co se Magnificovi ani trochu nelíbí. Jenže se ukáže, že král možná není tak dobrý, jak se na první pohled zdá.

Trochu komplikované? Teď si k tomu ještě přidejte, že Přání má složit poklonu tomu, co udělalo z Disney to, čím dnes je. Připravte se tedy jak na kombinovanou animaci, kdy pozadím nebo některými postavami odkazuje třeba na Sněhurku a sedm trpaslíků, zatímco postava Ashy plně odpovídá moderním trendům. Filmem proletí ptáčci, co pomáhali Popelce, mihne se tu i Bambi, zlá kouzla jsou pak zelená jako v Šípkové Růžence.

Asha svým vzhledem i chováním nejvíce připomíná odvážnou Vaianu ze stejnojmenné pohádky, ladění celého filmu ale mnohem víc odkazuje na Ledové království, nečekaný, ale o to větší hit, který se v Disney snažili zopakovat už druhým dílem a zkusí to podle všeho i třetím a nejspíš i čtvrtým. Ani ten druhý ale na kouzlo původní verze nestačil. A stejně jako v mnoha už jmenovaných filmech se v Přání zpívá.

V narozeninovém snímku je toho zkrátka moc, ale jen na straně toho, co do něj autoři chtěli nacpat. Že by se nějak výrazně snažili i o to, aby to všechno fungovalo dohromady, se říct nedá. Nebo to tak alespoň nepůsobí. Přání nemá čas na to, aby vyprávělo svůj příběh pořádně a dopřálo svým postavám dostatek prostoru k tomu, aby se přirozeně rozvinuly tam, kde je potřebuje mít. Úvod je povedený, pak ale nasednete na rychlodráhu, která vás proveze modelovými situacemi kolem zkratkovitě a šablonovitě popsaných a jednajících obyvatel Rosas. Ashe jsou přitom partnery roztomilá hihňající se hvězdička a mluvící ovce, protože to přeci děti baví, ne?

Podobně jednoduché a až příliš přímočaré je i poselství Přání, které se točí kolem síly toho, když něco opravdu chcete. O co ve filmu jde, si domyslíte během prvních deseti minut, a pak jen sledujete, jak se různě kreslený a místy až přeplácaný kolotoč nepříliš elegantně sune k tomu samému – výsledkem je tak ploché a zapomenutelné klišé. Právě proto, že má kolem sebe jen líbivé kulisy, a ne promyšlené kompomenty, které v povedených pohádkách slouží k tomu, aby pomohly podtrhnout sílu základních pravd, o nichž vypráví. Na to, že jde o film, kterým chce Disney oslavit samo sebe a připomenout svou ikonickou práci, je to zoufale málo, zoufale nepromyšlené a nepropracované.

Přání je zkrátka jen barevná taškařice bez pořádného příběhu, která má začátek a konec, ale to je tak všechno. A je to velká škoda a další špatná vizitka pro Disney. Dětem se bude líbit, jsou tam písničky, mluvící zvířátka, kouzla a mnoho dalšího, rozhodně ale nejde o nic, čím byste čekali, že se ikonické studio po sto letech vyfikne. A stejně jako vy i děti na Přání pravděpodobně rychle zapomenou, pokud se tedy vůbec rozhodnete do kina jít.

Že film zrovna netáhne, dosvědčují i celosvětová čísla. Jsou pořádně smutná – od 22. listopadu, kdy bylo Přání uvedené do amerických kin, si přišlo globálně na zhruba 80 milionů dolarů. A ani u nás pestrobarevná pohádka zrovna dvakrát netáhne. Kouzlo, na které Disney tak vehementně odkazuje, je momentálně zkrátka opravdu pryč.