Procházka v parku je pro obyvatele měst ideální možností pro odpočinek a načerpání nové energie. Vzhledem k nařízení o sociálním distancování se ale vychutnávání rozkvetlé zeleně uprostřed rušné betonové džungle a relaxování na lavičkách spolu s ostatními do značné míry omezuje. Rakouští architekti ze studia Precht to ovšem berou jako novou výzvu a přichází s návrhem parku, který splňuje potřebná kritéria.

Jmenuje se Parc de la Distance a jak z jeho názvu vyplývá, půjde o specifický projekt, který bude klást důraz na „vzdálenost“ mezi lidmi. Celou představu nejlépe ilustrují vizualizace z ptačí perspektivy, z nichž je patrné kruhovité schéma, jemuž dominují vysoké živé ploty. Ty ohraničují jednotlivé cesty napříč parkem s jedním primárním účelem: vymezení prostoru pro pohyb.

V dobách globální koronavirové pandemie je totiž všem doporučováno, aby si drželi dostatečný odstup od ostatních lidí. Zejména těch, které neznají, respektive s nimi nesdílí domácnosti nebo nepatří mezi jejich blízké přátele. A právě parky (a jiná veřejná prostranství) mohou být problém. Pokud se ale nastaví přesné bariéry, jež prakticky nelze porušit, může být korzování bezpečnější.

„Jak by vypadal a fungoval park, kdyby na něj byla aplikována pravidla sociálního distancování coby nové designerské směrnice, a co dalšího si z tohoto prostoru můžeme vzít, když už nebude pandemie?“ Právě tyto dvě otázky si položila rakouská architektonická kancelář Precht, která s návrhem nového veřejného zeleného parku pracuje a snaží se jej natolik zdokonalit, aby mohl být vybudován ve Vídni.

Jako optimální formát se jim jeví zázemí vycházející z křivek klasických bludišť – spletité cestičky lemované živými ploty. Rozdíl je však v tom, že návštěvníci nebudou muset složitě hledat cestu ven, ale zkrátka budou chodit rovně, než dojdou k východu, kde by se ideálně nacházely fontány. Všude okolo by pak rostly stromy převyšující živý plot, který by měl na šířku 90 centimetrů, aby zajistili dostatečnou vzdálenost korzujících osob. K dispozici by byla i malá pítka a lavičky.

Ohleduplně po jednom, maximálně po dvou

Ta hlavní přidaná hodnota v době virové pandemie pak spočívá v tom, že se na cestu vejdou maximálně dvě osoby vedle sebe, které budou moci do jednoho z mnoha vchodů vstoupit tehdy, jakmile někdo jiný před nimi procházku dokončí. Nadsazeně tak lze hovořit o pozměněné formě komentovaných prohlídek, jež mají jasný řád a reflektují počet osob, který se jich může zúčastnit.

Precht uvádí, že jedna procházka v normálním, klidném tempu by běžnému člověku měla zabrat okolo 20 minut, což je na vzdálenost jedné trasy o délce 600 metrů přiměřené. Kancelář založená manželi Prechtovými pro magazín Dezeen dále dodává, že ačkoliv jde v první řadě o reakci na pandemii, nejde o jediný důvod k navržení této výstavby.

Už delší dobu si totiž uvědomují, že lidé z hektických měst, kde se život nezastaví, potřebují mít ve svém okolí více míst, kde mohou uniknout rychlé a stresující realitě. Parc de la Distance tedy může být díky svému bludištnímu pojetí zajímavým příkladem i pro ostatní metropole.