Plast je super věc a jeden z nejlepších vynálezů dvacátého století. Taková jsou poněkud překvapivá slova Josefa Homoly, jenž zakládal a z pozice technologického ředitele se podílí na budování tuzemské firmy Refork. Ta se zabývá výrobou plně kompostovatelného příboru nebo dalších doplňků a její plány určitě nejsou skromné – ve svém oboru se chce stát minimálně evropskou jedničkou, a tím pomoct společnosti dopracovat se do stavu, aby nebyla až tolik na plastu závislá.

„Už děti ve školkách se učí, že plast je hrozný, přitom je to úplně super věc, je to výmysl století. Člověk se s ním ale nenaučil dobře zacházet a neumí to doteď,“ vysvětluje Josef Homola svůj názor, když procházíme malou výrobní halou nedaleko pražského nádraží Hostivař.

Podle původních plánů se tady mělo nacházet jen výzkumné centrum, kde by Refork testoval různé materiály a způsoby výroby, kvůli pandemii koronaviru se zde ale rovnou rozběhla také výroba. Její kapacita je aktuálně kolem jednoho milionu kusů příborů měsíčně, jenže to už kvůli vysoké poptávce dávno přestalo stačit.

Proto během léta firma otevře i druhou, tentokrát pořádnou výrobní halu s kapacitou 20 milionů kusů měsíčně, což zatím musí Refork financovat pomocí investorů. Ti však do firmy vkládají velkou důvěru a poslali do ní už 100 milionů korun. To byly také důvody, proč CzechCrunch Refork zařadil do výběru Udržitelný byznys roku ’21.

Josef Homola měl k plastům blízko od dětství. Jeho rodiče začátkem devadesátých let rozběhli klasickou „plastařskou“ firmu, v níž se soustředili na výrobu různých plastových dílů dodávaných zejména do stavebnictví. Už během studia střední školy tak Homola měl k dispozici stroje, na kterých si mohl různě hrát s materiály a postupy. S některými z nich se učil pracovat i díky videím na YouTube.

Kolem roku 2015 se pak začal i v průmyslu více rozvíjet 3D tisk a mladý Homola tuto technologii začal v rámci rodinné firmy nabízet klientům, aby si zdarma zkusili vyrobit prototypy, otestovali je a až pak investovali částky pohybující se v milionech i výše do sériové výroby.

„Do 3D tiskáren se pak začaly dělat biologicky odbouratelné materiály a náplně, což se mi hrozně líbilo. Šlo o jiný druh materiálu, který se aplikuje stejnou technologií, jakou jsem znal z rodinné firmy,“ popisuje Homola začátky příběhu, které jej nakonec přivedly až k vlastnímu podnikání. S novými poznatky pak začal vytvářet nové materiály a receptury zahrnující biopolymery. Poté hledal jejich využití.

„Takový materiál je obtížné využívat ve stavebnictví nebo uvádět do zdravotnictví s ohledem na spoustu různých ISO norem, které je nutné splnit. Víc mě lákalo dělat spotřební věci,“ říká třicetiletý zakladatel Reforku s tím, že se jaksi přepočítal. „Myslel jsem si, že v našem segmentu to nebude tak hrozné, ale ve finále je to ještě horší,“ směje se.

Plně kompostovatelný materiál

Refork totiž vyrábí plně kompostovatelné příbory a časem plánuje přidat i další výrobky, které ovšem musí splňovat přísné hygienické a další standardy. Aktuálně má přitom certifikovaný jeden hlavní materiál na velkokapacitní výrobu využívající stroje na vstřikování plastů.

Výroba v tomto případě probíhá tak, že se namíchaná směs vstříkne do odlitku a za několik sekund pod správným tlakem a správnou teplotou ze stroje vypadne hotový výrobek. Samotná směs přitom v Reforku vznikala dva roky, během kterých tým vyzkoušel více než dva tisíce různých poměrů jednotlivých materiálů, aby tak dosáhl požadovaných vlastností.

Konkrétně jde ze 60 procent o dřevěná a minerální plniva, z dalších 40 procent pak o zmiňované přírodní polymery. „To jsou látky, které se běžně vyskytují v přírodě a jsou super rozložitelné. Vyrábí se z rostlinných olejů pomocí fermentace podobně jako pivo nebo víno,“ vysvětluje Dan Beseda, produktový manažer firmy.

„Na trhu už ale jsou asi tři nebo čtyři firmy, které chtějí přírodní polymery vyrábět z odpadní vody, v Česku už je společnost, jež využívá použitý fritovací olej,“ doplňuje s tím, že i díky podobným pokrokům je vizí Reforku všechny výrobky vyrábět jen z odpadů, tedy bez využití jakékoliv primární a sekundární suroviny.

Díky použití těchto přírodních materiálů, které jsou takovým způsobem i certifikované, jsou podle tvůrců příbory od Reforku plně kompostovatelné (certifikaci finálních výrobků firma plánuje dělat). Rozložení například jedné konkrétní vidličky v přírodě by tak mělo probíhat podobně jako rozpad dřevěné větvičky upadlé ze stromu. To však Beseda nepovažuje za to nejdůležitější.

„Hlavní výhoda je, že i když tento kus příboru skončí v přírodě, tak to není o rychlém rozkladu, ale že neobsahuje žádné toxické látky. Všechny jsou přírodní. Možná, že vidličku bude vidět i déle než rok, ale nezanechá po sobě stopu. I plasty se totiž rozkládají určitou rychlostí, ale zůstávají po nich mikroplasty,“ popisuje.

***

Zajímá vás, jaké další společnosti se umístily v našem žebříčku Udržitelný byznys roku ’21? Podívejte se na jejich kompletní výběr.

***

Právě tyto vlastnosti by pak měly materiál Reforku nejvíc odlišovat od konkurenčních řešení. Mnoho výrobců totiž podle Besedy využívá biopolymery (například PLA), které jsou obecně považovány za ekologické, avšak už nezohledňují, že během průmyslového zpracování ve strojích na vstřikování plastů dojde k jejich krystalizaci – a tím ztrácí schopnost rozpadat se.

„Jde o zušlechtěné výrobky, aby vydržely určité teploty a namáhání. Reálně se více podobají klasickému plastu a je to klasický marketingový trik, který používají někteří výrobci. Mají pravdu v tom, že se látka rozloží v kompostéru, ale jedině v průmyslovém s teplotami mezi 50 až 70 stupni, k čemuž v přírodních podmínkách nikdy nedojde,“ upozorňuje Homola s tím, že více méně všechny příbory, které jsou dnes nabízené v restauracích jako udržitelné a označovány jako kompostovatelné, jsou právě z PLA.

I on sám ovšem přiznává, že když si někdo do domácího kompostéru nahází 200 vidliček od Reforku, nepůjde o kompost, ale o malou skládku příborů. Proto i samotná firma s některými partnery hledá řešení, jak příbory sbírat, aby zbytečně nedošlo k jejich hromadění, ale aby se odvážely do větších komunitních kompostérů, kde je dokážou nadrtit na malé kousky, což urychluje jejich rozklad.

Zákaz jednorázových plastových výrobků

Budování byznysu postaveného na ekologických a kompostovatelných materiálech teď navíc získává mnoho pozornosti. Jednak už posledních několik let sílí tlak lidí, kteří se více dívají na udržitelnost používaných materiálů či jejich původu, zároveň tento týden vstupuje do platnosti nová legislativa Evropské unie, která zakazuje používání jednorázových plastů – a to včetně bioplastů.

Od 3. července 2021 tak výrobci nemohou výrobky z těchto materiálů, například příbory, brčka, napichovátka či tyčinky do uší, produkovat. Do Evropské unie se ani nesmí importovat. Několik měsíců sice ještě potrvá, než se rozprodají zásoby distributorů, maximálně do jednoho roka by však mělo dojít k úplnému vyčištění trhu.

Ministerstvo životního prostředí přitom odhaduje, že se jen v Česku spotřebuje 1,77 miliardy kusů takovýchto výrobků ročně. Podle Reforku je přitom 80 procent z nich plastových, zbytek je ze dřeva a papíru. Až 250 milionů kusů pak jsou právě jednorázové příbory. To teď hraje do karet i samotnému Reforku.

„Cítíme velký nárůst poptávky, protože se plasty opouštějí. Většina výrobců teď využívá dřevo, ale to s sebou nese určitou pachuť a někdy i třísky. Navíc kvůli tomu, že se tyto výrobky lisují pod parou, nemají paměť. Lžíce se v horké vodě narovná,“ popisuje Homola. „Někteří výrobci se budou snažit plastové výrobky prodávat jako znovupoužitelné, ale na to si velké řetězce netroufnou, podívejte se jen na kampaň proti brčkům.“

Aktuálně Refork jede na hranicích kapacity své výroby o objemu jednoho milionu kusů příborů měsíčně, ty pak distribuuje zákazníkům po celé Evropě, ať už pořadatelům různých kulturních akcí, nebo restauracím a dalším sítím. Z těch českých jde například o síť veganských bister Forky’s Luboše Vidličky.

Obecně je však zatím objem výroby příliš malý, Refork očekává překlopení do černých provozních čísel až u kapacity 10 milionů kusů měsíčně. Na taková čísla se chce firma dostat už během léta, kdy také v Hostivaři otevře velkou výrobní halu a v reálném třísměnném provozu si vyzkouší velkokapacitní výrobu.

Plánem v delším horizontu je pak otevřít obrovskou fabriku evropských rozměrů až s osminásobnou kapacitou, předtím však Refork bude muset překonat několik překážek, kromě samotné velkovýroby například i s vývojem dalších materiálů. Už teď například firma testuje další směs, jež by byla využitá v jiné výrobní metodě, tzv. extruzi, díky čemuž může Refork vyrábět brčka.

Právě po brčkách je ještě větší poptávka než po příborech, ta papírová se totiž v praxi velmi neosvědčila a kovová natolik neuchytila. Třetím výrobním procesem by se měl výhledově stát thermoforming (tepelné tváření), jenž se hodí na kelímky a mističky. „Téměř nikdo na trhu nepracuje se všemi třemi typy výroby, většinou se soustředí jen na jednu. My chceme být univerzální firma, zajímáme se o různé technologie zpracování a všechno chceme dělat sami, včetně vývoje,“ popisuje Homola.

Přes 100 milionů korun od investorů

Všechen vývoj ovšem vyžaduje nemalé finance. Jen samotné testování různých materiálů a postupů výroby není levná záležitost, o to méně vlastní výrobní stroje. Z tohoto důvodu už od začátku Refork spoléhá na partnery. První seed investici ve výši 400 tisíc eur (asi 10 milionů korun) do firmy vložil angel investor.

Loni pak Refork vydal vlastní kryptoměnový token nazvaný EFK, čímž se mu od více než 2 500 drobných investorů podařilo vybrat přes čtyři miliony eur, tedy kolem 100 milionů korun. Držitelé tokenů mají například přednostní právo na produkty nebo mohou hlasovat o tom, jak bude využita část zisku, a navíc s nimi mohou volně obchodovat.

„Z našeho pohledu je to jen jiný druh crowdfundingu, díky kterému se nám navíc podařilo vybudovat velkou komunitu lidí, kteří nás v naší misi podporují. Získat potřebný kapitál od klasického investora by pro nás jako v té době neznámý startup bylo téměř nemožné,“ vysvětluje důvody rozhodnutí Homola.

„Mezi hlavní výhody patří především již zmíněná komunita ambasadorů, která projekt podporuje. Díky tokenu navíc můžeme vymýšlet další projekty a služby, které by bez blockchainu nebyly možné. Mezi nevýhody naopak patří dražší způsob získávání kapitálu, potřeba rozumět kryptoměnám na vysoké úrovni, náročnost na organizaci a nutnost komunikace napříč dvěma různými světy,“ doplňuje zkušenosti.

Ze získaných prostředků obecně 70 procent většina směřovala do vývoje materiálu, menší část pak do strojů a zařízení výrobní haly. „Díky tomu, že jsme měli peníze, jsme měli ve vývoji volné ruce. Pandemie koronaviru sice naše plány o něco zdržela, protože gastro provozovny byly zavřené, alespoň jsme měli dostatek času na zdokonalení materiálu,“ říká Homola s tím, že výrobní metodu pro míchání materiálu má Refork i patentovanou.

„O problémech s plastem se mluví hodně, ale málokdo přichází s řešením, jak jim předcházet, a právě to se Reforku daří. V dnešní době není potřeba, abychom s sebou k jídlu z restaurace, ve vlaku či na festivalech dostávali plastové příbory, které nejsou šetrné k přírodě,“ hodnotí Václav Gregor, ředitel a partner fondu Soulmates Ventures.

„Refork přichází se zajímavou alternativou, která nezatěžuje životní prostředí. Takové projekty, které přichází s unikátním nápadem, technologií a jsou udržitelné, hledáme a chceme podporovat, mají totiž budoucnost,“ doplňuje Gregor, který byl jedním z porotců v našem speciálu CzechCrunch Udržitelný byznys roku ’21.

Mladá firma tak očekává velkou budoucnost, kdy se chce do několika let vypracovat na přední pozice výrobců kompostovatelných materiálů v celé Evropě. Josef Homola však přiznává, že ne všechno se točí jen kolem materiálů, zvětšování výroby a obsazování trhu.

„Pro nás je důležité udržitelnost lidem vysvětlovat a edukovat je. Chceme jim ukazovat, a to i u nás v továrně, že všechna práce s materiály souvisí s celým jejich koloběhem, aby pochopili základní principy. To je pro nás hodně důležité,“ dodává zakladatel Reforku.