Kalifornie stojí před radikálním krokem, který může změnit pravidla hry pro nejbohatší lidi planety. Nový návrh na zavedení jednorázové „miliardářské daně“ cílí na majetek zhruba 250 nejbohatších obyvatel s cílem získat do státní kasy 100 miliard dolarů na záchranu zdravotnictví. Zatímco někteří technologičtí magnáti už preventivně stěhují své firmy do daňových rájů, jiní, jako šéf Nvidie Jensen Huang, zůstávají v klidu.

O co jde?

Kalifornie řeší návrh, který by zavedl jednorázovou daň zaměřenou na úplně nejbohatší obyvatele státu. Takzvaná „miliardářská daň“ by znamenala, že každý člověk s majetkem přesahujícím jednu miliardu dolarů (20,8 miliard korun) zaplatí státu 5 % z hodnoty svého celkového jmění, tedy z hodnoty všeho, co dotyčný vlastní. Do základu daně by se započítávaly akcie veřejně obchodovaných i soukromých firem, různé investiční podíly, finanční aktiva nebo například umělecká díla. Naopak nemovitosti mají být z návrhu vyňaty, protože už dnes podléhají samostatné dani.

Podle autorů návrhu by se daň týkala zhruba 200 až 250 lidí, kteří patří mezi absolutně nejbohatší obyvatele Kalifornie. Odhadovaný výnos činí přibližně 100 miliard dolarů (2 biliony korun), přičemž tento odhad už počítá i s tím, že část miliardářů se bude snažit daňovým povinnostem vyhnout. Pokud by návrh prošel, daň by se nemusela zaplatit jednorázově, návrh předpokládá možnost rozložení platby až do pěti let.

Proč návrh vznikl?

Nejde jen o obecnou debatu o zdanění bohatých, ale o konkrétní reakci na hrozící výpadky ve financování veřejných služeb. Odbory upozorňují, že Kalifornie čelí důsledkům federálních rozpočtových škrtů a změn v daňových zákonech, které dopadají na státní rozpočet, především v oblasti zdravotnictví. Nová daň má podle nich pomoci vykrýt tyto výpadky a zabránit scénáři, kdy by stát musel omezovat základní péči.

Suzanne Jimenez, představitelka odborové organizace, která zastupuje zdravotnické pracovníky a pacienty v Kalifornii, varuje, že bez dodatečných zdrojů hrozí zavírání pohotovostí, nemocnic a propouštění zdravotnického personálu. „Pokud nic neuděláme, míříme v Kalifornii ke kolapsu zdravotnického systému,“ říká.

Čím se tahle daň liší od běžného zdanění?

Zásadní rozdíl oproti klasickým daním spočívá v tom, že se nezdaňuje to, co člověk vydělá za rok, ale to, kolik celkově vlastní. U technologických miliardářů je většina bohatství navázaná na akcie jejich firem, často v hodnotě desítek či stovek miliard dolarů. Kritici z řad možných plátců proto říkají, že aby daň zaplatili, museli by část těchto akcií prodat. Tvůrci návrhu ale tvrdí, že prodej akcií by nebyl nutný. Podle nich by se dala daň zaplatit postupně v čase nebo jiným způsobem, který by zakladatele nenutil vzdát se části firmy. Smyslem návrhu má být vybrat peníze, ne nutit miliardáře rozprodávat své podniky.

Proč se miliardáři snaží odejít a proč to nemusí stačit?

Největší kontroverzi vyvolává retroaktivní nastavení návrhu. Daň by se vztahovala na všechny, kdo byli daňovými rezidenty Kalifornie k 1. lednu 2026, bez ohledu na to, kde budou bydlet později. To znamená, že ani stěhování v průběhu tohoto roku by automaticky neznamenalo únik před daňovou povinností.

Kalifornie má v porovnání s jinými státy mimořádně přísná pravidla, podle kterých posuzuje, kdo je jejím daňovým rezidentem. Úřady neřeší jen adresu v občance nebo počet dní strávených ve státě, ale celkový obrázek života konkrétního člověka. Zkoumají se například rodinné vazby, místo, kde člověk pracuje nebo podniká, kde má většinu majetku, kde chodí jeho děti do školy, kde tráví volný čas nebo kde má společenské kontakty. Jinými slovy: kam skutečně patří jeho život. Tento přístup se snaží zjistit, ke kterému státu má člověk nejpevnější spojení.

Daňový právník Christopher Manes k tomu pro CNBC říká, že klíčový je úmysl. Člověk musí podle něj prokázat, že se z Kalifornie odstěhoval natrvalo a bez plánu návratu, nejen formálně nebo dočasně. Nestačí tedy otevřít kancelář jinde, koupit si dům v jiném státě nebo tam část roku pobývat. Úřady se dívají na to, zda změna působí věrohodně a dlouhodobě. Právě proto Manes upozorňuje, že kvůli nastavení návrhu a zejména kvůli pevnému datu, ke kterému se má daň vztahovat, je velmi obtížné (a v praxi možná nemožné) se dani legálně vyhnout rychlým přesunem do jiného státu.

Jaké konkrétní kroky už miliardáři podnikají?

Přestože není jisté, zda tyto kroky skutečně povedou ke změně daňového rezidentství, řada miliardářů už začala omezovat své formální vazby na Kalifornii. Larry Page z Google převedl své kanceláře a řadu dalších firemních entit z Kalifornie do Delaware, Texasu, Nevady nebo na Floridu. Podobně Sergey Brin, s Pagem spoluzakladatel Google, ukončil nebo přesunul více než deset kalifornských společností spojených s jeho investicemi.

Peter Thiel, spoluzakladatel PayPalu či Palantiru, oznámil otevření kanceláře v Miami a dlouhodobě tam udržuje osobní rezidenci. Jak ale píšeme v bodě výše, tyto kroky samy o sobě automaticky neznamenají, že by dotyční přestali být považováni za kalifornské daňové rezidenty.

Rozdělení mezi samotnými miliardáři

Zajímavé je, že technologická elita není v pohledu na návrh jednotná. Nejviditelnějším příkladem opačného postoje je šéf Nvidie Jensen Huang. Ten veřejně uvedl, že by mu případná daň nevadila. „Rozhodli jsme se žít v Silicon Valley. Jakékoli daně, které se tu budou uplatňovat, beru,“ mávnul rukou. Podle propočtů by Huang mohl zaplatit zhruba 7 až 8 miliard dolarů (tedy až 167 miliard korun), přesto tvrdí, že o tom vůbec nepřemýšlel.

Huang zároveň zdůrazňuje, že důvodem, proč Nvidia sídlí v Kalifornii, nejsou daňové podmínky, ale koncentrace talentu, špičkových univerzit a silného technologického ekosystému. Právě tento argument se opakuje i v širší debatě. Nejde jen o to, jak vysoká daň by byla, ale o to, zda je Silicon Valley natolik silným centrem inovací, že si udrží miliardáře i v případě vyššího zdanění.

Co bude dál?

Aby se návrh mohl vůbec stát zákonem, musí nejdřív projít kalifornským referendovým procesem. Jeho podporovatelé musí sesbírat přibližně 875 tisíc podpisů registrovaných voličů Kalifornie, kteří svým podpisem potvrzují, že chtějí, aby se o návrhu hlasovalo. Pokud se potřebný počet podpisů podaří nasbírat v zákonné lhůtě, návrh se objeví na celostátním hlasování v Kalifornii při listopadových volbách. Pokud by voliči návrh schválili, daň by se začala vybírat od roku 2027. Zásadní ale je, že by se vztahovala na lidi, kteří byli daňovými rezidenty Kalifornie k 1. lednu 2026.