Po mateřské se jí ve firmě vysmáli, tak založila svoji. Zaměstnává v ní ženy v podobné situaci

Zuzana Hloušková šije v Brně hlavně látkové pleny. Nová generace rodičů už ale látkovky prát nechce, a tak její firma Bamboolik mění portfolio.

Zuzana HlouškováRozhovor

Foto: Archiv ZH

Zuzana Hloušková ve svojí dílně

0Zobrazit komentáře

Když se Zuzana Hloušková chtěla po mateřské s ročním synem vrátit do auditorské firmy k tabulkám a číslům alespoň na částečný úvazek, v práci jí nevyšli vstříc. Vyřešila to tak založením vlastní firmy Bamboolik, která se věnuje výrobě látkových plen a opakovaně použitelných hygienických pomůcek, protože ekologie je, hned vedle čísel, její další vášní. „Ze začátku jsem opravdu měla tendenci zachraňovat planetu,“ říká Hloušková v rozhovoru pro CzechCrunch.

Zuzana Hloušková se obávala, aby stihla dojít na rozhovor pro CzechCrunch včas. Má totiž nohu v sádře, což ji nezvykle zpomaluje. Rychlost je přitom jedna z věcí, kterých si na ní člověk všimne na první dobrou. Podnikatelka a matka tří dětí to o sobě ví a říká, že je to nejspíš tím, že je původně z Ostravy. Odtamtud ji ale osud zavál do Brna, kde vystudovala na Masarykově univerzitě matematiku a statistiku. Logickým krokem pak byla právě práce v auditu, ze kterého po dětech odešla a rozjela vlastní podnikání. „Když jsem se totiž chtěla vrátit na zkrácený úvazek, tak se mi v podstatě vysmáli,“ říká.

Její brněnský Bamboolik i proto aktuálně zaměstnává převážně ženy na rodičovské dovolené. Firma, která vyrábí jednorázové a ekologické pleny a další hygienické pomůcky a jejíž tržby se pohybují kolem dvaceti milionů korun ročně, víc než polovinu svého zboží vyváží do zahraničí. V rozhovoru Hloušková popisuje, jak si s manželem dělí péči o domácnost i děti, které mají v domácím vzdělávání, nebo v čem se změnil přístup současných rodičů malých dětí k ekologii.

Jak se zakládá firma s kojencem?
To už je víc než dvanáct let. Zakládala jsem ji, když se nám narodil prostřední syn. Takže jsem šla tady v Brně poprvé na dílnu, za ruku dvouleťáka, v náručí tříměsíční mimino a vysvětlovala jsem tam jednou rukou, jak co potřebuju ušít.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Moc si nedovedu představit mít děti v tak krátkém časovém rozestupu, a ještě k tomu zakládat firmu.
Skok do mateřství s prvním dítětem byl náročný. Ale já jsem předtím pracovala na interním auditu pro korporát a byla jsem opravdu zvyklá pracovat i čtrnáct hodin denně. A najednou jsem byla s dítětem doma. A nenaplňovalo mne to. Když se pak narodil druhý syn, už jsem doma šoupala nohama.

Ale je fakt, že první rok rozjezdu firmy s takhle malými dětmi byl náročný. Nutno ovšem říct, že mi v té době bylo dvacet osm let, to přece jen moje energie byla trochu někde jinde. Tehdy jsem fungovala tak, že jsem přes den byla s dětmi, jakmile přišel domů manžel, tak si je bral on a já jsem šla pracovat.

A důvod proč jste zakládala firmu byl, že vás nechtěli zpět do práce na zkrácený úvazek?
Mimo jiné také. Oni se mi tam vyloženě vysmáli. Tehdy něco jako zkrácený úvazek neexistovalo. Bavíme se o roce 2011. Zároveň jsem se chtěla hodně věnovat ekologii. Už na prvního syna jsme používali látkové pleny, a když jsem přemýšlela, v čem bych mohla podnikat, napadly mne právě pleny. Nejsem ten typ člověka, co by měl od mládí sen mít vlastní byznys, došla jsem k tomu spíš vlivem okolností. A musím říct, že jsem měla trochu naivní ekologický pohled na věc. Přišlo mi tehdy, že přece látkové ekologické plenky jsou skvělé, jen to lidé neví a musím jim to říci.

sici-dilna-1

Bamboolik zaměstnává hlavně ženy na rodičovské dovolené

Často je to tak, že právě rodičovská dovolená pomůže ženám se zastavit a rozmyslet si, co by vlastně chtěly dělat dál. Bylo to tak i u vás?
Částečně. Někdy záleží na tom, jak se rozhodnou děti. Ale máte nějaký, řekněme, mentální čas v tom smyslu, že můžete přehodnotit, jak jste to měla doteď. A další věc byla otázka flexibility do budoucna. Dospěla jsem k tomu, že kdybych se chtěla vrátit zpět do korporátu, muselo by jít třetí dítě ve třech letech do školky a já na full-time zpět do práce. A to bych děti vůbec neviděla. To jsem nechtěla. Takže jsme s manželem měli radši firmu a střídali jsme se v péči o děti. Protože to za mne není o tom, že úderem třetího roku věku přestane dítě rodiče potřebovat.

Ve vašem životě i byznysovém příběhu je velmi důležitou složkou váš muž. Přijde mi, že u úspěšných byznysmenek se málo mluví o tom, že pokud mají děti, dělení péče o ně s manželem je nutnost.
A úspěšných mužů se taky nikdo neptá, kdo se mu stará o děti. Automaticky se předpokládá, že se o domácnost stará jeho žena. Já se to snažím hodně zmiňovat. Jsme s manželem životní partneři, máme spolu děti a jedeme padesát na padesát. Máme to hodně partnersky nastavené. A tím pádem jsme oba schopni fungovat vlastně na plný úvazek. Plus máme děti na domácím vzdělávání. To znamená, že já jsem většinu času s dětmi dopoledne a pracuji odpoledne do nějakých sedmi do večera, někdy po večerech. Vyhovuje mi pracovat později. A v péči o děti a domácnost se s mužem vystřídáme.

Jak přesně to u vás doma funguje? Nehrajete hru na mužské a ženské práce, prostě kdo je doma, tak to potřebné udělá?
Mužské a ženské práce rozhodně neexistují. Stejně jako neexistují holčičí a klučičí barvy, protože nemají pohlaví. Já jsem si nevšimla, že bych potřebovala k ovládání vysavače vagínu, s prominutím. Naše děti už jsou starší, takže razíme teorii, že nás doma žije pět, a pokud tu nechceme žít na hnoji, tak je potřeba si ty úkoly podělit. Zatím co tu spolu mluvíme, tak děti dodělávají oběd.

Ale je fakt, že máme své preference. Já třeba úplně nesnáším dělání prádla, takže prádlo je většinou manželova záležitost. Mně zase ale nevadí třeba uklizení koupelen.

Mužské a ženské práce rozhodně neexistují. Já jsem si nevšimla, že bych potřebovala k ovládání vysavače vagínu.

Dělíte i takzvaný mental load? (plánování věcí pozn. redakce)
To musím zcela na rovinu přiznat, že trochu zaskřípalo. Ale pak jsme to nějak vykomunikovali. Hodně tomu pomohl covid. Obecně si myslím, že covid spoustu věcí uspíšil. Jsem za to ráda. Jedno z toho je právě fungování online. A taky jsme všichni zjistili, že máme děti. Protože do té doby, když jsem pracovala z domu a nějaké dítě po mě během callu něco chtělo, tak to vypadalo, že si ani neumím zařídit hlídání. A najednou drtivá většina žen skončila doma s dětmi.

Pomatuji si na videohovor, myslím že s paní z Alzy. Do toho nás obě vyrušily naše pětileté děti, tak jsme si daly pauzu, pořešily děti a vrátily se k pracovnímu hovoru. Pro obě to bylo dost osvobozující, že se za ně nemusíme stydět. Jinak samozřejmě v rámci řešení mental loadu je zásadní mít sdílený kalendář. A co není v kalendáři, to neexistuje.

Pojďme k tomu, co Bamboolik vyrábí a prodává. Nejsem jistá, jestli všichni vědí, jak vypadá dnešní látková plena.
Ano, ty se změnily. My vyrábíme látkové plenky, opakovatelně použitelné menstruační pomůcky a distribuujeme menstruační kalhotky. To, co vystihuje Bamboolik nejvíce, je ekologie. Ze začátku jsem opravdu měla tendenci zachraňovat planetu. Takže dbáme na udržitelnost, ale i tu finanční. Vyrábíme produkty, které pomáhají omezit tvorbu odpadu.

Jinak velmi pokročily materiály, ze kterých se plenky šijí. Používáme i biobavlnu. Látková plena je ze tří částí. První je nepromokavá vrstva, takové svrchní kalhotky, pak je savá část a pak separační plenka. Pro mě jsou pořád jednorázové pleny velké téma, děti se rodí a rodit budou a my máme spočítáno, že odpad jednorázových plen, které dítě za život vyprodukuje, se pohybuje kolem 1,5 tuny. Oproti tomu látkové pleny odpad opravdu šetří. Když přepočtu látkové pleny, které jsme prodali, na množství jednorázových plen, které by se jinak použilo, tak jsme ušetřili planetě více než šedesát pět milionů jednorázových plenek. To je reálný efekt Bambooliku na planetu.

Tereza Salte na natáčení Crunch Live

Přečtěte si takéTereza Salte: Radši zaměstnám mámu na mateřské než Gen ZRadši zaměstnám mámu na mateřské než Gen Z. Na influencery je tlak, byl tu Divoký západ, říká Tereza Salte

Máte i spočítáno, jestli se používání látkových plen vyplatí finančně pro rodiče?
Vyplatí se to i se současnými vyššími náklady na vodu a energie. Pořád jste na šedesáti procentech nákladů jednorázových plenek, a pokud sadu plenek podědí pak mladší sourozenec, tak i na méně.

Zhruba před deseti lety byl celkem boom látkových plen, přijde mi ale, že teď jsou látkovky tak trochu na ústupu…
Jednoznačně. V letech 2014–2016 jsme zažili prudký růst. V té době bylo hodně trendy zero waste (životní styl s tvorbou co nejmenšího odpadu pozn. red.), mluvilo se o tom, že je potřeba používat recyklovatelné věci a tak podobně. Pak ale přišel covid… a jak se začalo hodně věcí používat jednorázově, tak lidi od zero waste ustoupili. Viděli, kolik se spotřebovává jednorázových roušek, rukavic, testů a plastů a najednou to všechno pozbylo smyslu. My jsme ještě na začátku covidu skokově vyrostli, ale od té doby jdeme pomalu dolů. Ale výrazný pokles tržeb vidíme i teď.

Myslíte, že je to teď kvůli ekonomické situaci lidí? On je to za sadu plen přeci jen na začátku vyšší vklad. Zhruba od pěti do dvanácti tisíc korun.
Myslím, že je to kombinace více věcí. Je tu samozřejmě velký pokles porodnosti. Týká se to ale i inflace, odstupu od zero waste, ale určitě hraje roli i generační obměna. Moje generace už odrodila a nastupuje nová, která vnímá věci jinak. Zajímá ji ekologie, ale také je pro ni důležitý vlastní komfort. A zároveň si váží svého času. To jí vlastně závidím, já se to naučila až ve čtyřiceti. Proto tedy letos měníme portfolio a začínáme vyrábět pleny, které sice jsou ekologické, ale více vyhovují potřebám současných rodičů. Sice jde o jednorázové pleny, ale maximálně ekologické. A chtěla bych se dostat cenově trochu níže. Kolem sedmi, osmi korun za kus. Ale to ještě uvidíme.

sici-dilna-2

V Bambooliku šijí látkové pleny a hygienické pomůcky

Ve firmě zaměstnáváte matky, které jsou v podobné situaci, v jaké jste byla vy, když jste se chtěla vrátit po rodičovské dovolené na částečný úvazek. Děláte to právě kvůli tomu?
Muže máme jen ve skladu v expedici, kde je potřeba zvedat těžké balíky. Není to ale tak, že bychom je zaměstnávat nechtěli, ale když muž slyší látkové pleny, není to pro něj asi lukrativní obor. Začínali jsme tak, že jsme zaměstnávali jen ženy na rodičovské dovolené. Firma prakticky vznikala na částečných úvazcích. Je ale potřeba říct, že když se nám ve firmě v jeden rok narodily najednou čtyři děti, tak to bylo náročné. Ale nějak jsme to zvládli. Všechno se dá vyřešit. Je to jen o domluvě.

Každopádně ve chvíli, kdy začal covid, tak už jsme měli práci na dálku a flexibilní úvazky dávno vyzkoušené. Víte, ženy samozřejmě mohou pracovat i na rodičovské dovolené, on jim neodpadl mozek. Jen potřebují vstřícnější zacházení a nějakou flexibilitu. Zato jsou to nejvěrnější zaměstnankyně. Chodí si totiž do práce většinou odpočinout. Často, i když mají nemocné děti, tak ve chvíli, kdy je někdo u dětí vystřídá, jdou pracovat do dílny. Klidně i po večerech.

Ke smíření nedojde. Slovensko čeká ještě temnější budoucnost než před útokem na Fica

Ať už se Robert Fico do pozice premiéra vrátí, nebo ne, další vývoj v zemi můžeme okomentovat slovy legendární věštkyně: Vidím velký špatný.

Peter BrejčákPeter Brejčák

bratislava-hrad-2024-vpKomentář

Foto: Vygenerováno OpenAI DALL·E-3

Slovensko čeká období politického temna

1Zobrazit komentáře

Komentář Petera Brejčáka. Být Slovák a rozený optimista není jednoduchý úkol. A už vůbec ne, když se na vývoj politické a společenské situace na Slovensku podíváme s trochou krátkého historického kontextu, který jedenatřicetiletá země stihla zažít. Samostatné Slovensko vzniklo v roce 1993, následně mu až na malou přestávku pět let vládl Vladimír Mečiar, který ze země udělal černou díru střední Evropy. Pak se vlády na osm let ujal Mikuláš Dzurinda, jenž Slovensko dokázal dostat do NATO, Evropské unie a položil i základy pro vstup do eurozóny. Jenže od té doby vývoj na Slovensku nemá pozitivní trajektorii.

Pro kontext: Z devíti parlamentních voleb, které se na Slovensku od roku 1993 konaly, je třikrát vyhrálo Mečiarovo HZDS, čtyřikrát Ficův Smer, jednou Matovičovo OĽaNO a posledně loni opět Ficův Smer. Vláda Ivety Radičové, která vznikla v roce 2010, nevydržela ani dva roky. Vláda Igora Matoviče a jeho nástupce Eduarda Hegera vydržela o něco více než tři roky. Můžeme je označit jako anomálie mezi dlouhodobým vládnutím Fica (respektive na krátkou dobu jeho dvojníka Petera Pellegriniho) a jeho koaličních partnerů.

Když se podíváme na výčet šesti zvolených slovenských prezidentů, za pozitivní anomálii můžeme označit také prezidentství Andreje Kisky a Zuzany Čaputové. Někteří komentátoři a analytici jejich tehdejší vítězství označovali za možný obrat ve slovenské politické kultuře směrem k demokratičtějšímu a prozápadnímu či proevropskému smýšlení. Místo reálného popisu to ale, zdá se, byla jen zbožná přání.

Žádný jiný z politiků neměl na vývoj slovenské společnosti v posledních dvaceti letech takový vliv jako Robert Fico, jenž je po střeleckém útoku z minulého týdne ve vážném stavu v nemocnici. A žádný jiný politik nemá tolik odpovědnosti na tom, jak Slovensko nyní vypadá.

fico

Přečtěte si takéÚtok na Fica přináší memento i českým politikům: Nešiřte nenávistZavrženíhodný útok na premiéra Fica přináší memento i českým politikům: Přestaňte šířit nenávist

Jakékoliv násilí, ať už vůči politikům nebo komukoliv dalšímu, razantně odsuzuji. Něco takového do normálně fungující společnosti nepatří. Zatím nedává ani smysl spekulovat o možných motivacích útočníka, proč se rozhodl pokusit se Fica zabít – to nechme na závěry oficiálního vyšetřování.

Avšak tvářit se překvapeně, že k takovému útoku došlo, je naivní. Politický vývoj na Slovensku byl v posledních letech asi nejvíc poznamenán chladnokrevnou vraždou na objednávku investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, ale také teroristickým útokem mířeným proti homosexuálům, při němž zemřeli Juraj Vankulič a Matúš Horváth.

Když se minulý týden začaly objevovat zprávy o tom, že byl proveden atentát na Roberta Fica, vzbudilo to ve mně mix hodně různých emocí. Překvapení mezi nimi nebylo. Možná je to cynismus, možná je to už jen v posledních šesti letech nová slovenská realita, na kterou jsem si bohužel zvykl.

Z úst slovenských politiků jsme si totiž už tak nějak „zvykli“ na nikdy nekončící útoky vůči novinářům. Fico svůj známý výrok, že jsou „špinavé protislovenské prostitutky“, řekl ani ne rok a půl předtím, než byl zavražděn Kuciak.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Z úst slovenských politiků jsme si již tak nějak zvykli na nikdy nekončící útoky vůči menšinám, ať už LGBT+, Romům, Maďarům nebo vůbec jakýmkoliv cizincům.

Z úst slovenských politiků jsme si již tak nějak zvykli na nikdy nekončící útoky i vůči ženám (na poslech doporučuju související epizodu Medzinárodní diel žien podcastu Piatoček od deníku SME), a to i vůči prezidentce Čaputové, když například přední politici Smeru burcovali dav, aby skandoval, že je americká k*rva (na videu za povšimnutí stojí europoslankyně Monika Beňová, která tyto výkřiky „neslyšela“).

Ať už se Robert Fico po zotavení vrátí přímo do postu premiéra, nebo ne, očekávat, že se tato politická kultura na Slovensku změní, je naivní. Část politického spektra, tedy opozice včetně prezidentky Čaputové, volá po smíru, krocení vášní, v posledních letech k tolik potřebnému návratu alespoň k elementární slušnosti.

Naproti tomu a navzdory tomu zástupci koaličních partají po útoku na Fica mluví o občanské válce, politické válce, že krev má na rukách opozice i média. Že se svojí rétorikou, kterou sami používají a budují dlouhá léta, přestanou? Zapomeňme. Naopak rýpnout si do médií a označit je za viníka současné situace nezapomněl ministr obrany Robert Kaliňák v sobotu, když informoval o zdravotním stavu Fica.

kaskader-kosorinsky

Přečtěte si takéHořel zavěšený ve vzduchu. Kdybych se nadechl, zemřu, vyprávíHořel minutu a půl zavěšený ve vzduchu. Kdybych se nadechl, upálím se zevnitř, vypráví kaskadér

Padl i původní plán, kdy Čaputová společně s Pellegrinim chtěli k jednomu stolu dostat všechny předsedy parlamentních stran. Podle Pellegriniho na to ještě „nedozrál čas“, ovšem vyhýbavě se k účasti na setkání stavěly i koaliční strany Smer a SNS.

Co se bude dít dál? Můžeme očekávat další eskalování napětí a vášní ve společnosti, další a další útoky na politické protivníky i média, včetně akcelerace totálních změn fungování veřejnoprávní RTVS, s nimiž současná vláda začala jen nedávno. Jaká další omezení svobodného fungování médií přijdou, se nechám překvapit. Ale opět: Na Slovensku už jsme si tak nějak zvykli.