Když se řekne hudební festival, tak rozhodně není důležitá jen muzika. Ale třeba i dobré jídlo, sprchy a čisté záchody. Právě tyhle zdánlivé detaily často rozhodují o tom, jak se fanoušci na akci cítí a jestli se vrátí i další rok. Už za několik dní ožije Park 360 v Hradci Králové 30. ročníkem festivalu Rock for People. Během pěti festivalových dní od 11. do 15. června se na osmi pódiích vystřídá přes 180 interpretů včetně headlinerů Linkin Park, Sex Pistols, Slipknot, Guns N‘ Roses, Avenged Sevenfold nebo Fontaines D.C. Organizátoři hlásí vyprodáno a čekají 50 tisíc návštěvníků denně. To, že všechno klapne tak, jak má, zajistí desítky týmů a tisíce lidí – a jednou z nich je i architektka Nikola Netušilová.

Netušilová má za sebou celou řadu projektů – od těch ryze českých až po výrazné zahraniční spolupráce. Podílela se například na interiéru pražské kavárny Café Café, MasterCard Lounge na Letišti Václava Havla nebo Antonínově pekařství. V zahraničí je podepsaná pod vizuálem Laver Cupu v Chicagu a konference Engage na Bali, návrhem trofejí pro nejlepší piloty Red Bull Air Race nebo Fastest Pit Stop Awards ve Formuli 1.

Na Rock for People, jehož je CzechCrunch mediálním partnerem, má v rukou podobu celého areálu včetně prvotního konceptu areálu Parku 360 a přilehlé pronajaté plochy, ale i nejmenších detailů. Jak sama říká: „Festival se plánuje celý rok. Intenzivně na tom pracujeme s týmem od ledna. Teď už skoro nespíme, jsou to neustálé změny.“ V rozhovoru také vypráví, jak se navrhuje takový megaevent a jak probíhá stavba festivalového města, které vyroste za pár týdnů a pak zase zmizí. A popisuje, jaké to je, když žena musí řídit převážně mužské týmy.

Vaše práce se dnes pohybuje na pomezí architektury, scénografie a eventového designu. Jaká byla vaše cesta od klasických staveb k festivalové produkci?
Začínala jsem s rodinnými domy, pak jsme měli s kolegou studio, kde jsme dělali interiéry a postupně přecházeli k eventovým projektům. Před deseti lety jsem se osamostatnila a zařídila si vlastní ateliér. Mám autorizaci od České komory architektů, mohu razítkovat projekty, ale od navrhování domů jsem se postupně přesunula jinam.

V klasické architektuře je všechno pomalejší, kdežto v eventech je to fofr. Nejvíc mě ale baví kreativní zadání – třeba když přijde klient a řekne, že má akci ve Foru Karlín, ale nechce, aby to tam vypadalo jako na všech večírcích. To je pro mě nejlepší výzva.

Když se ohlédnete zpátky, byl nějaký projekt, který vás vyloženě nasměroval?
Asi žádný projekt není ten, který by znamenal break od designu k eventům. Byla to přirozená cesta i díky klientům a jejich poptávkám. Jeden z určujících projektů byl ten pro Red Bull Air Race, kde závodil Martin Šonka s Petrem Kopfsteinem. Agentura mě oslovila, jestli bych nedodala trofeje.

Byla jsem zrovna na jiném festivalu a v deset hodin večer jsem měla telefonát, jestli můžu do rána odevzdat návrhy. Dala jsem si dvě vína, šla si na tři hodiny lehnout a ve tři ráno jsem vstala, šla na recepci hotelu a tam jsem to do rána navrhla na tabletu. A jim se to líbilo, pak jsem ty trofeje dělala další čtyři sezony. I díky tomu jsem se dostala k návrhům trofejí pro Formuli 1, které prý schvaloval sám Bernie Ecclestone.

Za pár dní začne Rock for People, u kterého máte na starosti kompletní podobu celého areálu. Vzpomínáte si, kdy jste se do festivalového světa dostala poprvé?
Když přišel covid, rušily se eventy ze dne na den. Najednou jsme měli více času a kolega mi řekl, že Rock for People shání někoho na design areálu, protože dostal dlouhodobější nájemní smlouvu. Udělala jsem prezentaci s návrhy i včetně ekologické, zelené a udržitelné linky. Do prezentace jsem rovnou zakomponovala i kalendář eventů na celý rok. Zakladatel festivalu Michal Thomes si online vyslechl mou prezentaci a řekl: „Myslel jsem, že dostanu nějaký design, a ty jsi k tomu udělala rovnou i harmonogram akcí. Tak víš co? Dám ti klíče a nějak to tam zařiď.“

A vy jste šla a zařídila?
No, bylo to docela vtipné, protože jsem nevěděla, co to všechno obnáší, kolik na to bude peněz, jak to celé bude fungovat. Ale Michal má v sobě DNA festivalu a já mu prostě věřila a věřím, že to dělá dobře. Takže jsem se do toho pustila a vidíte, jak to dopadlo. (smích)

Co pro vás osobně Rock for People znamená? Proč právě tento festival?
Mě právě hrozně baví Michal Thomes a jeho nasazení, je to o rockovém srdci. Věřím tomu, jak festival dělá – tomu rockerství a celému přístupu. Rock for People je pro mě srdeční záležitost.

Festival je letos úplně vyprodaný – očekává se 50 tisíc návštěvníků denně. Jak se navrhuje prostor pro tolik lidí, aby se v něm cítili bezpečně a přirozeně?
Je to obrovské množství práce a velká zodpovědnost. Když jsem počítala, kolik hektarů musíme připravit včetně areálu Parku 360 i kempu a parkování, je to, jako bychom měli na starost zhruba 387 fotbalových hřišť. Začínáme stavět tři týdny před festivalem – přijíždějí dodavatelé, staví se lešení, stage, řeší se voda, kanalizace, přijíždějí Toi Toi se sanitárním vybavením. Jednou z největších výzev je kemp a glampingové městečko, kde bude ubytovaných zhruba 25 tisíc lidí, to je, jako by tu bydlelo jeden a půl Jičína.

Rock for People se v mnohém liší od jiných festivalů. V čem vidíte největší rozdíl oproti například městským festivalům?
Jsme fieldový festival, ne jako například Colours of Ostrava. Tam přijdou tisíce lidí denně, ale většina spí doma nebo na hotelu, takže jsou vyvonění z domova. Naši návštěvníci jsou srdcaři, kteří žijí v kempu. O to víc si jich vážíme, protože jejich i náš zážitek je intenzivnější. Zmizí díky festivalu na pár dní do jiného světa. Proto u nás panuje taková sounáležitost – nikdy jsme neměli větší problémy nebo konflikty.

Vytvořit festival je jako postavit dočasné město. Co všechno tam vlastně návštěvníci najdou kromě hudebních pódií?
Jen prodejních míst v areálu bude zhruba 300. Bude to například obchod s potravinami, lékárna, fashion and beauty zóna, letos jsme plánovali i prádelnu, ale tu jsme přesunuli na příští rok. Máme tři stage s jiným než hudebním programem – AZ-kvíz, Hyde Park Civilizace a další přednášky nebo debaty.

Návštěvníci také často chodí do Hradce Králové, jdou do města, navštíví místní muzea a pak se odpoledne vrátí na program k nám na festival. Hradec Králové je pro nás důležitým partnerem, potřebujeme ho a i my jsme přínosem pro město. Je to o vzájemné kooperaci.

Rock for People usiluje o udržitelnost a energetickou soběstačnost – využívá vodík, solární panely, třídí odpad… Jak konkrétně se tahle vize promítá do vaší práce?
Řekla bych, že se velmi nenásilně prolíná. Třídíme 17 druhů odpadu, od běžných druhů až po kávovou sedlinu. Náš kolega připravuje manuály pro gastro, aby se potraviny nedovážely ze vzdálených zemí kvůli uhlíkové stopě. Využíváme přefiltrovanou vodu ze sprch na splachování WC. Máme Solar Stage s fotovoltaickými panely, kde se střádá sluneční energie do baterií a využívá se na provoz stage. Máme stánek, který půjčuje powerbanky nabíjené ze solárů – dokážou nabít 6 500 telefonů za den.

Jezdíte se inspirovat i na zahraniční festivaly?
Pro mě je velmi důležité vidět, jak to dělají jinde. Jezdíme do Švýcarska, Španělska, nedávno jsme byli i ve Francii na Hellfestu. Pro mě jako profesionálku je to příležitost vidět, jak to řeší jinde, a inspirace pro další práci.

V profesním prostředí, které je technicky nebo produkčně zaměřené, bývá mnoho mužských týmů a kolegů. Jak se v něm cítíte? Musíte se například více prosazovat?
Je fakt, že to bude pořád spíš mužská profese. Já si mých kolegů neuvěřitelně vážím a respektuji je. A vím, že oni respektují mě. V PR nebo marketingu je žen spousta, ale v site produkci už je to jiné. Musíte být mentálně silní, zvládat a koordinovat více věcí najednou. Jak požadavky z kanceláře, tak kluky, kteří každý den nehledě na počasí pracují v areálu.

Pro ženu může být občas těžší si tu pozici obhájit. Zároveň si myslím, že žena může být v této oblasti site produkce přínosem. V týmu potřebujete obojí energii.

Jak vypadá vaše práce během samotného festivalu?
Když už festival běží, nastupuje u mě surikata model, jak tomu sama říkám – mám hlavu vztyčenou a koukám, jestli vše v areálu běží, jak má, jestli fungují stánky, není vypadlá elektřina, probíhá úklid areálu… těch drobností jsou stovky. Za pět let, co dělám Rock for People, jsem si během všech ročníků dala celkem čtyři piva. Bavit se chodím jinam, ne na Rock for People. To je práce, i když se skvělým týmem a zábavná.

A ještě jednu věc ráda dělám. Chodím mezi lidmi s otočenou mikinou, aby nikdo nepoznal, že jsem z produkce, a poslouchám, jestli se to návštěvníkům líbí. I když kritizují, je to dobré – pro příští rok víme, co máme zlepšovat. Řídíme se pak i dotazníkem, který návštěvníkům posíláme, dostáváme na něj kolem 10 tisíc odpovědí. To už hodně napoví o tom, co zlepšit, jaké kapely lidé chtějí…

Festivaly vytvářejí prostor pro stovky příběhů – náhodná setkání, zážitky, které si člověk pamatuje. Jaký je ten váš?
Jedním z nejsilnějších momentů z minulých ročníků pro mě bylo vystoupení Green Day. To se přiznám, že jsem měla slzy na krajíčku, vlastně jsem brečela dojetím. Všechen stres ze mě v ten moment spadl. Viděla jsem, že jsme něco dokázali a že návštěvníci jsou nadšení. Ta energie od kapely a zpětná vazba od lidí je neuvěřitelný dobíječ, i když jste předtím měsíc nespali. A proto do toho jdu každý rok znova a znova.

Kdybyste mohla změnit jednu věc, kterou podle vás festivaly obecně dělají špatně nebo u níž je prostor na zlepšení, co by to bylo?
Mám sen zbavit náš areál během festivalu vizuálního smogu. Z pozice architekta moje oči bolí, když na sebe naráží nesourodé prostorové a grafické prvky, které do prostředí rockového festivalu nepatří. Chtěla bych, aby byl Rock for People tak silná značka, že všichni partneři budou mít jednotný vizuální styl nebo budou respektovat námi vytvořený a doporučený manuál.

Viděli jsem to na Hellfestu – kovové rámečky, černobílé provedení, sjednocený design. Je vidět, že si festival může dovolit diktovat podmínky, a my jsme na stejné cestě. Nejsme Výstaviště Letňany, kde čím větší logo, tím líp. Jsme rockový festival zaměřený na největší výběr kytarové muziky u nás.