Chytřejší daňový mix. To je recept, kterým by se podle sociologa Daniela Prokopa nejrychleji nastartoval rozvoj české ekonomiky i společnosti. Současný daňový systém je podle něj neefektivní – hodně bere nízkopříjmovým lidem v chudších regionech, vysvětluje v podcastu Crunch s Čestmírem Strakatým. Pusťte si jej v úvodu článku, na YouTubu, Spotify nebo v Apple Podcasts.

„Produkujeme tím pracující chudobu, kdy pracujete za minimální mzdu a stát vám bere 8 tisíc korun z odvodů a daní. Kdybychom nechali peníze v těch chudších krajích, kde je lidé dají do služeb a podpoří ekonomiku, bude to mít okamžitý efekt ve spotřebě a dlouhodobý v rozvoji společnosti,“ říká zakladatel výzkumné společnosti PAQ Research.

Oříšek není jen v progresivitě zdanění, ale také rozložení jednotlivých daní. Na tom netratí jen nízkopříjmové lidé, ale podle něj také třeba mladí třicátníci s rodinou, kteří by si chtěli koupit první byt. Češi jsou totiž rovnostáři, co se týče příjmů, ale v majetkové nerovnosti v Evropě podle společnosti Credit Suisse Research Institute patří k nadprůměrně vychýleným zemím.

„Problém v Česku je, že hodně daníme zaměstnaneckou práci a zároveň máme malé ty majetkové daně – což třeba pro mladou generaci také není výhodné. Když je daněna na práci, nemůže si tak jednoduše našetřit na vlastní bydlení, zatímco majetek, který je akumulovaný z 90. let, v Česku nepodléhá zdanění takřka vůbec,“ doplňuje Prokop. „Vlády nakonec úvahy o přenastavení daní – byť je to nepopulární – doběhnou. To se nedá zkonsolidovat,“ míní.

Další domácí úkol je podle Prokopa posílení trhu práce. „Vytlačujeme z něj řadu lidí – rodiče, kteří jsou v Česku dlouho na rodičovské, lidi v exekucích, kteří míří do šedé ekonomiky, nebo cizince, kteří pracují pod svou kvalifikací. Migrace není dobře řízená,“ tvrdí sociolog.

Jeho výzkumná společnost PAQ Research do prosince ve spolupráci se Sociologickým ústavem AV ČR pravidelně zkoumala život Ukrajinců v Česku v sérii Hlas Ukrajinců. Výuka češtiny ve školách i kurzech podle analýzy klesá, většina ukrajinských dětí na základní škole se česky již neučí. Přibližně tři čtvrtiny ukrajinských uprchlíků, kteří by mohli pracovat, navíc zůstávají v pozicích s nízkou kvalifikací, výrazně pod svým skutečným vzděláním. Podle výzkumu PAQ Research přitom chce polovina, tedy 150 až 200 tisíc uprchlíků, v Česku zůstat dva a více let.

Foto: CzechCrunch

Sociolog Daniel Prokop

„Znalost češtiny se dlouho a trochu pomalým tempem zlepšovala, ale to se teď zastavilo. Integrace zpomaluje a stát by se měl zamyslet, jak s Ukrajinci pracovat, aby se uplatnili v co nejlepších pozicích, a jak dotáhnout vzdělávání. Čeština na základní škole pro ukrajinské žáky není povinná. Školy se často vymlouvají, že rodiče žáků o ni nemají zájem. To samé platí u firem – těm vyhovuje, že Ukrajincům platí málo za manuální práci, a zaměstnavatel jim kurzy často nenabídne. A další problém je, že velká část náctiletých nechodí na střední školy, tam bychom je měli dostat,“ popisuje Prokop nástrahy nedotažené integrace.

„Když se na to stát vykašle, může nastat situace, kdy tu bude druhá generace uprchlíků, kteří budou vnímáni negativně, protože nebudou umět dobře česky, v práci budou konkurovat chudým Čechům a budou se s nimi prát o místa na ubytovnách a levnější nájmy,“ upozorňuje Prokop.

Ekonomika jako rukojmí

Autor knihy Slepé skvrny, která mapuje hlavní výzvy současného Česka, nicméně vnímá jako nejpotřebnější dlouhodobou strategii lepšího vzdělávání. Ta by měla začínat už u mateřských škol přes lepší řízení základních škol (to je aktuálně roztříštěné do tisícovek obcí) až po úplnou reformu těch středních. Prokop je dlouhodobým zastáncem více maturitních všeobecných oborů, které připravují žáky na vysoké školy a zvyšují potenciál ve vzdělávání.

„Tam vidím nejtěžší reformy, to není jen pár parametrů jako v systému dávek. Je problém, že ministerstvo pod vedením Mikuláše Beka deklaruje, že je to v rukou krajů jako zřizovatelů. Ale máme příklady, kdy Vysočina, Jihomoravský nebo Ústecký kraj chtějí posilovat všeobecné školství, aby připravily děti na vysoké školy. Některé kraje to ale stále odmítají, a tam je podle mě nutné přehodnotit, jestli může mít kraj celou naši ekonomiku, která je závislá na vzdělanosti, jako rukojmí,“ říká sociolog.

Poslechněte si celý rozhovor v podcastu. Dozvíte se v něm také:

• Jak smysluplná je práce Národní ekonomické rady vlády (NERV), kde je Daniel Prokop členem, a podobných expertních skupin?
• Proč politici neumí prodat reformu daní jako pozitivní téma?
• A co by šlo udělat s bilionem korun, které leží na účtech samospráv nebo penzijních připojištěních?