I když pochází z Izraele, na český byznys měl Yuval Ben-Itzhak výrazný vliv. Jako technologický ředitel antivirového AVG sehrál důležitou roli, když vstupoval na burzu v New Yorku, a jako ředitel dovedl marketingové Socialbakers k prodeji za miliardy korun. Kromě toho působil ve vedení několika dalších mezinárodních společností, vybudoval a prodal dva vlastní startupy, a navíc je držitelem šestadvaceti patentů. Do Česka se přitom málem nedostal.

„Pořád mám doma obří složku se všemi dokumenty, které mě téměř přesvědčily, abych se sem nestěhoval,“ vypráví třiapadesátiletý podnikatel a manažer s odkazem na vízový proces, který dohromady trval osmnáct měsíců. Tehdy se psal rok 2009, nyní se již Ben-Itzhak věnuje investicím do startupů ve fondu Evolution Equity Partners, jenž vznikl kolem několika klíčových lidí z AVG.

V rozhovoru pro CzechCrunch, který vznikl během česko-izraelského fóra organizovaného Institutem pro politiku a společnost, Ben-Itzhak mluví o tom, že Česko má v lákání zahraničních talentů pořád mezery, stejně jako v motivaci startupistů například v kontextu se zaměstnaneckými opcemi. „Moje hlavní doporučení vládě je udělat všechno jednodušeji. Nemusí do ničeho investovat ani alokovat rozpočet. Ať jen sníží bariéry, to samo pomůže,“ myslí si. Mluvili jsme i o chybách při budování startupů, aktuální situaci v Izraeli nebo vyhlídkách na rok 2024.

Během panelové diskuze jste zmínil, že zatímco víza v USA jste si vyřídil za dva týdny, v Česku jste na ně čekal osmnáct měsíců. Co vás zde lákalo, že jste vydržel čekat tak dlouho?
Vlastně ani nevím. (smích) S manželkou jsme se chtěli přestěhovat do Evropy a dostal jsem skvělou nabídku od kybernetické společnosti AVG, do které jsem nastoupil v roce 2009. V tomto oboru jsem měl zkušenosti, moje předchozí startupy se zaměřovaly na prodej produktů firmám a AVG cílilo na koncové uživatele, což pro mě bylo něco nového. Věřil jsem, že společnost bude růst a bude úspěšná, což se nakonec potvrdilo. Proto se nám tehdy vyplatilo čekat.

Vtipný příběh je, že do Evropy jsem se první stěhoval já, manželka se přidala o pár měsíců později. První týden jsem trávil v Brně, kde bylo minus dvacet stupňů, přičemž náš byt v Tel Avivu stál na pláži, kde bylo osmnáct stupňů. A já musel manželce vysvětlovat, proč je zrovna tohle místo tak skvělé pro život.

Co na vízovém řízení zabralo tolik času?
Musel jsem dokládat hodně dokumentů, všechno se muselo překládat do češtiny a úředně ověřit pravost. Měl jsem několik interview na české ambasádě v Izraeli, stejně tak poté na izraelské ambasádě v Česku. Do celého procesu musela být zapojena také externí agentura, aby všechno proběhlo řádně. Pořád mám doma obří složku se všemi dokumenty, které mě téměř přesvědčily, abych se sem nestěhoval. Ale v rámci své podnikatelské povahy jsem chtěl „vyhrát“, takže mě to motivovalo. A nakonec to dobře dopadlo.

Jak probíhal vízový proces ve Spojených státech?
Bylo to hodně jiné. Poté, co jsem opustil AVG, jsem našel novou příležitost právě v americké firmě. Abych se mohl nechat zaměstnat, jen jsem doložil, že mám technologický background, že jsem držitelem šestadvaceti patentů, že jsem získal několik ocenění a mám vybudovanou reputaci v médiích. Všechno jsem vytiskl, poslal jako součást žádosti o víza, která byla typu O-1 pro speciální talenty. Po dvou týdnech jsem dostal odpověď, že víza získávám. Zašel jsem na americkou ambasádu, dostal razítko do pasu a mohl jsem začít pracovat. Myslím, že u speciálního talentu, který chce země nalákat, by měl vízový režim fungovat úplně jinak než v Česku.

Během svého působení v Česku jste kromě AVG v letech 2017 až 2022 vedl Socialbakers (nyní Emplifi), kde jste také nabírali cizince. Zlepšil se vízový proces v průběhu let?
Ano, z osmnácti na tehdejších asi osm nebo devět měsíců. Zlepšuje se, ale pořád je to dlouhé a bolestivé, a to i pro zaměstnavatele, který musí utratit hodně času a peněz, aby prošel celým procesem. Určitě existuje prostor k tomu, aby vše probíhalo jednodušeji.

Rozumím tomu, že země může mít obavy z některých lidí kvůli bezpečnosti, zlým úmyslům nebo zátěži pro sociální systém. Na druhou stranu, pokud někdo prokáže, že zemi přinese vysokou přidanou hodnotu, a existuje firma, která jej chce zaměstnat a vzít riziko na sebe, vláda by měla takový proces ulehčit všem stranám. Z takových lidí se získá více peněz na daních a odvodech, protože speciální talenty jsou placeny nadstandardně.

Nyní již působíte ve venture kapitálovém fondu Evolution Equity Partners, ve kterém investujete mezinárodně. Co dalšího by podle vás mohlo českým startupům pomoct?
V Izraeli dnes třicet procent všech firemních daní platí sektor high-tech, který zároveň stojí za více než polovinou všech exportů. To do země přináší hodně peněz. Jakmile si vláda uvědomí hodnotu startupového ekosystému, nemusí do ničeho ani investovat. Stačí, aby snižovala bariéry, umožnila startupům lépe fungovat a nabízela jim podnikatelské pobídky. Pokud zaměstnanec chce, může jít například pracovat do Škodovky, což je skvělá společnost a nemá tam moc rizika. Pokud ale jde pracovat do startupu nebo jej založí, je to obrovský risk, bez kterého však nevyvinete velké věci. A takové riziko by mělo být nějakým způsobem odměněno.

Můžete být konkrétnější?
Když jsem byl ředitelem Socialbakers, nemohl jsem českým členům týmu nabídnout zaměstnanecké akcie, které by jim v případě úspěchu přidaly peníze k jejich mzdě. Místo toho jsme jim po prodeji vypláceli klasické bonusy se stejným zdaněním, jako má mzda. To ale vůbec není odměna za riziko, které podstupují během práce pro startup s nejistou budoucností ve srovnání s velkými a zavedenými firmami.

Další věc je udělat jednodušší prostředí pro investory a umožnit mladým podnikatelům zakládat si zde firmy. To plně stačí. S tím se pojí hodně dalších rozhodnutí, ale toto jsou ty nejjednodušší kroky, které může vláda udělat.

I Jaroslav Beck nám nedávno v podcastu říkal, že když chce s dalšími zahraničními investory podpořit český startup, je to kvůli všem povolením téměř nemožné, úřady potřebují všechno na papíře, přeložené, ověřené a podobně. Zatímco ve vyspělejších zemích jde všechno online, a Česku tak utíkají peníze. Jak to vnímáte?
Ano, pro investory je někdy těžké zde investovat kvůli byrokracii. Navíc je zde otázka: jaký benefit investor získá v případě, že se mu riziko investování vyplatí a všechno dopadne dobře? Moje hlavní doporučení je udělat všechno jednodušeji a nemusí se do ničeho investovat, ani alokovat rozpočet. Ať se jen sníží bariéry, aby byly procesy lehčí, to samo investicím pomůže. Samozřejmě, situace se nezmění ze dne na den, ale vláda má tyto věci vnímat z dlouhodobého hlediska.

Obecně ale nejsem velkým fanouškem toho, aby byla vláda přehnaně aktivní v této oblasti. Má vytvořit tržní podmínky, aby mohl byznys fungovat jednoduše. Investoři budou podporovat zajímavé technologie s velkým potenciálem, protože uvěří, že z daného malého startupu může vyrůst velká firma a oni na tom vydělají. Zato by vláda měla investovat do vlastních strategických věcí, což může být zdravotnictví, nukleární energie, cokoliv. Izraelská vláda dnes ve startupovém prostředí není téměř vůbec aktivní, o to se starají zejména jednotlivci, venture kapitál a private equity, kteří investují, protože si dokážou spočítat a vidí návratnost vzhledem k rizikům.

Na druhou stranu Izrael hodně investuje do armády, která funguje i jako laboratoř nových technologií, což celému technologickému sektoru výrazně pomáhá.
Určitě, armáda každý rok vytváří nové generace podnikatelů. Stejná je i moje osobní zkušenost, protože jsem během výcviku ve zpravodajské jednotce byl vystaven hodně pokročilým technologiím. Mladí lidé se díky tomu dostávají k velmi unikátnímu know-how, což by se vám v soukromém sektoru nikdy nepovedlo. A zároveň vás povinná vojenská služba tlačí k tomu, abyste podnikali. Dělá z vás stavitele nebo lovce, ne farmáře, který jen udržuje to, co má. Kombinace těchto věcí je velmi motivující pro zakladatele startupů. Tak jsem skončil i já, svůj první startup Kavado jsem založil v roce 1999 a prodal v roce 2004, druhý pak o několik let později.

Během své kariéry jste kromě vlastních startupů působil v mnoha firmách, které jsme již i zmiňovali. Co byla největší zábava?
Pro mě byla zábava všechno, protože pokud mě něco nebaví, tak odcházím. Jinak jsem si ale asi nejvíc užíval dva startupy, které jsem založil. Pamatuji si dny, kdy jsem i umýval podlahy nebo nádobí, ale také momenty, kdy jsme firmy prodali a oznamovali dobré zprávy celému týmu. Celá cesta je hodně náročná, někdy se vám z toho chce až brečet, někdy jste naopak nesmírně hrdí na to, čeho se vám podařilo dosáhnout. Hodně jsem si to užil. Takové cesty nejsou pro každého, musíte být stavitel, bojovník, lovec. Ale to je v pořádku. Nemusíte být vždy vůdcem, někdy je příjemné užívat si i pozici zaměstnance.

Proč jste tedy nezaložil více startupů?
Založil jsem dva úspěšné startupy a jeden neúspěšný. Byl jsem součástí dalších a můžete vidět, že moje vlasy jsou šedivé, i když jsem nedávno oslavil padesátiny. (smích) Takže jsem se přesunul z jedné strany zakladatele na druhou stranu investorů, kde s dalšími zakladateli pracuji na jejich cestě a sdílím své zkušenosti. Vždy jim říkám, že nemám žádný návod na to, jak být úspěšný. Ale můžu sdílet své chyby a selhání, aby je oni neopakovali, což jim může pomoct uspět. A proto jsem už další startupy nemusel zakládat.

Jakou největší chybu jste udělal vy osobně?
Týkala se společnosti, do které jsem se připojil, ale nesprávně jsem ji odhadl. Trvalo mi asi šest měsíců, než jsem si uvědomil, že nevěřím, že s nastaveným byznys modelem dokáže uspět. Doteď je to funkční a legitimní firma, kterou uznávám, proto ji nechci jmenovat. Ale chybou bylo, že jsem svůj čas mohl využít v jiném projektu.

V Evolution Equity Partners investujete také do Izraele. V Česku loni propadly investice do startupů o 76 procent, globálně asi o čtvrtinu. Jaká je situace právě v Izraeli?
Rok 2023 byl obecně ve světě rokem efektivity, zároveň kombinace globálních událostí některé investory donutila k větší opatrnosti, takže to vedlo k menší investiční aktivitě. Podle zpráv se ale v Izraeli do startupů loni investovalo 6,9 miliardy dolarů a například u nás v Evolution Equity byla situace opačná, já osobně jsem se jen od léta podílel na investicích za více než sto milionů dolarů do pěti izraelských firem. Skvělé startupy mají výhodu, že mezi investory existuje konkurence v tom, kdo do nich vloží peníze. Problémy spíše mají startupy, které nejsou tak efektivní, klesá jim poptávka… Když je na trhu hodně peněz, investice získají i takové firmy, ale když mají investoři peněz méně, bývá to výrazně těžší.

Vnímáte, že by v reakci na současné dění spojené s Gazou klesla chuť investorů investovat do izraelských firem?
Nemyslím si, že by klesla, ve skutečnosti jsme viděli opak, hodně solidarity a podpory od největších globálních fondů i od těch malých. Od sedmého října (kdy ozbrojenci z hnutí Hamás napadli Izrael – pozn. red.) nastal určitý pokles investic, protože byl nedostatek lidí, ale nyní se situace vrací zpátky. V Izraeli pořád říkáme, že „doručíme, ať se děje cokoliv“. Věříme, že každou překážku překonáme a musíme se hýbat kupředu. I když je situace hrozná, jde o krátkodobý výkyv, investoři investují s horizontem pěti i deseti let.

Řekl jste, že rok 2023 byl rokem efektivity. Jakým rokem bude 2024?
Od přibližně padesátky firem v našem portfoliu od druhé poloviny loňska vnímáme, že se situace obecně zlepšuje. Společnosti již nakupují více softwaru, rozpočty se navyšují, stejně tak investice. Takže rok 2024 bych označil jako rok odrazení se ode dna. Ekonomický cyklus se začíná posouvat do pozitivnější fáze.