Máme před sebou jedinečnou příležitost, kterou chceme beze zbytku využít. Tak Tomáš Čupr otevřel debatu nad výsledky svého online supermarketu Rohlík, který dováží potraviny a další zboží ve stále více evropských městech. V loňském roce obsloužil 1,5 milionu zákazníků, kterým dovezl v Praze, Mnichově, Vídni či Budapešti necelých dvanáct milionů objednávek. Jeho celkový obrat se vyšplhal na 574 milionů eur, to je v přepočtu zhruba 13,7 miliardy korun a meziroční růst o třetinu. Firma významně investuje do svého rozvoje na stávajících trzích, kde se chce brzy otočit do zisku, a poprvé na to získala také dluhové financování od tradičních bank přesahující miliardu korun.

Příležitost, kterou před sebou Tomáš Čupr jako zakladatel a šéf Rohlíku vidí, tkví v obsazení řady evropských měst, kde chce pro tamní obyvatele rozvážet nákupy. Aktuálně Rohlik Group vedle domácího trhu operuje v Maďarsku, Rakousku, Německu a Rumunsku a v pokročilé fázi jsou přípravy na vstup do španělského Madridu či italského Milána. S ohledem na makroekonomické dění v Evropě však loni Čupr se svým týmem některé aktivity přehodnotil a teď se zaměřuje na to, aby začal vydělávat vedle Česka a Maďarska také ve Frankfurtu, Mnichově a Vídni. Je to totiž zásadní aspekt pro další rozvoj celé skupiny.

„S firmou jsme zakývali, abychom s penězi, které máme, vydrželi teoreticky navždy,“ říká Tomáš Čupr. Loni v květnu dokázal do Rohlíku přilákat další investory, kteří na rozvoj firmy poslali 220 milionů eur (přes pět miliard korun). Byla to investice provedená takzvaně za pět minut dvanáct – firmě jednak docházely kvůli náročné a nákladné expanzi peníze a s ohledem na ekonomické dění na trhu už navíc byli investoři k tak obrovským sázkám skoupí. Čuprovi se jim ale podařilo prodat unikátní pozici Rohlíku v rámci celé Evropy, kterou chce nyní maximálně zužitkovat. Zároveň si uvědomuje, že další peníze od venture kapitálových investorů nemusí v nejbližších letech vůbec přijít.

Ještě nikomu se to nepovedlo, my jsme blízko

„O ziskovosti je důležité se bavit, protože firma, která něco vydělá, byť málo, tu bude dlouho, zatímco firma, která je jen závislá na venture kapitálu, dříve nebo později zanikne, protože kapitál dříve nebo později vyschne,“ říká čtyřicetiletý zakladatel Rohlíku. Celkově už investoři do tuzemského online supermarketu poslali přes dvanáct miliard korun, zdaleka nejvíce ze všech českých startupů. Před dvěma lety ostatně z Rohlíku udělali prvního českého jednorožce, tedy startup s hodnotou přesahující miliardu dolarů. „Díky tomu, že jsme loni získali 220 milionů eur, jsme v rámci Evropy v unikátní pozici. Nikomu dalšímu se už loni takové peníze získat nepovedlo,“ připomíná Čupr.

Na mysli má dění na trhu s doručováním potravin, při němž došlo k ochlazení zájmu investorů. Například německý startup Gorillas, který rychle vyletěl během pandemie a sliboval doručování nákupů do deseti minut, musel zásadně snížit svou valuaci a pod cenou ho nakonec akvírovala konkurenční turecká firma Getir. Mezi premianty trhu dlouho patřily holandský Picnic či norská Oda (dříve Kolonial). „Picnic se ale soustředí víceméně výhradně na Holandsko a Oda, která v roce 2021 získala peníze na expanzi do Německa, teprve minulý týden otevřela Berlín. Nepovažujeme je za signifikantní konkurenty,“ říká sebevědomě Čupr. Dobře si přitom uvědomuje, že ani jeho Rohlík zatím nemá vyhráno.

V Česku už je sice firma v provozním zisku, který se měl za loňský rok vyšplhat těsně pod miliardu korun, a černá čísla vykazuje také v Maďarsku, ale pro budoucnost celé skupiny bude klíčové, aby to stejné dokázala také na západních trzích, kde vystupuje jako Gurkerl (Rakousko) a Knuspr (Německo). V Maďarsku operuje jako Kifli, v dalších zemích už používá jednotný brand Sezamo. „Na všech trzích, kde teď jsme, bychom chtěli být ziskoví ještě letos,“ plánuje Čupr a zdůrazňuje, že ziskovost patří s ohledem na makroekonomické klima skutečně mezi ty hlavní cíle jeho firmy. „Udělat profitabilní Německo se ještě v našem byznysu nikomu nepodařilo, my jsme blízko,“ dodává.

Jakmile totiž bude ziskový německý a rakouský trh, může se Rohlík vydat ve své evropské expanzi dál. Proto zatím Čupr se svými kolegy pozastavil spuštění rozvozu nákupů v Madridu či Miláně, kde již má připravenou půdu. Koncem loňského roku naopak přidal provoz v Bukurešti, který zatím rychle roste a firma tam po dvou měsících registruje tisíc objednávek denně. Další trhy se ale budou otevírat až později. „Kdybychom pálili peníze v Německu, Rakousku, Rumunsku a ještě na dalším trhu, mohli bychom se dostat do situace, kdy budeme potřebovat další peníze, které nám ale nikdo na současném trhu nedá,“ ví Čupr.

Začít vydělávat v Německu a Rakousku nebude jednoduché, ale Tomáš Čupr má se svým týmem jasný plán, jak toho dosáhne. K profitabilitě se prý nedostane bez automatizace skladů, do níž už firma investovala zhruba 50 milionů eur (1,2 miliardy korun). První robotizovaný sklad Rohlík otevřel loni v Chrášťanech u Prahy a podle Čupra to je budoucnost celé firmy. Automatizační technologii nakupuje Rohlík, podobně jako třeba Alza, u norské společnosti AutoStore a významně díky ní zvyšuje efektivitu skladu. „Pro nás je to zásadní průlom. Pokud takový sklad postavíme u každého velkého německého města, nikdo s námi nemůže soupeřit,“ míní šéf Rohlik Group.

Hospodářský výsledek za celou skupinu zatím Tomáš Čupr prozrazovat nechce, ale podotýká, že jen v loňském roce Rohlík proinvestoval přes 100 milionů eur (2,4 miliardy korun), ať už v rámci expanze či automatizace. Vydělávat peníze jen na online prodeji a doručování potravin se nedaří prakticky nikomu na světě, ale zakladatel Rohlíku věří, že jeho firma má dostatečné množství predispozic, aby se jí to podařilo prolomit. Čeští zákazníci už berou jako samozřejmost, že si na Rohlíku nakoupí nejen potraviny, ale také další produkty včetně drogerie nebo lékárenského sortimentu. V Evropě to ale zdaleka není standard, mnoho hráčů totiž doručuje jen čistě supermarketové zboží.

„Je to jeden z důvodů, proč náš trh dříve nikdy příliš nerostl. Lidé totiž takovou službu tolik nepotřebují. Supermarkety jsou blízko, lidé se v nich vyznají, chodí do nich dvacet let a je těžké jejich návyk změnit. Proto bylo klíčové, že jsme začali doplňovat další sortiment, jako jsou farmářské a lokální produkty, pekárna či lékárna, protože zákazníkovi nešetříme jen jednu cestu do supermarketu, ale hned několik cest do různých obchodů. A to už je významnější časová úspora, kvůli které je zákazník ochotný své chování změnit,“ popisuje Čupr. O tom, že jeho propozice v Evropě funguje, svědčí minimálně rostoucí číslo v kolonce obratu.

Za rok 2022 Rohlík napříč všemi trhy vykázal obrat 574 milionů eur (13,7 miliardy korun). To je třetinový růst proti předloňskému roku, v němž skupina v obratu dosáhla na 428 milionů eur (10,2 miliardy korun). Ještě rok předtím to bylo 252 milionů eur (šest miliard korun). Letos má v plánů růst opět minimálně o třetinu a cílí na obrat přesahující 750 milionů eur (17,9 miliardy korun). Je možné, že k tomu již přispěje i třeba Madrid, kde Rohlík plánuje v budoucnu operovat, ale zatím není jasné, zda k jeho spuštění dojde ještě letos. Otevření nových trhů je totiž kapitálově velmi náročné a firma na ně potřebuje dostatek peněz.

„Raději budu postupovat ze svých zdrojů pomaleji, protože hra na našem trhu se neodehraje během dvou tří let. Máme technologicky a talentově nabito, a když budeme v příštích pěti letech růst pomaleji, bavíme se o obratu kolem tří až pěti miliard eur. Pokud půjdeme rychleji, může to být deset miliard. Oba scénáře jsou dobré, je to jen funkce kapitálu. Nechci spustit další dvě města, abychom následně zjistili, že nám něco hapruje v Mnichově a vrátili jsme se tam, kde jsme byli loni v květnu. Pokud přijde v budoucnu příležitosti získat další kapitál od investorů, dáme je do dalších trhů, ale teď s nimi nepočítáme,“ doplňuje Čupr.

Na rozvoj firmy nicméně i tak získal další důležitou kapitálovou injekci, která má v nákladných plánech pomoci. Tentokrát však nejde o investici výměnou za podíl ve firmě, nýbrž provozní financování. Na přelomu roku se Rohlíku podařilo uzavřít vůbec první dluhové financování, na němž se podíleli tradiční bankovní domy. Celkem 45 milionů eur (více než miliardu korun) poskytli Česká spořitelna, J&T Banka a BNP Paribas. „Jednání byla opravdu dlouhá, ale je to další nepřímý důkaz o stabilitě firmy. Tradiční banky málokdy půjčují velice rizikovým společnostem,“ říká Čupr.