Jak to, že Christophera Nolana bereme jako seriózního režiséra, přirovnávaného i ke Stanleymu Kubrickovi, a nespojujeme jej s nenáročnou zábavou superhrdinských filmů? Nikdy totiž vlastně superhrdinský film nenatočil – tedy ne ve formě, která dnes tento subžánr reprezentuje. Když před dvaceti lety do kin vstoupil jeho Batman začíná, vymykal se tehdejším očekáváním, podobně ale působí dodnes.

Superhrdinské filmy v roce 2005 dávno nebyly nic nového – první vyšel koncem 70. let, svoje pojetí Batmana už zpracovali Tim Burton i Joel Schumacher, první X-Meni vyšli o pět let dříve a v roce 2006 už měli dokončenou trilogii. Nolan sice třeba Burtonův počin obdivoval, rozhodl se ale celý koncept komiksového filmu v zásadě znovu vynalézt. Paradoxně se pro to jednak obrátil k úplným začátkům – Supermanovi z roku 1978 –, jednak se záměrně nesnažil natočit „komiksový“ film.

„V roce 1978 vyšel Superman, ale dosud nevznikl podobně zpracovaný Batman, kde byste dostali příběh o jeho počátcích a kde je svět prakticky stejný jako ten náš, ale vstupuje do něj výjimečná postava. V Supermanovi Dicka Donnera to fungovalo tak dobře, takže jsem mohl jít do studia a říct: ‚Chci s tím udělat právě tohle‘,“ uvedl Christopher Nolan v rozhovoru pro The Hollywood Reporter.

Onen přídomek „začíná“ v názvu jeho filmu měl dát divákům najevo, že nedostanou další dobrodružství známého hrdiny, ale příběh o jeho zformování. Ne jen několik sekvencí o zastřelených rodičích a vyrábění obleku, ale dlouhou cestu vyrovnávání se s dětským traumatem, které jednoho muže přivedlo k boji s temnotou jiných lidí. Batman je ostatně jeden z mála superhrdinů, jenž nemá nadpřirozené schopnosti, co by ho přinutily využít je specifickým způsobem. Jeho „schopností“ jsou zdroje. 

Bylo přitom velmi zajímavou otázkou, jak se k ní postaví zrovna Nolan. Tehdy stále velmi mladý režisér (když projekt dostal na starost, bylo mu 34) měl za sebou tři v zásadě experimentální filmy, thrillery Sledování, Memento a Insomnii, z nichž všechny měly daleko ke konvencím mainstreamové tvorby. Podobně jako Burton, jenž měl ale výrazně fantaskní gotickou estetiku, se také Nolan profiloval jako vizionářský autor, ne někdo, koho by si studio najalo pro franšízový titul.

Kolem roku 2003 ostatně superhrdinové ani nepředstavovali lukrativní duševní vlastnictví, které by bylo jedním z hlavních pilířů jejich tvorby. Batman se na velkém plátně naposledy objevil před dlouhými šesti lety a povědomí široké veřejnosti o komiksových postavách se omezovalo spíš na kreslené seriály, zmíněné X-Meny a nedávný úspěch Spider-Mana od Sama Raimiho. Ve všech případech ale šlo o filmy s určitou úrovní ironie nebo nadhledu, nešlo je brát zcela vážně, ale spíš jako kvalitní zábavu.

Nolan se naproti tomu rozhodl svůj první blockbuster natočit téměř jako artový počin, který si ale zároveň bere inspiraci v akčním žánru. „Vliv všech těch udělátek, co dal Bob Kane (tvůrce Batmana, pozn. red.) Batmanovi, na Flemingovy bondovky byl tak zřetelný, že jsme měli pocit, že bychom mu to mohli oplatit postavou Luciuse Foxe, která se podobá Q,“ říká Nolan v knize The Nolan Variations od Toma Shonea. Režisér si ale v něčem bral za vzor třeba také Blade Runnera.

„Nechtěl jsem to brát jako komiksový film. Všechno, co jsme udělali, bylo o popírání existence něčeho takového,“ poznamenal Nolan. „Tehdy jsme prostě točili akční filmy, které chtěly stát po boku čehokoliv jiného z toho žánru. Snažili jsme se točit velké věci,“ dodal. Proto také bylo logické, že Batman začíná má působit co možná nejvíce realisticky, jako příběh z uvěřitelného světa.

Tak se po devadesátkových přešlapech podařilo ikonického superhrdinu restartovat, postavit ho vlastně jako přímý protiklad starších pokusů a přijít s kvalitním blockbusterem, který zrovna pojednává o postavě z komiksů. Je vlastně paradoxní Nolanův přístup vnímat jako nějaký experiment s jiným pojetím superhrdiny, když se k němu postavil stejně jako ke každé jiné ze svých filmových postav. Bral ho vážně – to neznamená ani tak temnotu, ale hlavně kvalitně napsaného hrdinu, kolem nějž se vyprávění točí.

Není pak zase takové překvapení, že toto pojetí vyšlo. Batman začíná fungoval jako akční thriller pro široké publikum, bez problémů zaplatil na tehdejší dobu vysoký 150milinový rozpočet (přes tři miliardy korun) a vedl ke vzniku Temného rytíře o tři roky později. Dnes se na počátky Nolanova netopýřího muže vedle střetu s Jokerem pozapomíná, v něčem jsou ale významnější. Batman začíná v zásadě jako první ukázal, že komiksový film nemusíme brát jako komiksový film. Z toho by si někteří dnes měli brát příklad.