Dnes je normální už pár měsíců předem vědět, jak bude nový iPhone nejspíš vypadat a co dokáže. Před patnácti lety, kdy byl Apple ještě schopný svá tajemství udržovat velmi dobře, ale probíhal vývoj zvláštního iPodu. O něm dodnes vědělo jen pár lidí, mezi které nejspíš nepatřil ani sám Steve Jobs. Sami pracovníci přitom stále hádají, k čemu vlastně tajné zařízení mělo sloužit.

Každý, kdo používá internet, se určitě setkal s několika více či méně důvěryhodnými konspiračními teoriemi o tom, jak velké firmy spolupracují s vládami zemí. Většinou se jedná o vytváření zadních vrátek k soukromí uživatelů, objevuje se ale také tajemný hardware sloužící opět ke špehování, ovlivňování lidí nebo dokonce ovládání počasí. K poslednímu se Apple přiznává dobrovolně v rámci svých environmentálních zpráv.

V utajované oblasti měla firma podstatně menší a hlavně neorganizované ambice, o iPodu se zabudovaným měřičem radiace totiž prý věděli jen čtyři zaměstnanci. Jedním z nich má být David Shayer, který svůj příběh z vývoje zařízení sdílel na serveru TidBITS. V roce 2005, kdy pracoval na softwaru pro nový iPod, za ním přišel šéf jeho šéfa a řekl, že má pro něj zvláštní úkol.

Foto: Matt Buchanan/Wikimedia Commons

Steve Jobs

„Mám pro tebe práci. Tvůj šéf o tom neví. Budeš pomáhat dvěma inženýrům z Ministerstva energetiky vytvořit speciální iPod. Zodpovídáš se jenom mně,“ vyslechl si Shayer. V té době o celém projektu kromě zaskočeného vývojáře a šéfa softwaru iPodu měl vědět ještě viceprezident hardwaru Applu a viceprezident divize iPodu.

Hned následující den po zadání podivného úkolu za Shayerem, který byl u přenosného přehrávače Applu od začátku a pracoval na většině softwaru pro něj, přišli dva pánové. Jejich zaměstnavatelem byl jeden z externích dodavatelů amerického Ministerstva energetiky. Zadáním projektu, s nímž jim měl inženýr Applu pomoci, bylo do iPodu přidat specifický hardware a umožnit mu na disk přehrávače nezjistitelně ukládat data.

Jak zabránit únikům o novinkách Applu? Nikomu o nich neříct

Jak se Applu vlastně podařilo udržet takřka veškeré detaily o prvním iPhonu pod pokličkou až do doby, než Steve Jobs představil revoluční telefon na pódiu? Málokdo všechny detaily znal. Článek CNN z roku 2007 vysvětluje, jak i někteří členové vedení firmy prý zařízení poprvé viděli v den jeho oficiálního odhalení. Se všemi ostatními, tedy členy dodavatelského řetězce či dalšími spolupracujícími firmami, Apple uzavřel smlouvy s přísnými tresty pro úniky informací.

Podobné smlouvy samozřejmě existují i dnes a výrobce iPhonu se snaží zajišťovat jejich dodržování, velikost současných operací ale dalece přesahuje fungování firmy před více než třinácti lety. Navíc je dost možné, že za určitou částí úniků stojí Apple sám, udržují totiž pozornost médií a zákazníky připravují na další nákup. V době nepřetržitého toku informací a obrovské konkurence zkrátka nestačí jen všechny ohromit jednou za rok.

Vývoj tajného iPodu se pochopitelně s žádným dodavatelským řetězcem vypořádávat nemusel. Tři lidé (jeden z Applu a dva externí) na něm pracovali v izolované kanceláři bez přístupu k interní síti či informacím firmy. Shayer svým dočasným kolegům vysvětlil, jaké potřebují počítače a na DVD jim poskytl zdrojový kód operačního systému iPodu. Přehrávače, na kterých úpravy zkoušeli, si museli koupit sami v obchodě.

Foto: Apple

iPod classic 5. generace byl poslední, kam šlo nahrát operační systém neschválený Applem

Inženýr Applu musel „externisty“ Paula a Matthewa dokonce každý den jeho čipem pouštět přes několik dveří, jelikož oficiálně byli jen jeho návštěvou. Později jim zajistil alespoň karty prodejců, aby se všichni necítili jako děti a Shayer jako jejich chůva. Na samotném vývoji speciálního iPodu nepracoval, jen poskytoval pomoc. Mimo svou tajnou funkci totiž musel přehrávač fungovat stejně jako každý jiný.

iPod jako detektor radiace v rukou vládních agentů

David Shayer dodnes neví, jaké další součástí Paul a Matthew do iPodu přidali – nikdy ho neviděl. Naučil je jen jak pro zařízení vytvářet software a upravit operační systém tak, aby splňoval jejich nároky a fungoval dostatečně spolehlivě. Jedním z přímých příspěvků do projektu byl pouze návrh na mechanismus skrytí dat ukládaných na disk. Vytvořili na něm prostě samostatný segment, přičemž zbytek paměti se choval úplně stejně jako u klasického iPodu.

Co se ale v přehrávači mimo jeho standardní fungování mělo dít? Shayer jen hádá, podle něj však šlo o nějakou formu měřiče radiace. Agenti Ministerstva energetiky (jeho součástí jsou i programy pro eliminaci nukleární hrozby) by s iPody mohli chodit kolem jakoby nic a přitom zjišťovat, jestli se v okolí nenachází například ukradený uran. Objevili by tak případný vývoj špinavé bomby, aniž by na svoje aktivity upozornili zločince nebo média.

Absolutely spot on David Shayer…
This project was real w/o a doubt.
There was whole surreal drama & interesting story about how this project was kicked off & then kept secret.

The Case of the Top Secret iPodhttps://t.co/jgZqcvKIsV

— Tony Fadell (@tfadell) August 18, 2020

Když Paul a Matthew svou práci dokončili, inženýrovi Applu vrátili DVD se zdrojovým kódem operačního systému (nechat si mohli pouze disk se samotným systémem) a dočasné průkazy. „Řekli sbohem a já je už pak nikdy neviděl,“ píše Shayer. „To DVD jsem měl na poličce v kanceláři celé roky, dokud jsem ho jednou při úklidu prostě nevyhodil.“

O celém projektu neexistuje žádný další záznam, jelikož všechny domluvy probíhaly výhradně slovně. To, že si autor článku příběh nevymyslel, tak potvrdil jen tweet otce iPodu, tehdejšího viceprezidenta divize Tonyho Fadella. Ten dostal před patnácti lety zadání od svého šéfa, viceprezidenta hardwaru Applu, a dále ho předal šéfovi šéfa Davida Shayera.

Nikdo jiný ve firmě prý skutečně nic netušil. Pokud by tedy něco podobného vznikalo třeba dnes, neprozradil by nám to ani jinak vševědoucí analytik Ming-Chi Kuo, ani náhodný zaměstnanec Foxconnu… Nedostalo by se to ani k Timu Cookovi. Ten by měl čtveřici iPhonů 12 s hranatými těly, OLED displeji a podporou 5G sítí představit před koncem září.