„Sejdeme se na rohu u kavárny na Jiřího z Poděbrad? – Tam asi ne, tam nemáš šanci zastavit.“ Tak vypadala naše konverzace s Čestmírem Strakatým, když jsme se domlouvali, kde ho vyzvednu, abychom otestovali BMW X7 M60i xDrive. A měl pravdu. S tímto obřím korábem z Mnichova, který má na délku přes pět metrů, na výšku bezmála dva metry a váží přes dvě a půl tuny, nezaparkujete jen tak někde. Ale můžete si být jisti, že s ním vzbudíte pozornost. „Je to působivé, ale na mě možná až moc obří,“ hodnotí jeden z nejúspěšnějších tvůrců obsahu v Česku ještě před nástupem za volant. Jaký je vlastně Čestmír Strakatý autíčkář?

„To se měnilo v čase podle věku a také podle toho, kolik jsem měl peněz,“ směje se muž, kterého si na platformě Herohero pro jeho rozhovory s českými osobnostmi z různých oblastí aktuálně předplácí přes 9,5 tisíce fanoušků. Přestože ne všichni podobní tvůrci, kteří své rozhovory nebo debaty na různých platformách zamykají, veřejně říkají, kolik předplatitelů mají, Čestmír Strakatý bezpečně patří mezi ty největší v Česku. Byl ve správnou dobu na správném místě, přestože neměl nijak vycizelovanou strategii. A jak sám přiznává, nejdřív si myslel, že sám přichází pozdě.

Jeho „internetovou“ slávu, která je vidět nejen na Herohero, ale také třeba na YouTube, kam bezplatně nahrává části svých rozhovorů, nebo v rámci podcastu Crunch, který natáčí pro CzechCrunch, jsme s Čestmírem Strakatým probrali při jízdě Prahou ve zmíněném BMW, protože k autům má od mládí blízko. I dnes v nich tráví mnoho času, ale už nutně nevyhledává ty nejagresivnější, stále větší přednost má pohodlí a také prostor pro rodinu. Sám se postupně přesunul do – napříč řidičskou populací stále populárnějšího – segmentu středně velkých SUV a byl zvědavý, jak na něj zapůsobí BMW X7. To je totiž jedno z těch největších aut svého druhu.

Když vidíte BMW X7 poprvé, dost možná vás napadne, že inženýři v Mnichově, kde tradiční automobilka sídlí, měli pravděpodobně jasné zadání: udělat tento vůz co možná největší a nejpompéznější. A zřejmě byste nebyli daleko od pravdy. Ostatně samotní zástupci BMW hovořili o tom, že nová „iks sedmička“ posouvá hranice automobilového luxusu a exkluzivity a nebojí se propojovat výjimečný výkon s odvážným designem. Může to znít jako marketingové floskule, ale čím více se na tohle auto díváte a čím déle v něm jedete, tím spíš musíte dát těmto tvrzení za pravdu.

Foto: Lavin Nguyen/CzechCrunch

+3

Přitom to nemusí vůbec znamenat, že se vám BMW X7 líbí. Hlavně poslední facelift, který přinesl designové sjednocení s klasickou sedmičkovou řadou, vyvolal značné kontroverze. Ostatně jako samotná limuzína BMW 7, která je tradičně tím nejlepším, co z výrobních závodů automobilky vyjíždí. A jestli má číslo sedm v nabídce BMW symbolizovat vrcholné vozy, pak musela dostat osobitou masku a všechny další vlastnosti nejen nová generace řady 7, ale také X7. To znamená, že jí nechybí úzké horní světlomety ani velká maska chladiče ve tvaru ledvinek. Ty ale zároveň na tak obrovském autě nepůsobí nijak zvlášť nepatřičně, protože velké je tu všechno.

A jak takový kolos jezdí? Před první jízdou můžete mít různé předsudky, jak se asi takové auto bude chovat. Klíčové je, že se BMW i do svého největšího vozu v nabídce podařilo dostat to, co jeho auta tradičně zdobí. „Překvapilo mě, jak moc je při takových rozměrech živé. Když na to šlápnu, je to cítit,“ hodnotí s úsměvem první ujeté kilometry za volantem Čestmír Strakatý. Také je třeba říct, že od nejvyšší výbavy s označením M60i xDrive se to čeká. Osmiválec s výkonem 390 kW a točivým momentem 750 Nm zkrátka zahýbe i s tak velkým autem, se kterým sice asi nechcete a priori závodit, ale velmi svižnou jízdu bez problémů zvládnete.

„Dřív jsem býval za volantem takový ‚závodník amatér‘,“ směje se Strakatý. „Jezdíval jsem celkem rychle, ale zároveň bych si troufl říct, že bezpečně. Měl jsem passata s dieselovým dvoulitrem, největší klasiku, ten jezdil fantasticky. Vlastně jsem měl vždy blízko k německým vozům, a když budu mít na výběr, volil bych právě nějakou německou automobilku,“ přemítá muž, který má dvě jasná poznávací znamení: málokdy ho potkáte v jiné barvě než černé, a když má krátký rukáv, bezpečně ho poznáte podle barevných tetování.

Pak přesedl do trojkového bavoráku, kterého má spojeného zase s něčím jiným: „Ten měl malý kufr, který byl ale snad nekonečně nafukovací, vešlo se tam úplně všechno.“ Nakonec se, společně se založením rodiny, přesunul k větším vozům. „Pak jsem zestárnul, trochu se uklidnil. Teď už je pro mě důležitější pohodlí, prostor pro rodinu. Jsem autíčkář v tom ohledu, že mi není jedno, v čem jezdím, ale zároveň neřeším úplně extrémní detaily,“ popisuje devětatřicetiletý moderátor, kterého v autě baví třeba dobrý zvuk. A jelikož ho v testovaném BMW X7 zajišťovala reprosoustava od Bowers & Wilkins, přišel si taktéž na své.

Jízdní a třeba i zvukový zážitek si může v tomto voze vychutnávat v jednu chvíli až sedm lidí a vzhledem k rozměrům X7 nepřekvapí, že v tomto ohledu patří k tomu nejpohodlnějšímu, co lze na trhu najít. Jinými slovy i ve třetí řadě sedadel se může pasažér poměrně pohodlně svézt. Stále více lidí přitom při jízdě poslouchá podcasty. Růst jejich popularity můžeme v Česku sledovat několik posledních let a právě Čestmír Strakatý je jednou z nejvýraznějších tváří tohoto boomu.

Když před lety opouštěl mediální dům CNC, rozhodl se zariskovat. Začal natáčet rozhovory takzvaně na sebe, nejprve v provizorním studiu s tím, že si řekne o podporu svých příznivců napřímo. Založil si profil na platformě Herohero, kde dlouhodobě v počtu předplatitelů (a tedy i z hlediska příjmů) patří k největším autorům. Zpětně viděno zažil s vlastní značkou Čestmír velký úspěch, který mu ve finále nejen více vynáší, ale také mu dává mnohem větší svobodu. Sázka na jistotu to ale nebyla.

Foto: Lavin Nguyen/CzechCrunch

+6

Kanál na YouTube, kde publikuje zpravidla první půlku svých rozhovorů a kde má dnes přes 73 tisíc odběratelů, založil v říjnu před dvěma lety. „Reálně jsem si tehdy myslel, že začínám pozdě. Už existovalo spoustu podcastů a myslel jsem si, že je po sezoně, ale teď je všechno krát deset. Je to vlastně svým způsobem šílené,“ popisuje dění na scéně Strakatý, který si za měsíční předplatné účtuje šest eur, tedy zhruba 150 korun. Předplatitelé mu přitom od startu prakticky setrvale rostou. Když loni v létě natočil rozhovor s Jaroslavem Duškem, obletěl úryvek s kontroverzním hercovým vyjádřením celý internet a projevilo se to také na počtu předplatitelů.

Stěžejní prý ale bylo hlavně to, že velká část z nich zůstává. „Sám nevím, jak dlouho to vydrží, ale jistě vím, že nakonec rozhodne, jestli nabízíte dobrý obsah, nebo ne. Lidé nejsou hloupí. Placeného obsahu je stále víc, jednotlivce začínají následovat i velká média, je toho tolik, že si lidé dvakrát rozmyslí, za co utrácí své peníze. Trochu se bojím možné únavy lidí z toho, že po nich pořád někdo chce peníze. Mám trochu výhodu, že nezačínám a mám už vybudovanou nějakou pozici, ale nemám nic garantované,“ říká Strakatý.

Sám prý neměl dopředu stanovenou žádnou velkou strategii, chtěl být hlavně svůj a najít si mezi ostatními podobnými pořady své místo – ať už tím, jak sám vystupuje a rozhovory vede, nebo jaké hosty si vybírá. Po tvůrčí stránce má prakticky nekonečnou svobodu, zároveň však cítí nepřímý tlak od předplatitelů. „Logicky chceš, aby jich bylo stále víc, ne míň. A čím víc předplatitelů je, tím je to těžší,“ říká.

Za ty roky, kdy se stal v rámci moderování známější osobou s větším dosahem, se naučil pracovat také s kritikou. I to se trochu změnilo, když odešel dělat vlastní podcast. Musel se naučit dělat nová rozhodnutí, která dřív nemusel. Vše jde jednoduše na jeho hlavu. Pro všechny škarohlídy, kteří mu třeba nepřejí a zpochybňují jeho autorskou tvorbu či cenovou politiku, má ale jasný vzkaz: „Ať si to sami zkusí, založí si Herohero a dělají to lépe. Může to udělat každý. Samotného by mě zajímalo, jak by k některým rozhodnutím přistupovali.“

Když jsme se zapovídali o jeho současném byznysu a rozhovorech, v pražských ulicích nám při jízdě pomáhal adaptivní tempomat. „To je nejlepší věc, kterou by podle mě měli dávat do všech aut automaticky. Zvyšuje to bezpečnost a pohodlí,“ říká jasně Strakatý. A jestli je naopak funkce, která bývá dnes již taktéž přirozenou součástí moderních vozů, ale obešel by se bez ní? „To je zase jednoznačně head-up displej. Tomu jsem z nějakého důvodu nikdy moc nepřišel na chuť a jsem zvyklý pořád koukat hlavně do budíků za volantem.“ Ty i nadále zůstávají také v BMW X7, kde má řidič k dispozici hned dva obří displeje. Jeden za volantem a jeden ústřední, přes který se ovládá většina funkcí ve voze.

Právě ovládání prostřednictvím displeje bývá u řidičů předmětem debat, zda je dobré, že automobilky pomalu opouštějí fyzická tlačítka a integrují vše do dotykové obrazovky. Přestože BMW dělá s novými operačními systémy značné pokroky, je tu objektivně podobně jako u jiných tradičních značek velký prostor pro další zlepšování. A je otázka, jestli vůbec někdy bude třeba zapnutí klimatizace, nastavení teploty nebo vyhřívání sedadla přes displej (a obvykle několik klepnutí) tak pohodlné, jako když jste zmáčkli jedno dedikované tlačítko na palubní desce nebo na dveřích. Ale technologický vývoj je v tomto ohledu neúprosný.

Jaký verdikt nad autem nakonec vynesl Čestmír Strakatý? „Ten motor mě fakt baví,“ podotýká s odkazem na to, že benzinový pohon je v některých ohledech prostě nenahraditelný. „A je příjemné, jak pohodlná jízda umí být,“ doplňuje zase s přihlédnutím k adaptivnímu vzduchovému odpružení, se kterým „přežehlíte“ prakticky jakékoliv nerovnosti. Ještě aby takové dojmy nebyly. Za vrcholné BMW X7 M60i xDrive můžete v závislosti na výbavě zaplatit až ke čtyřem milionům korun. A německá automobilka za tyhle peníze umí doručit, co od ní čekáte. Pokud chcete opravdu velké auto, se kterým automaticky zapůsobíte a sami ho budete s radostí řídit, pak je „iks sedma“ poměrně přímočará volba.