Plavání se věnuje už 25 let a na kontě má přes 15 tisíc kilometrů – třeba přes Gibraltar nebo po Vltavě z Českých Budějovic až do Prahy. Teprve třicetiletá plavkyně Lucie Kubešová Leišová ale dnes vedle extrémních výkonů ve vodě jde i za jiným cílem: změnit vztah Čechů k plavání. Pomoci s tím má její nová aplikace Swimmie, kterou spustila na konci loňského roku. „Chci z plavání udělat nové pilates,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Kubešová Leišová pochází z Příbrami a k plavání se dostala už v dětství. „Byla jsem strašně hyperaktivní dítě a doma nevěděli, co se mnou,“ vzpomíná se smíchem. Nejprve tak zkoušela gymnastiku, která jí ale nebyla blízká. V šesti letech pak začala plavat v příbramském klubu a u vody nakonec zůstala.

Už na střední ale zjistila, že tíhne spíš k otevřené vodě. „V bazénu pořád plavete sem a tam, koukáte na ty samé kachličky. Chtěla jsem něco víc,“ popisuje. Přechod přitom nebyl jednoduchý. Otevřená voda znamená taky ztrátu kontroly, neviditelné dno i proměnlivé podmínky. Právě to ji ale přitahovalo. „Musíte se hodně spolehnout sami na sebe, nemáte nad věcmi kontrolu. A to mě vlastně naučilo strašně moc i do života,“ vysvětluje.

Její plavecká bilance je přitom výjimečná i v mezinárodním kontextu. Už v roce 2014, v osmnácti letech, přeplavala Gibraltarský průliv. Následovalo desetidenní charitativní plavání z Českých Budějovic do Prahy, přeplavání Ženevského jezera ze Švýcarska do Francie a loni také obeplavání věznice Alcatraz v San Franciscu, které si dala jako dárek ke třicetinám.

Právě Alcatraz pro ni byl silným momentem pokory. „Byly to dvě a půl hodiny v jedenáctistupňové vodě, to je extrém,“ popisuje sportovkyně, která se během svého výkonu musela potýkat i s krizí. „Začalo se mi klepat celé tělo a měla jsem strach, že se podchladím tak, že už nebudu schopná se rozhodnout, zda není lepší to vzdát,“ vzpomíná. Nakonec si ale řekla, že dokud je schopná uvažovat o tom, jestli může pokračovat, může plavat dál.

Dlouhé hodiny ve vodě pro ni nejsou jen o fyzickém výkonu, ale i o vědomé práci s hlavou. Aby se při několikahodinových plaváních „nezbláznila“, dává si dopředu jasný mentální program a témata, nad kterými přemýšlí. „Beru to jako generátor životních rozhodnutí,“ říká Kubešová Leišová. Když ji tak přepadne únava nebo psychická nepohoda, pomáhá jí soustředit se na konkrétní detaily – například si v hlavě „koupí drahý byt za fjordem v Bergenu a vybavuje ho nábytkem“, čímž prý odvede pozornost od bolesti a úzkosti.

Paradoxně to byl právě Gibraltar, který ji přivedl k současnému zaměstnání v politice. Po přeplavání úžiny si tehdy Kubešová Leišová vymyslela charitativní projekt, při němž plavala 180 kilometrů po Vltavě a vybírala peníze na Konto Bariéry. Jedním z přispěvatelů byl i europoslanec Luděk Niedermayer.

„Jako odměnu si vybral, že se potkáme na Podolí a že ho naučím skákat šipku,“ směje se plavkyně. Ke skákání nakonec nikdy nedošlo, ale z rozhovoru u bazénu vznikla nabídka stáže v Evropském parlamentu, kde pak Kubešová Leišová strávila pět let. Současně s tím vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a dnes už působí jako tajemnice senátorského klubu SEN 21 a Piráti.

Před zhruba pěti lety se začala také více věnovat trénování ostatních. Zpočátku prý šlo o určitou protiváhu k psychicky náročné práci. Začínala proto jen s několika známými, postupně se ale ozývali další lidé, a tak dva roky nazpět nakonec založila značku Swimmie. Dnes má její plavecká škola tři trenéry a na kontě přes 500 klientů, kteří s ní absolvovali offline tréninky.

Jejím dlouhodobým cílem je prý změnit to, jak Češi plavání vnímají – zatím totiž není tolik populární, jak by podle ní mohlo být. „Je to stejně dobrý sport jako pilates, který teď všude trenduje, ale nemá ten hype, protože mu ho nikdo nevybudoval,“ zamýšlí se Kubešová Leišová.

Právě proto loni v prosinci rozjela i mobilní aplikaci Swimmie, která je dostupná jak pro systém iOS, tak pro Android. Cílí na takzvanou „střední třídu plavců“ – rekreační sportovce a triatlety, kteří už základ mají, ale chybí jim struktura. „Když mají lidi v mém věku krizi, tak se hlásí na Ironmana. U běhu nebo kola najdete tréninkové plány snadno, ale u plavání nikdo moc neví, jak na to,“ říká.

Aplikace tak po zadání vstupních údajů vygeneruje uživateli tréninkový plán na míru, nabízí taky videokurz techniky kraulu, možnost poslat video k ohodnocení trenérem i deník. Část základních služeb je přitom zdarma, uživatel si ale může za další obsah připlatit. Uživatelé si teď do aplikace zapisují tréninky zpětně, funkce propojení s hodinkami zatím kvůli finanční náročnosti chybí.

Celý vývoj Swimmie vyšel za uplynulé dva roky zhruba na milion korun, které Kubešová Leišová investovala z rodinného rozpočtu. „Byla jsem překvapená, jak strašně drahý vývoj mobilní aplikace je,“ přiznává. Přesto je s dosavadním fungováním spokojená – Swimmie má dva měsíce od spuštění přes 1 500 stažení a instagramový profil sleduje téměř deset tisíc lidí.

Časem plánuje taky expanzi Swimmie do zahraničí. Na jaře má být přeložena do angličtiny, zaměřit by se pak měla na Slovensko, Polsko, Německo a zejména Skandinávii. „Skandinávci rádi sportují a rádi to dělají dobře. Tam vidím velký potenciál,“ slibuje si Kubešová Leišová.