Trocha peněz, letní oblečení, v kufru šnorchl a ploutve. Nezdálo se, že by na týdenní dovolenou v Egyptě bylo potřeba něco víc. Nata a její rodiče si udělali v únoru výlet do tepla. Před pár měsíci totiž Nata ukončila práci pro firmu Scania ve Švédsku a plán byl dát si dovolenou, užívat si půl roku nebo víc domovského města, trávit čas s rodiči, popíjet lattéčka a scházet se s kamarády. Pak si možná otevřít pobočku své estonské společnosti a usadit se. Bylo 24. února a Nata se s rodiči měla vrátit z dovolené zpátky domů, do Kyjeva. Ten let už se ale nekonal.

Když se nebe nad Ukrajinou zavřelo, místo do hlavního města nakonec Nata s rodiči odcestovala do Litvy. „Naštěstí jsem na svém evropském bankovním účtu měla našetřené nějaké peníze. Můžu pracovat online, umím cizí jazyky. A měla jsem u sebe své pracovní nástroje,“ říká.

Nata jde označit hodně slovy. Je projektová manažerka. Startupová nadšenkyně. Má vlastní společnost Tilt the Scales, ale když se naskytne zajímavá příležitost, spolupracuje s nějakou firmou jako zaměstnankyně, jako to bylo v případě Scanie. Možná nejvíc toho teď řekne jednoduše to, že je Ukrajinka. A uprchlice.

V České republice kdysi nějakou dobu hledala práci. Během studií se učila česky a tuzemsko jí přišlo jako zajímavé místo, kam se přestěhovat. Nakonec to neudělala a ani teď v Česku není. Tentokrát ale byla volba spíš na jejích rodičích – jeli tam, kde měli známé.

Nata je ovšem taky jedna z těch, kteří můžou změnit ekonomiku a pracovní trh v zemi, kde teď je. A vyřešit hned několik dlouhodobých problémů, se kterými se potýká i Česká republika. Především, tuzemsko loni „vymíralo“ nejrychleji od roku 1918, zdůrazňuje Lukáš Kovanda z Národní ekonomické rady vlády. „Ukrajinští imigranti trend výrazně zvrátí, mohou zmírnit také inflaci v zemi,“ popisuje.

Pokud by se podle něj totiž uprchlíci v České republice usadili trvale a uplatnili se na zdejším trhu práce, přineslo by to mimo jiné zmírnění tlaků na růst mezd, a tedy i těch inflačních.

Do Česka zatím přišlo kolem 300 tisíc lidí. Oficiálně stál vydal kolem 218 tisíc speciálních víz, která zajišťují zdravotní péči, sociální pojištění, vzdělání i práci bez pracovního povolení. To doteď možné nebylo. Tedy, české postupy někdy přímo kladly překážky tomu, jak zaměstnat kvalifikované ukrajinské pracovníky.

To si vyzkoušela právě Nata, když se před lety pokoušela získat v Česku práci. Zkoušela asi pět různých společností, a přestože se jim profilově hodila a firmy o ni projevily zájem, ani jednou se jí nepodařilo dostat přes dokumentaci. Problémem bylo pracovní povolení.

„Jednou mi náborový pracovník doslova řekl: bylo by lepší, kdybyste se vdala za svého českého přítele. Pak vás zaměstnáme,“ vysvětluje. Hned dodává, že nechce vystupovat proti Česku – i z dálky si je vědoma veškeré vstřícné aktivity, která se tu děje, a je za ni vděčná. Doufá, že aktuální změny umožní zemi se kvalifikovaným lidem otevřít. Tak, aby ze situace těžily obě strany.

Silná komunita expertů po světě

Nata je jednou ze zástupkyň v posledních letech významně se rozšiřující ukrajinské technologické scény. Do napadení v zemi přibývalo nadnárodních společností, které tu hledaly talenty, nechávaly je prorůstat svou strukturou a mnohdy je i přemístily do zahraničí. Nebo jim ukázaly, že i v dalších zemích jsou vítaní.

Jako třeba Dmitrijovi. V IT začal pracovat ještě v Charkově. Do své první opravdu nadnárodní společnosti, jak popisuje jeden ze startupů fungujících na online předplatném, nastoupil v roce 2007 na pozici technické podpory. Postupně se přesunul ke kariéře konzultanta a oblasti předprodeje a často jezdil do Spojených států. Přestěhoval se do Nizozemska, kde střídal role v oblasti prodeje a produktového managementu. „Bylo to pragmatické pracovní rozhodnutí. Potřeboval jsem cestovat průměrně každé dva týdny a vlak do Kyjeva a létání zabraly hodně času,“ říká.

Nastoupil do společnosti Google, ve své oblasti dostal na starost střední a východní Evropu a využíval znalosti místní startupové scény, kulturní blízkosti ukrajinštiny a ruštiny. „V Googlu je početná globální komunita Ukrajinců. Řada mých ukrajinských kolegů je pracovně rozprostřená na ploše mezi Silicon Valley a Singapurem. Jedna z věcí, které v mém případě pomohly, byla znalost jazyka a celková blízkost východoevropských společností – dřív jsem v nich pracoval. Teď jsou mí zákazníci,” říká.

Podobně to má i Anastasia, která dřív bydlela v Oděse, třetím největším ukrajinském městě. Teď je globální náborová manažerka softwarové společnosti Stream. Když v roce 2020 nastupovala, pro firmu pracovalo 30 lidí a ona byla jednou ze dvou náborových pracovnic. Aktuálně má Stream 140 zaměstnanců po celém světě.

„Myslím, že opravdu kvalitních ukrajinských pracovníků je dlouhá řada. Jen v Nizozemsku, ve městě, kde žiji, jich mě na první dobrou napadne asi deset. Znám řadu webových vývojářů i dalších zaměstnanců v IT. Vím, že neměli problém sehnat práci. Tedy pokud mluví anglicky. To je jediná překážka, kterou ne všichni překonají,“ říká Anastasia.

Anastasia kdysi taky pobývala v Česku. Strávila během studií asi tři měsíce v Brně, ale když se spolu s manželem rozhodli pracovat v zahraničí, zvolili Nizozemsko. Jako svou ideální práci jí stačilo vybrat si společnost a odpovědět na jedinou pracovní nabídku. Okamžitě ji přijali. A teď říká, že jí oslovení s nabídkami zaměstnání chodí běžně.

Tisíce teoretických míst, desítky zatím obsazených

Kvalifikovanou pracovní sílu zaměstnavatelé v Česku reálně hledají. Skutečnost, že pochází z Ukrajiny, pro ně prý není překážkou. Svaz průmyslu a dopravy si před pár dny udělal průzkum, podle kterého se chystá ukrajinské pracovníky zaměstnat 72 procent firem, navíc většinou dlouhodobě. A shánějí právě hlavně kvalifikované pracovníky.

Členské firmy této organizace proklamují, že můžou nabídnout 1 500 volných míst a počítají se zajištěním kurzů češtiny nebo překladatelů. Zatím ale k polovině března reálně zaměstnávaly 65 lidí z Ukrajiny.

Lidi se vzděláním hodlá zaměstnat nebo už zaměstnává Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd, Mendelova univerzita v Brně, Karlova univerzita i řada dalších škol různých druhů nebo třeba nemocnic.

Výhod přistěhovalců je ale pro tuzemsko mnohem víc než zaplnění pracovních míst. Do mnoha kategorií to shrnul Robert Stojanov, odborník na migraci z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzitě v Brně. Mluví o morálním přesahu i boji za svobodu, ale mimo jiné právě i o rychlém získání kvalifikované a mladé generace lidí, kteří pomůžou řešit problém stárnutí populace, částečně i důchodů, a především chybějící pracovní síly.

V ČR je 350 000 volných pracovních míst. Pokud by Ukrajinci obsadili byť jen půlku a brali v průměru cca 20 tis. Kč, tak ročně! jen do důchodového systému přispějí asi 13 mld. Kč. Integrace je jedno z řešení naší důchodové reformy. Příležitost, kterou musíme využít. https://t.co/lLF4pMSrEY

— Danuše Nerudová (@danusenerudova) March 17, 2022

Migrační vlna je skutečně mladá. „Kolem 45 procent jsou děti do věku 18 let. Ale nějaký věk už mají. Což znamená, že přeskočíte určitý čas a platbu vzdělání a dalších věcí – tedy dobu, kdy se učili na Ukrajině. To je ztráta pro Ukrajinu. Ale pokud zůstanou déle, je to také zisk pro nás,” vysvětluje Stojanov.

Nezastírá, že smířit se s novinkami může být těžké. Vysvětluje, že česká nedůvěra a uzavřenost je normální a vlastně i v pořádku. Historicky k ní mají tuzemští obyvatelé dobré důvody kvůli dlouhé uzavřenosti Československa a později České republiky. „Naposledy jsme přijali několik tisíc bosenských muslimů a od té doby se nic takového nestalo. Čtvrt století jsme tu uzavřeni. Sedm let nás politici masírují hrozbou islamizace a zničením základů naší společnosti. A najednou přijde čtvrt milionu lidí. Samozřejmě, že je to šok. Nedůvěra je na místě, to nemůžeme nikomu vytýkat,“ podotýká.

Přesto věří, že Česko netratí. Bez ohledu na vzdělání, právě zisk jde vypočítat hned. „V České republice je 350 tisíc volných pracovních míst. Pokud by Ukrajinci obsadili byť jen půlku a brali v průměru cca 20 tisíc korun, tak ročně jen do důchodového systému přispějí asi 13 miliardami korun. Integrace je jedno z řešení naší důchodové reformy. Příležitost, kterou musíme využít,“ popsala na Twitteru ekonomka Danuše Nerudová.

Cílem je, aby mohli začít studovat. Dál se uvidí

Česko skutečně s alespoň nějakou integrací počítá. A to i dlouhodoběji – minimálně v řádu několika měsíců. Některé instituce, nikoliv však koordinovaně, připravily kurzy češtiny pro uprchlíky. Třeba Státní jazyková škola s podporou hlavního města Prahy už začala s intenzivním kurzem češtiny pro mládež mezi 15 a 19 lety. Má končit v červnu. Cílem je naučit mladé ovládat jazyk tolik, aby od září mohli studovat na vysokých školách.

I tam se na uprchlíky připravují. Doteď jich nejvíc studovalo na Univerzitě Karlově. K 22. únoru to bylo celkem 806 lidí, část z nich si studia platila. „Aktuálně se o možnostech přijetí ukrajinských studentů jedná napříč Univerzitou Karlovou, tedy všemi 17 fakultami,“ říká pro CzechCrunch Václav Hájek, mluvčí univerzity.

Vysoká škola ekonomická, tedy škola s dosud druhým nejvyšším počtem ukrajinských studentů, v rámci okamžité pomoci přijala 40 studujících. Ti nejsou zapsáni ani do českých, ani anglických studijních programů. Mají statut freemover, což znamená, že pro ně zaměstnanci vytipovali jednotlivé vhodné kurzy.

„V tuto chvíli navštěvují kurzy zejména v angličtině a intenzivní kurz češtiny. Pro nás bylo prioritou, abychom je ihned zapojili do studia a studentského života, aby nepřišli o studijní návyky z Ukrajiny a aby se v blízké budoucnosti mohli přihlásit ke studiu českého nebo anglického programu. S jejich adaptací nám pomáhá i paní profesorka Čiževská ze Státní polytechnické univerzity v Žitomiru, které VŠE nabídla pozici hostující profesorky,“ vysvětluje Martina Mlynářová, mluvčí VŠE.

Aktuálně si školy nemohly dovolit otevřít víc míst. A jak Mlynářová dodává, spíš než o dalším navýšení kapacit probíhá debata o budoucnosti už přijatých studentů. Především zda – a za jakých podmínek – se budou moci přihlásit ke studiu v příštím akademickém roce.