Pokud je vám něco mezi pětadvaceti a pětapadesáti, jste věřící nebo se o křesťanství a otázky víry zajímáte, pak s velkou pravděpodobností znáte i videa dvojice Pastoral Brothers. A pokud je neznáte, tak si je pusťte. Pastoral Brothers tvoří dva faráři z Českobratrské církve evangelické, třiatřicetiletý Jakub Malý a devětadvacetiletý Karel Müller. Vtipný youtubový kanál, kterým chtěli víru přiblížit náctiletým, založili před třemi lety, a i když se jim jejich zamýšlenou cílovou skupinu nalákat nepodařilo, pro tu oslovenou se zařadili mezi zajímavé osobnosti českého veřejného života. Letos je čeká rozhodování, jak s touhle rolí naložit dál.

Na sociálních sítích Pastoral Brothers, kteří fyzicky působí ve sboru v pražské Libni, momentálně sleduje dohromady bezmála čtyřicet tisíc lidí, polovina z toho na Facebooku. Kromě neokoukaných, zábavných a dobře srozumitelných výkladů základním biblických témat na nich najdete i spoustu vtipných memů, ve kterých se Malý s Müllerem vyjadřují k tomu, co zrovna Českem hýbe, ať už je to politika, nebo covid.

Kromě toho natáčí podcasty a spolu s dalšími kolegy, kteří zkoušejí křesťanství představit trochu jinak, rozjeli projekt diskuzních setkání Nekostel, která se konají každé úterý v prostorách Rock Café v centru Prahy. Loni před Vánoci taky vydali svou první, Boží knihu, a právě teď zkoušejí, jak by mohl fungovat komorní kurz křesťanství pro zvídavé.

„Točíme od listopadu 2018 a teď je potřeba si přiznat, že invence ten druhý třetí rok s každým dílem klesá. A že to je věc, kterou musíme řešit,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch mladší z dvojice, Karel Müller. „A taky si samozřejmě musíme říct, jak to posunout dál nebo jinam. Jsme nohama na zemi a víme, že zájem o nás jednou opadne,“ dodává. Jeho kolega a kamarád Jakub Malý ho obratem, což je při hovoru s nimi úplně normální stejně jako výbuchy smíchu, doplňuje: „A taky se musíme vyrovnat s tím, že jsme v našem plánu vlastně selhali.“

První video, které máte nahrané na své youtubovém kanálu, se jmenuje Jaký Bůh není. Je to i to vůbec první, které jste natočili?
Karel Müller: Jojo. To jsme točili tady na můj pracovní mobil a byla to taková hurá akce. Neměli jsme napsaný scénář, jen jsme zhruba věděli, o čem chceme mluvit. O tom, jak se natáčejí videa, jsme neměli ani ponětí. Takže jsme měli na stole mobil opřený o knížky a když se drclo do stolu, tak to všechno spadlo nebo se klepal obraz, což jsme ale zjistili až při stříhání. A taky jsem zjistil, že když to chci stříhat, tak by se hodil počítač s pořádnou pamětí nebo že je dobrý mít nějaký scénář… Byla toho spousta, co jsme si v průběhu uvědomili.

V průběhu prvního dílu?
Karel Müller: V průběhu asi tak prvního čtvrt roku, bych řekl (smích). Ale s každým měsícem jsme se zlepšovali, naše stránka nabírala fanoušky a lidem se ta videa i tak líbila. Nebo nám to aspoň psali.

Zpracováváte si je dodnes sami? Nebo máte někoho, kdo vám s tím pomáhá?
Karel Müller: Kuba napsal v létě scénáře na celý rok, což je úplně skvělé, takže průběžná práce teď stojí méně času a od podzimu máme spolupracovníka, který to pro nás stříhá. Mně ubyla práce a on je strašně šikovný a hraje si s tím mnohem líp. Já už jsem narazil na nějaký svůj limit, co jsem schopen jako farář dělat.

A je to tedy tak, že vy jste hlavně zpracoval už hotové materiály, zatímco vy, Jakube, jste hlavně přes scénáře?
Jakub Malý: Já jsem dělal scénáře s tím, že jsme je pak společně doladili. A úplně stejně fungovala i ta postprodukční práce. Že Karel většinou dělal ty střihy a kontrolu titulků a nevím čeho všeho a já jsem pak měl ještě možnost si vymínit změnu nebo přidání nějaké scénky obrázku, cokoliv. My se vlastně u práce nehádáme, viď? To je takové divné…

Karel Müller: Já bych řekl, že se respektujeme a nejsme hovada, že když jeden něco fakt nechce, tak to tam prostě nebudeme dávat na sílu. Už se to několikrát stalo, že se nám takhle něco nelíbilo.

Co třeba?
Karel Müller: Třeba vkládání obrázků do videí. To jsme dělali hodně na začátku, pak mi kamarád řekl, že to vypadá hnusně, mně pak došlo, že to fakt vypadá hnusně, ale Kuba tam chtěl ty obrázky pořád vkládat

Jakub Malý: Já bych je tam dával pořád, mně se líbí!

Karel Müller: Ale to jsou takové blbosti. Pak taky řešíme memy, které jsou hlavně Kubovou doménou, jestli jsou vůbec vtipné. Tam narážíme na to, že máme každý jiný smysl pro humor. Kuba něco nakreslí a já na to koukám a vůbec nevím, že se něco takového vůbec děje. Ale říkám mu, já ti důvěřuji. A lidi to pak lajkují.

Kde natáčíte, u vás ve sboru v Libni?
Jakub Malý: Jo. Vždycky tu postavíme studio a pak ho zase musíme složit.

Karel Müller: Točíme tady, máme tu teď i green screen. To jsou takové skoky, se kterými se posouváme technologicky vpřed. Začali jsme s mobilem, pak jsme přešli na foťák, pořídili si světla, pak čtecí zařízení. A pak si Kuba jednou vymyslel, že by chtěl mít jiné pozadí, tak jsem mu říkal, že na té bílé zdi to neuděláme, tak jsme koupili zelené plátno. On má vždycky nějaký super nápad, co by v tom videu mohlo být, a já se to snažím nějak zařídit.

Financujete si tohle všechno sami, nebo vám na to přispívá sbor?
Karel Müller: Dostali dvouletý grant na skoro čtvrt milionu ze Skotské církve. Teď skončil a budeme ho vyúčtovávat. A zažádali jsme o další, tentokrát v rámci naší církve. Nicméně ty základní věci už jsou koupené, takže ani nevíme, co bychom pořizovali. Kromě profesionálního studia.

Jakub Malý: A taky nám lidi začali někdy sami posílat peníze. Zajímavé jsou ale reakce z druhé strany, kdy si lidi mysleli, kolik na tom nevyděláváme peněz, když jsme ti youtubeři. Ti nám psali, že vyděláváme strašné prachy, přitom jestli nám to udělá tisícovku za půl roku, tak je to hodně. My si děláme srandu, že jsme takový levný Mikýř.

Podle čeho vybíráte témata, která rozebíráte?
Karel Müller: Bible je dobrý zdroj.

Jasně, ale ty jednotlivé kousky z ní berete podle čeho?
Karel Müller: Ze začátku jsme dělali základní křesťanský texty, vyznání víry, Desatero, modlitba Páně. Pak jsme dělali sérii Biblizáry, což jsou podivný biblický příběhy, který nás vždycky bavily na fakultě. A teď máme sérii o Ježíšovi, které říkáme Ježíšoviny. Představujeme v ní Ježíšovy ženy, Ježíše exorcistu a tak.

Jakub Malý: Když jsme procházeli YouTube a křesťanské obsahy, které tam jsou, tak většina byla buď přednáška, nebo biblický výklad plný moralismů. A hlavně se to týkalo sexu, předmanželského sexu a všeho možného v téhle oblasti. A my jsme věděli, že tohle natáčet nechceme. Nechtěli jsme být přednáškoví ani moralističtí. Takže jsme si říkali, co kdybychom to riskli, že bychom to nejnudnější z křesťanství, co je možné vytáhnout – to je právě vyznání víry – …

Karel Müller: To si nemyslím, že je nejnudnější…

Jakub Malý: … tak Karel si to nemyslí, ale je to už tisíckrát omleté téma a my jsme si řekli, že bychom to zpracovali jinak, že bychom si z toho udělali legraci. I sami ze sebe, z vlastní víry a tím způsobem ji představili. A pokračovali jsme v téhle logice dál, že jsme chtěli vyložit to nejzákladnější, čemu věříme. A pak lidi začali psát „No ale vy tady říkáte, že se nemáme nenávidět a vraždit, ale co ty biblický texty, kde je samá genocida a kde Bůh vraždí?“ A my jsme si řekli, že to je fakt, tak co kdybychom to taky vyložili. Tyhle divné texty, kde si sami ani kolikrát nevíme rady. Tak to byl další rok a ty Biblizáry.

Karel Müller: A pak jsme si řekli, že uděláme Nový zákon a Ježíše. A teď řešíme a přemýšlíme, co budeme dělat příští rok. Už nám dochází biblické knihy.

Sám jste říkal, že Bible je dobrý zdroj nápadů a příběhů…
Karel Müller: Ale zase aby to bylo zajímavý…

Dokázali byste říct, co je vaše youtuberské know-how. Jasně, děláte si srandu, ale přišli jste na nějaké osvědčené metody, které vám fungují? Co je taková vaše sázka na jistotu?
Karel Müller: Tak vzhledem k tomu, že nemáme miliony zhlédnutí, tak asi to, že děláme servis našim fanouškům. Že se každých čtrnáct dní snažíme přinést nějaký zajímavý pohled na věci, které buď znají, nebo je zajímají. Já, když jsem v patnácti šestnácti letech objevoval víru, tak jsem se hodně koukal na ČT2 na pořady pro mládež. A my máme takovou naději, že tohle by mohlo fungovat stejně, aby to bylo pro mladé takové nahlédnutí, co to může být křesťanství. Nějakou odlehčenou formou. Ale že bychom konkrétně věděli, jak udělat dobré video, tak to nevíme.

Jakub Malý: Co se týče něčeho osvědčeného, my jsme spíš dost konzervy. Máme vždycky úvod, pak nějaké mluvení, pak shrnutí, co si z toho vzít.

Karel Müller: A taky ta invence druhý třetí rok s každým dílem klesá. To je věc, kterou bychom teď měli řešit, jak to posunout někam dál nebo jinam.

A je i varianta skončit a začít dělat něco jiného? Přestat využívat tenhle formát a skočit na nějaký jiný, jako třeba když jste začali s podcasty a dalšími aktivitami
Karel Müller: Tohle všechno musíme řešit. Jestli máme materiál, o čem točit, jestli nás to ještě vůbec baví. Nebo co by nás mohlo bavit, protože když se z toho stane rutina, což teďka trochu je, ať jsme upřímný, tak je sice fajn, že vydáváme nějaký obsah a máme fanoušky, ale taky tam teď není žádná invence. Což teda s tím spolupracovníkem, co nám to stříhá, přišla nějaká obrazová, ale formátová moc není. Ale to je v pohodě, jen si musíme říct, co chceme.

Jakub Malý: Ono, co si budeme povídat, vytváříme katechetické, věroučné materiály sami pro sebe, abychom je mohli potom používat na setkáních u nás v kostele. A s tím, že to baví ještě další lidi, to je plus navíc, které je pro nás krásné a úžasné a strašně si ho užíváme, ale máme taky nějaké hranice.

Karel Müller: Musím říct, že nás asi nenapadlo, že to budeme dělat tři roky. Zjišťujeme, že kreativita s tvorbou opravdu klesá a že potřebujeme nové nápady a myšlenky. Koncem školního roku to budeme řešit.

Jakub Malý: S tím, že my jsme vlastně v našem vlastním plánu selhali.

Jak to myslíte?
Jakub Malý: My jsme jeden velký fail, protože jsme to chtěli natáčet pro mládež 12 až 18 let a oni nás nesledují.

To narážíte na to, že jste si nechali udělat průzkum a z něj vyšlo, že bodujete u lidí ve věku 25 až 55, a to křesťanů i nevěřících, že?
Jakub Malý: Přesně. Pro ně je to strašně zajímavý obsah.

Karel Müller: To právě bylo děsně zajímavé, když nám to ta firma analyzovala, tak nám nechtěla věřit, že máme lidi kolem pětatřicítky, že nechápou, jak to, že máme tolik zhlédnutí právě v téhle věkové skupině.

Čím si to vysvětlujete?
Jakub Malý: My to nevíme. Ale zase tahle věková skupina ovlivňuje nebo vyučuje tu mladší a často nás třeba rodiče pouští svým dětem, což jako OK, taky dobré.

A funguje to i takhle, přes rodiče? Asi si všichni pamatujeme, co jsme si mysleli o věcech, které naši rodiče chtěli, abychom znali?
Karel Müller: To nevíme.

Jakub Malý: Já bych řekl, že u rodičů moc ne, ale víme, že kolegové náš pouští na svých mládežnických setkáních. Nebo učitelé ve třídách. A tam už je to o něčem jiném.

A teď mi řekněte, ten fail jste mysleli doopravdy, nebo to byla také sranda? Je to špatné, mluvit sice k jiným lidem, než k jakým jste chtěli, ale které to zajímá a o křesťanství přemýšlí?
Karel Müller: To ne, ale je to nezáměrná cesta, že se to vyvinulo tímhle směrem.

Jakub Malý: Jak jste se ptala na ten osvědčený recept na dobré video… My jsme pořád nepřišli na to, jak udělat video, které bude bavit toho patnáctiletého člověka, kterého bychom chtěli oslovit. A to je ten fail.

A je to tedy jedna z cest, kterou budete promýšlet, až se budete na konci školního roku bavit, co dál?
Karel Müller: Já myslím, že jednou z cest je začít streamovat počítačový hry. Že bych třeba hrál Diablo za postavu svatého rytíře paladina a k tomu měl vždycky nějakou biblickou úvahu. Ale na to asi nemám odvahu. A taky moc neumím hrát počítačové hry.

Takže byste mohli nabrat nové sítě? Co třeba TikTok?
Karel Müller: U TikToku víme, že nám ujíždí vlak, ale my už to nevyřešíme.

Jakub Malý: Jo, my už to asi řešit nebudeme.

Co tím myslíte?
Karel Müller: Že my dva nebudeme dělat tvorbu na TikTok, na to jsme už staří.

Jakub Malý: Pokud do toho nastoupí nějaký náš mladší kolega, tak má naše požehnání a bude to super, ale my ne.

A který z těch kanálů, na kterých jste, máte nejradši? Obsah máte všude plus minus stejný, ale baví vás nějaká síť a odezva na ní víc než jiná?
Jakub Malý: Já miluju Twitter. Interakce tam jsou fakt parádní, zvlášť když nás sledují různí politici nebo jiní lidé, kteří mají úplně špičkové účty. Třeba Lucie Hrdá. To je pro mě záhada, že nás sleduje právnička, která je ve svém oboru velice úspěšná, a my jí stojíme za to, aby nám občas dala lajk.

Karel Müller: Já asi nemám nějak extra rád žádnou sociální síť. Je to pro mě jen prostředek a ani tam netrávím moc času. Dávám tam obsah, ale snažím se nebýt na tom závislý.

Jakub Malý: Nejmíň nás baví asi Instagram.

Karel Müller: To proto, že ho neumíme. To je beauty a fashion a strava a my tam dáváme naše křesťanství.

Když komentujete aktuální věci, které se zrovna dějí, podle čeho je vybíráte? Je to vždycky nějaká událost, která vás zaujme a máte k ní co říct, nebo tam potřebujete mít i nějaký křesťanský úhel pohledu?
Jakub Malý: U memů je křesťanský přesah úplně nejmíň. Ale je tam.

Karel Müller: Ty spíš opravdu používám jako platformu pro reflexi toho, co se děje. Pak nám teda lidi nadávají, že bereme Boží jméno nadarmo a podobně.

Patří podobné věci do kostela, nebo jsou správně tam, kde jsou, tedy na sociálních sítích?
Karel Müller: My dostáváme výtky, že vyčleňujeme některé lidi z kostelů. Že když si děláme srandu z Babiše, tak tam nechceme babišovce. Nebo že když vyzýváme lidi k tomu, aby se nechali očkovat, protože si myslíme, že to je určitý výraz křesťanské lásky, tak že zase antivaxery v kostele nechceme. Jako já bych si asi nedovolil komentovat politiků v rámci kázání. Sice jsou některá individua skvělé příklady na hříchy, ale když už je zmiňuji, tak nepřímo. To Kuba to zkusil přímo…

Jakub Malý: Já jsem to jednou udělal a odešli mi dva lidi z kostela.

Bavilo by vás dělat na sítích a YouTube to, co děláte, kdybyste nemluvili o křesťanství?
Karel Müller: Já právě nevím, o čem bych mluvil. Já bych nebyl youtuber, kdybych nebyl farář.

Jakub Malý: Reflektovat nějakým způsobem společenské dění a bez náboženského pozadí by mi asi nešlo. Třeba Kovy je strašně inteligentní kluk, já ho fakt obdivuju, že si poctivě dá s každým tématem práci, aby ho zpracoval a udělal si rešerše. Na to já bych neměl.

Zjistili jste za ty tři roky s Pastoral Brothers o sobě, o víře nebo o tom, jak o ní mluvit, něco nového? Změnily se nějak představy a očekávání, se kterými jste do toho šli?
Karel Müller: Pro mě to všechno je jedno velké vystupování z komfortní zóny, s každou novou aktivitou znova a znova. Spoustu jsem se toho naučil.

A z jaké komfortní zóny – z toho co umíte, co děláte nebo třeba že máte strach, co na to lidi řeknou?
Karel Müller: Ano, tohle všechno.

Jakub Malý: Výzvou pro nás ale bylo třeba i mluvit spatra někde před lidmi, to jsme se vyloženě museli naučit, protože jsme to neuměli.

To není součástí práce faráře, když mluví v kostele?
Karel Müller: Ve smyslu utáhnout hodinovou přednášku jen tak, že si vás někam pozvou a řeknou „teďka povídej a buď u toho vtipný a neplácej blbosti“, tak to ne.

Jakub Malý: To jsme se učili vyloženě za pochodu, tím, že nás zvali do různých talk show a podobně. To najednou zjistíte, jak sedíte, jak mluvíte, jestli to dává hlavu a patu a tak. Taky jsme zjistili, jakými různými formami o křesťanství mluvit a nestydět se, jako že je to něco divného. A umět to říct v pár větách, mladému i starému člověku. To jsme se během té doby naučili určitě.

Předpokládám, že zájem o vaši tvorbu pomáhá k tomu, aby se to, co říkáte, dostalo k většímu počtu lidí. Ale lichotí vám?
Karel Müller: No jasně, komu ne.

Jakub Malý: Lichotí, ale zase jsme nohama na zemi. My si z toho a sami ze sebe děláme legraci. Včera jsem potkal paní na přechodu a ona: „Jé, vy jste Pastoral Brothers, co ta knížka, už vyšla?“ Takže my máme obrovskou kampaň na sociálních sítích, kde tři měsíce říkáme, že nám vyšla knížka. No a po třech měsících se mě paní na ulici zeptá, jestli už vyšla. Takže si neděláme iluze, že jsme nějací extra známí nebo že ty naše obsahy lidi sledují extra moc. Vědí o nás, něco od nás sledují a je to.

Karel Müller: Já si ten mediální zájem snažím užívat. Každou možnost, která tu je, protože vím, že to jednou nebude. Náš příběh jsme totiž už řekli mockrát a ta větší média ho už pokryla snad všechna, tak proč by si nás zvala znova. Tak si každé noviny, ve kterých vyjdeme, koupím na památku a za deset let se na sebe podívám, jak jsem byl hezký a až to nebude, tak si řeknu: Jo, bylo to pěkné.

Jakub Malý: Amen.