Tam, kde se jižní Valašsko dotýká Bílých Karpat, leží obec Vlachovice. Radek Fryzelka se svou ženou Zuzanou tu před deseti lety zachránili před likvidací starou nepoužívanou sušírnu ovoce – tradiční roubenou stavbu, která vypadá jako malá stodola a v kraji jich dřív stály desítky. Rozebrali ji a přestěhovali o kus dál na svou vlastní zahradu. To ještě netušili, že tím začíná příběh jejich rodinné firmy.

„Patřila vzdálenější rodině a nedalo mi to, nechat ji zbourat. Po půl roce rekonstrukce ji náš pan farář pojmenoval Sušírna sv. Františka,“ vzpomíná na záchranu sušírny Radek Fryzelka. Zpočátku měli v plánu sušit ovoce a bylinky pro svou spotřebu a pro přátele. Pak je ale napadlo, že by ji mohli využít mnohem více.

„Rozhlíželi jsme se zrovna, kam dál pracovně, a toužili dělat něco smysluplného. Zároveň jsme tři sezóny po sobě pracovali na ekofarmě v Norsku, která nás obrovsky inspirovala. Způsob, jakým tam pěstovali zeleninu a bylinky, byl pro nás dobrá škola,“ líčí Radek Fryzelka. O rok později už vystudovaný truhlář a nábytkový designer spolu s čerstvě vystudovanou ekoložkou sázeli na zahradě první druhy vlastních bylin, starali se o ně a radovali se z každého pokroku. Tak vznikla biofarma Květomluva.

Foto: Květomluva

+1

„Tenkrát jsem ještě dělal u nás ve Vlachovicích místostarostu, což nám zajišťovalo jistý příjem. Ta práce mě hodně naplňovala a zároveň jsem se vždycky těšil domů, podívat se, jak se Zuzce daří s pěstováním, co nám roste a kde je potřeba pomoct,“ vypráví. Od roku 2019 už se oba farmě věnují na sto procent. Rozšiřují pozemky i sortiment výrobků, který z vypěstovaných bylin vzniká.

„Začali jsme od koupelových bylinných solí pro různé lázně a wellnes hotely. Můj taťka a bratři do nich dodávali dřevěné vany, tak jsme se k nim přidali s nabídkou bylinkových koupelí a mělo to úspěch,“ popisuje Radek Fryzelka podnikatelské začátky.

Dnes jejich farma zaměstnává šest stálých pracovníků, v sezóně pak i několik brigádníků. Na 1,5 hektaru pěstují více než dvacet pět druhů různých rostlin ve stoprocentní biokvalitě, na pomoc mají dva traktory, sběrací elektrický harvestor a ve výrobě tradiční i moderní stroje. „V podstatě tu všichni umíme všechno. Sklízet, míchat, péct, lisovat, balit…,“ komentuje distribuci práce majitel. Každé ráno se rozděluje práce podle počasí a podle toho, co je nejvíc potřeba.

Zároveň si každý zachovává svou specializaci, ve které je nejlepší. „Například dvě šikovné kolegyně se starají o pečení bylinných hypoalergenních krekrů, chlebíčků nebo i tyčinek,“ líčí. Z původní malé zahradní produkce je totiž nakonec plnohodnotný potravinářský a částečně kosmetický provoz. S širokým sortimentem výrobků dosáhli loni obratu devět milionů korun. Kromě čajů a koupelových solí se tu vyrábějí také masážní oleje, bylinkové sirupy nebo různé hypoalergenní bylinné potraviny: čekanková kávy, pomazánky, tyčinky, chlebíčky nebo originální „nekečup“.

Některé z produktů připravují v Květomluvě způsobem, který na trhu není běžný. Například bylinkové sirupy nevznikají vařením, ale studenou macerací ve dřevě. „Používáme 200litrové modřínové sudy, do kterých nasekáme čerstvé byliny, přidáme váhově stejně třtinového cukru nebo alkoholu a všechno to důkladně utlačíme, podobně jako se dělá zelí. Necháváme to zrát minimálně tři čtyři měsíce. Nejprve kádě vystavíme ven na sluníčko, aby se sudy prohřály a nastartoval se proces, pak je schováme pod střechu do skladu, kde se pomaličku uvolňují extrakty. Teprve potom byliny lisujeme v hydraulickém lisu,“ popisuje farmář a zároveň výrobce.

Výsledkem jsou různé druhy léčivých sirupů, které si zachovají maximální množství účinných látek – bez esencí a aromat. Konzervované jsou šetrnou pasterizací při šedesáti stupních.

Část produktů nese označení AIP, což znamená, že splňují tzv. autoimunitní protokol. V Česku byla Květomluva první firmou, která začala tyto potraviny cíleně vyrábět. „Jsou to potraviny bez lepku, mléka, vajec, obilovin, luštěnin a dalších běžných alergenů. AIP není jen dieta, ale způsob, jak restartovat tělo, najít, co nám škodí,“ vysvětluje Fryzelka. Začal s tím kvůli sobě, když po prodělané klíšťové encefalitidě řešil vážné zdravotní problémy a nechtěl celý život brát léky. „Nic podobného na trhu nebylo, tak jsme se společně s odborníky pustili do jejich vývoje. Chtěl jsem pomoci ostatním a samozřejmě i sobě,“ usmívá se.

Nezbytnou součástí farmy je také několik skleníků, přístřešky pro techniku, sklady a dvě sušárny – zmíněná historická a druhá nově postavená. Inspirovaná tradicí, stále dřevěná, roubená, vytápěná dřevem, ale s novou technologií a vysokým výkonem. „Ta nová usuší až dvacetkrát víc než naše historická. Ale v obou sušíme byliny na principu nízkoteplotního sušení při čtyřiceti stupních. Dřevo, trpělivost, žádné uspěchané průmyslové procesy,“ popisuje Radek Fryzelka.

Za svou práci získali majitelé před dvěma lety ocenění Ekofarma roku, udělované v České republice platformou Pro-Bio. Radek Fryzelka si ale i tady zachovává pokoru: „Je spousta farmářů, co by si to zasloužili stejně nebo víc. Ocenění nás potěšilo, ale nebereme ho jako cíl.“

Na otázku, co ho na jeho práci nejvíc baví, odpovídá: „Mimo jiné to, že je každý den a každý rok jiný. Letos máme například málo majoránky, ale zase hodně meduňky. Vlastně až moc. Už jsme ji sklízeli dvakrát a ještě minimálně jednou budeme,“ říká farmář s tím, že přizpůsobují vyráběný sortiment tomu, čeho je právě dostatek či nedostatek. „Tohle člověk neovlivní. Jsme pořád závislí na počasí, ale i různých náhodách. A i když všechno naplánujete sebelíp, příroda má poslední slovo,“ připomíná.