Programovat se učil na gymplu ve Zlíně. Teď v Seattlu nastupuje do Microsoftu a radí, co pro to udělal
Fabian Gabriel si chtěl zkusit studium střední školy v Americe. Nakonec tam šel i na vysokou a skončil prací u technologického giganta.
Fabian Gabriel
Dvaadvacetiletý Fabian Gabriel se při videohovoru z městečka Walla Walla na západě USA úlevně usmívá. Právě dokončil vysokou školu, čekají ho poslední školní prázdniny a pak nastupuje do své vysněné práce. V základně Microsoftu v Seattlu bude působit jako softwarový inženýr. Cesta k práci u technologického giganta ale pro mladého Čecha začala už dávno, když dostal ve dvou a půl letech svůj první počítač. „To jsem ale ještě nic neprogramoval, pouze jsem se na tom naučil hrát hry,“ směje se teď Gabriel.
Ke složitějšímu programování ho přivedl až učitel na gymnáziu ve Zlíně, odkud Gabriel pochází. Tam se rozhodl, že chce zkusit dokončit střední školu jinde, a vyřídil si sám přihlášku i stipendium. „Odejít studovat do USA byl vždycky můj sen. Chtěl jsem si vyzkoušet jiný systém vzdělávání,“ říká pro CzechCrunch. Přestoupil tak v sedmnácti letech rovnou do posledního ročníku tamní střední školy.
Jaké bylo odloučení od rodičů a přátel v poměrně nízkém věku? „Čekal jsem, že to bude horší. Byl jsem na internátní škole, takže o jídlo, praní a podobně bylo postaráno. Samozřejmě to ale bylo psychicky náročné. Člověk je daleko a bez rodiny,“ hodnotí to zpětně Gabriel. Navíc se přesouval během doznívající pandemie covidu, takže stále platila určitá hygienická opatření a nemohl se například scházet ve větších skupinách se spolužáky.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsV USA nastoupil na takzvanou college preparatory school, což je něco jako u nás gymnázium – jde o školu, která připravuje na studium na vysoké. „Největší rozdíl mezi českou a americkou střední školou je určitě v tom, že ve Státech má člověk větší svobodu. Může si více vybírat, co ho zajímá a na co se chce zaměřit. Pokud ho třeba zajímá fyzika, a nikoliv biologie, absolvuje v biologii pouze základy a pak se ponoří hlouběji do fyziky,“ popisuje Gabriel.
Po maturitě nechtěl nic podcenit a pro jistotu si podal přes dvacet přihlášek. „Chtěl jsem mít co nejvyšší šanci se někde uchytit,“ vysvětluje. Nakonec nastoupil na Whitman College ve městě Walla Walla ve státě Washington, kde vystudoval informační technologie.
„Už na vysokou jsem šel s tím, že bych chtěl na stáž do nějaké velké technologické firmy. Dostat se na ni, natož pak získat práci, ale není vůbec jednoduché. Obor studuje hodně lidí, konkurence je velká. Nelze jen studovat, získat titul a pak čekat, že mě někde zaměstnají,“ říká Fabian Gabriel a vysvětluje, že vstupenkou k full-time práci na takových místech bývá právě absolvování stáže během letních prázdnin. „To jsem věděl už od začátku a chtěl jsem na sobě pracovat i mimo školu. Už ve druhém ročníku na vysoké, kdy jsem se zaměřil na informatiku, jsem se snažil dostat na stáž do Googlu, Microsoftu nebo Applu,“ vyjmenovává.
Velké firmy navíc podle něj očekávají, že uchazeči se věnují svému oboru i během studia, a chtějí od nich něco navíc. „Už od začátku mé akademické kariéry jsem dělal menší projekty sám za sebe a zúčastnil se hackathonů, kde jsem tvořil projekty na různá témata a soutěžil s ostatními studenty po USA. Tyto projekty jsem si pak mohl napsat do životopisu a pomohly mi vyniknout v nabíracím procesu,“ nabízí jako tip pro ty, kdo by se chtěli vydat podobnou cestou.
První rok ale v Americe stáž nevyšla a Fabian Gabriel nakonec strávil léto prací pro technologickou společnost doma ve Zlíně. „Další rok jsem se poučil a začal se hlásit dříve. Velké firmy nabírají stážisty už rok dopředu. A Microsoft byl nakonec jediný, kdo se mi ozval.“ Následující léto tak strávil už v centrále technologické firmy Billa Gatese.
Přijímací proces podle Gabriela spočívá hlavně v rozhovoru s náborářem. „Pak jsem dostal za úkol naprogramovat přímo na místě drobnou věc. Přitom nešlo ani tak o výstup jako spíš o to ukázat, jak člověk nad programováním přemýšlí. Během stáže vás pak bedlivě pozorují, a pokud se osvědčíte, přijde později i nabídka na práci na plný úvazek,“ říká. A právě to se stalo i v jeho případě. Letos v květnu dokončil školu a v červenci by měl nastoupit jako softwarový inženýr.
Největší rozdíl mezi českou a americkou střední školou je v tom, že ve Státech má člověk větší svobodu.
Zpočátku ho fascinovala velikost společnosti. „Člověk si tam nepřijde jako ve firmě, je to spíš takové malé město ve městě. Celkem je tam přes sto padesát budov, ten areál neboli kampus je tak velký, že v něm jezdí firemní taxíky, kterými se přesouvají jednotliví zaměstnanci,“ říká Gabriel. Zároveň je vše blízko přírody. „Komplex je totiž na kraji města. Člověk tak může jít poté, co celý den koukal do počítače, chvíli koukat do zeleně.“
Největším kulturním rozdílem mezi Českem a USA je podle něj otevřenost novým nápadům a spolupráce mezi lidmi. „Ať už ve škole, kde jsme pracovali na společných projektech a vedli diskuse, nebo v pracovním prostředí během meetingů a brainstormingu. Vždy bylo důležité, aby každý člen přispěl svým nápadem a podělil se o svůj úhel pohledu. Žádný nápad není špatný a právě to, že každý přemýšlíme trochu jinak a řekneme, co si opravdu myslíme, může pomoci přijít s něčím mnohem lepším, než co by vzniklo z jednoho jediného nápadu,“ vysvětluje Gabriel.
Prý mu ale trvalo poměrně dlouho, než si zvykl na jinou kulturu a dynamiku ve společnosti. Ze začátku si moc nevěděl rady, jak navázat kontakt s Američany. „Jsou sice celkově otevřenější na povrchu, ale trvá delší dobu a vyžaduje víc úsilí, než si člověk vytvoří hlubší přátelství,“ zamýšlí se mladý Čech. Bylo tak pro něj někdy jednodušší trávit čas s ostatními zahraničními studenty. „I když jsme všichni z jiného zázemí, tak máme společné to, že se snažíme uspět v cizí zemi,“ dodává.
Hlavním problém ale ve výsledku byly peníze a způsob, jak školu ufinancovat. „To byla největší překážka na mé cestě dostat se do USA, protože drtivá většina tamějších vysokých škol nenabízí stipendia mezinárodním studentům,“ popisuje Gabriel. Současní zájemci to mají navíc složité i kvůli vízům. Gabrielovi se ale nakonec přece jen podařilo na střední i vysoké získat místní stipendia. A jak je u něj typické, nespoléhal se jen na ně. „Také jsem měl brigády ve škole, třeba jako knihovník nebo doučující, což mi pomohlo pokrýt ostatní náklady pro každodenní život,“ uzavírá.