Lidská zvídavost je nejspíš ještě silnější než koronavirus. Zatímco celý svět byl v částečné paralýze, vesmírné bádání má za sebou nadmíru úspěšný rok plný důležitých milníků téměř na všech frontách, přičemž tu největší pozornost si samozřejmě vysloužilo SpaceX pod taktovkou Elona Muska.
Rok 2020 ale potvrdil, že všechna esa v rukávu nemají už zdaleka jen Američané. Následující přehled největších vesmírných milníků letošního roku ostatně ukazuje, že slavit mohlo Japonsko, Čína i Spojené arabské emiráty. Úspěch si mimo jiné připsala i brněnská firma.
1. První lidské posádky v barvách SpaceX
Bez větších pochyb byl největším letošním milníkem okamžik, když se 30. května odlepila z rampy raketa Falcon 9 s astronauty Doughem Hurleym a Bob Behnkenem na palubě. Bylo to tak vůbec poprvé, co SpaceX vyneslo do vesmíru lidskou posádku. Američanům se tak téměř po deseti letech (od vyřazení raketoplánů) vrátila vlastní možnost, jak vysílat astronauty na orbit.
První lidská posádka na palubě lodi SpaceX – Dough Hurley (vpředu) a Bob Behnken
2. Úspěšné testy lodi Starship
Musk a jeho tým nezapomínali ani na ostatní oblasti svého bádání. Významně posunuli také vývoj lodi Starship, která by jednou měla donést lidi na Mars. Několik jejích prototypů v průběhu roku startovalo z kosmodromu u texaského městečka Boca Chica. Nejdříve jen do 150 metrů, ke konci roku ale diváci měli možnosti vidět fascinující let do 12,5 kilometru, včetně vůbec poprvé předvedeného přistávacího manévru.
3. Trojice roverů zamířila k Marsu
O něco reálnější obrysy dostaly jiné mise mířící k rudé planetě. Díky příznivé pozici Marsu vůči Zemi k němu v krátkém časovém sledu vystartovala hned trojice raket nesoucí na palubě trojici zbrusu nových roverů.
Všechny tři doputují k rudé planetě v únoru roku 2021. Původně se k této trojici měl přidat i výtvor Evropské vesmírné agentury (ESA). Té se ale nepodařilo připravit vozítko včas, a tak kvůli relativním pozicím Země a Marsu bude mít další příležitost až za dva roky.
4. Japonsko vrátilo na Zemi vzorky z asteroidu
O docela jiný, ale neméně významný počin se postarala Japonská vesmírná agentura (JAXA). V prosinci totiž v australské buši přistála kapsle, která obsahovala velmi cenný náklad: méně než gram horniny z asteroidu Ryugu, který na něm sebrala sonda Hajabusa2. Navrátit na Zemi takový vzorek se podařilo teprve podruhé v historii. Vědci doufají, že jim pomůže zjistit více o původu života na vnitřních planetách sluneční soustavy.
Mezinárodní tým vědců, jenž zkoumá Venuši, byl letos nadmíru překvapený. Díky teleskopu, který k planetě vyslal signál v určité vlnové délce, totiž zjistil, že v atmosféře se nachází fosfan – molekula, o které víme, že ji na Zemi dokáží přírodně tvořit jen mikroorganismy. Nejedná se o žádné potvrzení života na této nehostinné planetě, po oznámení objevů ale šéf NASA Jim Bridenstine volal po upřednostnění Venuše ve vesmírném bádání.
Foto: NASA
Na planetě Venuši by mohl být život
6. Kolaps ikonické observatoře v Portoriku
Vesmírný průmysl má za sebou ale i jeden smutný konec. Obří ikonický radioteleskop Arecibo v Portoriku byl nejdříve v létě silně poškozen, až se koncem roku definitivně zřítila jedna z jeho podpůrných věží, čímž ho nejspíš nenávratně zničila. Observatoř Aceribo už od roku 1963 hrála zásadní roli například při hledání známek po mimozemských civilizacích a posloužila také jako kulisa v bondovce Zlaté oko.
7. Raketa Vega s českou vlajkou a klíčovou součástkou z Brna
Ačkoliv Česko bychom za žádnou vesmírnou velmoc nejspíš nepovažovali, i náš vesmírný průmysl zaznamenal velký úspěch. V září totiž z Francouzské Guyany odstartovala raketa Vega od ESA. To by samo o sobě ještě nebylo tak zvláštní, ale vůbec poprvé měla na palubě nosič satelitů z Brna, který od píky vyvinula firma SAB Aerospace. Tato klíčová součástka se zasloužila o vynesení hned 53 satelitů najednou.
Rudá planeta lidstvo fascinuje už dlouhé dekády. Čtvrtá planeta sluneční soustavy, k níž to máme nejblíž, nás přitahuje i proto, že věříme, že by na ni mohl být život. A přestože se o tom, že se na ni lidstvo – tak jako třeba již několikrát na Měsíc – vypraví, mluví již také pořádně dlouho, je stále větší šance, že se toho současné generace dožijí.
Do svého ambiciózního plánu dobýt Mars a začít tam budovat kolonii totiž významným tempem šlape Elon Musk. Devětačtyřicetiletý vizionář právě v americké Texasu staví obří raketu Starship, se kterou chce jednou lidskou posádku k Marsu vypravit. Dost možná to bude ještě v této dekádě a o tom, co nás na rudé planetě čeká, až tam dorazíme, jsme již psali zde.
Na úspěšný text specialisty na Mars Petra Brože nyní navazujeme s dalším vesmírným tématem. Tentokrát se Petr Brož společně s Julií Novákovou, evoluční bioložkou na PřF UK a popularizátorkou vědy, podívali na to, zda bychom vlastně Elonu Muskovi samotné přistání na Marsu měli dovolit, protože to není zdaleka tak jednoduché (když odhlédneme od náročnosti samotné cesty), jak se může zdát.
***
Pět, čtyři, tři, dva a zážeh. Trojice motorů Raptor začala za obrovského řevu chrlit proud ohně. Během okamžiku dala do pohybu sedmdesát metrů vysoký prototyp experimentální rakety SN8 společnosti SpaceX. O čtyři a tři čtvrtě minuty později už byla ve výšce přibližně 10 kilometrů nad texaskými mokřady. Pak se poslední motor vypnul, raketa se přetočila a začala plachtit k místu přistání. Tedy lépe řečeno padat. A pak se stalo něco šíleného.
Na Mars chce SpaceX vyslat obří raketu Starship
Raketa provedla částečný „přemet“, zažehla motory a pokusila se o přistání. Namísto mračna zvířeného prachu z přistávací plochy se ale ozvala hlasitá rána. Raketu pohltila obrovská koule ohně. Oproti zbytku testu se přistání nepovedlo tak, jak si mnozí přáli. I přesto se ale jedná o obrovský úspěch Elona Muska a jeho týmů inženýrek a inženýrů, kteří se snaží o zdánlivě nemožné: dopravit člověka na Mars.
Po úspěšném testu by tak i ti největší skeptici měli zpozornět. Cesta člověka na Mars je před námi totiž mnohem blíže, než si většina z nás myslí. Je možné, že už od nás není tu jednu generaci, o které pravidelně slýcháme od 70. let 20. století, ale je mnohem blíže. Možná méně než jedno desetiletí.
Elon Musk tvrdí, že lidé poletí k Marsu již v roce 2026, ale tomuhle termínu věří asi málokdo. I přes to je ale nejvyšší čas začít přemýšlet nejen nad technickými problémy meziplanetární cesty, ale i nad problémy dalšími – těmi vědeckými a etickými.
Je na Marsu život?
Otázka, jestli jsme ve vesmíru sami, je jedním z hnacích motorů současné vědy. Kvůli jejímu zodpovězení utrácíme desítky miliard amerických dolarů za stále sofistikovanější vědecká zařízení. Každou noc pročesávají teleskopy noční oblohu a po desetiletí vysíláme do dálav sluneční soustavy desítky planetárních sond s cílem jednotlivé světy prozkoumat. Zatím je však naše snaha bezúspěšná.
Neznamená to ale nutně, že život jinde ve vesmíru není. Jen to dokládá, že jsme se prozatím nepodívali na to správné místo. Přitom jedno z nejslibnějších a pro nás nejlépe dostupných míst, kde mimozemský život ve sluneční soustavě hledat, je Mars. Je to dáno blízkostí této planety k Zemi i relativně přívětivými podmínkami, které na jejím povrchu panují.
Když se z oběžné dráhy na rudou planetu podíváte, snadno navíc vyčtete, že planeta prošla bouřlivou a velice zajímavou geologickou minulostí. Povrch nese doklady o srážkách Marsu s asteroidy, o masivní sopečné činnosti, o praskání kůry vlivem tektonických procesů i o tom, že se kdysi na povrchu Marsu musela nacházet kapalná voda. Tedy takové podmínky, které mohly být potenciálně příznivé pro život tak, jak ho známe ze Země. A to alespoň krátkodobě.
Foto: ESA/DLR/FU Berlin
Snímek povrchu Marsu ukazuje oblast Osuga Valles, kde kdysi dávno v historii musela po povrchu téci kapalná voda
Proto jsme již v 70. letech 20. století k Marsu vyslali dvojici sond Viking, které měly život na povrchu Marsu hledat. Sondy bohužel jednoznačnou odpověď nepřinesly. Výsledky provedených experimentů se daly vysvětlit dvěma způsoby – přítomností života i chemickými reakcemi neživé přírody. Postupně převážil názor, že za zajímavými výsledky stály procesy spjaté s neživou přírodou.
Od té doby k planetě zamířilo několik sond, které nám umožnily pochopit řadu procesů odehrávajících se na samotném povrchu i pod ním. Nicméně žádná ze sond do dnešních dnů nepřinesla definitivní důkaz toho, že se na rudé planetě život někdy nacházel. Jenže sondy nepřinesly ani jasné důkazy toho, že se na Marsu v jeho historii život nikdy vyskytnout nemohl.
Stále tak existuje možnost, že jednou na povrchu Marsu nalezneme zkamenělé zbytky organismů. A nebo najdeme přímo život. Dnes totiž díky planetárním sondám a vozítkům víme, že se blízko povrchu Marsu nachází stále oblasti, které by teoreticky přítomnost života mohly dovolovat i dnes. Ať už jsou to podzemní jezera, báze ledovců nebo třeba praskliny hluboko v kůře. Na to, abychom tyto možnosti jednoznačně odmítli jako pro život nepříznivé, známe Mars příliš málo.
Nesmíme Mars kontaminovat
Možnost, že by se na Marsu mohl mimozemský život stále nacházet, i to, že jsou tam oblasti s vhodnými podmínkami umožňující uchycení pozemského života, je důvod, proč při výzkumu rudé planety postupujeme tak obezřetně. Každá sonda, jež se má povrchu Marsu dotknout, je proto podrobována velice složité a technicky i finančně náročné proceduře sterilizace. Platí přitom, že sterilizace je o to náročnější, o co větší je riziko kontaminace planety nebo falešně pozitivního výsledku v případě mise pátrající přímo po životě.
Sondy Viking byly sterilizovány jako celek, a to umístěním ve speciální „peci“, ve které byly přibližně 40 hodin zahřívány na teplotu okolo 110 °C. To je teplota, kterou přežije jen hrstka pozemských organismů. Naštěstí ale takových, které jen těžko můžeme ve výrobních závodech planetárních sond očekávat. Tyto organismy totiž žijí například u horkých pramenů na dně oceánu.
Foto: NASA
Snímek ze 70. let 20. století ukazuje jednu ze sond Viking během příprav na sterilizaci za pomoci pečení
Dnes by takový postup sterilizace ale valná většina sond nepřežila. Ostatně i v případě Vikingů pečení omezilo výběr přístrojů, které mohly být na sondu použity. Mnoho citlivých vědeckých přístrojů i počítačového vybavení sond, jež dnes používáme, tomu brání. Proto například vozítko Perseverance, které NASA vypustila letos v létě a mělo by v únoru příštího roku dosednout na povrchu Marsu.
Perseverance bude na rudé planetě pátrat po známkách života a bylo sestaveno v „čistých sálech“. V nich pracují inženýři a inženýrky v celotělových oblecích, vše je pravidelně při konstrukci čištěno dezinfekcí, kontrolováno na množství mikrobiálních spor a nakonec sterilizováno peroxidem vodíku. U jiných sond se kromě peroxidu mohou použít i jiné agresivní chemikálie, ale princip je stále stejný.
Cílem toho všeho je zabít co největší množství pozemských organismů a tím snížit šanci, že se sonda stane meziplanetární Noemovou archou, která by na povrch Marsu dopravila nezvané pasažéry. Ve vědecké obci totiž panují obavy, že by dovezený život ze Země mohl začít osidlovat vhodná místa a nebo případně vyhubit marťanské mikroskopické tvory (pokud tam existují) dříve, než je objevíme a prozkoumáme.
Chceme se také vyvarovat obrovské blamáže. Představte si, že bychom ohlásili nalezení života na Marsu. Tedy učinění největšího objevu v historii vědy, a následně bychom zjistili, že se jedná jen o kolonii mikrobů dovezených některou z předchozích sond ze Země.
Dnes proto existuje celá série postupů a opatření, souhrnně označovaných jako planetární ochrana, jejímž cílem je zamezení kontaminace Marsu pozemským životem. A to nás velkým obloukem přivádí zpět ke SpaceX.
Raketou na Mars, poletíme…
Vyvíjená raketa Starship přitom bude se svými 70 metry a přibližně 120 tunami skutečně obrovská bestie. Navíc to bude bestie prošpikovaná sofistikovanou elektronikou nutnou k jejímu bezproblémovému chodu a letu. Obojí v podstatě vylučuje, aby budoucí raketa prošla náročným procesem sterilizace. Ke všemu by to bylo naprosto zbytečné.
Oproti sondám, které jsou po sterilizaci zabaleny do ochranného obalu, aby nebyly opětovně pozemským životem kolonizovány, toto se Starship prostě nepůjde. Obří raketa totiž bude muset startovat ze startovací rampy, kde bude přinejmenším zvnějšku vystavena okolnímu prostředí, a tedy i armádě mikrobů.
Budova, ve které se kompletují testovací prototypy lodi Starship od SpaceX
SpaceX v Texasu svým způsobem vyrábí Noemovu archu, která k zamýšlenému letu k Marsu ponese spoustu pozemského života. Jakmile tak poprvé dosedne na povrch rudé planety, budeme mít stoprocentní jistotu, že na Marsu život je (byť už ne, že tam přežije). Jen ale v jiné podobě, než jsme si to za posledních pár desítek let vysnili.
Nic na tom nemění ani let Starship meziplanetárním prostorem plné kosmické radiace a v prostředí vakua. Ze Země totiž víme, že tu žije celá řada druhů, které by cestu podobným prostředím pravděpodobně dokázaly přežít. Za všechny zmiňme želvušky (Tardigrada), kmen živočichů, jehož zástupci jsou schopni odolat tisícinásobku radiace co člověk, kompletní absenci vzduchu i extrémnímu rozsahu teplot od −273 do +150 °C.
Jsou toho schopni proto, že dokáží přejít do anabiózy, tedy ametobolického stavu, ve kterém mohou být v podstatě libovolně dlouho. Je tak téměř jisté, že pár těchto organismů cestu na nesterilizované Starship přežije. Jenže to nebude náš hlavní problém. Cílem SpaceX totiž není dopravit na povrch Marsu autonomní Starship, ale lidi.
Přistání na Marsu je ošemetná záležitost
Ač si to neradi připouštíme, člověk je chodícím rájem bakterií. Nacházejí se zvnějšku na naší kůži a vlasech, ale také uvnitř našich těl, kde nám pomáhají s trávením, ovlivňují naši imunitu, náladu – cokoli si dovedeme představit. S většinou z nich žijeme ve vzájemné symbióze, kdy rozkládají pro nás nestravitelné látky na složky, které dovedeme zpracovat, vyrábějí vitaminy, ovlivňují vstřebávání užitečných látek, snižují riziko autoimunitních poruch a alergií.
To znamená, že i kdyby to nějak tajuplně šlo, tak se jich zbavit prostě nemůžeme. Lidé i jiní živočichové zbavení mikrobů jsou sice zpravidla schopni přežití, ale rozhodně ne plnohodnotného života. Jakmile tak lidé přistanou na Marsu, kontaminace rudé planety bude nevyhnutelná.
Foto: SpaceX
Lodě Starship mají pomoci vybudovat základny na Marsu
Vědecký svět proto začíná svým způsobem závodit s časem. Přistání člověka na Marsu nám sice umožní nepředstavitelný nárůst v možnostech jeho výzkumu – lidé jsou stále ještě mnohem efektivnější při různorodé práci než roboti –, jenže současně nesmírně ztíží naše snahy o nalezení mimozemského života na této planetě. Jak moc? To ukáže až čas.
Míra nebezpečí kontaminace Marsu pozemským životem přitom bude významně záviset na přístupu SpaceX, respektive na národních regulátorech, kteří budou vydávat konečná povolení ke startu, profilu mise a pravděpodobně také k samotnému přistání.
Dnes nevíme, jestli se tato soukromá společnost bude snažit Mars před kontaminací chránit (a pokud ano, jak?), nebo ne. Víme ale, že jsme k riziku kontaminace blíže než kdykoliv předtím. Elon Musk se totiž chystá v dohledné budoucnosti k Marsu vyslat raketu, ať už s člověkem, nebo bez něho, kterou v podstatě nepůjde efektivně sterilizovat.
Má nás možnost, že se pozemský život, ať už záměrně, nebo omylem, rozšíří po Marsu trápit, nebo ne? Jako autoři tohoto textu předem říkáme, že nevíme. Ostatně ani vědecká komunita se stoprocentně neshodne.
Většina vědců se přiklání k obezřetnějšímu přístupu, někteří však argumentují tím, že Země a Mars si v průběhu věků vyměnily takové množství meteoritů (které mohly obsahovat mikrobiální spory schopné nejspíše přežít uvnitř kamene vymrštěného do vesmíru dopadem jiného tělesa), že pokud pozemské organismy dokážou na vybraných místech Marsu přežít, nejspíš už tam jsou.
Foto: SpaceX
Teraformace Marsu je sen, o kterém se Elon Musk nebojí veřejně mluvit
Nemáme však jistotu. Je to jen teorie, a tak se přinejmenším prozatím vyplatí být obezřetný. Stále je tu totiž ono riziko blamáže v podobě falešně pozitivního výsledku u sondy hledající na Marsu život. Tedy oznámení nálezu marsovského života a následného zjištění, že byla objevena „jen“ přeživší pozemská kontaminace.
Přístup striktní ochrany Marsu i jeho případné osídlení pozemským životem má svá pro a proti, o kterých bychom zajisté svedli vášnivou a velice dlouho diskuzi. Z pohledu těch, co chtějí najít mimozemský život, bychom byli rádi, kdyby se k planetární ochraně přistupovalo obezřetně a s pokorou. Jenže z pohledu fanoušků lidské expanze po sluneční soustavy víme, že to dříve či později bez kontaminace nepůjde.
Jakmile je jednou k dispozici technologie, je jen otázka času, než ji někdo použije. Ať už se souhlasem patřičných autorit, nebo takříkajíc na své triko. Byli bychom však rádi, aby o takto důležité otázce s přesahem mimo naší rodnou planetu nerozhodla jedna soukromá společnost.
Je totiž v zájmu nás všech, nejenom vědecké obce, abychom o tomto úskalí pilotovaného letu k Marsu věděli a veřejně o něm diskutovali. Je to totiž rozhodnutí, které nepůjde vzít časem zpět.
Pomocí cookies ukládáme vaše nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu … Číst dále
Pomocí cookies ukládáme vaše nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu. Informace o užívání našich stránek také dále sdílíme s našimi obchodními partnery z oblasti sociálních médií, reklamy a analytiky. Za tyto webové stránky a soubory cookies odpovídá CzechCrunch s.r.o. Více informací naleznete na následujícím odkazu.
Nastavit preferované cookies
Vždy, když navštěvujete jakoukoliv webovou stránku, stránka může ukládat nebo získávat informace z vašeho prohlížeče, zejména formou souborů cookies. Tyto informace se mohou týkat vás, vašich preferencí nebo vašeho zařízení a jsou užívány převážně k zajištění vámi očekávaného chodu stránek. Takto získané informace vás obvykle přímo neidentifikují, ale mohou vám zprostředkovat personalizovanější zkušenost při užívání našich stránek. Protože respektujeme vaše právo na soukromí, můžete zakázat některé druhy cookies, které nejsou k využívání našich stránek nezbytné. Pokud se však rozhodnete některé cookies zakázat, může mít tento krok vliv na vaši uživatelskou zkušenost stránek a námi nabízené služby. Aktivací níže uvedených souborů cookies vyjadřujete souhlas s tím, že vaše osobní údaje mohou být převedeny do třetích zemí. Více informací naleznete na následujícím odkazu.
Možnosti předvolby jednotlivých cookies
Naprosto nezbytné cookies
Nezbytné cookies zajišťují klíčové funkce webových stránek jako jsou zabezpečení, správa sítě, přístupnost a základní statistiky o návštěvnících, takže není možné je vypnout. Prohlížeč můžete nastavit tak, aby blokoval soubory cookie nebo o nich posílal upozornění (tato skutečnost však může mít vliv na fungování stránek).
Pokročilé analytické funkce
Nástroje třetích stran, které nám umožňují zlepšovat fungování webových stránek pomocí zasílání zpráv o tom, jaký způsobem stránky užíváte. Tyto cookies však shromažďují údaje způsobem, který nikoho přímo neidentifikuje. Pokud tyto cookies nepovolíte, nebudeme vědět, kdy jste navštívili naši stránku.
Funkce a preference
Funkční a preferenční cookies umožňují použití pokročilého webového obsahu a pokročilých funkcí a zároveň nám také umožňují ukládat vaše nastavení a preference.
Cílené soubory cookies
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat personalizované nabídky, obsah, jakož i reklamní obsah, na základě vašich zájmů na našich webových stránkách, na stránkách třetích stran a na sociálních médiích. Neukládají ale vaše osobní informace přímo, nýbrž přes jedinečné identifikátory prohlížeče a internetového zařízení. Pokud je nepovolíte, bude se vám zobrazovat na stránkách méně cílená reklama.