Pokud můžeme mluvit o celebritách také v souvislosti s dokumentárními sériemi, sir David Attenborough patří k těm nejvýznamnějším. Je proto velkou událostí, když vlastní jméno použil přímo do názvu svého nového projektu a označil ho za „osobní svědectví“. Nabízí v něm jedno z vůbec nejsilnějších audiovizuálních zpracování naléhavosti ochrany přírody a s ní celého lidského druhu.

Snímek David Attenborough: Život na naší planetě, který má spíše než ke klasickému dokumentu blíže k filmové eseji, začíná takříkajíc na konci. Tedy konci, jaký už jednou nastal, když se lidem vymknuly z kontroly mechanismy pro využívání přírodních zákonů k vlastnímu prospěchu. Britský přírodovědec v Černobylu ukazuje prázdné zchátralé prostory, které už několik desítek let jsou a ještě dlouho zůstanou zcela neobyvatelné.

Zatímco Černobyl byl jednorázovou událostí, po celé planetě už desítky let probíhají operace ultimátně vedoucí k něčemu podobnému. „Svět přírody uvadá, sám jsem to viděl v průběhu mého života. Je mi 93 let. Tento film je mým svědectvím a vizí pro budoucnost,“ říká Attenborough v prvních minutách snímku.

Netflix před několika dny uvedl dost možná nejdůležitější film letošního roku. Přinejmenším. Ve své podstatě neříká nic nového, ale prostřednictvím života nejdéle působícího televizního přírodovědce dává vše do souvislostí, aby vytvářel působivý celek.

Důležitá je perspektiva – po zhlédnutí Života na naší planetě nás možná budou při sledování jiných přírodních dokumentů napadat paranoidní myšlenky. Budeme zvažovat, nakolik je hojnost přírody, na kterou se díváme, spíše složitě vyselektovaným výřezem obšírnější reality, kde většina krajiny vypadá velice odlišně. Stejně tak novinka působí v rámci celé Attenboroughovy filmografie.

Dřívější dokumenty přírodovědce nám především umožňovaly nahlédnout do zákoutí divoké přírody, kam bychom se jinak nedostali. Loňská Naše planeta, kterou Netflix zveřejnil i na YouTube, měla už značně viditelnější ekologický aspekt. Attenborough nám ukazoval, o co můžeme přijít. Novinka tuto perspektivu převrací.

Osudy britského vědce v ní sledujeme od útlého věku, kdy nedaleko svého domova sám v každé volné chvíli zkoumal zkameněliny. Tehdy (ve třicátých letech minulého století) žilo na Zemi téměř o 70 procent méně lidí než dnes. V průběhu jediného lidského života důsledkem nadvlády lidského druhu nastalo v přírodě více změn než za předchozí miliony let.

Dříve se tak mohlo zdát, že Attenboroughova kariéra zachycuje různé krásy planety. Život na planetě tento dojem zásadním způsobem mění – jeho kariéra naopak když nesleduje, tak následuje historii zkázy. Dokumentarista vysvětluje a ukazuje, jak si při natáčení dalších projektů všímal rychle rostoucí míry ohrožení, jakým divoká příroda čelí.

Snímek obsahuje stejně krásné záběry jako to nejlepší, co vzniklo pro BBC, zároveň však v epickém rozsahu zachycuje, jak málo jich už zbývá. Podobně jako jiné environmentálně zaměřené dokumenty nesleduje pouze určitou výseč z ekologických problémů. Zvoleným vyprávěním z perspektivy konkrétního člověka a jeho osobního příběhu se mu ale lépe než většině jiných daří shrnout rozsah zkázy vyvěrající z klimatických změn, přílišného čerpání zdrojů a podobně.

Film takovým způsobem rychle směřuje k tomu dosud nejhoršímu a ukazuje sekvence, které rozruší snad každého. Středobodem jedné velice emotivní scény se stává také sám Attenborough, který je jinak plný nadšení a optimistického údivu.

Přesto Život na planetě končí optimisticky a přitom varovně. Zmiňuje známou, avšak často přehlíženou myšlenku: planeta a život na ní zde byli dlouho před námi a obejdou se i bez naší pomoci. Předcházet klimatickým změnám, devastaci ekosystémů a drancování přírodních zdrojů je nutné proto, abychom ochránili sami sebe.

Nejlépe to samozřejmě komunikuje samotný film, který si zaslouží pozornost všech. Také na CzechCrunchi ovšem pravidelně píšeme jak o některých problémech, tak řešeních předcházejících dalšímu zhoršování situace. Objevují se tak příběhy startupů minimalizujících produkci masa, využívajících automatizaci ve výsadbě stromů, stavějících vertikální farmy a tak podobně.

Na pozitivních změnách se můžeme podílet i my

Život na planetě zjevně cílí především na mladší diváky, kteří by za svůj život mohli pozorovat ještě extrémnější změny než Attenborough. Díky Netflixu se tak důležité sdělení dostane hlavně k nim. Ze stejného důvodu byl dokumentaristovi nedávno založen také oficiální účet na Instagramu, který získal milion sledujících nejrychleji v historii sociální sítě a aktuálně zasahuje šest milionů lidí.

Ačkoliv značná část odpovědnosti za situaci zobrazenou ve filmu leží na vládách zemí a vedeních velkých korporací, na pozitivních změnách se mohou podílet také obyčejní lidé. Těmi nejzjevnějšími a nejjednoduššími jsou například pečlivější výběry toho, co nakupujeme – vyhýbejme se produktům s palmovým olejem z neověřených zdrojů, jezme méně masa, netolerujme kácení pralesů, ale také choďme k volbám, dbejme na environmentální části programů stran a tlačme na politiky.

David Attenborough ve svém filmovém svědectví zmiňuje hlavně celospolečenské pozitivní změny a činí to s nadšením sobě vlastním. Zdůrazňuje při tom nutnost rozsáhlých činností v tomto směru. I když jeho možná nejosobnější projekt obsahuje některé z nejtíživějších scén za celou jeho kariéru, ještě důležitější je se jimi nechat ovlivnit pro možnost optimistického vyústění.