Původně si myslela, že to bude brigáda při mateřské. Z garáže nakonec vyrostl rodinný byznys s hračkami

Zatímco většina rodičů s neposedným batoletem a druhým potomkem na cestě hledá alespoň chvilku klidu, Markéta Vojáčková po večerech stříhala videa a balila balíčky. „Můj syn byl velmi náročné dítě a bylo složité ho zabavit. Běžné hračky navíc nesplňovaly moje představy o tom, jak by ho hra mohla rozvíjet,“ vzpomíná. Hledání vhodných pomůcek ji přivedlo k nápadu, který měl původně být jen přivýdělkem při mateřské. Z něj nakonec vyrostla Hračkolka – byznys, jenž letos míří na obrat 40 milionů korun.

Při pátrání po inspiraci narazila na takzvané senzorické hraní a zjistila, že v Česku je tento segment stále v plenkách. V obchodech převažovaly klasické plastové hračky, které jí příliš nevyhovovaly. „Pátrala jsem proto v zahraničí a objednávala například relaxační pomůcky nebo kinetický písek. Děti s nimi mohou experimentovat a poznávat různé materiály,“ líčí. Výrobky zaujaly i rodiče v jejím okolí, a tak se z osobního hledání postupně zrodil nápad na vlastní e-shop.

Na začátku přitom Vojáčková žádný velký podnikatelský plán neměla. Všechno vznikalo přirozeně při hraní s jejím synem. Společné aktivity natáčela a sdílela na sociálních sítích, kde ostatním rodičům ukazovala nejen zajímavé hračky, ale především možnosti jejich využití a nápady na smysluplné hraní s dětmi. „A postupně se z toho stal způsob, jakým Hračkolku představujeme,“ pochvaluje si zakladatelka e-shopu. Jeho název vznikl spojením slov hračka a školka, jelikož jednotlivé produkty mají děti zabavit a také podpořit jejich učení a rozvoj.

Markétin manžel Petr tehdy pracoval v automobilovém průmyslu, který ho však začal vyčerpávat. Proměna celého odvětví jej navíc přiměla přemýšlet o dalších možnostech. „Už jsem cítil, že potřebuji změnu. Když jsem viděl, jak Hračkolka hezky roste, naplno jsem se do ní zapojil,“ vysvětluje. Teď ve firmě řídí obchod, finance a inovace, zatímco jeho žena má na starosti výběr zboží a marketing včetně sociálních sítí.

První sklad měli manželé ve vlastní garáži. S rostoucím zájmem si ale museli pronajmout větší prostory. „Dnes fungujeme v pořadí třetím skladu. A i ten nám už přestává dostačovat,“ říká Petr Vojáček. Ostatně v nabídce mají kolem 4 500 produktů od výrobců, jako jsou Tickit, Learning Resources nebo Yellow Door. Loni vyřídili 12,5 tisíce objednávek a utržili 28 milionů korun. „Letos očekáváme 15 až 16 tisíc objednávek a obrat kolem 40 milionů,“ věří podnikatelský pár.

S růstem firmy přišla letos v létě také první akvizice – Vojáčkovi koupili značku modulárního nábytku Momkii. Původně přitom vůbec neplánovali kupovat firmu. „Jsme z Uherského Brodu a výroba Momkii sídlí nedaleko, v Uherském Hradišti. Domluvili jsme si osobní setkání a z původního záměru koupit jeden výrobek pro naše děti nakonec vznikla příležitost převzít celou značku,“ usmívá se Vojáčková.

V Momkii viděla potenciál, který podle ní nebyl naplno využitý. „Produkt nás zaujal svou variabilitou, kvalitou i tím, že se vyrábí v Česku. Věděla jsem, že díky našim zkušenostem s e-commerce a marketingem mu dokážeme dát nový směr a oslovit mnohem širší skupinu zákazníků,“ vypráví.

Foto: Hračkolka

+35

Modulární nábytek totiž není levná záležitost – rozšířená sestava stojí 15 až 20 tisíc korun, takže zákazníkům je potřeba vysvětlit, co za své peníze získají. „Hračkolka má velkou zákaznickou základnu, a tak jsme mohli nábytek začít ihned nabízet rodičům i školám a školkám,“ říká Vojáčková. Pěnové sestavy Momkii navíc dobře zapadají do konceptu klidových zón, které si školy stále častěji zřizují.

Hlavní výhodou nábytku je jeho variabilita. Jednotlivé díly lze přestavět podle potřeby: jednou vytvoří čtecí koutek, jindy místo k odpočinku nebo prostor pro ranní kruh. „Děti si přitom sestavy zvládnou přeskládat samy,“ vyzdvihuje Vojáčková. Výroba zůstává v Česku a Vojáčkovi koordinují spolupráci s dodavateli jednotlivých komponentů. V Hračkolce pak nábytek kompletují a připravují k expedici.

Senzorické hraní si postupně nachází místo také v mateřských školách. Hračkolka proto nabízí nejen pomůcky, ale i inspiraci pro pedagogy. „Pořádáme workshopy, na kterých učitelům ukazujeme, jak senzorické hraní jednoduše začlenit do každodenní výuky. Chceme, aby si odnesli konkrétní nápady, které mohou rovnou využít ve třídě,“ popisuje Vojáčková.

Aby učitelům usnadnili práci s pomůckami a sami zůstali v kontaktu s praxí, otevřeli Vojáčkovi letos ve Zlíně komunitní centrum Hračkolka Edu. Konají se v něm kroužky senzorického hraní, školení či natáčení obsahu pro sociální sítě. „Děti si u nás mohou jednotlivé předměty rovnou vyzkoušet. Získáváme tak okamžitou zpětnou vazbu a zároveň máme po ruce malé testery,“ smějí se manželé. Hračkolka cílí na děti od tří do osmi let a její pomůcky už zamířily do přibližně 2 500 škol a školek v Česku i na Slovensku.

Foto: Momkii

+13

Mění se také to, kdo u Hračkolky nakupuje. Zatímco zpočátku tvořili většinu zákazníků jednotliví rodiče, nyní roste podíl objednávek ze škol a školek. „Je jen otázkou času, než u nás B2B segment převáží. Aktuálně už představuje 40 procent objednávek,“ vypočítává Vojáček. Toto podnikání má ovšem výraznou sezónnost – školy nakupují hlavně před koncem školního roku a na sklonku podzimu, kdy se současně rozjíždí předvánoční nápor rodičů. Na poslední čtvrtletí tak připadá zhruba polovina ročních tržeb.

To přináší vyšší nároky na financování, skladové kapacity, zaměstnance i logistiku. „Postupně jsme pochopili, že samotný růst obratu není jediným měřítkem úspěchu. Důležité je, aby firma rostla zdravě a dlouhodobě udržitelně. Dnes proto mnohem více sledujeme skutečnou ziskovost, provozní náklady i návratnost jednotlivých investic,“ říká Vojáček. S růstem firmy se proměnil také přístup k jejímu řízení a marketingu. Manželé proto začali klást větší důraz na celkovou ekonomiku podnikání, nikoli jen na stále vyšší prodeje.

Další akvizice teď proto aktivně nevyhledávají. Víc jim dává smysl rozšiřovat nabídku a dál rozvíjet Momkii. „Do budoucna bychom chtěli obě značky propojit v jeden celek se společným skladem, výrobním zázemím a velkým prostorem pro dětské hraní. Vzniklo by místo, kam by mohli jezdit zákazníci i dodavatelé. Chceme si totiž zachovat osobní kontakt, ačkoli se stále víc věcí přesouvá na internet,“ doplňují manželé.

Markéta a Petr Vojáčkovi také říkají, že jim společné podnikání funguje hlavně proto, že je každý úplně jiný. „Náš projekt by nefungoval, kdyby jeden z nás vypadl,“ shodují se. Zároveň už přijali, že pracovní a rodinný život od sebe úplně oddělit nedokážou. „Prostě to nejde. Stačí jedno cinknutí telefonu a všechny plány jsou pryč. Díky tomu, že část práce delegujeme na šest stálých zaměstnanců a brigádníky, se nám ale podařilo najít čas alespoň na jeden rodinný výlet týdně,“ uzavírají.