Recenze finále Stranger Things: Báli jsme se trapasu jako u Hry o trůny, pak přišlo překvapení
Horor, dobrodružství i legrace ve městě Hawkins i v obráceném světě končí. Hit Netflixu dostal něco, co jsme nečekali. Opravdový konec.
Skoro deset let trvající dobrodružství je za námi. Stranger Things na Netflixu právě posledním dílem své páté a finálové řady zakončily svou občas strašidelnou, občas vtipnou jízdu, která se v posledních epizodách podle našeho názoru dost rozkolísala, co se kvality týče. Ale co finále Stranger Things? Jak po těch slabších dílech dopadlo?
Taky jste byli z (před)posledních dílů páté série Stranger Things rozčarovaní? První čtyři epizody ještě bavily, ačkoliv padouch Vecna jakoby jen neustále opakoval. „Nyní můžeme začít!“ Ale nic pořádně nezačal. No a když po Vánocích vyšel pátý, šestý a sedmý díl, tak jsme se fakt začali bát, aby hit Netflixu nedopadl jako Hra o trůny. Protože když si na tenhle epický fantasy seriál od HBO vzpomenete, tak vás určitě napadne, jak špatná byla jeho finálová řada.
A Stranger Things se tomu dost přiblížily. Postavy se ve druhé polovině páté sezony jen potkávaly, aby divákům strašně hloupě a doslovně ukazovaly své plány. Otázky z předchozích sérií se moc nevysvětlily. Autoři jen přihazovali další a další nově vymyšlené nápady, nesmysly, postavy a příběhy. Obrácený svět je něco úplně jiného, než jsme si mysleli. Najednou se máme starat o malou holčičku, která dosud neměla žádnou roli. Vrátí se epizodní postava, prostě proto… Před koncem jsme prostě měli velké obavy.
Jenže víte co? Konec Stranger Things sice není dokonalý. Spousta děr ve scénáři a v příběhu budovaném od léta roku 2016 zůstala nezacelená. Místo toho, aby tvůrčí bratři Dufferové vsadili na svá dosud vymyšlená tajemství a využili dříve nakousnuté zápletky, si do poslední série tak trochu vymysleli většinu věcí nanovo. A to nám fakt vadilo. Ale jako celkové zakončení fenoménu jménem Stranger Things nás osmý díl páté série překvapil.
V první půlce dvouhodinového grand finále dojde na boj s Vecnou. Přesně jako při hraní Dungeons & Dragons se proti hlavnímu záporákovi postaví prakticky celá parta, každý člen družiny dostane chvilku, aby na monstrum zaútočil, aby něco pronesl nebo aby se nějak vyšvihl. Je to přísně vzato vcelku laciné a neoriginální. Ale čekali jste něco jiného? My ne. K tomuhle to všechno směřovalo a je vlastně fajn, že po tomhle relativně rychlém a bombastickém střetnutí přišlo ještě o něco klidnější zakončení.
Protože v něm bylo to pravé finále Stranger Things. Seriálu o partě kamarádů čelících nadpřirozenému nebezpečí. Seriálu o tom, jak přátelství a první lásky překonají i nejděsivější temnotu. Seriálu, který s každou další sezonou ubíral na logice i uvěřitelnosti a stával se osmdesátkovou karikaturou, ale který navzdory tomu furt bavil. A tomuhle seriálu to lehce melancholické loučení s mladými hrdiny slušelo.
Citlivějším povahám se určitě něco zalesklo v koutku oka, když druhá půlka poslední epizody začala servírovat konce jednotlivých postav. Ať už to byla jistá žádost o ruku, dávání sbohem škole a dětství, rozehrání nové kampaně v Dungeons & Dragons – anebo vysvětlení toho, jak to dopadlo s čarodějkou z kampaně předchozí.
Takže i když jsme doufali ve větší návaznost na tajemství předchozích řad, i když velká část poslední série smrděla zbytečností, i když nás štvalo vymýšlení nových skutečností na poslední chvíli, Stranger Things dostaly něco, co se nepovede každému seriálu. Dobře udělaný konec.
