Rekordní sbírka v Česku. Na Martínka se skládali běžní lidé, průměrná částka byla tři stovky

Největší příspěvek na malého chlapce činil dvě stě tisíc korun. Pomohlo, že příběh zvedla influencerka Nikol Leitgeb.

Eliška NováEliška Nová

martinek-1Story

Foto: Donio

Martínek trpí zvláštním genetickým onemocněním

0Zobrazit komentáře

Mnoho dětí si tímhle myšlenkovým pochodem někdy prošlo: kdyby mi každý v Česku dal korunu, pak bych měl deset milionů. Teď se ukázalo, že něco podobného je vlastně reálné. Dvouletý Martínek trpí vzácným genetickým onemocněním syndromem AADC, který ovlivňuje metabolismus neurotransmiterů v mozku. Malý chlapec je nyní zcela odkázán na pomoc rodičů. Nadějí by mohla být léčba, na kterou se začali hromadně skládat nejrůznější lidé. V době vydání článku poslali 130 milionů korun a částka stále roste.

„Je to úplný rekord. V Česku se až dosud vybralo nejvíce čtrnáct milionů korun, a to na ventilátory v době covidu. Tady je to v tuto chvíli 130 milionů na jeden individuální příběh. Je to sbírka, která přesahuje dokonce celou Evropu,“ říká pro CzechCrunch David Procházka, zakladatel crowdfundingové platformy Donio, která sbírku uspořádala. Konkrétně jde o rekord pro jednotlivce, Češi se ale činili například i ve sbírkách na jižní Moravu zasaženou tornádem, kde se vybralo dohromady přes miliardu.

Sbírka je navíc fascinující i v dalších aspektech, na Martínka se totiž skutečně složila široká veřejnost. Nejvyšší příspěvek činil dvě stě tisíc korun, což je podle Procházky u stamilionové částky neuvěřitelné. Za normálních okolností je téměř vždy jeden velký donor, firma, která přispěje milion nebo dva. Tady nikdo takový nebyl. Martínek měl v zádech 250 tisíc lidí, kteří v průměru přispěli třemi sty korunami.

martinek

Foto: Donio

Češi v rekordní sbírce vybrali přes 130 milionů

Sbírka přitom na Doniu byla tři týdny a za tu dobu se podařilo vybrat osm milionů korun. I to byl úspěch, do cíle ale bylo daleko. Zlom nastal v okamžiku, kdy si výzvy všimla influencerka Nikol Leitgeb, dříve Štíbrová. Ta na svém Instagramu příběh zveřejnila, přidaly se další známé osobnosti a média a částka začala rapidně růst. Za pátek přibylo třicet milionů, o víkendu také. Vše dokonali dárci v pondělí, kdy jich přispělo nejvíc: sedmdesát tisíc lidí doplatilo přes 60 milionů.

Lidé začali věřit, že se to může opravdu podařit.

„Nikol má velmi silnou komunitu, 84 procent lidí přišlo z Instagramu, původ byl tedy u jejího účtu a pak u lidí, kteří to od ní převzali. Od té doby začaly peníze chodit rychle,“ líčí Procházka. Podpora celebrity přitom nezaručuje, že sbírka bude úspěšná. Jde právě o komunitu. Pokud je osobnost známá, ale nemá kolem sebe vybudovaný okruh fanoušků, na které by měla vliv, může na sbírku upozornit a nestane se vůbec nic.

Roli v celém příběhu sehrály ale i další faktory. „Lidé začali věřit, že se to může opravdu podařit. Když bylo vybráno kolem dvaceti milionů, bylo to pořád hrozně daleko. V pondělí lidé najednou viděli, že tam je přes šedesát a částka byla za půlkou cíle. V tu chvíli uvěřili, že i něco tak neuvěřitelného se může stát,“ líčí zakladatel Donia. Vysoká cílová částka sto milionů je vyburcovala.

Vliv měla také skutečnost, že chlapec trpí velmi vzácným genetickým onemocněním – na celém světě je asi 120 potvrzených případů. Často zvrací, mívá svalové křeče a také má výrazně oslabený polykací reflex. Martínek má navíc na podstoupení léčby jen určitý čas. Čím dříve přijde, tím větší je šance, že chlapec bude moci žít bez omezení. Naopak mezi pátým a sedmým rokem obvykle dochází k úmrtí. Speciální léčba genovou terapií, na kterou nepřispívá pojišťovna, je podle odborníků největší nadějí. Třetím faktorem, důležitým pro každou sbírku, jsou její zakladatelé a jejich aktivita, v tomto případě jde o samotné rodiče. „Může se to zdát jako samozřejmost, ale ne vždy lidé chtějí být takhle aktivní,“ uvádí Procházka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

A co bude následovat? Rodiče mají k dispozici plnou částku, která se nemusí danit. Ostatně jakákoliv veřejná sbírka je v Česku podle Procházky osvobozená od daně. Rodiče tak nyní obvolávají zahraniční kliniky, nejvíce se skloňuje Itálie nebo Francie. Bude také rozhodující, kdo nabídne nejbližší termín.

Jak vše dopadne, by se všichni přispěvatelé měli dozvědět. Donio chce rodičům nabídnout založení vlastního profilu, kde by lidé Martínkovu cestu mohli sledovat. „Vždycky se snažíme příběh odvyprávět od začátku až do konce,“ líčí Procházka. Pokud by to pro rodinu byla příliš velká zátěž, pak by se o doslov postarala sama crowdfundingová platforma. Ta nyní zažila neobvyklou návštěvnost, během víkendu přišlo na stránky 1,2 milionu lidí. Mnoho z nich po jednom daru pokračovalo dál a asi dvacet procent z nich přispělo i na další sbírky.

Nevyhořte v práci s Hughem Jackmanem. Slavný herec aplikuje jednoduché pravidlo

Filmový Wolverine ví moc dobře, co je to přepracovanost a vyhoření. Proto se řídí metodou 85/15, kterou jedou i špičkoví sportovci.

Filip HouskaFilip Houska

reynolds-jackman_1

Reprofoto: Ryan Reynolds/YouTube

Ryan Reynolds a Hugh Jackman

0Zobrazit komentáře

Je silný, rychlý, skvěle se regeneruje, jde z něj strach a má nebezpečně ostré adamantiové drápy. Takový je ale Hugh Jackman pouze ve filmech, kde hraje Wolverina. V běžném životě je člověkem, který musí řešit problémy jako zbytek světa – a vyhoření je jedním z nich. Syndrom, který bují zejména z přílišné přepracovanosti, je reálnou hrozbou i pro áčkové hollywoodské herce. A když někdo jako on radí, jak tomu předejít, mohou si odnést nějaký tip i ostatní.

Možná jste se i vy někdy ocitli v situaci, kdy jste se ráno budili s úzkostnými pocity a přehnaným přemýšlením nad tím, jestli vaše práce dává smysl. Syndrom vyhoření je vážný problém, který má jen v Česku ohrožovat až pětinu populace. Někdy se lidé dostanou do začarovaného kruhu, kdy jsou natolik přepracovaní a psychicky vystresovaní z nálože práce, že se v jejich hlavách přepne pomyslný knoflík a ocitnou se v otupělém stavu, z něhož se jen těžko dostává ven.

Vyhoření se ale dá předcházet, pokud si člověk uvědomí, že se něco takového blíží – syndrom totiž nastupuje v několika fázích. Když už sami na sobě začnete pozorovat, že toho máte na stole jednoduše moc, zanedbáváte své nejbližší, nemáte čas na věci, které vás dělají šťastnými, a třeba si všimnete, že přestáváte řešit i ty nejzákladnější hygienické úkony, zastavte se, párkrát se zhluboka nadechněte a osvojte si pravidlo 85/15, kterým se řídí špičkoví sportovci i Hugh Jackman.

Nemá smysl jet nadoraz

Dnešní hektická doba si vyloženě říká o to, aby toho lidé chtěli stihnout maximum za co nejkratší čas. Prostě takový sprint. Hugh Jackman, který mimo jiné teď trénuje na roli v novém Deadpoolovi s Ryanem Reynoldsem, ale pracovní nasazení chápe spíše jako maraton, během kterého musí člověk chytře rozprostírat svůj výkon a nevyčerpat se hned v začátcích. A právě s tím se pojí i pravidlo 85/15, nazýváno také 85 %, kdy lidé v práci nejedou nadoraz, na maximum, ale šetří síly.

„Když většině špičkových sportovců řeknete, aby běželi na 85 procent své kapacity, poběží rychleji, než když jim řeknete, aby běželi na 100 procent. Jde spíše o uvolnění, formu a optimalizaci svalů správným způsobem,“ řekl Jackman v podcastu Tima Ferrisse. Efektivitu tohoto přístupu ve světě běžců dobře ilustruje i americký sprinter Carl Lewis, který opakovaně vyhrával závody, ačkoliv běžně ze startovních bloků vybíhal jako poslední. Byla za tím strategie.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V momentech, kdy soupeři na posledních desítkách metrů trati takříkajíc zařazovali vyšší rychlost a šli proti limitům svých těl, Lewis udržoval konstantní tempo na 85 procentech – a stále je dokázal předběhnout. Dodatečná námaha jim totiž odčerpávala energii, což se odráželo na jejich přirozené formě. Ve skutečnosti tak zpomalovali – a závod mohli prohrát. Za svou kariéru vyhrál Lewis devět olympijských zlatých medailí, tudíž pravidlo 85/15 zjevně mělo svůj význam. A lze ho aplikovat i na pracovišti.

schlesinger

Přečtěte si takéNeumíme žít podle sebe, proto jsme nešťastní, říká kouč sportovcůNeumíme žít podle sebe, proto jsme tak často nešťastní, říká kouč vrcholových sportovců

Základní poučka spočívá v tom, že je vhodné si zbylých 15 procent z nasazení nechávat pro sebe. I podle některých expertů na duševní zdraví je tento přístup vhodný pro udržování „stabilní rychlosti“ a nepřetěžování se. „Pracovat na 85 procent neznamená polevit. Je to prostě zabudování určité péče o sebe do pracovního dne a uvědomění si, že náš nejlepší výkon je dostačující, jinak to povede k vyhoření,“ říká například britská odbornice Anji McGrandles, která radí s duševním zdravím na pracovištích.

Samozřejmě je k tomu potřeba přistupovat s rozmyslem. McGrandles má i několik konkrétních tipů, jeden z nich označuje za nástroj 1-3-5. Spočívá v tom, že si na začátku dne vybereme ze seznamu jeden velký úkol, tři střední a pět menších a na ně se pak soustředíme. Dále je dobré si naplánovat přestávky nebo dát všem jasně najevo, že máte své hranice. A uvědomit si, že život není jen vypjaté pracovní nasazení, které se dříve nebo později na člověku podepíše.