Každá krize je zároveň příležitost. Toto rčení zaznívá v době nadcházející ekonomické recese velmi často. Dá se ale vztáhnout i na České Švýcarsko, kde už několik dní řádí rozsáhlý požár? Neprospějí nakonec plameny tamní přírodě a nezbaví ji například smrkových a borových porostů, které do krajiny historicky nepatří? Podle docenta z Výzkumného ústavu lesního hospodářství Petra Zahradníka to sice možné je, ale obnova prý bude trvat velmi dlouho. „Nejsem si jistý, zda neplatíme příliš velkou cenu,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.
Rozsáhlý požár, který od neděle ničí národní park České Švýcarsko, znovu přitáhl pozornost k otázce, jak se v časech nedostatečných dešťů a dlouhých období sucha vypořádat s následky kůrovcové kalamity. Správa národního parku čelí kritice, že svým rozhodnutím nechat v lesích v okolí Hřenska mrtvé stromy napospas přírodě pomohla rychlému šíření ohně. Ředitel parku to ovšem odmítá s tím, že mu s kolegy nic jiného ani nezbývalo, protože napadených stromů bylo příliš mnoho, navíc ve velmi těžce přístupném terénu.
Docent Petr Zahradník, který působí na Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, patří k předním odborníkům na boj s kůrovcem a na péči o lesy. Mimo jiné se před časem podílel na spuštění internetové stránky Nekrmbrouka.cz, kde majitelům lesů radí, jak se nebezpečného hmyzu, který napadá smrky, zbavit. V rozhovoru pro CzechCrunch připouští, že národní park České Švýcarsko byl ve specifické situaci a že odvoz suchého dřeva byl složitý. Dodává ale: „Myslím, že správa parku rizika požáru přece jen trochu podcenila.“
Zároveň vysvětluje, že obnova území, které oheň zničil (jde o tisíc hektarů), bude trvat desítky, dost možná stovky let, pokud by se měla tamní příroda vrátit do své původní podoby. Tedy s převažujícími buky. „Také se ale může stát, že tam budou silné porosty bříz a jeřábů a to také přece nechceme,“ říká na dotaz, jestli není oheň příležitostí pro určitý restart lesů na severu Čech u hranic s Německem.
Foto: Archiv Petra Zahradníka
Docent Petr Zahradník
Co se vám honí hlavou, když sledujete požár v Českém Švýcarsku? Každoročně máme v Česku desítky, maximálně jednotky stovek požárů. Jejich rozsah je ale malý, obvykle pár arů nebo hektarů. Největší požár za posledních 20 let byl na Strážnicku u Hodonína, kde hořelo necelých 200 hektarů. Samozřejmě s tím, co se děje ve Středozemí, v Kalifornii či v Austrálii, se nic z toho nedá srovnávat, nicméně pokud je delší období sucha, riziko požárů vzrůstá. Po kůrovcové kalamitě zůstalo v porostech po celé zemi velké množství uschlého dřeva. Ležícího i stojícího. Na toto nebezpečí se upozorňuje už dlouho, dělali jsme to i v národním parku Šumava. V Českém Švýcarsku se nyní spojily tři věci. Jednak dlouhodobé sucho, jednak velké množství suchého dřeva a pak členitost terénu, která znemožňuje rychlou ochranu. Naprostá většina požárů, které míváme v Česku, se šíří po zemi, shoří hrabanka, mladé stromky a ohoří spodní části kmenů, ale tady jsme svědky korunového požáru, kdy hoří celé stromy. Hasičské zásahy jsou v takové situaci mnohem komplikovanější.
Správa parku je teď často kritizovaná, že v lesích nechala ležet příliš mnoho sušin. Oni se brání, že to jinak ani nešlo dělat. Kdybychom to srovnali se Šumavou, tak ta má výhodu, že její terén je přístupnější, je tam více cest, členitost není tak extrémní. Na Šumavě se debata o boji s kůrovcem a likvidaci dřeva vedla dlouho, v Českém Švýcarsku to rozhodnutí, že se lesy a dřevo nechají napospas přírodě, bylo učiněno relativně nedávno a moc se o něm nediskutovalo. Podle všeho ani s okolními obcemi. Přijde mi, že správa národního parku ta rizika vzniku požárů trochu podcenila.
A kdyby víc pršelo, riziko požáru by bylo menší? Takhle bych to neviděl. Nemusí být dlouhodobé sucho, stačí sucho trvající pár týdnů. Dřevo zvlhne na povrchu, ale uvnitř je suché. V požáru pak hoří velmi rychle.
Zároveň správci připomínají, že nejde jen o dřevo, že oheň by se šířil popadaným jehličím, kterého je silná vrstva. To je pravda, ale pozemní požár není tak nebezpečný, rychle projede územím a nenapáchá tak velké škody. Korunový požár, jaký teď likviduje České Švýcarsko, je v našich podmínkách raritní, já ho znám jen z učebnic nebo z televize ze záběrů ze Středomoří nebo jiných kontinentů.
A není to šance pro přírodu parku k jistému restartu? Dá se na to tímto pohledem dívat. Bude to ale trvat opravdu dlouho, velmi dlouho. České Švýcarsko stojí na velmi chudých písčitých půdách, teď shoří i všechen humus, v soutěskách byla specifická flóra a fauna. Odkud se budou brát kapradiny, co tam rostly? Jasně, příroda si poradí, ale bude vypadat jinak, než si možná myslíme. A bude to trvat dlouho. Reliéf bude sice zachovaný, ale návratu původního ekosystému se my už asi nedožijeme.
Teď tam vládly jehličnany, historicky do oblasti patřily spíš bučiny, to by se mohlo změnit. Je nepochybné, že původní přirozená skladba byla jiná, smrku tam jistě muselo být mnohem méně. Nepochybuji ale, že třeba v soutěskách byl smrk původní. My se ovšem můžeme dočkat, že budeme v Českém Švýcarsku mít velké porosty břízy a jeřábu a to také nechceme. Jak říkám, půjde o dlouhodobý proces. Nejsem si jistý, zda cena, kterou teď platíme, není příliš velká.
Desítky let? Klidně bych přidal, může to být hodně přes 100 let. Vezměte si, že buky, které do oblasti historicky patří, rostou 150 let. A budeme jich potřebovat alespoň dvě generace, aby se tam opravdu vrátily. A to jsme na 300 letech.
Některé části národního parku na druhou stranu v posledních letech vypadaly ošklivě kvůli boji s kůrovcem, byly tam holiny. Takže to spáleniště možná nebude taková změna, až se tam objeví aspoň křoviska. Pozor, ty vykácené prostory ale nevznikly jen v důsledku kůrovcové kalamity. Zhruba patnáct let nazpátek začal park systematicky těžit a hubit borovici vejmutovku, což je invazní dřevina, která tam velmi agresivně expandovala. Byl to správný krok, ovšem otázkou je, zda se k němu nepřistupovalo až moc rychle a za cenu toho, že tam vznikly celé pustiny. Ty také změní mikroklima. Já chápu, že národní park má jiné poslání, že musí chránit původní přírodu, ale zároveň se nemůže na les přestat dívat i lesnickým pohledem. Nelze ignorovat, že v něm funguje určitý ekosystém. Odlesněním, a je jedno, co je jeho příčinou, se změní mikroklimatické, půdní i vláhové podmínky, což má další dopady.
Jaké z toho všeho plyne poučení? Na jednu stranu se nemá moc těžit, zároveň je rizikové mrtvé dřevo v lese nechávat… Situace je kvůli kůrovci složitá skoro všude, ale tak složitý terén, jako má České Švýcarsko, nikde není. Výjimkou jsou například Broumovské skály a Prachovské skály, ale většina dalších cenných lokalit je lépe ochranitelná. Přístup musí zohledňovat krajinný ráz. Národní park má specifické poslání, ale podle mě nelze říct, že všechno je přírodní proces. S takovou logikou bychom pak museli nechat být i ten požár. Uschlé kůrovcové dříví by se podle mě mělo vždy aspoň v nějaké omezené míře odvážet, pokud to jde.
Státní správa je v Česku notoricky pomalá a ještě stále do značné míry založená na papíru. Cesta k digitalizaci je ale trnitá, přestože je prioritou snad každé nové vlády v posledních letech. Byl si toho vědom i Jakub Nešetřil, podnikatel, který prodal startup Apiary do rukou giganta Oracle. Zachtělo se mu ale pomáhat, a tak založil před třemi lety komunitu expertních dobrovolníků Česko.Digital. Ta se řídí heslem, že skrz jedničky a nuly posouvají Česko.
Ačkoliv Nešetřilův nápad se zformoval už v květnu 2019, zcela nových rozměrů nabyl se začátkem roku 2020. Když přišel covid, stovky dobrovolníků, spojených často jen přes platformu Slack, se v rámci komunity pustily do projektů jako Učíme online, Dáme Roušky nebo Covid Portál. První zmiňovaný pomohl stovkám škol zprovoznit v těžké době online výuku, druhý umožnil tisícům lidí získat roušky, když nebyly dostupné, a z třetího se dokonce stal oficiální vládní informační portál.
Reakce na krizové situace je přitom jen část agendy, které se Česko.Digital chce věnovat. V rozhovoru pro CzechCrunch se na tom shodují tři členové jeho vedení – právě Jakub Nešetřil, který je dnes předsedou správní rady, ředitelka Eva Pavlíková a technický ředitel Karel Minařík. A jejich slova potvrzují i skutky. Největší organizace svého druhu v Evropě už pomáhala i ve zdravotnictví, řadě neziskových organizací či ve státní správě. Věří, že právě takto budou tvořit dopad, který bude skutečně dlouhodobý.
Na to jsou ale potřeba finance i lidé. Doposud Česko.Digital získávalo prostředky převážně z nadací, a přestože jeho hlavní partner už je společnost Livesport, firemní zapojení chce vedení Česko.Digital ještě zintenzivnit.
„Času není neomezeně, a tak výhledově chceme, aby se dobrovolnictví stalo běžnou součástí života každého z nás, čemuž mohou pomoci zaměstnavatelé, když na to lidem uvolní kapacity. Kupříkladu Google má pravidlo, kdy dvacet procent pracovní doby dá lidem na dobročinné činnosti,“ nastiňuje Pavlíková zdroj inspirace.
České firmy se zatím nechávají k podobným krokům přesvědčit jen opatrně, ale Nešetřil věří, že ve výsledku budou z větších digitálních kompetencí a zkušeností svých zaměstnanců těžit. Česko.Digital podle něj totiž přispívá k celkové lepší digitální vybavenosti společnosti.
Slavíte tři roky, ale myslím, že hodně lidí vás zaregistrovalo až se začátkem pandemie. Co bylo vlastně Česko.Digital předtím?
Eva Pavlíková: Covid i současné dění na Ukrajině nám pomáhá akcelerovat komunitu, ale myšlenka byla vždy dlouhodobější – pomáhat veřejnému sektoru a nezisku s rozvojem digitálních produktů a předávání know-how. Možná jsme na začátku nebyli tolik vidět proto, že obvykle pomáháme jiné organizaci, čili jsme spíš ti v pozadí. Už předtím jsme dělali projekty jako CityVizor a Nedlužím státu. Moc lidí si nás s nimi ale nespojilo.
Foto: Česko.Digital
Eva Pavlíková na oslavě třetích narozenin Česko.Digital
CityVizor je vlastně projekt, s nímž jsi v Česko.Digital začínala.
Eva Pavlíková: Je to tak. Od července 2019 jako dobrovolník. V té době jsem byla v korporátu a uvažovala jsem, co vlastně umím. A říkala jsem si, že možná tak koordinaci projektu. Ale stejně, když přijdeš do projektu, kde se řeší data a městské řízení, tak ti stejně připadá, že neumíš nic.
Jakube, jak se na Česko.Digital po třech letech díváš ty? Představoval sis to při založení jinak?
Jakub Nešetřil: Nedokázal jsem si ani zdaleka představit význam, jakého organizace nabude. Udělal jsem sice nějaký kousek na začátku, ale nabralo to celé úplně jiný rozměr skrz spousty lidí, které myšlenka měnit Česko k lepšímu pomocí digitálních řešení oslovila. Tohle byl opravdu velký otazník, jestli vůbec někdo přijde. A dnes jsme v situaci, kdy je Česko.Digital největší civic tech organizace v Evropě (organizace, která pomocí digitálních řešení pomáhá občanským aktivitám – pozn. red.). Pro mě to odráží sílu a technologickou vybavenost české společnosti, ale i ochotu pomáhat tam, kde to má smysl.
Jak vlastně vzpomínáte na březen 2020, kdy přišel do Česka covid a s ním i velký nárůst vaší komunity?
Jakub Nešetřil: Myslím, že díky tomu, že jsme si odpracovali první necelý rok, tak potom jsme byli schopni covidový nápor koordinovat a zvládnout. Komunita rychle narostla, ale ne tak, že by předtím neexistovala. Když jsme v květnu 2019 začínali, tak se připojilo asi 500 lidí, organicky během roku narostla komunita na tisíc hlav a během prvních dvou týdnů covidu se to zdvojnásobilo na dva tisíce.
Místo osmi hodin jsem tehdy pracovala čtrnáct.
Eva Pavlíková: První, na co jsem si vzpomněla, je, že místo osmi hodin jsem tehdy pracovala čtrnáct. Věděli jsme, že to je ale dlouhodobě neudržitelné. Myslím, že organizaci tehdy hodně definoval 300% nárůst týmu – ze tří a půl úvazku jsme se dostali na deset lidí během chvíle. Byli to navíc lidé z různých oborů, různé seniority, většina z nich v nezisku předtím nedělala. Zvenku to možná nebylo tak vidět, ale dalo nám celkem práci postavit optimální tým schopný vytvářet dobré prostředí pro všechny dobrovolníky.
Navíc prostředí, které je kompletně v onlinové, textové formě na Slacku. Není komplikované takhle udržet Česko.Digital v chodu? Eva Pavlíková: I v remote first firmách se lidi typicky potkají alespoň na začátku spolupráce. V Česko.Digital vidíme, jak je to bez tohoto dílku celkem problém. Když se lidi neznají osobně, neznají ani své emoce a reakce a neví, jestli si tu či onu brát osobně.
Karel Minařík: Slack je zlo, ale není lepší nástroj. Na druhou stranu, v našem případě hraje velkou roli motivace lidí a fakt, že to berou za své. A je zajímavé, jak takhle jednoduchý emocionální mechanismus obrousí hrany komunikace. Jinak by docházelo k extrémnímu množství konfliktů. Minimálně za tu dobu, co jsem v Česko.Digital, jsem si nevšiml, že by k nim docházelo.
Jakub Nešetřil: Někdy dochází. Trochu štěstí v neštěstí je, že pro spoustu lidí je Česko.Digital srdeční záležitost. Když se pak s organizací někdo rozloučí, ať už dobrovolně, či nedobrovolně, tak to osobnostně a emocionálně může být složité ustát. Nechce si tu svou srdeční záležitost nechat vzít.
Jak jste tyto konflikty v textovém a onlinovém prostředí řešili? Karel Minařík: Občas pomáhá si udržet odstup a ne se hned angažovat. Na některé věci je prostě lepší nereagovat a ony umřou samy. Když je někdo sprostej, nereaguju.
Eva Pavlíková: Karel tohle umí dobře mentálně filtrovat. Vnímá, že se to děje, ale jsme v tomhle úplně jiné povahy. Umí se toho mentálně neúčastnit, kdežto já mám nějakým způsobem vypěstovanou zodpovědnost a snažím se to řešit do detailu.
Jakub Nešetřil: V klasické teorii managementu je maximální počet lidí, kteří mohou připadat na jednoho nadřízeného. A to definuje hierarchii organizace. Když je hodně hierarchická, tak na jednoho nadřízeného připadají třeba čtyři lidi. Když je hodně placatá, tak je to třeba deset až patnáct. A na Česko.Digital v poměru k placenému týmu odpovídá třeba třicet nebo padesát dobrovolníků. Vnímat takové množství lidí prostě fyzicky nejde. I proto na věc musíme jít hodně zlehka.
Foto: Česko.Digital
Zakladatel Česko.Digital Jakub Nešetřil
Hodně mluvíte o motivaci dobrovolníků. Neklesá v čase až moc? Zažil jsem to sám. Pracoval jsem v raných fázích na projektu Inovace zpravodajského storytellingu, pomáhal s prototypy, ale už ve chvíli, kdy se naše nápady začaly programovat, jsem z toho vlastně vypadl, protože už bych tam byl k ničemu, když programovat neumím. Karel Minařík: A takhle je to podle mě vlastně v pořádku. Ty ses zapojil, když ti to dávalo smysl, poté jsi z nějakého důvodu ztratil zájem. Jasně, mohlo se stát, že by sis řekl, jak se vlastně programuje, a šel se naučit nějaký Javascript. Ale na to je potřeba úplně jiná časová dotace.
Jakub Nešetřil: Je těžkým úkolem udržet motivaci a umět do projektů nadchnout. Ale pokud se to nepodaří, tak je produktivnější na projektu neparticipovat než dostávat smutné bludišťáky, když jsme něco neodpracovali, a cítit se povinně.
Eva Pavlíková: To, co popisuješ, je situace, kdy ztratíš kontakt s jedním projektem a není snadné navázat kontakt s nějakým jiným. Snažíme se tak tu cestu zjednodušit a tvoříme proto Portál dobrovolníka. Tam najdeš personalizovaný profil, kdy můžeš hledat příležitosti přesně pro sebe.
Jak takový portál bude vypadat?
Karel Minařík: Stíhat Slack je náročné, a tak chceme doplnit personalizovanou zkušenost. Je to dlouhodobá vize, že přijdeš a budeš si moct zaškrtnout svoje zájmy, kompetence a projekty, kterých se účastníš. A my ti pak povíme, zda náhodou Česko.Digital nedělá něco podobného. Tvoříme tak podklad pro už zmíněnou dlouhodobost a systémovost.
Eva Pavlíková: Té dlouhodobosti ale chceme pomoct i jinak. Času není neomezeně, a tak výhledově chceme, aby se takzvané giving back stalo běžnou součástí života každého. A aby čas pro to potřebný ideálně dal tvůj zaměstnavatel. Kupříkladu Google má pravidlo, kdy dvacet procent pracovní doby dá lidem na dobročinné činnosti. Jiné firmy dávají deset procent času.
Jenom krátkozraké firmy budou v době recese šetřit na investičních nákladech.
Jak přesvědčíte české firmy, aby do dobrovolnictví věnovaly čas zaměstnanců? Eva Pavlíková: Je třeba vysvětlovat výhody, které to má i pro firmu jako takovou. Když pomáháš komunitě, dostáváš úplně jiný kontext a perspektivu, kterou následně přineseš i do zaměstnání. Jinými slovy, když se bude dařit digitálně posouvat společnost, tak to bude i velká úspora pro veřejnou správu i komerční firmy.
Jakub Nešetřil: Pro technologické firmy je zásadní, jestli podnikají v Estonsku nebo v Itálii, abych to zkontrastoval. Digitalizace veřejného prostoru se přímo promítá do jejich byznysového potenciálu. Tahle myšlenka je ale relativně nová a bude trvat několik let, než se lidem skutečně dostane pod kůži. Největší potenciál mají v tomto směru největší české organizace, ale přesvědčit je zkrátka chvíli trvá. Ale myslím, že Eva v tomto směru dělá velké pokroky a že se nám každý rok víc a víc daří stabilizovat Česko.Digital jako organizaci, která spolupracuje s českým IT průmyslem a není závislá pouze na podpoře z nadací, za kterou jsme nicméně velmi vděční.
Takže chcete čerpat finance víc z firem než z nadací? Není podpora nezisku přece jen pro firmy první věc, kterou v době nastávající krize odseknou z rozpočtů? Jakub Nešetřil: To je právě to. Já tu spolupráci nevnímám jako podporu nezisku. Je to podpora byznysového prostředí, v němž může být firma úspěšná. A jenom krátkozraké firmy budou v době recese šetřit na investičních nákladech, protože to podvazuje růst ve chvíli, kdy se z recese vynoří. Také tento model přináší hodnotu zpátky. Jednak člověk přináší hodnotu pracovními zkušenostmi a jednak pracuje na smysluplném projektu a činí tak ve spolupráci se svým zaměstnavatelem. Ještě navíc pomáhá vytvářet digitální zemi, ve které se moderním firmám lépe podniká.
Foto: WebExpo
Karel Minařík a Eva Pavlíková při přednášce na letošní konferenci WebExpo
Karle, v rozhovoru, který s tebou vyšel na blogu Česko.Digital, jsi řekl, že z dlouhodobého hlediska bys rád rozvíjel organizaci po technické stránce. Co to přesně znamená? Karel Minařík: Myslel jsem tím kodifikovat a čerpat z best practices. Do dneška zápasíme s tím, že přijde člověk v rámci projektu a řekne, že chce web a co má dělat. A teď se vlastně začne od nuly řešit, jestli je v kurzu ten nebo ten javascriptový framework nebo nějaký jiný. Pak potká někoho, kdo si myslí, že by to bylo nejlepší udělat v WordPressu. A vlastně je to zbytečné, protože to řešíme u každého projektu.
Jakub Nešetřil: Postupně se to děje a různé best practices jsou už zavedenější. Česko.Digital už odinovovalo spoustu projektů, ale zároveň i postupů, jak řídit neziskovou organizaci. Když jsem prodával startup, tak jedna z těch největších radostí byla, že mi bývalí zaměstnanci šli zakládat s tou zkušeností další startupy. Stejný efekt vidím teď u bývalých dobrovolníků Česko.Digital. Neziskovky, které dnes vznikají například kolem pomoci Ukrajině, mi ukazují, že jejich fungování zakladatelé postavili na zkušenosti, kterou mají z Česko.Digital. Což je pro mě velká pýcha.
Takový „Česko.Digital-efekt“. Eva Pavlíková: Tak. Ale opět tomu efektu chceme pomoct a know-how proaktivně sdílet. Například, pokud se spolupráce vydaří, budeme se podílet na tom, aby na Ukrajině vzniklo Code4Ukraine – tedy organizace podobného typu, jako jsme my. Velký motor pro mě osobně i pro Česko.Digital je, že když sdílíš, tak zvyšuješ razantně svůj přímý dopad.
Když jste největší civic-tech organizací v Evropě, chystáte i další mezinárodní spolupráce? Jakub Nešetřil: Asi největší spolupráci jsme měli s Code4Romania, což byla před námi největší organizace tohoto druhu v Evropě. Obecně je zajímavé, že máme pocit, že jsme malinký národ, který musí všechno kopírovat ze zahraničí, ale v tomhle případě to tak není.
Přál bych si, aby Česko.Digital v něčem zůstalo startup.
Eva Pavlíková: Jsme součástí Code4All, což je mezinárodní organizace sdružující ty národní. Díváme se také na fungování skupiny Code4America, která funguje víc než deset let, a to na úrovni spolupráce asi v patnácti státech.
Kde vlastně vidíte Česko.Digital za další tři roky? Karel Minařík: Já to mám asi jednoduché. Celkově dospělejší a efektivnější. Nicméně vždy mě bavilo dělat ve startupu, a tak bych si přál, aby i Česko.Digital v něčem zůstalo startup.
Jakub Nešetřil: Definice startupu podle Steva Blanka je, že je to dočasná organizace hledající udržitelný byznys model. V tomhle smyslu Česko.Digital definici naplňuje, ale doufám, že jen dočasně. Pro mě asi nejzásadnější bude, aby za další tři roky získalo způsob financování, který je dlouhodobě udržitelný.
Eva Pavlíková: Když se dívám na organizace, které mají velký systémový dopad, tak je často úplně normální, že se první tři roky etablují, zkoušejí, prototypují a zkoumají. My jsme po třech letech přesně na této hranici a teď hodně diskutujeme, co je pro nás vlastně ta dlouhodobá systémová změna a co je téma, které chceme nést. Pamatuju si, jak Kuba na začátku říkal, že naše projekty budeme co nejrychleji odevzdávat zajišťujícím organizacím. To je jiný mindset, než když jsi organizace, která udává trend.
Nicméně takhle typicky fungujete, ne? Přijde organizace či stát, řekne, jaký má problém, a Česko.Digital tvoří projekt, který té organizaci po vytvoření předá. Eva Pavlíková: Už ne vždy. Například MovApp, což je aplikace na učení ukrajinštiny, vznikla kompletně v komunitě, ne pod hlavičkou nějaké organizace. To znamená, že před sebou máme situaci, kdy zatím nevíme, zda budeme tento projekt podporovat dlouhodobě nebo podpoříme zakladatele, aby si na další tvorbu založil neziskovou organizaci. Už totiž máme případy z minulosti, kdy někdo přišel do Česko.Digital, zaujal ho nějaký projekt a následně se rozhodl, že se tomu danému tématu bude věnovat dlouhodobě. Ta dlouhodobost ale pro nás znamená i to, že si například vezmeme téma aplikací pro stát a na něm budeme pracovat dva tři roky a možná k tomu vytvoříme podpůrný placený tým.
Což ale hádám stojí spoustu peněz… Eva Pavlíková: Musíme přesvědčovat firmy, že dává smysl podporovat organizace našeho typu a ne pouze dílčí projekty. Tímto způsobem už nás podporuje například Livesport, PPF nebo Avast, ale stále nás v tomto směru čeká hodně práce.
Pomocí cookies ukládáme vaše nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu … Číst dále
Pomocí cookies ukládáme vaše nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu. Informace o užívání našich stránek také dále sdílíme s našimi obchodními partnery z oblasti sociálních médií, reklamy a analytiky. Za tyto webové stránky a soubory cookies odpovídá CzechCrunch s.r.o. Více informací naleznete na následujícím odkazu.
Nastavit preferované cookies
Vždy, když navštěvujete jakoukoliv webovou stránku, stránka může ukládat nebo získávat informace z vašeho prohlížeče, zejména formou souborů cookies. Tyto informace se mohou týkat vás, vašich preferencí nebo vašeho zařízení a jsou užívány převážně k zajištění vámi očekávaného chodu stránek. Takto získané informace vás obvykle přímo neidentifikují, ale mohou vám zprostředkovat personalizovanější zkušenost při užívání našich stránek. Protože respektujeme vaše právo na soukromí, můžete zakázat některé druhy cookies, které nejsou k využívání našich stránek nezbytné. Pokud se však rozhodnete některé cookies zakázat, může mít tento krok vliv na vaši uživatelskou zkušenost stránek a námi nabízené služby. Aktivací níže uvedených souborů cookies vyjadřujete souhlas s tím, že vaše osobní údaje mohou být převedeny do třetích zemí. Více informací naleznete na následujícím odkazu.
Možnosti předvolby jednotlivých cookies
Naprosto nezbytné cookies
Nezbytné cookies zajišťují klíčové funkce webových stránek jako jsou zabezpečení, správa sítě, přístupnost a základní statistiky o návštěvnících, takže není možné je vypnout. Prohlížeč můžete nastavit tak, aby blokoval soubory cookie nebo o nich posílal upozornění (tato skutečnost však může mít vliv na fungování stránek).
Pokročilé analytické funkce
Nástroje třetích stran, které nám umožňují zlepšovat fungování webových stránek pomocí zasílání zpráv o tom, jaký způsobem stránky užíváte. Tyto cookies však shromažďují údaje způsobem, který nikoho přímo neidentifikuje. Pokud tyto cookies nepovolíte, nebudeme vědět, kdy jste navštívili naši stránku.
Funkce a preference
Funkční a preferenční cookies umožňují použití pokročilého webového obsahu a pokročilých funkcí a zároveň nám také umožňují ukládat vaše nastavení a preference.
Cílené soubory cookies
Díky těmto cookies vám můžeme zobrazovat personalizované nabídky, obsah, jakož i reklamní obsah, na základě vašich zájmů na našich webových stránkách, na stránkách třetích stran a na sociálních médiích. Neukládají ale vaše osobní informace přímo, nýbrž přes jedinečné identifikátory prohlížeče a internetového zařízení. Pokud je nepovolíte, bude se vám zobrazovat na stránkách méně cílená reklama.