Každá krize je zároveň příležitost. Toto rčení zaznívá v době nadcházející ekonomické recese velmi často. Dá se ale vztáhnout i na České Švýcarsko, kde už několik dní řádí rozsáhlý požár? Neprospějí nakonec plameny tamní přírodě a nezbaví ji například smrkových a borových porostů, které do krajiny historicky nepatří? Podle docenta z Výzkumného ústavu lesního hospodářství Petra Zahradníka to sice možné je, ale obnova prý bude trvat velmi dlouho. „Nejsem si jistý, zda neplatíme příliš velkou cenu,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Rozsáhlý požár, který od neděle ničí národní park České Švýcarsko, znovu přitáhl pozornost k otázce, jak se v časech nedostatečných dešťů a dlouhých období sucha vypořádat s následky kůrovcové kalamity. Správa národního parku čelí kritice, že svým rozhodnutím nechat v lesích v okolí Hřenska mrtvé stromy napospas přírodě pomohla rychlému šíření ohně. Ředitel parku to ovšem odmítá s tím, že mu s kolegy nic jiného ani nezbývalo, protože napadených stromů bylo příliš mnoho, navíc ve velmi těžce přístupném terénu.

Docent Petr Zahradník, který působí na Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, patří k předním odborníkům na boj s kůrovcem a na péči o lesy. Mimo jiné se před časem podílel na spuštění internetové stránky Nekrmbrouka.cz, kde majitelům lesů radí, jak se nebezpečného hmyzu, který napadá smrky, zbavit. V rozhovoru pro CzechCrunch připouští, že národní park České Švýcarsko byl ve specifické situaci a že odvoz suchého dřeva byl složitý. Dodává ale: „Myslím, že správa parku rizika požáru přece jen trochu podcenila.“

Zároveň vysvětluje, že obnova území, které oheň zničil (jde o tisíc hektarů), bude trvat desítky, dost možná stovky let, pokud by se měla tamní příroda vrátit do své původní podoby. Tedy s převažujícími buky. „Také se ale může stát, že tam budou silné porosty bříz a jeřábů a to také přece nechceme,“ říká na dotaz, jestli není oheň příležitostí pro určitý restart lesů na severu Čech u hranic s Německem.

Foto: Archiv Petra Zahradníka

Docent Petr Zahradník

Co se vám honí hlavou, když sledujete požár v Českém Švýcarsku?
Každoročně máme v Česku desítky, maximálně jednotky stovek požárů. Jejich rozsah je ale malý, obvykle pár arů nebo hektarů. Největší požár za posledních 20 let byl na Strážnicku u Hodonína, kde hořelo necelých 200 hektarů. Samozřejmě s tím, co se děje ve Středozemí, v Kalifornii či v Austrálii, se nic z toho nedá srovnávat, nicméně pokud je delší období sucha, riziko požárů vzrůstá. Po kůrovcové kalamitě zůstalo v porostech po celé zemi velké množství uschlého dřeva. Ležícího i stojícího. Na toto nebezpečí se upozorňuje už dlouho, dělali jsme to i v národním parku Šumava. V Českém Švýcarsku se nyní spojily tři věci. Jednak dlouhodobé sucho, jednak velké množství suchého dřeva a pak členitost terénu, která znemožňuje rychlou ochranu. Naprostá většina požárů, které míváme v Česku, se šíří po zemi, shoří hrabanka, mladé stromky a ohoří spodní části kmenů, ale tady jsme svědky korunového požáru, kdy hoří celé stromy. Hasičské zásahy jsou v takové situaci mnohem komplikovanější.

Správa parku je teď často kritizovaná, že v lesích nechala ležet příliš mnoho sušin. Oni se brání, že to jinak ani nešlo dělat.
Kdybychom to srovnali se Šumavou, tak ta má výhodu, že její terén je přístupnější, je tam více cest, členitost není tak extrémní. Na Šumavě se debata o boji s kůrovcem a likvidaci dřeva vedla dlouho, v Českém Švýcarsku to rozhodnutí, že se lesy a dřevo nechají napospas přírodě, bylo učiněno relativně nedávno a moc se o něm nediskutovalo. Podle všeho ani s okolními obcemi. Přijde mi, že správa národního parku ta rizika vzniku požárů trochu podcenila.

A kdyby víc pršelo, riziko požáru by bylo menší?
Takhle bych to neviděl. Nemusí být dlouhodobé sucho, stačí sucho trvající pár týdnů. Dřevo zvlhne na povrchu, ale uvnitř je suché. V požáru pak hoří velmi rychle.

Zároveň správci připomínají, že nejde jen o dřevo, že oheň by se šířil popadaným jehličím, kterého je silná vrstva.
To je pravda, ale pozemní požár není tak nebezpečný, rychle projede územím a nenapáchá tak velké škody. Korunový požár, jaký teď likviduje České Švýcarsko, je v našich podmínkách raritní, já ho znám jen z učebnic nebo z televize ze záběrů ze Středomoří nebo jiných kontinentů.

A není to šance pro přírodu parku k jistému restartu?
Dá se na to tímto pohledem dívat. Bude to ale trvat opravdu dlouho, velmi dlouho. České Švýcarsko stojí na velmi chudých písčitých půdách, teď shoří i všechen humus, v soutěskách byla specifická flóra a fauna. Odkud se budou brát kapradiny, co tam rostly? Jasně, příroda si poradí, ale bude vypadat jinak, než si možná myslíme. A bude to trvat dlouho. Reliéf bude sice zachovaný, ale návratu původního ekosystému se my už asi nedožijeme.

Teď tam vládly jehličnany, historicky do oblasti patřily spíš bučiny, to by se mohlo změnit.
Je nepochybné, že původní přirozená skladba byla jiná, smrku tam jistě muselo být mnohem méně. Nepochybuji ale, že třeba v soutěskách byl smrk původní. My se ovšem můžeme dočkat, že budeme v Českém Švýcarsku mít velké porosty břízy a jeřábu a to také nechceme. Jak říkám, půjde o dlouhodobý proces. Nejsem si jistý, zda cena, kterou teď platíme, není příliš velká.

Desítky let?
Klidně bych přidal, může to být hodně přes 100 let. Vezměte si, že buky, které do oblasti historicky patří, rostou 150 let. A budeme jich potřebovat alespoň dvě generace, aby se tam opravdu vrátily. A to jsme na 300 letech.

Některé části národního parku na druhou stranu v posledních letech vypadaly ošklivě kvůli boji s kůrovcem, byly tam holiny. Takže to spáleniště možná nebude taková změna, až se tam objeví aspoň křoviska.
Pozor, ty vykácené prostory ale nevznikly jen v důsledku kůrovcové kalamity. Zhruba patnáct let nazpátek začal park systematicky těžit a hubit borovici vejmutovku, což je invazní dřevina, která tam velmi agresivně expandovala. Byl to správný krok, ovšem otázkou je, zda se k němu nepřistupovalo až moc rychle a za cenu toho, že tam vznikly celé pustiny. Ty také změní mikroklima. Já chápu, že národní park má jiné poslání, že musí chránit původní přírodu, ale zároveň se nemůže na les přestat dívat i lesnickým pohledem. Nelze ignorovat, že v něm funguje určitý ekosystém. Odlesněním, a je jedno, co je jeho příčinou, se změní mikroklimatické, půdní i vláhové podmínky, což má další dopady.

Jaké z toho všeho plyne poučení? Na jednu stranu se nemá moc těžit, zároveň je rizikové mrtvé dřevo v lese nechávat…
Situace je kvůli kůrovci složitá skoro všude, ale tak složitý terén, jako má České Švýcarsko, nikde není. Výjimkou jsou například Broumovské skály a Prachovské skály, ale většina dalších cenných lokalit je lépe ochranitelná. Přístup musí zohledňovat krajinný ráz. Národní park má specifické poslání, ale podle mě nelze říct, že všechno je přírodní proces. S takovou logikou bychom pak museli nechat být i ten požár. Uschlé kůrovcové dříví by se podle mě mělo vždy aspoň v nějaké omezené míře odvážet, pokud to jde.