Prsteny moci a Rod draka mají mnoho společného. Oba seriály spojuje zasazení do rozsáhlých fantasy světů a příběhů. Oba měly nedávno premiéru, která nažhavila zájem o streamovací služby Amazonu a HBO. Oba vycházejí z knih, jež milují miliony čtenářů, ale ani jeden není adaptací stěžejních děl daných knižních sérií. Ale v čem je ten či onen lepší a který se nám líbí víc?

Prequel Hry o trůny s názvem Rod draka je adaptací románu Oheň a krev odehrávajícího se před událostmi hlavní fantasy ságy George R. R. Martina. Primárním zdrojem inspirace pro Prsteny moci jsou zase dodatky k Pánovi prstenů od J. R. R. Tolkiena. Každé dílo k vyprávění samozřejmě přistupuje jinak, ale podobností je dost na to, aby obě série zasáhly podobné publikum. Ani v CzechCrunchi jsme nebyli výjimkou, a tak jsme dali hlavy dohromady a oba seriály porovnali. Nejen na základě prvních čísel, ale i vlastních dojmů z úvodních epizod.

Papírově to není nějak jednostranný boj, byť za Prsteny moci stojí nejmocnější rozpočet v dějinách seriálů. Dílo na motivy Pána prstenů si za úvodních 24 hodin získalo po světě 25 milionů diváků, nejvíc v historii streamovací služby Prime Video. Rekord vznikl i na HBO při premiéře Rodu draka. S deseti miliony diváků jenom v USA za den od uvedení šlo o nejúspěšnější debut stanice a seriál úspěch zaznamenal i v Česku. Pro srovnání, finále Hry o trůny stanovilo historický rekord HBO s 19,3 milionu amerických diváků. Publikum Rodu draka se navíc v následujících dnech zvětšovalo, podle HBO obvykle premiéra tvoří zhruba třetinu sledovanosti. A k tomu všemu je nutné přičíst další miliony globálních diváků.

Co se bohatství týče, Středozem je na tom lépe než Západozemí. Amazon jen za první sérii Prstenů moci zaplatí panenky protáčejících 462 milionů dolarů, tedy okolo 11 miliard korun. A pevně naplánováno už je sérií rovnou pět. S takovou částkou se Rod draka nemůže měřit, ačkoliv má za sebou úspěch Hry o trůny. Její úvodní řady vyšly HBO zhruba na 50 milionů dolarů, rozpočet závěrečných sérií se pak vyšplhal přes 100 milionů dolarů. Deset dílů Rodu draka má vyjít přibližně na dvojnásobek této sumy, autoři hovoří o rozpočtu 20 milionů dolarů neboli o půl miliardě korun na epizodu.

Jenže i když rozpočtem mají navrch Prsteny moci, v jednom neopomenutelném hledisku za konkurencí zaostávají. Předehra Hry o trůny totiž u fanoušků zdrojového materiálu nevyvolala takovou bouři nenávisti jako adaptace díla J. R. R. Tolkiena. Prsteny se tak staly obětí masivního „review bombingu“, kdy jim davy rozhořčených skalních příznivců příběhů ze Středozemě schválně udělují extrémně špatné hodnocení. Na IMDB tak téměř čtvrtina ze 120 tisíc uživatelů Prstenům moci vpálila jediný bod z desíti. A byť seriál není bezchybný, zcela jistě si takto příkrý verdikt nezaslouží.

Ještě více fanoušků mu naopak udělilo nejvyšší desítku, u níž lze samozřejmě také pochybovat o uváženém zhodnocení kvality. Z nezanedbatelné části budou nejvyšší známky přehnanou reakcí na jedničkovou kampaň. Nicméně je jisté, že mezi nimi bude nesrovnatelně více uživatelů, kteří s čistým svědomím autenticky nadšeně hodnotí seriál – než je mezi jedničkovými kritiky těch, kteří jsou přesvědčeni, že dílo Amazonu je mezi těmi nejhoršími možnými seriály na světě. Tento fenomén se do jisté míry nevyhnul ani Rodu draka, avšak ze sta tisíc hodnocení jedničky tvoří jen pět procent.

Tolik světová hodnocení. Rod draka i Prsteny moci jsme samozřejmě podrobili detailnímu sledování i na CzechCrunchi, sotva jejich úvodní epizody vyšly. Novinka od HBO si od nás vysloužila nálepku „skoro Hra o trůny – a to je dobře“, výletu za elfy a hobity bychom zase neudělili rovnou nejmocnější prsten, ale třeba stále mocný a magický šperk nošený Aragornem ano. Jak teď po zhlédnutí úvodních dílů obou seriálů pohlížíme na jejich start a jak vychází z našeho srovnání?

---

Tomáš Chlebek
Redaktor

Rod draka i Prsteny moci mají k výše uvedenému ještě jednu zásadní věc společnou – v obou případech jde o prequely, tedy seriály odehrávající se před už dobře známým příběhem. Pro oba tudíž, minimálně v dosud vydaných epizodách, platí určitá chybějící míra váhy toho, co sledujeme. Sice jen přibližně, jednoduše ale už víme, jak vše skončí.

Zásadní, a z většiny neznámá, je však také cesta k tomuto konci. Právě zde draci i prsteny volí různá pojetí, vycházející také z povahy svých literárních předloh. Rod draka je opravdu Hra o trůny v bledě modrém až do takové míry, že není těžké v novince hledat ekvivalenty konkrétních postav předchozího seriálu. I nelítostný, nejtemnějším středověkem inspirovaný svět letošního fantasy od HBO už dobře známe, byť má tentokrát více drahých draků.

To znamená, že se opět od začátku vrší konflikty, intriky a mrtvá těla. Vede to ale někam jinam než k dalším konfliktům a mrtvým tělům? Adaptace děl George R. R. Martina na mne vždy působily velice cynicky, prezentují svět jako boj o holé přežití a ve vyšších sférách boj o nadvládu nad ostatními. Rod draka do toho prozatím vnáší zajímavou ženskou perspektivu princezny Rhaenyry vzdorující tomuto cyklu. A nebudu ani předstírat, že u mě drsné zápletky nefungují. Stále však čekám, až mi seriál nabídne hlubší prožitek.

Prsteny moci mají naproti tomu od začátku výraznější směr vyprávění, daný rostoucím vlivem zla ve Středozemi. Tam, kde je Rod draka od začátku nelítostný a nemá se moc kam posunout, seriál podle Tolkiena představuje mnoho různých zákoutí velkého světa, kde vidíme změny a cítíme budovanou tenzi. Nejde přitom jen o vztahy jednotlivých postav, ale celou barevnou Středozem. I když přibližně znám výsledek, směřování k němu mě bere na vzrušující dobrodružství.

Také Prsteny moci mají v centru výraznou ženskou postavu ve formě elfky Galadriel. Poznámky o jejím poněkud přímočarém, respektive moudrost tisícileté bytosti postrádajícím charakteru nejsou od věci, konflikt hrdinky s okolím ale zatím funguje dobře. Co zatím naopak příliš nefunguje, je opětovné zachycení atmosféry, kterou filmová trilogie Petera Jacksona excelovala. Středozem po dvou hodinách v ní strávených je příliš vyumělkovaná a doufám, že vzestup plíživého zla a více času s postavami jí dodá silnější dojem autenticity, jíž Rod draka oplývá.

Vynášet nějaké velké soudy o seriálech, z nichž jsme viděli jen pár epizod, je samozřejmě předčasné. Zatím k sobě ale kvalitativně podle mého soudu nemají příliš daleko, přičemž Prsteny moci hodnotím o něco lépe. Sledovat budu nadále oba počiny.

---

Michal Mančař
Redaktor

Rod draka úspěšně napravuje pachuť posledních řad Hry o trůny, ačkoliv se při sledování nelze zbavit dojmu, že jsme něco prakticky stejného už párkrát viděli. Prsteny moci zase navzdory pár dílčím výtkám bohatě zažehnaly nejčernější obavy, které první střípky informací i upoutávky vyvolávaly. A oba seriály baví. Alespoň to mají společné. Srovnat jeden s druhým je totiž jinak záludné, protože každý klopýtá i vítězí v jiném ohledu.

Rodu draka se zatím příliš nepovedlo přijít s postavami, do jejichž osudu by člověk od prvních chvil investoval svůj zájem. Ned Stark ve Hře o trůny sice dopadl tak, jak kvůli zvolenému herci nutně musel, ale do paměti se zapsal. Anebo i ten nekňuba Jon Snow, co nic nevěděl. No a co teprve Joffrey! Ještě je samozřejmě brzy na verdikt, ale Daemon, Rhaenyra a další by původnímu obsazení zatím pouze sekundovali. A je to sice podružné pozlátko, ale když trikově povedené draky následně vystřídá nehezký a lacinými efekty čpící kanec a jelen, na zážitku to nepřidá.

Targaryenský prequel se navíc vydal vyšlapanou a bezpečnou stezkou, která nás provádí známými zastávkami. Pletichy u dvora. Nahota a krev. Draci a meče. Všechno to funguje, ale nic není tak zajímavé, aby to opravdu nadchlo. Jenže právě v té známosti a očekávatelnosti je i nezanedbatelná síla, protože – poslední série stranou – Hra o trůny prostě byla dobrá. Místy dokonce skvělá. Možnost užít si jí ještě víc, i když třeba v o něco slabší variaci, je tak přinejmenším fajn. Ale že by se to extrémně zvrtlo a překvapilo, snad nikdo nečeká.

Zato Prsteny moci jsou ve srovnání velká neznámá, ačkoliv samozřejmě vzhledem k Tolkienově obsáhlé mytologii víme, kam nás nakonec zavedou. Tedy, ne vše je zcela neznámé, Durin a Elrond i duo chluponohých kámošek připomínají přátelství Gimliho a Legolase, respektive Froda a Samvěda z Pána prstenů. Ale tím výraznější jistoty končí.

V Númenoru jsme ještě po dvou epizodách nebyli. Střetnutí s probouzejícím se zlem nás teprve čeká. Galadriel máme v hlavě jako mocnou vládkyni, ne nepředvídatelnou a výraznou hrdinku. Coby knižní fanoušek navíc číhám na každé ztvárnění sebemenšího střípku z Tolkienova kánonu. A tohle všechno přebije i pomalejší rozjezd a mírnou nevyrovnanost dějových linek.

Od Rodu draka očekávám cestu, která vím, že zabaví. U Prstenů moci ale napjatě očekávám, kam mě zavedou. Protože co Prsteny dosud ukázaly, to přinejhorším příliš nezklamalo, mnohem častěji ale opravdu bavilo, a místy dokonce naprosto nadchlo. Tolkienův svět tak u mě vítězí nad tím Martinovým nejen na papíře, ale i na obrazovce. Snad to vydrží.

---

Filip Houska
Redaktor & editor

Nejsem ten, kdo by Hru o trůny a původního Pána prstenů hltal typickým, takříkajíc skalně-fanouškovským způsobem. Obě veledíla se mi v televizi ale líbila natolik, že jsem se těšil na to, až si pustím další příběhy z obou světů. Rod draka na mě zapůsobil hned první epizodou, a to díky své dějové atmosféře a surovému pojetí. Byť je pravda, že přikovaný k obrazovce jsem vysloveně nebyl.

I když Rod draka podle mého názoru nastartoval velice slibně, nedokázal jsem se příliš ztotožnit s postavami, na které jsem se ty hodiny díval. Stále jim nějak nevěřím to, co ztvárňují, a místy na mě působí příliš umělým dojmem. Výjimkou je pochopitelně Deamon, který má náběh na pořádného parchanta. Vždycky jsem spíš fandil těm zlejším charakterům, nebudu lhát.

Nevýraznost postav mi ale kompenzuje celková atmosféra, která se radostně topí v krvi, násilí, nahotě a tvrdosti. A vlastně jak píše kolega Michal, ta cestička, jakou Rod draka půjde, je poměrně známá. A já nejsem typ, který si potrpí na překvapení – coby nenáročný divák mám rád, když obrysy příběhu tuším. Nechci se totiž „vylekat“ nějakým totálním zvratem.

Tím chci v krátkosti říct, že mě Rod draka zatím baví víc než Pán prstenů: Prsteny moci. Neříkám, že Prsteny moci jsou špatné, ale zdaleka na mě nedýchly takovou atmosférou. Na můj vkus je „nová Středozem“ zatím příliš neautentická a vlastně mě nedokáže tak vtáhnout. Musím ale vyzdvihnout Galadriel, která – doufám – seriál nalomí k mému obrazu. Uvidíme, jak se novinka od Amazonu vyvine, ale zatím říkám, že „draci over prsteny“.