Růst a zisk nejsou vše. Úspěch už se dnes měří i jinak, říká šéfka designového studia Butterflies & Hurricanes

Petra FritschPetra Fritsch

bh0Rozhovor

Foto: Bet Orten

Šéfka designového studia Butterflies & Hurricanes Michaela Thomas

0Zobrazit komentáře

Vize designového studia Butterflies & Hurricanes je v souvislosti s jejich primární činností tak trochu oxymóron. Navrhují obaly tak, aby s nimi jednoho krásného dne skoncovali. Na vrcholku pyramidy ve firmě tak dle jejích zakladatelů nestojí samotný zisk a rozvoj byznysu, ale velmi silné morální hodnoty, které jsou při každé zakázce prioritou.

Férovost, transparentnost, pravda – to vše mohou být pouze prázdná hesla, kterými si může každá firma vytapetovat svůj web. Hned při prvním kontaktu se zakladatelkou Michaelou Thomas však zjistíte, že prázdná slova bez významu v jejím slovníku nenajdete.

I proto jsme studio Butterflies & Hurricanes vybrali do našeho speciálu Udržitelný byznys roku ’21, ve kterém jsme ocenili desítku firem, jež v rámci svého primárního byznysu dodržují udržitelné principy, nebo je dokonce sama udržitelnost jedním z vlastností výsledného produktu. Obrat studia za rok 2020 činil 7,6 milionu korun.

Ačkoliv obalový design už dávno není jedinou činností studia, právě na takových příkladech se ukazuje, že principy udržitelnosti můžeme aplikovat v jakémkoliv odvětví lidské činnosti. Ve velkém rozhovoru hovořila o tom, co ji vedlo k otočce ze starého, komerčního světa k projektům, které jí dávají větší smysl, jak je silná osobní integrita kompatibilní se světem byznysu nebo třeba jak na nutné rozpory mezi přesvědčením a penězi reagují její kolegyně.

Zaujal mě váš osobní příběh o tom, jak jste si na konferenci uvědomila, že místo obalů v podstatě navrhujete odpady a svůj byznys jste tehdy radikálně přehodnotila. Opravdu stačil jediný moment a rázem bylo všechno jinak?
Ten moment byl jakýsi startovač všech procesů. Krátce po této přednášce jsme přestali pracovat pro Penam, bylo kolem toho haló. Já jsem si uvědomila, že nechci ve veřejném prostoru podporovat někoho, s jehož činností nesouhlasím. Takže to nesouviselo jen s těmi odpady, ale dali jsme se kompletně na cestu etiky v podnikání a to mělo dopad na široké spektrum témat ve firmě.

michaela-thomas-a-pes

Foto: Archiv MT

Michaela Thomas vede designové studio Butterflies & Hurricanes

Jaké je studio Butterflies & Hurricanes dnes?
Dnes jsme svobodná firma, kde aplikujeme sebeřízení a opravdu pečlivě zvažujeme, pro koho jsme schopni pracovat. Uvědomili jsme si, že držíme v rukou obrovskou zodpovědnost. Protože se zabýváme vizuální komunikací a pomáháme značkám vyprávět ve veřejném prostoru příběhy, tak to s sebou nese i to, kam chceme naši energii směřovat a komu chceme pomoci, aby v té společnosti prosperoval. Dnes už se zabýváme i etikou marketingu a jeho dopadem, úkolem vizuální komunikace a designu ve společnosti nebo ženami a jejich hlasem ve směřování společnosti.

Ztěžují vám takto pevně nastavené hranice spolupráci a komunikaci s klienty?
Zajímavé bylo, že po onom etickém přerodu firmy za námi chodily výhradně ženy, ta komunikace jim byla srozumitelnější. Dnes už téma udržitelnosti a etiky podnikání prorůstá i do myšlenek mužů a chodí za námi opravdu krásné projekty, z čehož mám velkou radost. Dnes už je i mužům blízká myšlenka, že není nejdůležitější pouze prodat a růst, což je skvělé. Máme teď několik klientů, kteří řekli, že růst nechtějí – jejich cílem není být v každém supermarketu, chtějí se starat o kvalitu produktu a komunitu. Musím říct, že za námi hodně chodí firmy a lidé, kteří vidí svět podobně a náš pohled je jim prostě blízký. Chtějí hrát také fair play.

Takže se nesetkáváte s tím, že za vámi přijde firma, která jednoduše slyšela o tom, že děláte skvělou práci, chtějí vás, ale s udržitelnými principy zakázka nemá co do činění?
Sem tam nám chodí i výběrová řízení z toho, jak my říkáme, „starého světa“. Zrovna včera nám přišlo z jedné korporace a tam jen žasneme, jak ten svět někde funguje ještě jak v devadesátkách. Přizvou vás jako studio do výběrového řízení, nedají vám za to ani skicovné, ale hlavní je, že mají CSR oddělení, kde se prsí tím, jak pečují o zdroje. Úplně ale zapomínají, že lidské zdroje jsou také zdroje a že dnes už není možné, aby někdo po někom chtěl, aby pro ně pracoval zadarmo.

***

Jaké další zajímavé projekty s ekologickým cítěním jsme vybrali do našeho speciálu Udržitelný byznys roku ’21? Kompletní přehled najdete zde nebo níže v přiloženém článku.

udrzitelny-byznyscc

Přečtěte si takéCzechCrunch představuje 10 firem, jež naplňují cíle pro lepší budoucnostI byznys jde dělat udržitelně. CzechCrunch představuje 10 inspirativních firem, jež naplňují cíle pro lepší budoucnost

***

Odmítáte takové potenciální klienty?
My se snažíme dělat alespoň trochu osvětu, protože často vidíme, že nad svou prací lidé nepřemýšlí a pracují za podmínek, za kterých by lidé v západních zemích nepracovali. V Česku si to necháme líbit a jsme také tak trochu odpadkovým košem Evropy – jak v kvalitě potravin nebo jako montovna. Je tu hodně práce na jakémsi společenském sebevědomí a sebeuvědomění, abychom se naučili říkat ne a stanovovat si hranice.

Podle mého názoru máme ještě takové pochroumané sebevědomí, ať už je to naším vzdělávacím systémem, nebo tím, že jsme postkomunistická země. Takže když nám přijde nějaká taková zakázka, s pokorou se ptáme, zda dodržují tato pravidla, a když takto přizvou několik agentur, zda je také zaplatí, i když si je pak nevyberou.

Co vám odpovídají?
Většinou dostaneme negativní odpověď. Také slýcháváme, že je to velký projekt a že pro takovou firmu chce přece pracovat každý. V tu chvíli se omluvíme a naše práce končí, ne proto, že bychom byli nafoukaní, ale především proto, že věříme, že by každý za svou práci měl dostat férovou odměnu. Na to navazuje další věc a tedy to, že jsou pro nás prioritou právě tyto etické zásady, které stavíme nad finanční zisk z té dané zakázky.

butterflies-hurricanes-produkty

Foto: Butterflies & Hurricanes

Ukázky návrhů Butterflies & Hurricanes pro privátní značku Rohlíku

Zmínila jste zakázky „starého světa“. Jaké zakázky chodí v „novém světě“?
Tento pohled jsme dali dohromady v komunitě Slušná firma, kterou inicioval Tomáš Hajzler a jíž jsme součástí. Rozeznáváme staré a nové paradigma a docházíme k tomu, že výběrová řízení, kde si vybíráte dodavatele jen podle tabulek a metrik, které do nich pasují, jsou součástí starého příběhu. V něm vůbec nezohledňujete, jestli si například sednete s dodavatelem lidsky, máte stejný záměr nebo hodnoty.

Já věřím, že naším příběhem pomáháme vytvářet nový svět podnikání, kde už tyto aspekty hrají roli. Nebo se také pletu a tato paradigmata budou v budoucnu fungovat odděleně vedle sebe. Starý svět, který si pojede tendry podle snížených nákladů, a pak ten nový svět, kde budou lidé pracovat a vytvářet věci společně pro něco, co je přesahuje.

To ve starém světě nedělají?
Ta energie je úplně jiná. Vidím to na projektech, které teď děláme. Nedají se srovnávat s tím, co bylo před už zmíněným přerodem studia. Takové projekty i jinak prosperují. Ty ze starého světa musí neustále dávat peníze do marketingu a přesvědčovat zákazníka o svých benefitech, ale zadavatelé, kteří tvoří na základě nějaké vlastní mise a vyššího smyslu, s tím nemají starost. Jen vyprávějí o tom, co dělají, a krásně to plyne.

Zní to tak, že vám taková práce dává hodně energie a radosti. Co vám ale takový přístup bere?
Řeknu vám to upřímně, když jsem ještě tolik neřešila, pro jakého klienta pracuji, tak jsem měla mnohem, mnohem víc peněz. Ale růst i prosperita je teď úplně na jiné úrovni. Děláte v souznění s lidmi, odměna je v tom, že vidíte, jak lidé kolem vás rostou, jsou autentičtí, jaké talenty se kolem vás objevují a společně s těmito lidmi můžete vytvářet něco, co vám dává smysl. To vám žádné peníze nedají, nedá vám to ani status, ego, nic takového.

„Peníze se staly naším novodobým náboženstvím, tak trochu jim teď otročíme. Necháme si jimi lámat vaz, ničí nám integritu.“

Byť to ve vašem náhledu na věc není primárně o penězích, jak moc se vaše tržby po přerodu propadly? Na jakých číslech jste dnes?
Já bych řekla tak na polovině. Ale já tehdy vydělávala opravdu hodně peněz. Ale nechci se rouhat, peníze jsou energetický tok, který pořád v naší společnosti potřebujeme, proto jimi nepohrdám. Spíše se jim snažím svojí prací dávat pravdivý význam. Tak, aby moje práce pomáhala prosperovat tam, kde je podle mého názoru životodárnou, nedestruktivní silou.

Peníze se staly naším novodobým náboženstvím, tak trochu jim teď otročíme. Necháme si jimi lámat vaz, ničí nám integritu. Vzhlížíme k těm, co jich mají mraky, a cílem se stalo být na coveru Forbesu. Chybí mi tady ve veřejném prostoru trochu jiný příběh, tak se ho s kolegy snažíme vyprávět.

Když se vedení firmy rozhodne začít aplikovat udržitelné principy ve firmě, co mu to tedy kromě peněz vezme a kromě větší radosti a energie dá?
Jednak je třeba říci, že k takovému přístupu potřebujeme autenticitu daného podnikatelského záměru. To v dnešním světě vyžaduje odvahu. Stále měříme úspěch podle vydělaných peněz a vyhraných soutěží a prodaných startupů do Silicon Valley. Já si ale myslím, že je třeba kultivovat i novodobé hrdiny, kteří toto nepotřebují.

Potkáváme se s různými startupy a firmami, ve kterých je růst hlavním motorem, a tam nám spolupráce většinou nefunguje, protože to obvykle přebíjí záměr pomoci svou činností světu, k něčemu pozitivnímu přispět nebo stávající svět nějak regenerovat. Myslím si, že je to hlavně o osobní odvaze a vnitřním naplnění, ne jen o tom, co vám to dá zvnějšku, ale o tom, že cítíte, že to, co děláte, vám osobně dává smysl.

Každý byznys ale potřebuje růst a prosperovat, aby sebe a lidi, co na něm pracují, uživil.
Samozřejmě, jenže je to o prioritách. Růst také není a priori špatně, ale je důležité, jakým způsobem firma roste. Naše planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí, ale potřebuje, abychom ji začali svou činností regenerovat a ne vysávat. A na rovinu vám řeknu, že i my každý den přicházíme na nové věci, rosteme ve spolupráci s našimi klienty a navzájem se ovlivňujeme a spoluvytváříme nějakou cestu. Spolupráce nám funguje většinou s někým, kdo už je naladěný ve smyslu, že chce svou činností přispívat, ne že si jde urvat kus jen pro sebe.

michaela-thomas

Foto: Archiv MT

Šéfka designového studia Butterflies & Hurricanes Michaela Thomas

Dokážu si představit, že teorie zní krásně, ale v praxi může být rozhodování mezi tím, co považujete za hodnotné, a tím, co už dělat nechcete, velmi tenká.
Já doufám, že to, co tu říkám, nezní jakkoliv nepokorně nebo pyšně, protože my ke každému zadavateli přistupujeme jako k rovnocennému partnerovi. I my samozřejmě musíme zvažovat a balancovat. Někdy nám přestane jít spolupráce v průběhu, kdy se musíme klientovi omluvit a říct mu, že věříme, že cesta už v tuto chvíli není o tom, prodávat víc produktu, centralizovat výrobu nebo expandovat do dalších zemí, ale například vytvářet menší manufaktury v regionech, které budou šířit firemní kulturu. Nezastávám názor, že prodej se nutně rovná úspěch. Ale také si myslím, že pro majitele firem a značek není jednoduché toto ustát, i když do podnikání s tímto nastavením původně jdete.

Dokážu si představit, že se o tom právě hezky debatuje, ale v realitě potenciálních velkoprodejů v kontrastu s velmi abstraktním pozitivním dopadem na svět okolo nás může být najednou velmi těžké o svých původních záměrech a hodnotách zůstat přesvědčen. Co s tím?
Je potřeba říci, že s narůstajícími zisky rostou logicky i náklady firmy, máte najednou menší svobodu dělat kompromisy a je prostě potřeba neustále hledat vhodný balanc. Myslím si, že se primárně musíte neustále vracet zpátky ke svým původním hodnotám a revidovat, zda si za nimi pořád stojíte. Když ne, je potřeba tyto hodnoty upravit podle aktuálního byznys modelu a směru, kterým se chcete ubírat.

Jak může s udržitelným přístupem začít velká firma, která podniká typicky v nějakém velkém průmyslovém odvětví?
To je těžká otázka, strašně ráda bych někomu poradila, ale asi na to nemám jednoduchou odpověď a ani certifikát (smích). Srdce blízký přístup mi je podobný tomu z knihy Our future is local, která vyjde brzy v českém překladu v nakladatelství PeopleComm. Je třeba začít vytvářet lokální komunity. Veškerá centralizace a nadnárodní korporace vždy rostou na úkor lokální práce lidí. I když pak argumentují tím, že lidem práci naopak dávají, když například otevřou továrnu, tak ale berou lidem právě ten smysl, stanou se zaměstnanci.

Není nic hezčího, než když potkáte někoho, kdo má malou živnost a svou práci dělá poctivě a s láskou. V továrnách takových lidí moc nenajdete. Věřím, že je čas začít se věnovat kultivaci lokálních komunit. A myslím si, že právě v lokálních vazbách je ohromná síla nás žen – dokážeme je vytvářet. Takže když se mě někdo z velké firmy ptá, jak na udržitelnost, tak radím, ať si do vedení přizvou co nejvíc žen, že ty jim to rozloží. (smích)

Máte pocit, že ženy ve vedení vidí udržitelnost jinak?
Ze zkušenosti vím, že jejich přístup bývá obecně jiný. Muži často vidí hodnotu v externích, viditelných, měřitelných a pevných veličinách, které směřují k rychlému výkonu. Daleko víc je zajímá byznys a ekonomický růst. Ženy, které jsou nositelkami většiny udržitelných témat, k vytváření hodnoty potřebují klid, jsou mnohem víc uvnitř v sobě. Tyto dva principy se skvěle doplňují, jeden bez druhého je jen jedna část mince. Myslím, že nám dominuje ten výkon a růst, a tak planeta trpí.

132664681_10159083049724756_8573763454781292044_n

Foto: Butterflies & Hurricanes

Studio Butterflies & Hurricanes spolupracuje i s rodinnou čokoládovnou Herufek

Když jsme probraly firmy, pobavme se ještě o jednotlivcích. Jak se donutit jako běžný spotřebitel začít chovat udržitelněji?
To je krásná, ale složitá otázka. Dle zkušenosti mé i mých blízkých to nebyla proměna ze dne na den. Já jsem své chování z typické komerčačky, která trávila víkendy v nákupních centrech a kupovala si zbytečné věci, také nezměnila ze dne na den. Je to proces. Mám dojem, že to jde dohromady s objevováním vlastní autenticity – čím víc jste sami sebou a cítíte se dobře tím, kým jste, tak potřebujete méně z okolí a tím také lépe cítíte, co je autentické a co není.

Zní to hezky, ale není to prostě neefektivní? Nemá pak člověk výčitky, že se zabývá něčím, kde není efekt vidět hned?
Čím déle se problematikou udržitelnosti zabývám v osobní rovině, tak zjišťuji, že člověk toho opravdu k životu moc nepotřebuje. Naplňuje mě například chodit do bezobalových obchodů a dávat tomu ten čas. Je to nicméně časově náročnější, méně komfortní, jdete se skleničkami, cinkáte a je to dražší, takže si musíte také přehodnotit, za co utrácíte.

Také jsem si uvědomila, že ani se třemi dětmi nepotřebuju sušičku, to prádlo uschne tak jako tak a při věšení mám alespoň chvíli sama pro sebe. A takhle objevuji každý den něco, v co jsem zvenku uvěřila, že mi ušetří čas – ale byla jsem čím dál uhoněnější! Čím víc gadgetů si člověk kupoval, aby mu šetřily čas, tím byl z toho unavenější a vyčerpanější a na určité úrovni vykradenější.

„Někdy se kolegyní ptám, jestli je v pohodě, že budeme mít méně peněz. Někdy za mnou stojí a někdy mi to dají sežrat.“

To zní skoro jako revolta proti výdobytkům moderní doby.
Myslím, že je strašně fér říci, že obden člověk cítí strach, jestli jde dobrou cestou. Jde s tím ruku v ruce například i to, jak vzděláváme děti, protože doma jdeme dál a dál od systému klasického školství a úplně to mění způsob, jak k dětem přistupujete, a navíc si to musíte neustále obhajovat před okolím.

Jsou to každodenní otázky, protože existuje velký společenský tlak na to, co je normální a co byste měli a neměli dělat. I jako majitelka studia mám často strach, jestli děláme dobrá rozhodnutí, takže to pak přinesu kolegyním a ptám se jich, jestli je za ně v pohodě, že budeme mít třeba méně peněz. Někdy za mnou stojí a někdy mi to dají sežrat. (smích)

A co když opravdu znejistíte?
Nemám jinou volbu, než každý den věřit svému snu a pracovat pro něj. Potřebuji spoluvytvářet budoucnost pro děti, která je svobodná a respektující a pracuje s jinými hodnotami, než je tlak, výkon a souboj. Ano, také ve firmě řešíme, jestli něco nevzít kvůli penězům. Není to pokaždé procházka růžovým sadem. Ale pak navštívíte klienta, pro kterého děláte zakázku, jež vám dává obrovský smysl, a to vám zase dobije baterky. A víte, že v tom nejste sami. Našim klientům říkáme: „Děkujeme, že si nevolíte jednodušší cestu.“

Která je ta složitější?
Je to jako to staré antické moudro: „Jen ta společnost, která sází stromy, pod jejichž stíny nebude sedět, prosperuje.“ Dělat teď něco, z čeho nebudete mít prospěch vy okamžitě, ale budou z toho mít prospěch třeba vaše děti. Kéž bychom se k tomu nějakou formou vrátili.

BankID se stane běžnou součástí našeho online života, říkají odborníci. Česko začíná naskakovat na bankovní identitu

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

Bankovní identita má zjednodušit mnoho procesů

Od začátku roku v Česku oficiálně běží očekávaná digitální identita, služba, jež má ambici zásadním způsobem digitalizovat vztah zákazníka s firmami či státní správou a pomoci v modernizaci celé země. Příklady zejména ze severu Evropy ukazují, že k tomu digitální identita může přispět, a v Česku se objevují první vlaštovky.

„Do konce roku 2021 bude mít BankID spouštěné deset největších bank v České republice pro více než 95 procent online bankovních klientů,“ předpovídá Jan Blažek, ředitel společnosti Bankovní identita. Právě ta stojí za BankID a nabízí jednotné řešení pro uzavírání smluv mezi poskytovateli bankovní identity, tedy bankami a soukromými firmami.

S nasazováním BankID pomáhá například tuzemská technologická společnost Trask, jejíž výkonný ředitel pro strategické inovace Jan Antoš očekává, že letos začnou služeb bankovní identity využívat první desítky firem. „Předpokládáme, že se BankID stane celkem běžnou součástí našeho online chování a bude využíváno relativně běžně – obdobně jako internetové bankovnictví,“ říká.

Právě Jan Blažek z Bankovní identity, a.s. a Jan Antoš z Trasku odpovídali ve společném rozhovoru pro CzechCrunch na to, jak to aktuálně s rozšiřováním BankID vypadá, jaké banky už službu nabízí a co přinese zákazníkům. Jeden z často zmiňovaných benefitů je méně časté navštěvování poboček a vyřizování věcí na dálku. I to BankID umožní.

Ze kterých odvětví mají firmy největší zájem o napojení na BankID?
Jan Antoš: V tuto chvíli BankID poptávají firmy povinné podle zákona o prevenci praní špinavých peněz, což jsou hlavně banky a splátkové společnosti. Dále společnosti, které digitalizují svůj vztah se zákazníkem, což je například prodej služeb online či obsluha zákazníků online. To jsou hlavně pojišťovny, prodej energií nebo utilit a telefonní operátoři. Obecně se na nás ale obrací velká řada společností z různých oblastí na trhu.

Jak konkrétně chtějí využívat služby bankovní identity?
Jan Antoš: Ze studií proveditelnosti jsme identifikovali desítky různých typů využití. V každé vertikále se to trochu liší. Zřejmé využití je identifikace a ověření nových zákazníků při prodeji produktů a služeb, dále přihlašování do samoobslužných portálů. Méně zřejmé situace jsou řešení plných mocí, ověřování dodavatelů nebo zprostředkovatelů, autorizace různých rizikových operací a změn ve službách, autorizace před výplatou různých plnění v pojišťovnách a tak dále. Nejlepší postup je projít si postupně celou společnost a najít přesně ta místa, kde BankID může nejlépe pomoci, tedy s nejnižšími náklady a největším benefitem.

Jan Blažek: Spektrum využití je opravdu široké a někdy jsme i překvapeni, jakým inovativním způsobem chce zákazník služeb BankID využívat. Nejčastěji se jedná o vzdálenou identifikaci zákazníka a jeho tzv. digitální onboarding za účelem prodeje služeb, tj. náhrada návštěvy pobočky, a to i včetně digitálního podpisu.

jan-antos-trask1

Foto: Trask

Jan Antoš, výkonný ředitel pro strategické inovace v Trasku

Jak vlastně implementace probíhá? Je celý proces časově náročný?
Jan Antoš: Vlastní napojení je relativně přímočaré. Máme už implementovaný konektor, který lze nasadit v řádu dnů. Integrace do procesů společnosti je ta složitější část. Na základě minulých projektů ale víme, že se dá celé napojení realizovat za jeden měsíc. V obvyklých případech to budou řádově jednotky měsíců, protože společnost musí často upravit svoje procesy a produkty, aby výhod BankID plně využila.

A jak je nasazení BankID náročné finančně? Kolik to stojí firmy a kolik to bude stát uživatele?
Jan Blažek: BankID je digitální produkt a náklady na jeho zavedení závisí na samotné úrovni digitalizace firmy, která jej chce využívat. Pokud už například proces vzdálené identifikace používá, pak je to pouze nahrazení metody a náklady jsou v řádu statisíců. Pokud firma digitalizací prochází nebo se na ní teprve chystá, pak mohou být náklady vyšší.

Jak je nastavená cenová politika na straně bank, respektive Bankovní identity, a.s.? Jde o pokrytí nákladů bank, nebo na tom bude nějaká ze stran vydělávat?
Jan Blažek: Akcionáři společnosti se jednoznačně shodli, že účelem společnosti je zejména podpora podnikání a digitalizace v České republice. A tomu odpovídá i cenová politika, která směřuje na tzv. černou nulu, tj. pokrytí nákladů. Pro stát tuto službu banky poskytují zcela zdarma.

Lidé mají obavu z toho, že využíváním BankID budou třetím stranám vyzrazovat citlivá data. Jaké údaje o klientech dá vlastně banka k dispozici?
Jan Antoš: Bankovní identita poskytuje několik služeb, které se liší rozsahem dat – od pouhého předání jména a příjmení až po plnou sadu údajů pro potřeby ověření podle zákona. Plná sada obsahuje například kontaktní a trvalou adresu, datum narození, rodné číslo, místo narození, číslo a platnost občanského průkazu, číslo bankovního účtu, e-mail, telefon. Klient ale vždy vidí, která data budou třetí straně předána a musí k jejich předání dát souhlas. Pokud s rozsahem dat nesouhlasí, může označit, že se mají předat pouze některé informace, nebo dokonce žádné. Typicky ale společnosti budou vyžadovat jejich omezenější sadu i proto, že služba je pro firmy zpoplatněna podle rozsahu dat. Nikdy se nepředávají data bankovního charakteru (zůstatky na účtech, prováděné transakce atd.).

Nehrozí, že by mohlo snáze dojít ke zneužití přihlašovacích údajů do banky, pokud je lidé budou zadávat na několika místech?
Jan Antoš: Přihlašovací údaje do bankovnictví budou lidé zadávat vždy a pouze na stránkách bank. Proces identifikace přes bankovní identitu vždy zahrnuje přesměrování prohlížeče uživatele na stránky jeho banky, kam uživatel zadává svoje autentizační data. Soukromá společnost nemá přístup k zadávaným informacím (jméno, heslo) ani neví, pomocí jakých faktorů byla autentizace provedena (SMS, smart klíč v telefonu apod.). Uživatelé si budou muset hlídat, zda zadávají svoje přihlašovací údaje pouze do stránky banky a komu udělují právo získaná data zpracovat. Postup u bankovní identity je shodný jako při platbě přes platební tlačítka bank v e-shopech (také dochází k přesměrování do bank a následné autentizaci) nebo při využití PSD2 služeb.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Kolik bank už má dnes bankovní identitou spuštěnou? Hrozí, že se některé banky v Česku nepřipojí?
Jan Blažek: Aktuálně nabízíme služby dvou bank, České spořitelny a ČSOB, v průběhu června se napojí další tři banky – Air Bank, Komerční banka a Moneta – a poté další čtyři. To znamená, že do konce roku 2021 bude mít BankID spuštěné deset největších bank v České republice pro více než 95 procent online bankovních klientů. O zapojení do projektu diskutujeme i s dalšími bankami a zatím nevím o žádné, která by se do projektu neplánovala zapojit.

Může se stát na straně firem do budoucna z nasazení BankID konkurenční výhoda, nebo to pro zákazníky nebude tak zásadní benefit?
Jan Blažek: Já považuji služby digitální identity za natolik klíčové a ve své podstatě infrastrukturní, že v současném i budoucím digitální světě se firma bez jejich používání neobejde. A to nám ukázala i situace s COVID-19.

Kromě bankovní identity existují i jiné způsoby, jak se občané mohou identifikovat v online světě (např. Moje ID, eObčanka). Jak velká je šance, že se bankovní identifikace bude využívat více?
Jan Antoš: Velká, protože ji má velká část populace už zřízenou. Navíc si heslo do banky většinou pamatujeme, protože ho využíváme relativně často. Např. pro získání MojeID musí lidé podstoupit složitou proceduru, aby tento identitní prostředek získali. Bankovní identitu ale mají vyřízenou, stačí ji použít. Svým způsobem je tato situace selháním státu, protože systém měl být nastaven tak, aby stát vydával k občankám i státní identitu, která je pro všechny povinná stejně jako vyřízení občanky a která navíc je jednoduchá, dostupná a široce používaná.

Zákon o bankovní identitě se přitom nedávno stal zákonem roku. Je možné, že bankovní identita teď bude nějaký mezikrok ke státní identitě?
Jan Blažek: I stát je dnes vydavatelem prostředků elektronické identity, kterou je možné využívat právě ve veřejné správě. Výhoda bankovní identity je v tom, že už ji v podstatě každý má a umí ji používat, ale určitě to nepovede ke vzniku nějaké jednotné státní identity.

janblazek

Foto: Bankovní identita

Jan Blažek, ředitel společnosti Bankovní identita

V čem vidíte úskalí využití BankID v praxi?
Jan Antoš: Komplikace spočívá především v úpravě produktů a služeb tak, aby mohly fungovat online a BankID využívaly. Digitalizace procesů a distribuce je oblast, která může trvat ve firmě poměrně dlouho. A dokud například nedokážete celý proces dokončit online a stejně musí zákazník dorazit na pobočku, tak využití BankID nepřinese očekávaný benefit. Takže využití BankID uvidíme nejdříve u těch firem, které v digitalizaci postoupily nejdál – ty ostatní mohou mít zpoždění klidně i několik let.

Sám jsem si bankovní identitu vyzkoušel například při nedávném sčítání lidu. Kde všude ji už dnes mohou uživatelé potkat v praxi?
Jan Blažek: V soukromé sféře můžete BankID v tuto chvíli využít již u desítky firem a budou rychle přibývat další. Jednáme s více než stovkou firem a řada z nich je před podpisem či ve fázi implementace. Konkrétně si BankID již nyní můžete vyzkoušet například při sjednání životního pojištění u pojišťovny Simplea, pro ověření se před podáním žádosti o hypotéku u Hyponamiru.cz, k registraci pro získání nabídky optimálního dodavatele energií parc4you.cz, pro využití vzdáleného podpisu s DigiSign nebo k ověření se u Wood & Company a dalších firem. V dalších dnech a týdnech to bude například Pražská plynárenská, Golem finance, ale i Sazka a další.

Jak rychlý rozvoj bankovní identifikace u nás očekáváte?
Jan Antoš: Očekáváme, že tento rok začnou bankovní identitu využívat desítky společností. Předpokládáme, že se BankID stane celkem běžnou součástí našeho online chování a bude využíváno relativně běžně – obdobně jako internetové bankovnictví. Je otázka, jestli se tak stane do dvou let nebo trochu později. Je ale důležité připomenout, že dostupná důvěryhodná online identifikace umožní řadu inovací. Dnes se musím pro spoustu úkonů někam dostavit fyzicky, což pomocí bankovní identity odpadne. Vzniknou i nové produkty, které dnes nebyly možné. Řada procesů se zjednoduší, lidé tak ušetří spoustu času a nakonec i nákladů spojených například s cestou autem či autobusem.

Jaké nové produkty bankovní identita umožní?
Jan Antoš: To je těžké odhadnout. Obecně můžeme odhadovat vývoj nové technologie, ale je extrémně těžké předpovídat, k čemu lidé novou technologii nebo nové možnosti využijí. V první fázi povede BankID spíše k tomu, že budu moci mnohem jednodušeji čerpat služby online a ve chvíli, kdy potřebuji, z domova. Flexibilita a snadnost sjednání určitě vytvoří možnost služby dynamicky měnit a to zase může přinést na trh nové služby. A také služby kombinovat – jedním kliknutím zařídit celý balík služeb, které se dneska musel sjednávat odděleně.

Bude možné BankID využít i jako elektronický podpis?
Jan Blažek: Ano, v září spouštíme službu BankID Sign, kterou bude možné elektronicky podepisovat dokumenty na úrovni zaručeného podpisu. Z pohledu uživatele tak bude například odeslání platby velmi jednoduché. Firmám to umožní dále rozšířit nabídku svých služeb v online světě, protože zde doposud neexistoval jednoduchý a zaručený způsob, jak digitálně podepisovat.

macaly-founders2

Přečtěte si takéStartup prodali za stovky milionů, teď možná narazili na zlatou žíluPrvní startup prodali za stovky milionů, se druhým se rok plácali. Teď možná narazili na zlatou žílu

Jako inspirace při zavádění bankovní identity v Česku sloužily například severské země, kde jsou podobné služby velmi rozšířené. Pomůže BankID v digitalizaci celému Česku včetně státní správy?
Jan Blažek: Věřím, že ano, a děláme maximum pro to, abychom firmám a státu nabídli služby, které budou využívat. Koneckonců úspěch digitalizace je hlavně o nabízených službách a agendách. A v tom musí nejvíce pomoci firmy a stát.

Partnerem článku a CzechCrunche je společnost Trask. V rámci CzechCrunch Premium spolupracujeme s vybranými partnery, se kterými připravujeme obsah na míru. Více najdete zde.