V době ETF a roboticky řízených fondů se mohou aktivně spravované investiční fondy zdát jako přežitek. Jenže… ve fondu Top Stocks z Erste Asset Management, který svým klientům nabízí Česká spořitelna, má peníze uložených více než 100 tisíc lidí a o jejich 25 miliard korun se stará tým průkopníka a matadora oboru Jána Hájka. Ten je zároveň neúnavným popularizátorem investování. „Kdybych nebyl bankéřem, asi bych pracoval v cestovním ruchu,“ říká Hájek v rozhovoru, který je součástí seriálu osobněji laděných interview s předními českými investory.

Předtím než v 90. letech začal Ján Hájek, který pochází ze Slovenska, pracovat u makléřské společnosti, měl za sebou totiž zkušenost z cestovní kanceláře, která se specializovala na prodej letenek. A protože sám je dodnes vášnivým cestovatelem a rád objevuje nové země a kultury, není pro něj představa kariéry v oboru ničím trýznivým: „Uměl jsem si to představit tehdy i dnes.“

V anketním rozhovoru Hájek, který Top Stocks, největší fond svého druhu v Česku, spravuje od roku 2006 a za tu dobu dosáhl solidní absolutní výkonnosti 280 procent, popisuje i to, jak se snaží edukovat mladou generaci: „Aktivita, která mě hodně baví, je workshop, který už dvanáctým rokem pořádám vždy na jaře spolu se studentským Klubem investorů. Během 14 hodin na něm společně analyzujeme jednu vybranou společnost, letos je to Estée Lauder.“

Řeč v rozhovoru s Jánem Hájkem, který byl v minulosti i hostem našeho podcastu, ale došla i na to, jak jej na dráhu investiční manažera připravila univerzita, zda se investicím věnuje i někdo v jeho rodině nebo která akcie mu utkvěla nejvíc v paměti.

Co byla vaše první, ale opravdu první investice?
Asi první investice byla do mého vzdělání. V mládí jsem hrával profesionálně šachy a za ušetřené peníze jsem si začal kupovat šachové knihy, abych se ve hře mohl zlepšovat.

A první profesionální investice?
Už si nevzpomenu, jaké to byly akcie, ale pamatuju si okolnosti. Na jaře roku 1994 jsem si z vydělaných peněz koupil akcie několika společností – a pak jsem se s radostí koukal, jak to utěšeně roste. Po pár týdnech se situace otočila a moje akcie začaly rychle padat.

Tenkrát obchodování probíhalo jen dvakrát týdně v podobě aukcí s fixovanou cenou a já jsem je nějakou dobu nemohl prodat kvůli převisu nabídky nad poptávkou. Každý obchodní den došlo jenom k poklesu o pět procent bez toho, aby se uskutečnily nějaké obchody. Když jsem toto svoje první portfolio vyprodal, tak jsem měl ztrátu přibližně 30 procent. Pochopil jsem, že investování asi nebude tak jednoduché, jak jsem si původně myslel, a že se budu muset ještě hodně naučit.

Máte s nějakou akcií či nějakým dluhopisem speciální vzpomínku?
Jednu z důležitých lekcí jsem dostal v letech 2000 až 2005. Tenkrát na podzim 1999 jsem do svého vlastního portfolia nakoupil akcie společnosti Starbucks, které poklesly kvůli předchozím neúspěšným internetovým investicím. Během půl roku jsem je spokojeně prodal s přibližně padesátiprocentním ziskem, hned první den po splnění časového testu pro osvobození od daně, abych se pak následně několik let jen díval na to, jak tato akcie dál roste.

Trvalo mi dalších sedm let než jsem znova do této společnosti investoval, protože se mi pořád zdála drahá. Tentokrát to již byla investice ve fondu Top Stocks. Po svých předchozích zkušenostech z českého akciového trhu, který v letech 1994 až 1999 jenom klesal – index PX klesl z 1 000 bodů až k 300 bodům v létě 1999 – a každý zisk bylo potřeba realizovat, jsem si poprvé začal uvědomovat, jaký přínos pro výkonnost portfolia může mít investice do dlouhodobě výjimečně rostoucí společnosti a že realizací zisku můžu taky udělat chybu.

To už uběhlo 7 let?! 😅 K další nule navíc je zatím daleko, jsem teprve ve čtvrtině 😉#25miliard Děkuji vám všem za důvěru, moc si toho vážím! Ať se vám vše daří! https://t.co/7B3dAh87X3

— Ján Hájek, CFA (@janhajekcfa) February 13, 2024

Jaká byla vaše poslední investice?
Moje poslední investice ve fondu Top Stocks byla letos v lednu do společnosti AutoZone. Inspiraci jsem získal během posledního ročníku České investiční konference, kdy loni v listopadu tuto společnost jako svůj investiční nápad prezentoval Lukáš Kotrba.

Jak vedete či jste vedl děti k investování nebo péči o peníze?
Pokud je o to zájem, což není samozřejmé, tak se snažím svými zkušenostmi ovlivňovat další generaci v mojí širší rodině. Je mi jasné, že některé zkušenosti jsou nepřenositelné a každý je musí objevit sám. Aktivita, která mě hodně baví, je workshop, který už dvanáctým rokem pořádám vždy na jaře spolu se studentským Klubem investorů. Během 14 hodin na něm společně analyzujeme jednu vybranou společnost, letos je to společnost Estée Lauder.

Když jsem začínal svoji profesionální kariéru, tak jsem sice měl štěstí na skvělé kolegy, se kterými jsme se vzájemně učili řemeslu, většinou na vlastních chybách, ale neměl jsem vedle sebe až na krátkou tříměsíční stáž v Bruselu někoho, kdo by třeba již měl 25 let zkušeností a mohl být mým mentorem. Protože jsem to vnímal jako určitý deficit během své kariéry, snažím se tímto způsobem podporovat další generace investorů.

Kdy jste si uvědomil, že byste se chtěl živit investováním a financemi?
Byla to více méně náhoda, v prvním ročníku na VŠE jsem si přečetl jednu knihu půjčenou ve studijní knihovně, byla to Psychologie des Borsenhandels od Larse Tvedeho. Zaujala mě natolik, že jsem si řekl, že by to mohlo být povolání, které by mě bavilo. Nejdříve jsem to zkusil na vlastní investici (viz první otázka) a poté jsem ještě během svých studií začal pracovat v jedné makléřské společnosti.

Dala vám v tomto směru něco škola?
V letech 1993 až 1999 jsem studoval na Fakultě financí VŠE, byla to už moje druhá VŠ poté, co jsem v sedmém semestru ukončil studia na elektrofakultě STU v Bratislavě. Předměty související s akciovým investováním jsem měl až v době, kdy už jsem měl nějaké zkušenosti ze své práce, ale určitě tam bylo několik předmětů, ze kterých jsem si odnesl hodně – hlavně ty spojené s makroekonomickými teoriemi.

Má někdo u vás v rodině vztah k investování? Co třeba rodiče?
V první vlně kuponové privatizace za nás všechny investoval můj otec, a vcelku úspěšně, ale jinak se dá spíše říct, že jsem se vydal vlastní, nikým neprošlapanou cestou. Moji rodiče se spíše věnovali svým profesím ve stavebnictví a architektuře.

Cítíte kolem sebe, že se v posledních letech z investování stalo téma? Že se o něm lidé baví a že se vás na něj ptají i u piva?
Ano, vnímám to a jsem za to rád. Pamatuji dobu z let 1999 až 2001, kdy jsem řídil svůj první fond ING Czech Equity a kdy spojení akciový fond bylo jako sprosté slovo kvůli předchozím zkušenostem s vytunelovanými fondy z kuponové privatizace. Pro mě to byla další motivace pomoct vlastním příkladem změnit negativní vnímání investování do akcií, když jsem začal spravovat fond Top Stocks.

Máte v oboru nějaký vzor?
Kromě vlastních zkušeností jsem většinu informací o investování čerpal z knih. Dva investoři, kteří můj styl nejvíce ovlivnili, byli Philip Fisher a John Neff. Toho druhého jsem dokonce měl možnost osobně potkat v létě 2005 během školení, které pořádal CFA Institute v Chicagu.

Kdybyste se neživil jako bankéř a investiční manažer, co byste chtěl dělat?
Asi bych i nadále pracoval v cestovním ruchu. Práce v cestovní kanceláři specializované na prodej letenek byla mou jedinou jinou prací do té doby, než jsem začal pracovat v investičním bankovnictví, a hodně mě bavila. Tenkrát – a vlastně i teď – jsem si dokázal představit, že bych v tomto oboru dlouhodobě pracoval, protože mě vždy bavilo cestovat a poznávat nová místa.