Hráči milují Red Alert 2. Ale opravdoví videoherní gurmáni zbožňují Tiberian Sun. Tenhle díl série Command & Conquer měl všechno. Skvělé filmečky, ještě lepší hratelnost, úplně nejlepší atmosféru. Přesně před pětadvaceti lety se do paměti vryl jako střela z railgunu kráčejícího tanku Mammoth Mk. II.

Když se řekne Command & Conquer, hned vás napadne žánr realtimových strategií. A spousta titulů, které patří k tomu nejzábavnějšímu, co tenhle druh her nabídl. I když třeba ne všechny C&C byste si dneska kvůli technickému pokroku nebo proměnám hratelnosti a vkusu užili, koncem srpna roku 1999 vyšel jeden, který je skvělý i dnes. Command & Conquer: Tiberian Sun.

Stvořil ho kdo jiný než Westwood, studio vyhlášené svým strategickým umem, však světu dali i legendu Dune II! Byl to jejich třetí hlavní titul známé značky se dvěma céčky. Příběhově navázal na o čtyři roky mladší Command & Conquer, ve kterém naši planetu zasáhly meteority nesoucí mimozemskou látku pojmenovanou tiberium. Ta umožňovala rychlý technologický pokrok – ale také vedla k válce mezi teroristy z Bratrstva Nod a mezinárodními jednotkami Global Defense Initiative neboli GDI.

Tiberian Sun proti sobě GDI a Nod opět postavil, akorát kulisy zhruba současnosti vyměnil za postapokalyptickou Zemi o pár desítek let později. Tiberium zamořilo značnou část povrchu a zmutovalo skoro všechno, co mu přišlo do cesty. Ještě štěstí, že Nod byl potlačen a jeho charismatický vůdce Kane pohřben pod troskami chrámu v Sarajevu, který jste jako GDI zničili v prvním díle. Nebo snad… ne?

Ne! „Kane lives in death… Kane lives!“ A i díky Kaneovi žije dodnes v 25 let starých vzpomínkách hráčů Tiberian Sunu. Protože hra navázala na svého předchůdce bohatým použitím hraných filmečků, které posouvaly její příběh kupředu. A hlavního záporáka opět nezapomenutelně vystřihl Joe Kucan. Že toho herce neznáte? Však to taky není herec.

Role tajuplného teroristy / mesiáše jménem Kane se zhostil jeden z vývojářů. Joe Kucan pracoval ve Westwoodu jako režisér zodpovědný za natáčení příběhových sekvencí, ale sám dal tvář té nejznámější postavě z celé série Command & Conquer. A to měl přitom v Tiberian Sunu doslova hollywoodskou konkurenci. Na pomoc si totiž autoři dílu pozvali i známé herce.

V kampani za GDI jste se tak vžili do role velitele McNeila v podání Michaela Biehna – drsného mariňáka Hickse ve Vetřelcích nebo Kylea Reese, jenž se v Terminátorovi vrátil do minulosti zachránit Sarah Connorovou. Váš vrchní velitel? Generál Solomon s nezaměnitelným hlasem Jamese Earla Jonese. Ano, Dartha Vadera. Anebo Mufasy ze Lvího krále či Thulsy Soudce z Barbara Conana.

Spolu s méně proslavenými herci, jejichž filmové kariéry (pokud vůbec pokračovaly) jsou mnohem béčkovější, proměnili Tiberian Sun na napínavý sci-fi film, ve kterém šlo o záchranu (nebo zkázu, podle toho, za koho jste hráli) lidstva. Teda takhle a na rovinu, Oscara by to rozhodně nezískalo. Ale vzpomeňte si sami na sebe v roce 1999, jak sedíte před počítačem s obřím (ne úhlopříčkou, ale objemem) monitorem a při hraní skvělé hry navíc hltáte z obrazovky něco, co na ČT a Nově fakt moc nedávali.

K zážitku navíc přispívala i celková atmosféra hry. Paleta postapokalyptického světa ukazovala, že i temný svět může mít různé odstíny. O to víc vynikly zářivě zeleným tiberiem zamořené oblasti. Soundtrack byl ponurý a futuristický a sluchu nesmírně lahodící. Však je pod ním spolupodepsaný dvorní skladatel značky C&C Frank Klepacki.

Hra byla prostě nasáknutá tiberiem, atmosférou a postapem. Platilo to v hraných sekvencích, kdy se odhalovala tajemství mimozemského tiberia, tak i při hraním samotném. Mise, které jste plnili, nebyly nutně přímočaré a nevedly vás pokaždé z bodu A do bodu B. Mohli jste se na mapě zatoulat, objevit osadu mutantů nebo reznoucí zbytky světa před tiberiem…

Ale nemyslete si, nebylo to jen o atmosféře. Command & Conquer: Tiberian Sun byl skvělý i herně. Nebyl nutně revoluční, ale přinášel a spojoval hromadu prvků hratelnosti, které dohromady dávaly i v následujících letech málokrát zopakovanou zábavu. Zvuky laserového obelisku Nodu likvidující nepřátelské jednotky zůstávají v paměti stejně jako nezastavitelná ocelová zeď kráčejících tanků GDI v čele se čtyřnohým Mammothem. A kdo nikdy nezaparkoval půl tuctu samohybných děl Bratrstva na kopci nad nepřátelskou základnou, neví, co je to škodolibá radost.

Navíc nabídl například do jisté míry deformovatelný terén (třeba kanonádou těch zmíněných děl…). Obě strany konfliktu znamenaly výrazně jiný styl hry. Veleli jste nejen pozemním vojskům, ale i vzdušným silám – nebo strojům schopným zavrtat se do země a provrtat se k nepříteli. Občas jste měli možnost volby postupu, třeba před úderem na cílovou základnu vyřadit zdroj energie. Anebo to risknout a zaútočit rovnou. Na některých mapách se proháněly vlaky, na jiných nebezpečné formy zmutovaného života. Jindy vás zasáhla ničivá bouře.

Jestli jste Tiberian Sun hráli, tak to všechno sami dobře znáte. A víte, jak dobré to bylo. Jestli jste ho nehráli, přišli jste o jednu z nejpovedenějších realtimových strategií všech dob. Není to kdovíjak velká charakterová vada, ale vzhledem k tomu, že Command & Conquer: Tiberian Sun na Steamu seženete včetně rozšíření Firestorm ve velkém C&C balíku, měli byste ho napravit. A sejmout toho parchanta Kanea jednou provždy. Nebo… ne?