Když se řekne automobilová velmoc, většina lidí si představí Německo, Japonsko nebo dnes hlavně Čínu. Jen málokdo by ale tipoval Slovensko s pěti miliony obyvatel. Přesto právě tato země drží titul světové jedničky ve výrobě aut na obyvatele a v roce 2025 dle magazínu The Economist potvrdila svou dominanci, když z tamních linek sjelo téměř 1,1 milionu vozidel. Pro srovnání: v Číně, která je sice největším producentem na světě, připadá na každých tisíc lidí zhruba 22 vyrobených aut. Na Slovensku je to neuvěřitelných 196. Tato koncentrace výroby je unikátní a v podstatě určuje ráz celé země.

Automobilový průmysl totiž dlouhodobě tvoří kolem 10–13 procent slovenského HDP a na exportu se podílí zhruba třetinou. Může to znít jako nebezpečná sázka na jednu kartu, ale pro malý, na export orientovaný stát, má tahle závislost svou logiku. Automobilový průmysl je totiž mnohem stabilnější kotvou než třeba cestovní ruch.

Auto je technologicky složitý stroj, po kterém je dlouhodobá poptávka. Navíc na sebe nabaluje síť subdodavatelů a dalších firem. „Slovensko je v srdci Evropy, velmi dobře napojené na velké trhy. Základna dodavatelů je tu obrovská, což je naprosto klíčové,“ okomentoval pro BBC důvody popularity odcházející šéf evropské divize automobilky Kia Marc Hedrich.

Ještě na začátku devadesátých let přitom nic nenasvědčovalo tomu, že se z malé postsocialistické ekonomiky stane evropské centrum výroby. Zlom přišel se vstupem Volkswagenu, po kterém následovaly značky jako Kia nebo Jaguar Land Rover. Hlavním magnetem byly tehdy extrémně nízké náklady, mzdové výdaje na Slovensku dosahovaly pouhých 20 procent úrovně v Německu. Dnes se sice tato propast zmenšila, ale země si udržela trumf v podobě vysoké produktivity a kvalifikovaných lidí.

K tomu se přidává propracované technické školství, kde univerzity a střední školy úzce spolupracují přímo s fabrikami na výchově nových odborníků. Důležitou roli hraje i energetika, díky vysokému podílu jaderné a vodní energie má slovenské auto nízkou uhlíkovou stopu, což výrobcům pomáhá dosáhnout na ekologické dotace na trzích, jako je Británie.

Slovensko ale v tomto regionálním rozmachu není samo. Podobné trumfy, tedy kombinaci průmyslové historie a kvalifikovaných lidí, využívají i sousedé. V Maďarsku mají své závody Audi, Mercedes-Benz nebo Suzuki, v Rumunsku se usadily Ford s Renaultem a v Česku samozřejmě Škoda nebo Hyundai.

Mimochodem Česko je v absolutních číslech stále před Slovenskem a ročně vyrobí zhruba 1,4 milionu vozů. Jenže zatímco tady připadá na tisíc lidí přibližně 130 vyrobených aut, což je druhý nejlepší světový výsledek, od slovenských téměř dvou stovek je to pořád velký odskok.

Ani pod Tatrami ale není vše růžové. Slovensko sice dokáže vyrábět ve velkém, stále ale zůstává v pozici, kterou OECD i další instituce kritizují – funguje jako obří montovna s nízkou přidanou hodnotou. Výdaje na výzkum a vývoj jsou tu nižší než u sousedů a ekonomika je až příliš závislá na rozhodnutích v zahraničních centrálách.

Varovné hlasy teď navíc sílí přímo zevnitř průmyslu. „Za dva roky může být produkce pěti automobilek jen tak velká, co dřív zvládly vyrobit tři. To nám ukazuje, že se nám nepodařilo přetavit příležitost z příchodu dalších výrobců do vyšších objemů nebo ekonomického výkonu,“ řekl pro TASR Alexander Matušek, prezident Zväzu automobilového priemyslu.

Napětí v odvětví zvyšuje i drahá práce. Podle Matuška už Slovensko dávno přestalo být zemí s levnou pracovní silou a vysoké daňové zatížení začíná investory odrazovat. „Musíme aktivně usilovat o znovuzískání důvěry investorů. Náš varovný signál zní, že proces oslabování odvětví už začal a musíme ho zvrátit. Obnovení naší konkurenceschopnosti musí být hlavním úkolem,“ dodal Matušek.

Země teď tak stojí na pomyslné křižovatce. Na jedné straně masivně investuje do elektromobility, jelikož tu Porsche staví závod na baterie a Volvo buduje plně elektrickou továrnu, na straně druhé ale čelí dravé konkurenci z Maďarska, Maroka nebo Španělska, kde jsou náklady i státní pobídky často výhodnější.