Je jí třicet a ještě donedávna působila jako copywriterka, dnes ji ale živí pronájem dvou vlastnoručně zrekonstruovaných glampingových chatek. Ke kutilství přivedlo Ditu Křížovou náročné životní období, ve kterém hledala způsob, jak zaměstnat hlavu i ruce. Proto se před pěti lety – bez jakýchkoliv předchozích zkušeností – pustila do opravy staré sušárny švestek. Dnes sdílí své dovednosti nejen na Instagramu a plánuje další projekty: od ptačí pozorovatelny až po větší zděný dům.

„Kamna jsem vozila dva měsíce v autě, než jsem sehnala kluky, co mi je vynesli,“ vzpomíná Dita Křížová na jeden z mála momentů, kdy si musela říct o pomoc. Kromě instalace solárních panelů a střechy, kterou by podle jejích slov dnes už taky zvládla sama, si totiž vše na dvou pořízených chatách zrekonstruovala vlastnoručně.

Krátce před vypuknutím pandemie se Křížová přestěhovala za přítelkyní z Hodonínska do Prahy. „Na začátek vztahu úplně ideální,“ ironicky komentuje náhlý lockdown, který je uzavřel mezi čtyřmi stěnami. Rozhodly se proto pořídit na Křivoklátsku zahrádku, kde by mohly vysadit stromy, věnovat se kutilství a trávit spolu čas.

„Zjistily jsme, že naše zahrada sousedí s pozemkem, na kterém stojí stará neudržovaná sušárna švestek, oslovily jsme tak majitele s tím, že bychom o ní měly v budoucnu zájem. A jelikož potřeboval nový kotel, byla sušárna za dva měsíce naše,“ vypráví Křížová, která na sítích vystupuje jako Holka od Berounky.

Vztah ale nevydržel a ve druhé vlně covidu zbyla Křížová na starou sušárnu sama. „Zhroutilo se mi vše, co jsem od života očekávala. Rodiče mě přesvědčovali, ať chatu prodám a vrátím se na Moravu, já ale potřebovala restart a rozhodla se, že chatu opravím,“ vzpomíná na náročné životní období. Kromě rozpadlého vztahu se totiž musela vyrovnat také se smrtí svého staršího bratra.

Foto: Dita Křížová

„V hlavě jsem neměla konkrétní vidinu, jen plán, na čem budu pracovat další den,“ popisuje Křížová nejasné plány. „Přemýšlela jsem i o tom, že bych v Sušárně po dokončení bydlela. Ale pokaždé, co jsem do toho kopce nesla něco těžkého, jsem si říkala, že si to nemůžu udělat,“ směje se chalupářka.

Souběžně s postupující rekonstrukcí začala pracovní progres primárně pro své přátelé a rodinu zveřejňovat na Instagramu, kde ji nyní sleduje přes sedmadvacet tisíc účtů. Na krátkých videích s osobitým smyslem pro humor sdílí útržky z rekonstrukcí, proměny „před a po“, ale také tipy či neúspěchy.

„Snažím se bojovat proti idee, které jsou sítě plné, a sice že by všechno mělo být nové a nablýskané. Proto lidem ukazuju, že se dá využít i to, co už člověk má, co bylo ve slevě nebo čeho se někdo jiný zbavoval. A taky to, že si věci můžeš udělat sám a jakkoliv, vůbec to nemusí být dokonalé,“ konstatuje stavitelka, která například štafle použila jako knihovnu a vyrobila si ze dřeva i vlastní postel.

Youtubové návody a selský rozum

„Ona to vlastně není žádná těžká věc, protože na všechno jsou návody, seminárky, YouTube videa. Pokud člověk umí anglicky, je těch zdrojů opravdu hodně,“ vysvětluje Křížová, jak opravila svou první chatu bez předchozích zkušeností. Pro radu si také chodila ke svému tátovi nebo k samotným prodejcům materiálů. „Druhá věc je selský rozum. Když dělám stěnu, tak vím, že se z něčeho skládá, musí to nějak držet, mělo by to být odolné vůči dešti a podobně,“ popisuje svůj přístup.

Jako žena–stavitelka ale během procesu narážela místy na stereotypní komentáře. „Když mi přivezli dřevo, tak se mě například ptali, kde mám muže, který by mi ho složil. Nejlepší jsou ale komentáře na Facebooku, kde mi muži vysvětlují, že by to udělali jinak, nebo že mi dokonce přijedou ukázat, jak bych to měla udělat správně,“ usmívá se Holka od Berounky.

Vlastnoruční rekonstrukce sušárny, kterou po dokončení začala nabízet k pronájmu, jí nakonec zabrala deset měsíců a vyšla i s koupí na něco málo přes sedm set tisíc korun. „Jen samotnou střechu mi původně firma nacenila na půl milionu, tolik jsem nedala ani za chatu s pozemkem,“ uvádí Křížová, která střechu nakonec opravila s pomocí místních řemeslníků. Během stavby se také snažila vyhýbat chemii, volit ekologické materiály a využívat to, co na místě už bylo.

Po dokončení chaty ale přišlo prázdno. „Byl to důvod vstát, večer jsem usínala s tím, že vím, co budu další den dělat. Když jsem sušárnu dodělala, tento pocit najednou zmizel. Vrátila jsem se naplno ke své online copywriterské práci, kterou jsem dosud dělala po večerech, a potřebovala jsem znovu zaměstnat ruce,“ popisuje nutkání, které ji přivedlo k tomu celý proces znovu opakovat.

Francin po tátovi

Druhou chatu pořídila kousek za Prahou a pojmenovala ji Francin, po svém otci Františkovi, který náhle zemřel jen den po její koupi. „Vůbec jsem tam nemohla jezdit. Měla jsem to s ním strašně spojené a zároveň se mi zase opakoval scénář ze sušárny,“ vysvětluje Křížová, proč se první dva měsíce po pořízení chaty nedokázala pustit do vytoužené práce.

Nakonec se rozhodla ji neprodat, ale otisknout do ní vzpomínky na otce i dětství. „Vadilo mi, že všechny chatky a tiny housy, co v té době vznikaly, vypadaly stejně. Snažila jsem se proto odrazit to, jak jsem vnímala tátovu dílnu, a použít prvky, které jsem znala z domu. Třeba luxfery nebo plechy, které jsme měli na zahradním domku, u kterého jsem jedla třešně. Zároveň jsem se chtěla vyhnout tomu, abych kopírovala sušárnu,“ vysvětluje.

I přes o něco vyšší pořizovací cenu se díky lepší kondici druhé chaty nedostala s finální cenou za rekonstrukci včetně pozemku s nemovitostí ani na půl milionu. „Všechno jsem sháněla po bazarech nebo od lidí, co se zbavují nábytku při stěhování, a taky jsem se opět snažila maximálně využít materiál, který jsem měla k dispozici,“ popisuje stavitelka. Díky své předchozí rekonstrukci jí už i samotná práce šla rychleji od ruky, měla přehled v materiálech a věděla, jak s čím pracovat.

Francin dokončila jen před několika týdny a stejně jako sušárnu začala chatu nabízet ke krátkodobým pronájmům. „Říkala jsem si, že by bylo fajn, kdyby se mi vrátila alespoň část úspor, které jsem do rekonstrukce vložila. A najednou se to převrhlo do plnohodnotné práce,“ popisuje nečekaný úspěch nabízeného ubytování. „Hřeje mě, že místo, které vzniklo ze smutku a bolesti, se stalo místem setkávání. Lidé na mé chaty jezdí na svatební cesty, rande, výročí nebo stmelovat vztahy,“ dodává.

Kromě toho začala své stavební znalosti i tipy pro pronajímatelé sdílet na platformě Forendors, které se chce nyní intenzivněji věnovat. „Chodí mi hodně dotazů na to, jak něco udělat, což mi bere hodně času i úsilí. Tohle mi přijde jako dobrý způsob, jak se o své zkušenosti podělit a mít tuto práci, kterou do přípravy příspěvků vložím, alespoň částečně ohodnocenou,“ vysvětluje.

Nyní Dita Křížová pracuje ještě na dokončení ptačí pozorovatelny, kterou staví na stráni sousedící se sušárnou a k té se zase chystá dostavět saunu. Další projekt, který zatím nosí pouze v hlavě, by ale měl být o něco větší. „S přítelkyní se už díváme po něčem zděném, co by do budoucna bylo i k bydlení. Ještě jsme se neshodly na lokalitě, oběma by se nám ale líbilo, kdyby byl objekt částečně otevřený a mohly se v něm v dnešní izolované době propojovat generace,“ uzavírá Holka od Berounky.