Nejnovější zpráva Světového fondu na ochranu přírody (WWF) odhaluje skutečnost, že spotřebitelské chování Evropy z hlediska spotřeby a produkce potravin způsobuje nedostatky v jiných částech světa. Evropa je sice z ekonomického hlediska největším vývozcem zemědělsko-potravinářských produktů, ovšem vyvážené komodity jsou určené pro zákazníky z ekonomicky vyspělých zemí.

Evropa by dle zprávy měla ostatní trhy připravovat o jedenáct procent kalorií a až šestadvacet procent bílkovin. V praxi to znamená, že spotřeba a produkce potravin v Evropě je na úkor obyvatel ostatních částí světa. Bez surovin z těchto koutů světa by navíc nebylo možné v udržet evropskou potravinovou produkci na tak vysoké úrovni, na jaké se aktuálně nachází.

Na konci evropské potravinové produkce stojí většinou produkty, jako je čokoláda, víno, maso či těstoviny, tedy drahé, průmyslově zpracované komodity vyvážené do Spojených států nebo Číny. Dovoz se ovšem týká základních zemědělských produktů, jako je kakao, ovoce, palmový olej, sója či krmivo pro zvířata. Tato strategie tedy prospívá hospodářství EU, probíhá však na úkor globálních dodávek jídla. „V mnoha zemích lidé potřebují obilí, ne hovězí maso a chardonnay,“ říká potravinová expertka WWF Tanja Drägerová.

Vysavač jménem Evropa

Zpráva uvádí, že zpracovávání dovážených surovin je příčinou narušování ekosystémů v zemích původu daných surovin, například prostřednictvím masivního odlesňování. Podle zprávy je EU po Číně druhým největším dovozcem produktů spojených s odlesňováním tropických oblastí. Tím podporuje také změnu klimatu, ztrátu biologické rozmanitosti i sociální nespravedlnost.

Značný problém představuje i dovoz ryb a mořských živočichů. Těch je dováženo až dvakrát tolik, než kolik jich Evropská unie vyprodukuje. Hejna mořských ryb přitom pro značnou část obyvatel lokalit, ze kterých jsou vyváženy, představují základní zdroj bílkovin.

Podobný problém se týká i obilí, kterým jsou vykrmována stáda chovaná v Evropě. Ta spotřebují více než polovinu obilí, které na starém kontinentu vyroste. Do krmiv je navíc přimíchávána sója a další dovážené plodiny, které následně v zemích původu chybí, nebo jejich pěstování zabírá místo pro jiné plodiny, které by mohly nakrmit místní.

Nejvíce znepokojujícím je ovšem fakt, že až čtyřicet procent potravin vyprodukovaných v EU není podle WWF nikdy spotřebováno. Odhadem se jedná až o 173 kilogramů nespotřebovaných potravin za rok na jednu osobu. V tomto ohledu výrazně pomáhá osvěta na maloobchodní a spotřebitelské úrovni, dle WWF je však stále přehlíženo plýtvání během produkce, kdy se až patnáct procent celkové produkce potravin, tedy asi 1,2 miliardy tun, každoročně ztrácí během produkce či krátce po ní.

„Naše zpráva jasně ukazuje, že EU sice získává miliardy z celosvětového obchodu se zemědělskými potravinami, ale tento přebytek skrývá mnoho nepříjemných skutečností. Spíše než světovou sýpkou je EU ve skutečnosti světovým obchodem s luxusními potravinami, který vyváží produkty určené především bohatším spotřebitelům, a vysoké úrovně naší produkce je dosaženo díky neudržitelným vstupům, dovozu a nešetrnému využívání půdy. Obchod s potravinami v EU má tak vysoký sociální a ekologický účet, že prakticky požíráme celý svět,“ řekl Jabier Ruiz, ředitel evropské kanceláře WWF pro potraviny a zemědělství.

Je nutné najít řešení

WWF varuje, že tento přístup je dlouhodobě neudržitelný. Současná snaha některých politiků a lobbistických skupin, jež prosazují zvýšení produkce potravin v EU v reakci na současnou celosvětovou potravinou krizi, by podle WWF tyto problémy ještě prohloubila. EU by tak podle ochránců přírody měla spíše změnit svou spotřebu.

Touha po změně však prozatím přichází spíše od spotřebitelů. Tři z pěti Evropanů chtějí dle zprávy jíst udržitelněji a tři ze čtyř požadují, aby právní předpisy EU zajistily, že produkty prodávané v EU nebudou vést ke ztrátě biologické rozmanitosti. K alespoň částečnému naplnění těchto požadavků by mohl přispět probíraný nový zákon Evropské unie o odlesňování. Tento návrh má přispět k minimalizaci role EU na globálním odlesňování vytvořením nových norem pro klíčové produkty a komodity mířící na evropský trh.

Ten největší zlom v řešení problému by ovšem mohl přinést legislativní rámec pro udržitelný potravinový systém, který by měla Evropská komise navrhnout v roce 2023. Ten by měl přinést několik možných cest na politické úrovni, pomocí kterých by se evropská potravinová spotřeba a produkce stala více udržitelnou záležitostí.

„EU musí produkovat a spotřebovávat jinak. Musí se například snížit stavy hospodářských zvířat a zvýšit podíl půdy využívané k pěstování obilovin, luštěnin, zeleniny a ovoce pro lidskou spotřebu,“ navrhuje Drägerová.

V případě zemědělských producentů je tedy jednou z cest regenerativní zemědělství. V současné době na území Evropské unie obhospodařuje přibližně 350 tisíc producentů až 14,6 milionu hektarů půdy ekologickým způsobem. Jedná se však přibližně jen o 8,1 procenta celkové zemědělské plochy. Přesto se trh s biopotravinami od roku 2010 zdvojnásobil, což jasně naznačuje trend rostoucí popularity tohoto segmentu.

S přispěním ČTK.