Je známý hlavně jako někdejší šéf ČEZu, jeho příběh ale začal mnohem dříve. Už když mu bylo sotva dvacet let, měl ambice vést velké firmy – a za svou aktivní pracovní kariéru vystřídal několik angažmá. Dnes se toho o Martinu Romanovi mnoho neví. Žije v ústraní, pobývá v Londýně, nevystupuje v médiích, mluví se o něm ale jako o miliardáři a vlivném podnikateli, kterému v posledních letech vyšly dvě významné investice. Pro podcast Vojty Žižky mimo jiné zmiňuje, jak k nim došlo. A také to, jak se ke zmíněnému ČEZu vůbec dostal.

Jeho cesta začala během vysokoškolského studia v Německu, kde si našel první firmu, která ho oslovila na základě ve škole zadané seminární práce. „Řekl jsem si, že udělám takový první český průzkum maloobchodního trhu. Následně jsem ho prodal devíti firmám, přičemž tři z nich mi nabídly práci,“ říká Martin Roman. Nastoupil tak do výrobce cukrovinek Wolf, kde v pozici obchodního ředitele připravoval jeho vstup do Česka. Bylo mu pouhých třiadvacet.

Poté následovala štace v českém výrobci vzduchotechniky Janka, kterému v roli ředitele pomohl se zmátořit a udělat z něj úspěšnou společnost, do níž následně vstoupil tehdy nadnárodní obr Lenox. Z ní si to Roman zamířil do plzeňské Škody, kde dopomohl k tomu, aby se výrazně zúžila – z pětačtyřiceti oborů, ve kterých působila, se začala věnovat dvěma hlavním, a sice energetice a dopravní technice. Z nich se prakticky staly dvě firmy, jež fungují dodnes.

Dost možná nejvýraznější roli měl ale v polostátní energetické společnosti ČEZ, kam nastoupil v roce 2004, tedy v době, kdy šlo o technicky velmi dobře řízenou firmu, která vydělávala až pět miliard korun v čistém. „Když jsem tam nastoupil, byl také – podobně jako Škoda nebo Janka – trochu přezaměstnaný. Takže jsme spoustu lidí propustili. Naším cílem bylo udělat z ČEZ standardní mezinárodní firmu,“ popisuje to, co ho po nástupu čekalo.

Za dobu, co působil v ČEZu, se setkal rovnou se sedmi šéfy, respektive premiéry, protože jak jde o polostátní podnik, je právě premiér oním „šéfem“. I proto si Roman nechával zadní vrátka ve Škodovce, kam se mohl kdykoliv vrátit, jelikož jak sám uvádí, „ve státní firmě se může stát, že bude ukončen kontrakt bez ohledu na to, jestli je práce odváděna dobře nebo špatně“. S tím se ostatně pojil i jeho přístup k vykonávání své práce.

Roman zásadně nečetl e-maily, nechával je pro svou asistentku. Ta mu z dvou set zpráv denně vytiskla maximálně dvacet, které se k němu dostaly. Namísto řešení e-mailů se naopak soustředil na interní schůzky, které někdy trvaly jen tři minuty. „Lidé si ze mě dělali srandu, ale bývá to lepší než psát zprávu nebo někoho obvolávat. Navíc si myslím, že i pro ostatní je užitečnější se se šéfem ČEZu potkat. Aspoň na chvíli,“ vysvětluje a doplňuje, jak striktně měl naplánovaný program.

ČEZ pak zajistil Romanovi takové peníze, díky kterým se později mohl vydat na vlastní dráhu. „Když jsem tam v roce 2011 končil, vydělával padesát miliard čistého, za tu dobu ostatní velcí hráči v energetice zisk zdvojnásobili, my zdesetinásobili. To se projevilo v růstu cen akcií – a protože si můj předchůdce vyjednal akciové opce, které jsem automaticky převzal, a do toho se propsal ten nárůst cen akcií, vypadly z toho peníze, které mi umožnily se osamostatnit,“ vysvětluje. Jak Roman v podcastu přibližuje, jednalo se o vyšší stovky milionů korun, „spíše k miliardě“.

Celý rozhovor s Martinem Romanem si můžete poslechnout na Patreonu Vojty Žižky. Uslyšíte v něm například také:

• Do jakých firem investoval?
• Co by doporučil zaměstnancům v korporacích?
• Jak britská společnost hodnotí brexit?
• Kde se pro něj vzala motivace dělat vlastní školy?