Stálo sedm miliard. Natočili ho tvůrci nejlepších Avengers. A i tak je nové sci-fi od Netflixu průšvih

Napsala ho umělá inteligence? Nebo korporátní komise? The Electric State neboli Pasáž od Netflixu tak rozhodně působí.

The Electric State

Foto: Netflix

Millie Bobby Brown v netflixovské novince Pasáž neboli The Electric State

0Zobrazit komentáře

Na Netflix dorazil nejdražší film, který tato služba natočila. S rozpočtem přes 300 milionů dolarů neboli sedm miliard korun dokonce patří mezi nejdražší filmy vůbec. A stejně jako u předchozích pokusů Netflixu je to obří průšvih. Pasáž nezachraňují ani hvězdní režiséři bratři Russoové, kteří natočili Avengers: Infinity War a Endgame, hvězdička Millie Bobby Brown nebo Chris Pratt.

Proč se Pasáž jmenuje Pasáž, to jsme nerozluštili. V originále je to The Electric State. Každopádně vás vezme do alternativních devadesátek, kde Walt Disney vymyslel skutečné roboty. Jenže ti chtěli stejná práva jako lidé. O jednu válku a pár let později jsou roboti nenávidění, zastrčení v rezervaci a lidé žijí životy napůl ve virtuální realitě. A za hlavní hrdinkou Michelle najednou přijde robot, který se tváří jako její mrtvý bratr. Proč z takhle zajímavých ingrediencí nebyl dobrý film? Na to odpovídají Lucie Černohlávková a Michal Mančař.

Co se povedlo?

Michal: Bill Clinton.

Lucie: Vizuály.

Ne, vážně. Co se povedlo?

Michal: Ten Bill Clinton byla vážná odpověď! Krátký úvod filmu totiž načrtne zrod myslících robotů i následná devadesátá léta, v nichž americký prezident tváří v tvář robotí hrozbě musí vést Spojené státy do roboválky. Jenže s roboty současně soucítíte, protože lidstvo na ně uvrhlo osud otroků… Ta premisa má spoustu potenciálu a mohlo z ní být něco chytrého i hlubokého. Není.

Lucie: Pasáž (fakt ten název nechápu) vznikla podle předlohy mainstreamově ne tolik známého, ale mezi fandy hluboce uznávaného, švédského kreslíře Simona Stålenhaga, který kdysi začal tím, že nakreslil třeba auto na pláži a za něj dva roboty. Postupně ke svým obrázkům přidával text. A tak vznikly knihy jako Tales from The Loop (na Amazon Prime Videu je mimochodem stejnojmenný – a povedený – seriál s touhle inspirací) a Things From The Flood nebo právě The Electric State. Kromě toho, že jsou vizuálně podmanivé, jsou i dystopicky znepokojivé a chytré, a tak je jasné, že lákají k filmovému zpracování. Tím chci říct, že obrazová stránka okořeněná retro technologií devadesátek je opravdu dechberoucí. Jenže tu si Netflix tak úplně nevymyslel.

Tohle že stálo sedm miliard a točili to Russoové?

Lucie: Laťka mého vkusu není kdovíjak vysoko, ale tady jsem po dlouhé době měla pocit opravdu ztraceného času a velmi, velmi odfláknuté práce na straně filmařů. Pasáž není agresivně špatná, ale extrémně lajdácká a plochá. Vrší za sebe jedno dějové klišé za druhým, vůbec se neobtěžuje s nimi nějak pracovat. Chcete hezké roboty? Tady je máte. Millie Bobby Brown? Tu je. Zlého padoucha. Jasně. Záporáka, co si uvědomí své chyby? Není problém. Bitvu o osud lidstva, která se odehraje na parkovišti a stačí na ni menší komparz? Taky umíme. JAKO OPRAVDU?

Michal: Pasáž působí jako dílo umělé inteligence. Nebo korporátní komise. Obsahuje přesně ty stavební bloky „vysokorozpočtového sci-fi dobrodružství pro malé i velké diváky“, které čekáte. Má solidní obsazení, roztomilé i hrozivé roboty… Ale nemá pojivo a šťávu, které by je dávaly dohromady a dodávaly jim výraznější chuť. Podobně jako další netflixovské snímky Atlas nebo i The Gray Man.

Má smysl se na to dívat?

Lucie: Ne. Film tlačíte před sebou očima, aby se hnul dopředu (samozřejmě má dvě hodiny) a jen si říkáte, kdy už to skončí. A to si ani propršená neděle nezaslouží. Hezké roboty si můžete nakoukat i v traileru, Millie Bobby Brown víc sluší Stranger Things a Chrisu Prattovi zase první Jurský svět. A svět Simona Stålenhaga doporučuji načerpat raději z knih, Pasáž s ním stejně nemá moc společného.

Michal: Když stále se trápící Marvel oznámil, že se vrací Robert Downey Jr. a právě Joe a Anthony Russoové, aby superhrdinské filmové univerzum znovu nakopli, bylo to trochu trapné – to musí sázet na nostalgii? –, ale současně slibné. RDJ byl hlavní tváří Marvelu a portfolio Russoových čítá dvakrát Captaina Americu, Infinity War a Endgame. Ale to, co předvedli s The Electric State, by mělo fanoušky znepokojit. Netflixovský film je totiž stejně vlažný jako poslední marvelovky. Oči jste si po nich vydloubnout nechtěli. Ale pamatujete si je vůbec?

Richmond till we die! Komediální hit Ted Lasso dostane čtvrtou řadu, vrátí se řada oblíbených postav

Seriál o kouči amerického fotbalu, který jde trénovat kopanou do Londýna, si diváci zamilovali. Nakonec dostaneme i čtvrtou řadu.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

ted-lasso_1

Foto: Apple TV+

Roy Kent, Ted Lasso a kouč Beard

0Zobrazit komentáře

Původně to bylo jen pár krátkých skečů v reklamách na vysílání fotbalových přenosů v americké televizi v roce 2013. Komik Jason Sudeikis měl super nápad – kouč amerického fotbalu má najednou trénovat tým toho klasického, aniž by rozuměl pravidlům. Téměř o dekádu později se totéž stalo námětem pro jeden z nejmilovanějších seriálů poslední doby. A teď, necelé dva roky po odvysílání zdánlivého finále, přichází zpráva, že Ted Lasso dostane i čtvrtou řadu.

Když na streamovací službě Apple TV+ začala předloni v březnu vycházet třetí série komediálního hitu, Sudeikis v rozhovoru pro server Deadline nepřímo řekl, že bude poslední. „Tohle je závěr příběhu, který jsme chtěli odvyprávět, který jsme si přáli předat a s láskou to dělali,“ poznamenal herec.

Jako možnou budoucnost projektu viděl spíš spin-offy zaměřené na některé z hrdinů. Jak by ovšem glosoval sám Ted, tvůrci se vžili do zlaté rybky s krátkou pamětí a našli novou cestu. Čtvrtá řada seriálu se má začít natáčet v červenci.

Screenshot

Foto: Apple

Juno Temple, Hannah Waddingham a v pozadí Jeremy Swift

Původní Ted Lasso byl karikatura Američanů, takže se ve skečích choval někdy až arogantně a byl povrchní. V seriálu, který vyšel za pandemie a lidem v karanténě nabídl kouzelný únik z reality, se objevil sice nepoučený a někdy naivní, ale věčně optimistický, pokorný a laskavý hrdina, kterého si diváci okamžitě zamilovali.

Kouč amerického fotbalu na univerzitě k širokému překvapení dostal nabídku trénovat „evropský“ fotbal ve Spojeném království. Jelikož se Ted zrovna rozváděl, rozhodl se ji přijmout a změnit prostředí i za cenu vzdálení se milovanému synovi. Navíc to byla skvělá příležitost posunout svoji kariéru – co na tom, že o kopané téměř nic neví, vše se jde naučit. Po příjezdu do Londýna ho neodradil ani výsměch místních a na pohrdání ze strany týmu reagoval vylepením nápisu „uvěřte“ nad dveře šatny.

 

Třetí řada přišla se změnami, které ne všichni přijali pozitivně. Epizody prodloužily z půl hodiny na téměř dvojnásobek a tvůrci si s přidaným časem někdy nevěděli tak docela rady, což znamenalo zdlouhavé dějové odbočky nebo poněkud povrchní otevírání různých sociálních a politických témat. V srdci to nicméně pořád byl ten samý, vtipný, chytrý a laskavý Ted Lasso, který při loučení se mnohé přivedl k slzám.

Přestože na internetu se stále debatovalo, zda a jak může seriál pokračovat, poslední epizoda třetí řady působila docela jednoznačně, když většinu z hlavních postav vyslala různými směry. Podle zpráv se nicméně ve čtvrté sérii vrátí řada známých tváří – kromě Sudeikise jsou takřka potvrzení Hannah Waddingham (majitelka týmu AFC Richmond Rebecca), Brett Goldstein (Tedův trenérský kolega Roy), Jeremy Swift (manažer Leslie Higgins) a Juno Temple (influencerka Keeley).

Výčet jmen spojených s AFC Richmond ovšem nutně neznamená, že se budeme vracet zpátky. Podle toho, co Sudeikis řekl v podcastu New Heights, by Lasso měl koučovat ženský tým. „Zatímco my neustále žijeme ve světě, kde nás mnoho věci naučilo ‚dívat se, než skočíme‘, ve čtvrté řadě se lidé z AFC Richmond naučí skočit bez rozhlížení se a zjistí, že kamkoliv dopadnou, bude to přesně tam, kde mají být,“ řekl herec v oficiálním prohlášení.

Vzhledem k tomu, že se kamery mají rozjet až v létě, pokračování oblíbeného seriálu letos nejspíš neuvidíme. Mohlo by nicméně na obrazovky dorazit příští jaro po tříleté přestávce. Do té doby si fanoušci fotbalu i diváci sportem nepolíbení jistě mnohokrát zopakují: „Richmond till we die!“