Jedná se o nejužší místo ve středu historické části Olomouce a podle architekta Jana Šépky v sobě snoubí dva světy. „Na jedné straně tu ještě zůstává drobnější struktura středověkých parcel, na straně druhé zde jsou velké paláce, církevní stavby a vojenské objekty Předhradí,“ říká. Právě v proluce hned u kostela Panny Marie Sněžné, kde do roku 1969 stávalo pět domů, teď vyroste betonový objekt futuristického vzezření, který už od svého představení před 17 lety vyvolává rozporuplné reakce.

Projekt Středoevropského fóra Olomouc, známého pod zkratkou SEFO, právě získal stavební povolení od magistrátu. Má zaplnit proluku v Denisově ulici a zároveň propojit současnou budovu Muzea umění s novým výstavním a badatelským zázemím. Vedle galerií zde vznikne také knihovna, studovna, archiv nebo depozitáře pro umělecké sbírky. Muzeum chce vytvořit prostor, který bude dlouhodobě mapovat a představovat kulturu střední Evropy 20. a 21. století.

Podle Šépky nemá nová stavba, v níž budou tři nadzemní a dvě podzemní podlaží, působit jako jeden mohutný blok, ale spíš jako několik navazujících objektů, které respektují rytmus okolních ulic. Jeden z objemů navíc lehce ustupuje do pozadí, díky čemuž před vstupem vznikne malé náměstí. To má celému komplexu dodat důstojnější nástup a současně uvolnit jinak velmi stísněný prostor v této části města.

Výraznou roli bude hrát také přirozené světlo. Architekti v čele se Šépkou navrhli systém střech a vnitřních prostor tak, aby pronikalo hluboko do interiéru, včetně knihovny nebo výstavních sálů. Některé části budovy jsou koncipované jako „dům v domě“ – menší celek je vložený do větší konstrukce, díky čemuž může světlo lépe proudit interiérem. Výsledkem mají být vzdušné a klidné prostory bez potřeby výrazných technických zásahů.

Samotná budova má být zajímavá i technologicky. Architekti počítají s využitím 3D tisku z vysokopevnostního betonu, což by umožnilo vytvářet organičtější tvary bez klasického bednění. „Ke stavbě bych ještě rád dodal, že celý objekt by měl být nízkoenergetický, ale pokusíme se jej dokonce navrhnout v pasivním standardu, čímž bychom do budoucna výrazně minimalizovali náklady na jeho provoz,“ doplňuje Šépka. Projekt, jehož vznik podporuje i ministerstvo kultury, stát v roce 2019 zařadil do programu Péče o národní kulturní dědictví a na jeho realizaci vyčlenil téměř 600 milionů korun.